Depeche Mode Czechia
Fanklub Depeche Mode pro Českou a Slovenskou republiku

Soukromá zóna


Hlavní navigace



Depeche Mode Czechia

Před 22 lety se depešácký svět změnil, bylo vydáno album Songs Of Faith And Devotion

Ilustrativní: Před 22 lety se depešácký svět změnil, bylo vydáno album Songs Of Faith And Devotion

Vraťme se o více než 22 let zpátky do minulosti, Depeche Mode finišují práce na nové desce Songs of Faith and Devotion, která představuje skutečně nové Depeche Mode. Kapela prezentuje album jako "povznášející a pozitivní", Gahan sebe jako očištěného…. Velmi zajímavý vhled do té podivné doby přináší článek William Shawa.

Dave Gahan na mně hledí podezíravě. "Pamatuji si vás, recenzoval jste kdysi jeden z našich singlů," říká. "Nemohu si vzpomenout, jestli to bylo dobré hodnocení nebo špatné." Doprovází mne do přehrávací místnosti v Olympic Studios v Londýně, abych si poslech sedm skladeb Depeche Mode, na kterých těžce pracovali posledních deset měsíců. Dave mně posazuje mezi dva obrovské reproduktory u mixážního pultu, protože to je podle něj to nejlepší místo na poslouchání.

Nesedí vedle mě, slyšel to všechno tisíckrát předtím. Tak tam sedím sám a poslouchám, píšu si poznámky a přemýšlím, co by chtěl, abych na to řekl. Gahan je jak uzlíček nervů, kývá hlavou v rytmu hudby a hlavně zkoumá mé reakce.

 

Když je po všem, ptá se mne, co si o tom myslím.

 

Jsem nadšený! Zdá se, že jsem prošel testem. Gahan vstane, svírá plechovku Budweiser, a říká: "Díval jsem se na tebe a něco ti k tomu albu řeknu." Začne mluvit o této desce, jako o nejlepší věci, do které byl kdy zapojený, o tom jak to nebylo jednoduché, o tom, jak zčásti vypovídá o všem, čím sám prošel a z části o tom, kde je dnes. "Je to něco, co je potřebné," řekl mi. "Je to pozitivní věc."

 

Pro Dave Gahana je toto album terapie. Poslední roky byly podivné a bolestné.

 

Album je z velké části dokončeno. Toto je třetí a poslední frekvence. Začali v roce 1992 v Madridu, poté se přestěhovali do Hamburku a nyní jsou zpátky doma v Londýně. Dnes právě dokončují rytmickou stopu skladby "Rush", uvolněné bušení sekvencerů a kytary, jsou miliony mil vzdáleny od čisté elektronické hudby, s kterou začali před třinácti lety. Alan Wilder se soustředí na obrazovku plnou čísel.  Martin Gore, na sobě černou vlněnou čepici staženou až po uši, sedí v přední části mixážního pultu s Floodem, producentem, který pracoval se skupinou na jejich předchozí desce Violator (1990). Občas Andy Fletcher, který nemá moc co do činění s hudbou v této fázi, vystrčí hlavu, aby zjistil, jak to jde. Ještě dva týdny a je hotovo.

 

Depeche Mode vědí, že po velmi dlouhé době, jsou na pokraji něčeho opravdu velkého. Pokaždé, když vydají desku, tak se prodávají více a více, posunuli se z divného anglického kultu, který dobil Top 20 v USA v roce 1984 s "People Are People" na ty, kdo vyprodávají velké stadiony a prodávají šest milionů kopií alba Violator.

Dave Gahan se změnil od Violator. Vizuálně je k nepoznání. Po World Violation Tour si potřeboval odpočinout. Přestěhoval se do Los Angeles, nechal si růst vlasy až na ramena, kozí bradku, kterou si nechal už kdysi narůst i v minulosti. Začal dávat přednost lidem, kteří mu říkali David, což doopravdy dřív nikdo nedělal. Začal poslouchat Jane’s Addiction, Soundgarden, a Neil Younga. "Teď jsem naprosto a absolutně Neilhead."

 

Největší rozdíl je ve způsobu, jakým jedná. Předtím sdílel ostýchavost s ostatními členy jeho kapely ', teď je sebevědomý a hyperaktivní s neskrývaným nadšením. Jsem ohromen, tou proměnou, že mu to musím říct.  On ztišil hlas a říká: "Každý aspekt mého života se změnil v posledních několika letech. Všechno. Rád bych věřil tomu, že jsem mnohem lepší osobou, než jsem byl kdy předtím." Dívá se mi do očí a říká. "Už jsem prožil hodně věcí, Williame."

 

Ano, mnoho věcí se přihodilo v životě Dave Gahana. Pochází z Basildonu, poválečného města dvacet mil severovýchodně od Londýna, výrazně mimo turistické mapy a na konci 70. let, to byla oblast plná znuděných teenagerů poflakujících se na ulicích. Dave Gahan byl jedním z nich. Jeho otec odešel z domova, když mu bylo asi šest měsíců, vrátil se jen krátce, když bylo Daveovi sedm a jeho nevlastní otec zemřel. Na počátku dospívání se Gahan dostal, jak sám říká, do "riskantní fáze", krádeže motorek, to bylo přesně to, co dělali kluci v této části Basildonu. Zachránil se z nejhoršího, když se setkal s Vince Clarkem, Andy Fletcherem a Martin Gorem, chlapci z druhé, hezčí strany města. Ti tři  byli ve skupině s názvem Composition of Sound a hráli na syntezátory. Až bolestně si byli vědomi nedostatku charisma, a věděli, že potřebují frontmana. Jednoho dne přišli zkoušet do místní skautské haly a slyšeli jak Gahan zpívá "Heroes“ od David Bowie  s jinou kapelou.

 

Prvním mistrem se pro Depeche Mode stal producent Daniel Miller, který původně pracoval jako filmový editor. Měl měnší hit na konci 70.let "TVOD", primitivní elektronický singl, a tak založil vlastní label Mute a začal vydávat synth-popové coververze pod hlavičkou Silicon Teens. Když viděl v hospodě ve východním Londýně čtyři teenagery hrající sladce harmonické elektronické melodie, bylo to příliš dobré na to, aby to byla pravda.

 

To bylo v roce 1981, v době britského novoromantického hnutí.  V těch dnech Dave Gahan nosil volné obleky a roztomilé motýlky a piercing v nose. Depeche Mode měli pár hitů, stali se hvězdičkami a zdálo se, že nebudou ničím více než mikroprocesorovou žvýkačkou. Ale na konci roku Vince Clarke, skladatel kapely odešel (založil Yaz a později, Erasure) a Martin převzal jeho roli v kapele. Gore začal trávit čas v Berlíně, a ačkoliv to sám bagatelizuje, byl inspirován industriálními hlukotvůrci jako Einstürzende Neubaten. Následně  Depeche Mode začali produkovat tvrdší elektronickou kulisu pro stále důmyslnější písně Martina Gorea, jako o sebevraždě mladé dívky a pokrouceném romantismu.

 

V polovině dekády si Gahan také prošel transformaci. Už nebyl teenager, který na prvním turné kapely stál rozpačitě na pódiu a čekal, až někdo pustí pásky. Teď měl nový výraz, samé piruety, výkopy, mávání mikrofonovým stojanem a pot. Fanynky omdlévali při jeho kroucení zadkem, oděným v černé kůži.

 

Tenkrát chodil Dave s basildonskou dívkou jménem Joanne, která založila první fan klubu DM. V roce 1985 se vzali, v roce 1987 se jim narodil syn Jack. Čtyři roky poté se rozvedli.

 

Dave Gahan sedí na pohovce ve studiu. Chce mluvit o novém albu, o rozvodu o jeho novém manželství, o tom proč je všechno lepší. "Začínáš se všemi správnými úmysly, když jsi v kapele, a není to, že bys ztratil ideály – dostáváš zadostiučinění právě jen v kapele. Myslel jsem, že je na čase, abych přesměroval svůj život, protože tam byly aspekty, které byly špatné, a já jsem je musel změnit. "

 

Během Violator tour Gahan ztrácí kontrolu. Jeho osobní život je ve velkém nepořádku. Trochu více nočních párty je docela normální „Depeche chování“, ale Gahan se prostě nedokázal zastavit. Zbytek kapely dostává strach. "Myslím, že měl pocit, že jeho koncertní vystoupení, byla jediná věc, kterou dělá správně," vzpomíná Andy Fletcher. "Byl vždy nejvíce emocionální z nás všech. Já osobně jsem se mu snažil spíše vyhýbat. "

 

Manželství Dave Gahana spadá do známého klišé, chlapec si vezme dívku, stane se z něj rockový bůh a upadne do pasti. Spal s jinými dívkami, když byl na turné. S mnoha. Cítil se kvůli tomu strašně, ale nemohl zastavit sám sebe. "Děláš sám před sebou slepého, jdeš ven, a je skvělé potkat se s mnoha různými dívkami, a pobavit se s nimi. Ale potom si uvědomíš, jaký hajzl jsi a jak ničíš životy ostatních lidí….“

 

Cítil si vinu?

 

Zasténá a usměje se, sebevědomě: "Absolutně. A  to se stupňovalo po léta.. Myslím, že ..."... Přerušuje se... "No, já vím, no ... myslím, že vlastně opravdu vím ... že moje žena, moje předchozí žena, mi byla naprosto věrná. A já jsem k ní vracel a ne přímo, že bych lhal, protože ona se mně nikdy na nic neptala, ale...“

 

Pravděpodobně měla podezření.

 

"Jsem si jistý, že ano. Není hloupá. "

Věci se vyjasnily v roce 1990, kdy se Gahan zamiloval do Teresy Conroy, která jako publicistka,  pracovala pro producenta Ricka Rubina. V roce 1988 pracovala na turné Depeche Mode Tour for the Masses. Tenkrát byla odbarvená blondýna v punkovém oblečku. Cestovala s kapelou, domlouvala rozhovory a předávala vstupenky místním rozhlasovým stanicím. Po skončení turné se Gahan vrátil zpátky za Joanne a Jackem do Anglie. Ale v roce '89, během nahrávání alba Violator, volal Terese, a často opilí mluvil o tom co dělá.

 

Znovu se setkali během zkoušek na turné World Violation. Gahan si uvědomil, že se do Terese zamiloval. Bylo to jako by ho někdo praštil po hlavě kladivem.

"Díváte se na sebe do zrcadla a jednoho rána je najednou všechno velmi, velmi odlišné, celý pohled se náhle změnil. Včera v noci to nebylo jen 'chtěl jsem se s tebou vyspat' – a už se třeba nevidět. Teresa ze mě vytáhla jisté emoce ukryté ve mně, které jsem předtím neobjevil, jako je například láska, "říká, dojemně.

Připomínám mu, že kdysi řekl, že i když zpívá o lásce, ještě se nezamiloval.

Přemýšlí a po chvilce říká: "No, myslím, že jsem popíral mé skutečné pocity mnohokrát, musel jsem lhát, svým způsobem, mockrát v mém životě lidem, ke kterým jsem měl mít lásku, úctu a péči o ně. Tak jsem ty pocity vyhodil úplně. "

 

Nové LP Depeche Mode je „Joshua Tree album“ téhle kapely, okamžikem, kdy se kultovní kapela přeměňuje s hlasitým prohlášením a sebevědomím. Stále se objevují momenty introverze v mollové tónině, jako ve zlověstné milostné písni "In Your Room“, velká část na albu je ale bohatý, hlasitý, bluesový, elektronický rock. To jak Dave Gahan zvyšuje svůj vliv na skupinu je jasné v euforické stadiónové vypalovačce "Rush". Jsou tam spirituály jako "Get Right With Me", kompletně s gospelovým chorálem, a "Higher Love", který Fletch výstižně popisuje jako "naše Tears for Fears číslo". Plus mollový Goreův moment, kdy vystoupí ze stínu a zpívá baladu "One Caress", za asistence smyčcového tělesa.

Nové album se jmenuje Songs Of Faith And Devotion. Není to poprvé, co si Martin libuje ve své lásce k náboženským obrazům, ale nahrávka může také vypovídat o posledních několika letech života Dave Gahana. Gore popírá, že psal skladby v kontextu Gahanově situaci, ale téma lásky a spasení na ni sedí velmi dobře.

V roce 1991 se Martin stal otcem. Od té doby říká, že jsou jeho písně více "povznášející a pozitivní". Podle slov pragmatického Andy Fletchera, jsou nové písně "trochu více emocionální a méně perverzní".

Před sedmi lety, jsem seděl vedle Fletchera na obědě. Velmi se obával o budoucnost kapely. "Když Martin přestane psát písničky," řekl, "tak jsme skončili." Bylo to jako kdyby se bál, že Goreův skladatelský talent se objevil tak zázračně, zřejmě odnikud, že by mohl najednou zmizet. Martin seděl naproti přes stůl a popíjel. Jedna zaměstnankyně z jeho nahrávací společnosti se naklonila a varovala mně tenkrát, že každou chvíli se Martin může začít svlékat. "To on dělá, když je opilý," trvala na svém.

Martin Gore je zvláštní, nepolapitelný muž. "Byl jsem asi divné dítě," říká, a vy si představujete, jak divný mohl asi být. Ale poté dodává "protože jsem měl docela rád školu a tak."

Martin Gore je opravdu trochu divný.

Pochází z dělnické rodiny, z druhé strany Basildonu než Dave Gahan. Na Nicholas School, velké, veřejné škole, byl sympatickým klukem, který rád udělá správnou věc. Vince Clarke a Andy Fletcher chodili do stejné školy, stejně jako Alison Moyet, který později tvořil Yaz s Clarkem, a také Perry Bamonte, klávesista z The Cure. Bamonte vzpomíná na Gorea jako na "velmi, velmi introvertního kluka" Bamonte popisuje věc typickou pro Gorea, pět minut před zvoněním během písemky z matematiky, Bamonte prosil Martina, aby ho nechal se podívat na jeho odpovědi, aby si je mohl zkopírovat. Gore si skryl své odpovědi pokaždé, když ho Bamonte požádal, a nepřítomně se na něj díval. "Prostě to kategoricky odmítl," říká Bamonte. "Švindlovat nebyla to věc, kterou by udělal."

 

Ve třinácti dostal Gore akustickou kytaru, a hrál na ní až do vyčerpání, když byl sám. "Nechtěl jsem nikam moc chodit, když mi bylo mezi šestnácti a osmnácti, vlastně jsem se vzdal pití po dobu dvou let." Když Depeche Mode měli úspěch s jejich první LP deskou, se zářivými Clarkeovými electro-pop písněmi, tak Martin byl stále ještě „pan Obyčejný“, který pilně pracuje na pobočce banky a chodí do kostela místní kaple Metodistů. Teprve až skladatel Clarke opustil kapelu po jejich prvním albu, byl Gore vržen do role skladatele Depeche Mode a náhle začal komponovat podivně zvrhlé popové písně, které se staly páteří kapely.

Andy, jeho nejbližší přítel v kapele, přiznává, že on sám opravdu nevidí spojení mezi Martinem a jeho písněmi. "Je to skutečně normální člověk. Rád pije, rád hraje fotbal, má rád opravdu normální věci, ale když se dostane do tvůrčího režimu, dokáže přijít s těmito nádhernými písněmi, díky kterým se stává hrdinou v očích některých lidí. To mne stále ohromuje. Protože není nic v jeho životě, co by objasnilo, proč to dokáže. "

 

Gahan je přirozeně více extrovertní, což má nejspíš původ už v jejich mladistvém věku, když Gahan kradl motorky, Gore seděl ve svém pokoji a vybrnkával si na kytaru písně Simona a Garfunkela.

Nejlepší Goreho písničky jsou o vztazích. Jeho slova a melodie se mohou zdát zdánlivě jednoduché, ale jsou zobrazením abnormalit lásky, tvoří linie mezi temnotou a hořkým humorem. "Strangelove" a"Enjoy The Silence" si libují si v klaustrofobické oddanosti k lásce, "Little 15"“A Question Of Time” ukazují nevinnost na hraně poskvrnění. “Master And Servant” a “Behind The Wheel”, přinášejí obrazy submitivity.

Gore je zděšen tím, co si o něm lidé mohou myslet. Směje se nervózně. "Dovedu si to představit, ze čtení mých textů, myslí si, že jsem temný a náladový, s perverzním pohledem na věci kolem." říká Gore způsobem, jako by měl malou vadu řeči.

 

Goreho nejméně oblíbeným tématem k hovoru, je on sám.

Vypadá jako by jej bolelo, když se ho někdo na to ptá. Povzdech si a zavrtěl hlavou. Když se ho zeptáte, kde bere všechnu tu sexuální silnou představivost, tváří se rozpačitě a naznačuje, že chce jinou otázku. Jeho nejméně oblíbenou otázkou všech dob je, zda “Master And Servant” má autobiografické prvky. Gore vyhrkne, "To bylo myšleno metaforicky!"

Ale písně jako tahle, vede k tomu, že lidi zajímá, zda máš zájem o tento druh sexuálních praktik?

"Tak je to tak často v mých písních, že asi musím mít," říká Martin uštěpačně.

Praktikuješ je?

"Co myslíš tím druh sexuálních praktik? Jestli se vžívám do dominantní nebo submisivní role? "

Ano.

Martin odpovídá stručně: "Já myslím, že tohle je opravdu osobní věc."

 

Zajímá Tě, pornografie?

 

Zhluboka vydechuje. "Jo." Pauza. "Pokud je dobře udělaná. Vždy mě udivuje, že tolik pornografie je uděláno špatně. Pokud je ale kvalitní ... " …."Musím pečlivě volit slova, teď se procházím po velmi ostré hraně."

 

V polovině 80. let-, se fetiš kluby staly módní záležitostí v Londýně. "Chodíval jsem tam," přiznává Gore. "Mám rád obrazotvornost, a zjistil jsem, že atmosféra těchto klubů je velmi přátelská. Jsem si jistý, že některé mé nápady, pocházejí právě z těchto míst. V době, kdy Gahan znepokojoval všechny kolem, začal Gore nosit černý lak na nehty, rtěnky, perlové náhrdelníky a drahokamy a černé kožené minisukně na jevišti.

 

Kdy to bylo poprvé, co jsi měl sukni na sobě?

Martin se mračí.

 

Nesnášíš asi hodně hluboce tuhle otázku, že?

"To proto, že ji dostávám v každém interview."

 

Líbí se ti myšlenka androgynní postavy?

"Ano, líbí. Možná je to mohou nechutí k normálu. Vždycky jsem si myslel, že macho image je opravdu nuda. "

 

Vede to ke spekulacím, že jsi gay?

"To je pravděpodobně více univerzální. Myslím, že hodně lidí si myslí, že jsem gay, ale to mne neuráží a nedělá starosti ani v nejmenším. Lidé si mohou myslet, co chtějí. "

 

Dole ve studiové jídelně, si skupina dává lasagne a hovoří o závěrečných pracích na albu. Alan právě mluví o skladbě, která bude úvodním singlem "I Feel You". Alan je ten, kdo se učil na klasický klavír, a působil ve skupinách, které vedly odnikud nikam, jako Daphne And The Tenderspots a The Hitmen než odpověděl na inzerát v novinách poté co Vince Clarke opustil DM: "Známá kapela, syntezátor, musíte být pod dvacet jedna". Místo dostal hned, i když mu již bylo 22. Wilder byl na turné již v roce '82 a oficiálním členem se stal v následujícím roce. Je nejstarší ze skupiny, má třiatřicet, vidí sám sebe čistě jako hudebníka. Píše symfonie ve spánku, ačkoli si nikdy na ně ráno nemůže vzpomenout, a pokud jde o turné, promotion a videa, jsou pro něj rozptýlením od studiové práce. Na začátku přispěl několika B-stranami Depeche Mode, ale v těchto dnech už píše jen pro svůj postranní projekt Recoil, produkoval LP pro Nitzer Ebb a brzy bude pracovat s Curve.

 

Fletch má v ruce pár CD. Je to zvláštně-zaměstnaný muž, velvyslanec kapely v hudebním průmyslu, pravidelný čtenář Billboard a The Economist. Velmi rozumný, pracoval jako úředník pojišťovny, až dokud si nebyl jist, že Depeche Mode jsou prosperující podnik. Jak šli roky, a stále méně se angažoval v hudbě, tím více dostává manažerské úkoly. Což ho vůbec neobtěžuje, naopak.  "Nemám velký zájem na vytváření hudby," říká sám Fletcher.

 

Pokládá CD na stůl. "Nevím, které z nich je nejlepší," říká. "Nekupuji moc CD, musíte mi poradit. "

 

Alan se ke mně obrací a vysvětluje, "Neposlouchá hudbu."

 

Fletch se usmívá a přikyvuje. Má dům u Temže, kde může rybařit v řece, vlastní zahradu a vlastní podíl v restauraci. Stejně jako Gore, i on se letos stal otcem dcery. V listopadu se oženil se svou přítelkyní, Grainne.

Fletcher říká ostatním, že má návrh rozpočtu na nadcházející videa. "Bude je dělat Anton?" ptá se Dave.

Během několika posledních let, fotograf Anton Corbijn, který, stejně jako spoluproducent Flood, úzce spolupracuje také s U2, poskytuje kapele brilantní náladové klipy, které umožňují skupině ve videích relativní anonymitu.

"Kolik?" ptá se Gahan.

"Sto tisíc," říká Fletch.

"Libry nebo dolary?"

"Liber."

"Do prdele," zvolá Gahan.

"A to je jen černá a bílá," vysvětluje Fletch. Velký smích.

 

Před mnoha lety jsem navštívil Depeche Mode ve studiu v malé anglické vesnici, když nahrávali singl  "It’s Called A Heart", Poté, co Martin Gore dopsal píseň, řekl bych, že má tendenci nudit se během nahrávání. V té době, když jsem tam přišel, tak byl znuděný až hloupě. Řekl mi, že on a Andy chodili po ulicích té vesnice, a doufali, že je někdo pozná a bude si chtít s nimi promluvit.

Přesto, Martin je velký fanoušek hudby. Ačkoli Depeche Mode jsou jednoznačně jedněmi z předků industriální scény, tak Martin nemá rád beztvarost většiny hluku v hudbě dnešních dnů. Má rád hudbu, která ho může přivést k slzám. Písně Leonarda Cohena, Johna Lennon, Neila Younga a Kurta Weilla, když zpíval „Lotte Lenya“.

 

Na oslavě jeho a Fletchových třicátých narozenin, vytvořily skupinu speciálně pro párty. Říkali si Sexist Boys a hrál s nimi Wayne Hussey z Mission. Se rty namalovanými rtěnkou, parukou a korálky hrál Gore: “Hello Hello, I’m back again” od Gary Glittera, “Dancing Queen” od Abby, a “20th Century Boy” od T. Rex

 

 

 

 

Jedním z prvků, které rád Gore vkládá do svých vlastních písní je to, co on sám nazývá "malým pokroucením". V jedné z křehčích písní, nazvané "Somebody", začíná zpívat sněním o dokonalé, vše respektující milence.

Ale přímo na vrcholu provede to své malé přetočení, a obrátí doják na hlavu. “Though things like this make me sick / In a case like this, I’ll get away with it.”

Vypráví se, že jsi natočil "Somebody" úplně nahý. Je to pravda? Zeptal jsem se.

Jeho ostražitost se ale znovu staví do pozoru a spíše neochotně zamračený odpovídá: "Er, jo. „Myslím, že to je.., tak" jako kdyby to bylo něco, na co si nemůže jasně vzpomenout.

A mělo to nějaký vliv na skladbu?

"Tak bylo tam během toho pravděpodobně nižší šustění." Směje se, najednou velmi hlasitě.

 

Když Depeche Mode začali nahrávat Songs Of Faith And Devotion v únoru roku 1992, tak už Dave Gahan žil s Teresou v LA po většinu předchozího roku. Ale mnoho dalších věcí se událo roku 1991, když se rozvedl s Joanne. Aby toho všeho nebylo dost, dozvěděl se jednoho dne, že jeho otec, který jej jako malého opustil, zemřel. Sotva znal svého otce, přesto se zdálo, že spojení s jeho minulostí mizí. "V prostoru pouhým šesti měsíců," vzpomíná, "se všechno na mně nahromadilo."

 

Dave Gahan, přiletěl do moderní, v celé přední části prosklené vily v Madridu, kterou si Depeche Mode pronajali pro žití a nahrávání alba, překvapivě velmi odlišného, než jaká jsou s nimi spojována. První frekvence byla katastrofa. Gahan poskvrněn rockovým prostředím ve West Coast, byl horlivý, aby nová nahrávka byla tvrdší a agresivní. Přineslo to dohody. "Mnoho času," zpovídá se Dave "bylo pro ně obtížné dokonce, být ve stejné místnosti jako já."

V dubnu, měsíc před jeho třicátými narozeninami, Gahan odletěl zpět do USA a vzal si Teresu za manželku ve svatební kapli Graceland v Las Vegas, jako svědek byl místní nepříliš přesvědčivý dvojník Elvise v pozdním období. Žádný z Gahanových spoluhráčů se na svatbě neobjevil. Dave měl na sobě tmavou, průsvitnou košili, která odhalila tetování, které si nedávno nechal udělat na hrudi: nad pravou bradavkou velké, tmavé, hippie "Om" symbol ("což představuje každý zvuk ve vesmíru "), který navazuje na ten, který Teresa již měla na prsou, a na druhé straně velkého, tmavého Fénixe, který symbolizuje jeho vlastní duchovní znovuzrození.

V dokumentárním filmu Depeche Mode - 101, můžeme vidět Teresu v džínovině oblečenou, s růžovou rtěnkou a blond vlasy. Na svatbě už je z ní útlá vamp bruneta.

 

Tvoje žena se objevuje ve filmu 101, že? Zeptal jsem se.

 

"Jo," říká, s nepochopením, co jsem řekl. "Takže teď je Teresa."

Ne, říkám, že to, co jsem myslel je, že: Teresa je ve videu 101.

Gahan naslouchá a pak se zašklebí. "Byla by radši, kdybys jsi to nezmiňoval."

Ale má pravdu. Joanne je tam taky, vypadá jako rock'n'rollová manželka, přilétající na velké zakončující koncert turné, sedí v zákulisí s úsměvem, trochu mimo mísu.

 

"Doufám," říká mi Gahan, "že se Joanne zamiluje a bude šťastná v této oblasti života, jako jsem já, protože pak bude chápat, proč jsem to musel udělat. Byly to velmi sobecké důvody. "

Slyším sebe, jak říkám, že člověk kolem třicítky, musí být občas sobecký.

 

"Mám také syna," říká. Jack, je ve věku pěti let a žije s jeho ex-manželkou. "Je to velmi bolestné. Chci ho ovlivňovat, ale nejsem tam, takže to není reálné, víš? Nechci ho nechat vyrůstat se stejnými pocity, jaké jsem měl, když můj nevlastní otec zemřel a přemýšlel jsem, co se děje. Chci, aby Jack věděl, že má otce."

 

Když Gahan mluví o své minulosti, jako by byl vylezl z nějaké velké tmavé díry. Byly alkohol a drogy jeho součástí?

 

Nadechne se a říká, váhavě, "Pití? Jo. Když jsi v kapele, jsi v gangu. A když jdete ven, můžete cokoliv. Vyjdete do města a to je vaše. Můžete jít do jakéhokoli klubu. Cokoliv, co potřebujete, můžete dostat. A také dostanete."

 

O pár minut později jsem mu otázku položil o něco více přímo. Měl jsi někdy drogovou závislost?

 

"Hmmm," Gahan přemýšlí. Po chvilce říká: "To opravdu ne." Pak důrazněji, "Ne, ne. Pil jsem velmi moc, jako většina lidí, když se dostanou do jistého věku. Malý drink se proměnil v jeden velký. "

 

Další den, když jsem jel znovu za kapelou, tak jsem byl požádán publicistou Depeche Mode, diskrétně a zdvořile, abych nekladl žádné další otázky týkající se drog.

 

Druhý den ve studiu s Depeche Mode, kapela se chová obezřetněji. Když jsem přišel do studia, Flood, Gore a Gahan pracují, konverzace vázne, Gahan se natáhne po láhvi Aqua Libra a pije z ní.

 

Depeche Mode se obávají se sami otevřít. Poprvé jsem se s nimi setkal v roce 1985, na jednom z těch „ukázat se a být viděn" večírků, plném DJ z rádií. Depeche Mode, seděli v rohu, popíjeli a tvářili se nešťastně. Když jsem řekl, že jsem překvapen, že právě je tam vidím, Andy a Martin mi s dost posmutnělým výrazem řekli, že prodejce jejich desek, to považoval za dobrý nápad.

V roce 1988 si najali DA Pennebaker, aby natočil film 101, o jejich americkém turné po závěrečnou show v Rose Bowl. Pennebakerův nejslavnější film, Don't Look Back, je plný upřímným záběrů, které obrovsky přispěly k obrazu Bob Dylana jako kousavého, spasitelského písničkáře. 101 je pozoruhodný téměř nepřítomností záběrů za scénou. Nejdelší sekvence je ta, ve které Alan Wilder vysvětluje, jak jeho keyboard funguje.

 

Depeche Mode byli vždy malá, sama sebe řídící, nezávislá skupina. Pokud se podíváte na tour kredity v průběhu několika let, uvidíte stejná jména. Floodovi zabralo hodně času přesvědčování, aby kapela použila orchestr a podpůrné vokalistky, na podporu alba. Depeche Mode hledí na spolupráci zvenčí s podezřením.

 

Vyhlídka na práci s novinářem ve studiu druhý den, způsobuje nervozitu. Gahan nahrává jeden z posledních vokálů pro "Rush", a jeho chování je opravdu nervózní. Atmosféra rozzáří jen jeden okamžik, když Flood říká ostatním lidem, že se musí podívat na jeho volání, když, protože čeká hovor od The Edge. Když opouští místnost, Gahan posměšně utrousí "ctižádostivý to člověk".

 

Předtím, než Gahan znovu zmizí v nahrávacím boxu, bere mne ven z místnosti a říká mi, že včera v noci, když ležel v posteli, začal uvažovat, jestli neříkal příliš mnoho. Mluvil o tom s Teresou, a ta řekla, že pokud jsem byl upřímný, tak si je jistá, že to bude OK. "Mluvili jsme včera o mnoha věcech," říká. "Abych byl upřímný, měl jsem pár piv. Mám pocit, že jsem mohl znít trochu hloupě. "

 

Nahrávací box je zatemněný, osvětlený pouze pár svíčkami. Gahan uvnitř není vidět. Snaží se dostat správné načasování linky, “When I come up,” jeho hlas naplňuje kontrolní místnost, “I rush for you.” Ale jeho hlas selhává, a poté ještě několikrát.

 

"Možná," šeptá mi publicista kapely, "bychom měli přemýšlet o odchodu."

 

Potřásám si rukou se skupinou a mávám na neviditelného Gahana přes sklo, ale nevím zda-li mne vidí, nebo ne.

 

Jak jdu po schodech dolů, slyším zesílený odražený zvuk ze řídící místnosti.

 

"Buď laskavý," volá na mne David Gahan.

 

 

22. březen 2015 o 8:55 • Dangerous • Články

Diskuze

Uživatel: Dangerous

Dangerous      1   22. březen 2015 o 9:27

P.S. Songs Of Faith And Devotion bylo vydáno 30 let na den přesně po vydání prvního alba Beatles Please Please Me.


Uživatel: Herrer

Herrer      2   22. březen 2015 o 10:16

Pěkný grin Jen tři roky od Violatoru a přesto o několik světelných let jinde… Ať už se nám přerod kapely líbil nebo ne, tak je třeba smeknout před tím, že, měli “balls like a big brass monkey” a nesnažili se o Violator 2 grin


Uživatel: Helča

Helča      3   22. březen 2015 o 10:53

Když přišli DM s tímto albem,jistě to byl pro všechny šok.Mnozí čekali na Violator 2,namísto toho se zrodila úplně odlišná nahrávka od všeho ostatního.Nebyla jsem z těch,co po SOFAD DM odepsali.Brala jsem to jak to je,tečka,žádná předpojatost se u mě nekonala grin


Uživatel: smidak101

smidak101      4   22. březen 2015 o 12:23

Taky jsem zůstal depešákem.I ty vlasy jsem si nechal narůst.Tenkrát ještě velkej ultra.A proto díky za Ultra.


Uživatel: Pavel.Z

Pavel.Z      5   22. březen 2015 o 13:47

Taky jsem zůstal Dm fanouškem, ale s podmínkou .. až s Ultra si mě udobřili smile


Uživatel: Federman

Federman      6   22. březen 2015 o 16:27

SOFAD bylo jako uder pesti do obliceje kritikum, kteri DM povazovali za rokove outsidery s naivnimi texty s jeste naivnejsi hudbou. Uz Violator posunul DM mezi kapely, ktere zacinaji zrat jako vino. Byl to mozna i uder do obliceje nekterym fanouskum, kteri ocekavali asi vsechno, jenom ne to, co po Violatoru prislo.
Nebyla to ale zadna podpasovka, nybrz neco jako smely, sebevedome podany navrh na neco jineho a na dlouhou dobu stravitelneho, ale pritom lehkeho. Kdyz ctu dojmy z nahravani zucastnenych osob z te doby, je tezko uveritelne, ze vznikalo album tezkopadne, v napjatem klima bez jedine invence se nekam pohnout. Mozna ale prave tyhle okolnosti sehraly roli a daly konecnou podobu naprostemu skvostu jejich tvorby.


Uživatel: Logic1

Logic1      7   23. březen 2015 o 6:49

Súhlas s tebou Pavel.Z, Ultra je prelomový album DM, potom trochu slabšie albumy a veľký návrat s albumom Delta. Keby Delta vyšla hneď po Ultre, myslím, že by ju vnímali úplne inak poniektorí.


Uživatel: Federman

Federman      8   23. březen 2015 o 9:35

Proc myslis, ze by ji vnimali jinak a o jakem velkem navratu to mluvis ?


Uživatel: Ringo

Ringo      9   23. březen 2015 o 9:42

Federman: no hlavně by byli samotní DM vnímáni jinak, oni Exciterem vzbudili dojem, že to bez Alana neumí a u mnohých lidí ten dojem zůstal dodnes, přes to že se vytáhli už albem PTA, o Delta Machine ani nemluvím. Kdyby ty jejich alba šly v pořadí po sobě Ultra, PTA, Delta Machine, tak si nikdo žádného zakolísání ani nevšiml a odchod Alana by nebyl tolik démonizován. SOFAD podle mně dost fanoušku dělí. Já měl období, kdy mně DM písní I Feel you tak odradili, že jsem po SOFADu ve své době ani nepátral, dostal jsem se k němu až po Ultra a musel jsem uznat, že jako jo, že je SOFAD skvostné album, ale nikdy jsem jej nepovažoval za úlpně nejlepší. Ale to zbožšťování Alana a pomluvy na DM po jeho odchodu ve mně začínají docela vzbuzovat alergii pak i na celý SOFAD, protože to je to předělové album, přdělovalo to období S Alanem / Bez Alana a na SOFAD se spousta alanovců donekonečna odvolává.


Uživatel: Federman

Federman      10   23. březen 2015 o 10:15

Zbytecne sem zatahujes Wildera, o tom ja vubec nemluvil a uz taky mluvit nechci, jak jsem slibil. (pokud to nebude tema) Je zajimave, jak to casto sklouzne do tohoto smeru. Mluvme ale o cem je rec.
S tou posloupnosti s Tebou souhlasim ( ULtra, PTA, Delta). A ten velky navrat ? Jenom by me zajimalo jak to bylo mysleno. Navrat k cemu ? Deltu svet kritiky nijak nechvalil, ale ani nehanil. My jsme ji prijmuli podle meho nazoru az moc euforicky, coz je ale pochopitelne. Tento dojem vytvoril strach z docela nestastneho SOTU, protoze nastal dojem, ze by mohlo byt dalsi album horsi. Toto konzistenntnejsi Delte podle meho nazoru hodne pomohlo. Jakoby si vsichni oddechli a rekli si, ne ne jeste se nepotapime. To byla jenom zase jedna obrovska vlna na jiz tak rozbourenem mori.


Uživatel: Logic1

Logic1      11   23. březen 2015 o 10:58

Federmann mňa nezaujimajú žiadni kritici, lebo taký kritik možno ten album nepočul ani z lietadla, len preto, že je nejaký hudobný kritik, tak dávajú na jeho názory. Pozri si recenzie na Violator, ako ho poniektorí kritici v uvodzovkách hanili, chceš povedať, že Violator je zlý, alebo slabý album. Vieš, kedy je u mňa dobrý album, keď ho často počúvam a nie či je tam taký zvuk a taký zvuk a kto čo na ten album povedal. Od Delty je to už dva roky, ale poviem ti, stále sa na ňu veľmi teším, u mňa je to album, z ktorého mám nenormálnu radosť a pre mňa to znamená NÁVRAT STARÉHO DOBRÉHO DM, PO ULTRE. A Recoil hromada zvukov, stokrát vykradnutý SOFAD a nič nič. Ja nemám nič proti Alanovi, ale Recoil nebudem nikdy počúvať, lebo pre mňa je to totálne o ničom. To je môj názor a za ním si stojím. Radšej si popočúvam Exciter ako SOFAD, ale zas na druhej strane tri pesničky WIMS, IYR a HL, tak to sú pecky, ale ostatné. Takže ten album počúvam veľmi veľmi málo.


Uživatel: Federman

Federman      12   23. březen 2015 o 12:10

Me naopak kritiky zajimaji a s nimi porovnavam vlastni usudek. Snazim se v ni hledat opravneni a nebo naopak omyly.  Deltu mam taky rad a jsou tam moje dve pecky,  ale jinak si myslim, ze je celkove spis zvlastni, nez skutecne kvalitni. Clanky, ktere o ni byly napsany se hodne shoduji s mym nazorem a proto nebudu tvrdit, ze je to jinak. Zastavam i nazor, ktery rika, ze kdyz se chces o sobe neco dozvedet, zeptej se toho, kdo te moc v lasce nema.
Pro me je kolikrat cennejsi nazor nefanouska, nez zaryteho DM puristy. Byva totiz objektivnejsi a odhaluje slabsi mista, kterou zaslepenec pomiji a lze si treba do kapsy.


Uživatel: Logic1

Logic1      13   23. březen 2015 o 12:31

To je zvláštny názor, takže keď ti povedia piati ľudia, že je Exciter super album, tak ty to o tom budeš uvažovať a nebodaj ho začneš počúvať každý deň, aj keď to není tvoja káva. Mne tu môže hovoriť hocikto aký je dobrý SOFAD, ale mňa nepresvedčí, nevyvoláva vo mne tie pocity ako Ultra a Delta a to je pre mňa veľmi podstatné. Zachvíľu začnem počúvať Rytmusa, lebo niekto povie, že je super.


Uživatel: Federman

Federman      14   23. březen 2015 o 12:48

Pokud bude nazor hodne objektivnich kritiku odlisny s mym, tak se tomu budu asi venovat vice. V mem konecnem usudku to hrat ale roli nebude. Bud se mi to libi hned a libit bude a nebo me to jen zaujme a pak je to trochu loterie. Proto zadne album nezavrhuji hned. Nektere potrebuje uzrat a nebo se hodi do jine doby. Na poslednich albech mi chybi vice hymn a postradam vetsi konzistenci. Presto je mam rad vsechny.


Uživatel: Herrer

Herrer      15   23. březen 2015 o 13:09

Logic1: Nezlob se na mě, ale tohle je ukázkovej příklad demagogie v praxi… Já chápu, jak to Federman myslí a mezi řádky čtu i to, že se snaží bejt ohromně diplomatickej, protože pobral dostatečný množství sociální inteligence na to, aby pochopil, že když je na fansite Depeche Mode, tak pokud vyloženě nechce rozpoutat flame, bude volit opatrnější přístup, ke pro někoho citlivejm věcem. Někdy by některým z nás kapka nadhledu opravdu neuškodila… Chytání za slovo, vytrhávání věcí z kontextu, to bejvaj zbraně těch militantnějších, což je podle mě k hovnu a jakýkoli diskusi to škodí.

Já osobně Deltu neberu, jako nějaký znovuzrození, nebo tak něco… Za prvý pro mě není natolik fantastická a za druhý, pro mě maj (a to bez alibismu) kouzlo naprosto všechny desky DM. Nikdy jsem nefňukal nad tím, “že už to nejsou oni” a fakt, že se k některým albům vracím míň, než k jinejm, rozhodně nepovažuju za měřítko umělecký kvality. Hraje tam roli strašně moc dalších věcí... Od nálady posluchače, jeho vrozený povahy, přes libozvučnost, až po dejme tomu ohranost nesporně kvalitních, ale na stotisíckrát slyšených věcí. A tohle všechno jsou SUBJEKTIVNÍ pocity. Proto se většina z nás shodne, že čas od času přehodnotila názor na tu a tu píseň/album. Tomu se říká nadčasovost a zaplaťpánbůh za ní. Sám mám v poslední tvorbě kapely výhrady k jednotlivostem a to navíc k takovejm, který považuju za lehce odstranitelný a nebojím se o tom napsat. Kde už jinde, než na webu, kam chodí lidi, který dost možná pochopí, jak to myslím… grin Až jednou DM natočej sračku, tak to klidně řeknu. Jenže to se nestalo a nestane, protože maj opravdu talentu na rozdávání... wink


Uživatel: Federman

Federman      16   23. březen 2015 o 13:13

Herrer: Na dalsim koncertu Te zvu na pivo smile


Uživatel: Herrer

Herrer      17   23. březen 2015 o 13:15

Feder: OK, ale budeš litovat grin


Uživatel: Ringo

Ringo      18   23. březen 2015 o 13:18

Herrer: pěkný příspěvek


Uživatel: Ringo

Ringo      19   23. březen 2015 o 13:20

Herrer 23.3.2015 o 13:15: záleží na tom, jestli myslel beer nebo a beer grin


Uživatel: Herrer

Herrer      20   23. březen 2015 o 13:33

Ringo: Doufám, že to myslel ve stylu “A co Češi? Češi jdou na pivo.” grin


Uživatel: Logic1

Logic1      21   23. březen 2015 o 13:34

Herrer, ja sa absolútne nehnevám. Ja nezavrhujem žiadnu z LP DM, ale proste niektoré mám rád, niektoré mám menej rád a niektoré zbožňujem. A tie ktoré zbožňujem, tak ich najčastejšie počúvam a Ultru, Deltu a Violator počúvam strašne často. Máš pravdu, je to môj subjektívny názor, ale každý sme iný a každému sa niečo iné páči. Proste nebudem počúvať niečo, čo mi dáva toľko ako keby som vôbec nepočul, tak asi tak.


Uživatel: Logic1

Logic1      22   23. březen 2015 o 13:42

Presne, súhlasím s tebou, že ide o nadčasovosť, že po čase môžme prehodnotiť album a zmení sa to. Presne to sa týka aj Delty. Je to už dva roky, čo bola vydaná a tak ako sa mi páčila na začiatku, páči sa mi aj teraz, proste ako som už napísal, pre mňa to bol NÁVRAT STARÉHO DOBRÉHO DM.


Uživatel: Herrer

Herrer      23   23. březen 2015 o 13:45

Logic1: jj, tak to máme stejně s tím přístupem wink Já už k SOFAD napsal tolik, že by to byl už spam, kdybych opakoval, jak mi na ní vadí ta určitá zvuková zastřenost, ten závoj přes celou desku hozenej… Jinak z mýho pohledu strašně silná a snad až dokonalá deska. Jenže z výše uvedenýho důvodu se k ní vracím míň, než bych chtěl :-( U SOFAD bych za pročištění vraždil… Sám v poslední době zdaleka nejvíc poslouchám Black Celebration. Dlouhodobě pak Violator, MFTM, Ultra, SGR a to v nespecifikovanym pořadí. Nejmíň Speak and Spell. Ale na férovku přiznávám, že u mě je to hodně o tom, aby mi ten poslech byl příjemnej. Mám prostě hodně rád takový ty konzervativnější postupy ve stylu, basa - výška, barevný středy, vzdušnost. Málokdy mě zaujmou různý chrčivý, nebo uřvaný zvuky. Ruší mě to i u opravdu skvělejch písniček.


Uživatel: Herrer

Herrer      24   23. březen 2015 o 13:51

Logic1: Rozumim a závidim ti to nadšení. Průšvih je, že jsou DM hrozná droga a jak to člověk furt točí, tak se to oposlouchá... A logicky se nejrychlejc oposlouchá to úplně nejlepší grin Zapomenout a nepustit si je třeba 15 let, to by pak byla teprv paráda grin Možná by pak vyšlo ven i objektivnější hodnocení, co my víme…


Uživatel: Ringo

Ringo      25   23. březen 2015 o 14:10

Herrer: a aby se mi to neoposlouchalo, tak ty DM čím dál častěji prokládám jinou hudbou a o to pak raději si nějakou desku DM pustím. Jak už člověk zná každé to slovo, každý ten tón a dokoncei momenty, kde Dave v live verzi něco vykřikne, tak je třeba na chvíli dát pauzu:-)

Jinak já si strašně často pouštím a Broken Frame poslední dobou.


Uživatel: Herrer

Herrer      26   23. březen 2015 o 14:16

Ringo: taky se to snažím prokládat, skvělý hudby je hafo. A Broken Frame bych mohl taky zkusit wink


Uživatel: Herrer

Herrer      27   23. březen 2015 o 14:33

Když sem tam dáte třeba do Tatarky tipy na desky, na který byste přísahali, budu vděčen wink A nemusí to bejt nic ve stylu DM, vlastně to nemusí bejt ani elektronika… Cokoli vyloženě dobrýho a přitom ne tak profláklýho, jako třeba OK Computer nebo Nevermind apod. grin


Uživatel: Federman

Federman      28   23. březen 2015 o 14:57

Herrer: ja bych zase vrazdil za vycisteni SOTU, i kdyz na vinylu zni jemneji a tak to resim analogem. To album bude stejne jednoho dne rehabilitovano, o tom jsem presvedcen.


Uživatel: Ringo

Ringo      29   23. březen 2015 o 15:11

Herrer: tak tipy na alba mám, ale je to samá elektronika, kytarovky poslouchám velice zřídka a když už, tak jsou to klasici jako The Cure, New Order, Duran Duran a Bowie (ty poslouchám vlastně docela dost):-)

Pokud bys chtěl nějakou nevšední kytarovku, tak zkus Konstpus od Gyllene Tider, pokud ti nebude vadit, že je to ve švédštině nebo Mazarin, sólovka od Pera Gessla:-)


Uživatel: smidak101

smidak101      30   23. březen 2015 o 20:22

Herrer • 23.3.2015 o 13:09: Hezký.


Uživatel: Logic1

Logic1      31   24. březen 2015 o 8:53

U mňa je to podobne Herrer, ja mám rád u DM hutnú basu, peknú melódiu a keby nahráli ešte jeden album podobný Violatorovi absolútne sa nepohnevám. Počúvam strašne veľa muziky, ale DM tak to je pre mňa droga. A keď nepočujem týždeň Deltu a Ultru, tak potom si ich nenormálne vychutnávam. Proste pre mňa spolu s Violatorom sú to majstrovské diela.


Uživatel: Robiner

Robiner      32   24. březen 2015 o 20:58

Herrer • 23.3.2015 o 13:09 úúúúúú Jacku…toto je pravý devotee… wink


Uživatel: Herrer

Herrer      33   25. březen 2015 o 16:16

Synthboy: Byly časy, kdy jsem neměl rád Get Right With Me, ale pak jsem i v ní našel zalíbení. IFY, pokud jsi myslel IFY, taky nepovažuju za obzvlášť vyvedenej singl, ale jako otvírák desky podle mě funguje výborně. Nicméně je to právě tahle věc, kde mi nejvíc vadí zvuk a jednoznačně preferuju její live, pročištěnou, možná ještě rockovější verzi. O žádný jiný skladbě ze SOFAD jsem nikdy nepochyboval, neoblíbenou Condemnation nevyjímaje.


Uživatel: Herrer

Herrer      34   25. březen 2015 o 16:51

Tak tak, IFY si zvukově trochu hraje na něco, čím svojí strukturou nemůže být… Ostatně ani všemožní remixéři si s ní neporadili a zůstává furt stejná. Tady se podle mě dalo uplatnit pořekadlo, že méně je někdy více wink


Uživatel: Ringo

Ringo      35   25. březen 2015 o 18:57

podle mně šlo v I Feel You dost o to zopakovat úspěšn kytarový riff z Personal Jesus. Cítím tam tlak o podobně údernou skladbu. Zastřenost mi nevadí, ona díky tomu právě nezní jako tuctová rocková skladba. Co mi na ní tehdy vadilo byl hlavně image kapely, který jsem nerozdýchal. Jinak SOFAD já osobně cítím jako celek od A až do Z, přijde mi zvukově kompaktnií a to mám u alb rád, dělají z alb alba a ne jen desku s třemi hity opředenými vatou, kterou člověk raději přeskakuje. Na Get Right with me nijak zvláště alergický nejsem, Mercy in You mám hodně oblíbenou, to že se mírně nudím u Judas i One Caress je dáno hlavně tím, že já se u většiny Goráčovek nudím obecně.


Uživatel: smidak101

smidak101      36   25. březen 2015 o 20:01

Takhle to má i Axl.Půjčil jsem mu, kdysi, kazetu a začal se mu depeš líbit, ale né moc písničky od Martina.Do dnes.


Uživatel: Herrer

Herrer      37   25. březen 2015 o 20:10

Ringo, i tak se na IFY dá koukat… Mně by nicméně někdy jistá tuctovost a konzervativnější postupy nevadily. Oni maj DM obecně dost výraznej hudební podpis a jsou díky němu originální sami o sobě. Já mám právě Goráčovky hodně rád a tak tady vidim asi největší rozdíl mezi námi. Proto se v některých věcech neshodneme. Prostě každej hledáme něco jinýho wink Zrovna One Caress je příklad skladby, kterou jsem moc chtěl jako singl. Přijde mi vzrušující a nikdy se mi neohrála.


Uživatel: Mercy

Mercy      38   25. březen 2015 o 20:18

Ringo: no vidíš a já mám ráda skoro všechny Goráčovky a o tom to je grin jj Mercy taky moje hooodně oblíbená. IFY na albu tak nějak nemusím dodnes, ale na živo si jí užiju vždycky. Get Right with me je taky fajn. Celkově mám SOFAD hodně ráda.


Uživatel: Herrer

Herrer      39   25. březen 2015 o 20:24

Taky si zaplusuju…

Lída: +1 wink


Uživatel: Aleš Rada

Aleš Rada      40   25. březen 2015 o 20:34

Já bych teda na koncertech IFY rád oželel a radši bych uvítal třeba sacred smile nebo nothing smile


Uživatel: Mercy

Mercy      41   25. březen 2015 o 20:39

Aleš Rada: tak za Nothing a spoustu dalších bych ji taky klidně vyměnila, šlo mi jen o to, že na živo je IFY prostě pecka

Herrer: to si snad ani nezasloužím grin


Uživatel: Herrer

Herrer      42   25. březen 2015 o 20:44

Lída: Ale jo, nepřemýšlej nad tím a pěkně si ho užij grin


Uživatel: smidak101

smidak101      43   25. březen 2015 o 21:00

Některý skladby bychom nahradili za jiný, ale o tom jsme už psali.Bohužel nemáme takovej vliv.


Uživatel: Ringo

Ringo      44   25. březen 2015 o 21:02

Uvedu na pravou míru ty Goráčovky. Mně se jich líbí jen pár, Somebody jsem považoval vždycky za ikonickou baladu, A Question of Lust byla v mých nácti taková zamilovaná stupňující se skladba, dnes už jí mám nějak ohranou, naopak mi přirostla k srdci World Full of Nothing, která mně nebavila kdysi. Things You Said, to je Goráčovka všech Goráčovek a stavím ji na úroveň Gahanovek. Neskutečný song. Ale čím pak pozdější album DM, tím me Goráčovky bavily méně. Home se mi z počátku líbil hodně, ale strašně se odrhnul, ale od samého začátku se mi líbila více než Home Bottom Line a líbí se mi dodnes. V éře DM po roce 2000 mně ovšem už žádná klasická Goráčovka neoslovila, snad jen Macro na PTA. dost se mi zdá, že se zacyklil v takových těch Comatose, Damaged People, Child Inside. Jeto moc podobné, stejná šablona. Samozřejmě atypická Always mně nadchla, to je nej Goráčovka po roce 2000. Ale očividně není pro kapelu z Goráčovek primární záležitostí. Není to tak, že bych Goráčovky neměl rád vůbec. co jsem měl ovšem hodně rád byly střídavé duety Dejva s Martinem - Everything Counts, People are People:-) škoda že tento koncept nerozvíjeli i dále. Dave sloky Martin refrén.


Uživatel: Aleš Rada

Aleš Rada      45   26. březen 2015 o 12:29

Lída: jo na devotionalu se mi IFY taky moc líbí,ale od té doby IFY už neni ono
Ringo: things you said nejlepší od marta :-D


Uživatel: Lex Barker

Lex Barker      46   26. březen 2015 o 13:43

Ad. Bottom line- moje snad nej od Marta vůbec a asi jedna ze 3 nej na Ultra. Po r. 2000 Martovky nenadchnou , ale ani nějak neškodí koncepci alb.


Uživatel: Ringo

Ringo      47   26. březen 2015 o 14:26

S těmi Martinovkami je to těžké, já na ně vždycky musím míst náladu, ale ta The Things you Said je jediná, na kterou mám náladu vždy, stejně jako mám vždy náladu na píseň World In My Eyes. Takže je pro mně srovnatelná s písni zpívanou Gahanem.

U těch ostatních, co s mi jako tak líbí, některé hodně, tak to jsou chronologicky: Pipeline, It doesnt´t matter Two,  World Full of Niothing, I Want You Now, Sweetest Perfection, Blue dress, Death´s Door, Bottom Line, Always. 

Ty, které mně moc nebaví, spíše už moc, protože se po x posleších, kdy mně bavily,  odrhly: Somebody, A Question of Lust, It doesn´Matter, One Caress, Home, Macro, Jezebel, Child Inside.

Ty, které mně nudí k uzoufání, že bych nejraději přeskočil, ale nedělám to jen proto, že každé album beru jako kompaktní celek: any Second Now, Shouldn’t Have Done That, Sometimes, Judas, Comatose, Breathe, Damaged People, Little souL.

Samozřejmě se to někdy podle nálady i mění:-)


Uživatel: Herrer

Herrer      48   26. březen 2015 o 15:20

Čichám anketu… grin

Já teda jen tak z patra uvedu bez ohledu na pořadí pár písní, který mě nikdy nenudily a slyšim je rád v jakýkoli situaci…

Personal Jesus, Shake The Disease, Black Celebration, Behind The Wheel, Lilian, One Caress, Martyr, Something To Do, Little Soul, Dangerous, Nothing´s Impossible, Sister of Night, The Love Thieves, But Not Tonight, Waiting for The Night, Useless, In You Room, Slow, Two Minute Warning, Lie To Me, Surrender, Get The Balance Right, Freelove, Pimpf, Agent Orange, Big Muff, Memphisto, Photographic…

Určitě jich bude víc, ale tyhle mě napadly, jako takový moje osobní ikonický skladby grin


Uživatel: Ringo

Ringo      49   26. březen 2015 o 16:03

Herrer: já bral teď jen Goráčovky, kdybych měl vzít všechny songy DM, tak bych tu napsal seznam na 101 řádků:-)


Uživatel: Herrer

Herrer      50   26. březen 2015 o 16:21

Ringo: Já vim a hned jsem si pak uvědomil, jak je ten můj příspěvek blbej… :-D


Uživatel: Ringo

Ringo      51   26. březen 2015 o 16:34

Herrer: ale ne, v ohodě. Překvapil mně Big Muff, mně tahle roztahaná instrumentálka vždycky rvala uši:-)


Uživatel: Aleš Rada

Aleš Rada      52   26. březen 2015 o 16:38

Things you said nehráli od 101
Bylo by super, kdyby na dalším turné dali things you said :-D


Uživatel: Herrer

Herrer      53   26. březen 2015 o 16:40

:-D Já jí mám jako takovýho lehce bizarního miláčka grin Je tak hnusná, až je krásná. Něco jako bulteriér grin


Uživatel: Ringo

Ringo      54   26. březen 2015 o 16:43

Herrer: tak to je trefné, akorát mým miláčkem se nestala, je fakt hnusná:-D


Uživatel: Mercy

Mercy      55   26. březen 2015 o 17:41

Ringo • 26.3.2015 o 16:34 : jsem netušila, že Ty napíšeš, že je něco od DM hnusné grin grin ale máš pravdu, úplně jsem zapomněla, že Bif Muff existuje grin . Jinak z Goráčověk mě opravdu nebaví tyhle dvě: Jezebel a Child Inside.


Uživatel: Ringo

Ringo      56   26. březen 2015 o 18:05

Lída: tak Big Muff je takoý Goráčův hokus pokus, já to ani nikdy nebral pořádně jako DM skladbu:-)


Uživatel: Herrer

Herrer      57   26. březen 2015 o 18:47

Já bych si s bulíkem nezahrával… grin


Uživatel: Ringo

Ringo      58   26. březen 2015 o 18:50

Herrer: pošlu na něj smidaka101:-)


Uživatel: Herrer

Herrer      59   26. březen 2015 o 18:57


Uživatel: smidak101

smidak101      60   26. březen 2015 o 20:43

Tak moment.O téhle výzvě jsem se nedočuchal co to je za rasu?Něco jako SGR?Tak do toho jdu.


Uživatel: margot

margot      61   26. březen 2015 o 21:40

takže SOFAD: Absolutně nečekaná změna po hudební stránce + změna image = šok, pro mě ne zcela příjemný hmmm Časem šok pominul, ale v povědomí stále zůstává pachuť věcí následujících, takže ani dnes nedokážu tohle album docenit tak, jak by si asi zasloužilo. Miluju WIMS, IYR, HL… Naopak vůbec nemusím Condemnation, když si pustím celé album, většinou ji přeskočím hmmm
Ad Martinovky: nejsem jejich nadšeným příznivcem, ale ani mi nijak nevadí. Možná mám o něco raději ty novější... a kdybych měla jmenovat jednu z nejméně oblíbených, tak u mě je to Somebody - neukamenujte mě, prosím grin


Uživatel: harry74

harry74      62   27. březen 2015 o 9:43

Tak já si to takhle valím v 93 zpátky do kasína a za pultem vidím nové album DM!Utratím za kazetu všechny peníze co mám a tradá na černo vlakem plnit buzeraci vojáčka!Poprvé jsem si ho poslechnul až za měsíc a byl jsem v totálním šoku,až jsem si myslel,že je to konec světa.Říkám si,jestli je to vůbec možný,ale jelikož už jsem byl DM tak pohlcen,vydržel jsem to poslouchat (v rámci možností) neustále dokola.No a pak se mi to začalo sice pomalu,ale stále víc a víc zažírat do palice.Pamatuji si,že jako první jsem začal hltat WIMS.Poté následovala HL .S civilem došlo na novou hifi a SOFAD na CD a okamžitě jsem si zamiloval IYR!!!Pak přišlo na řadu MIY a Rush.A když jsem uslyšel a poprvé uviděl Devotional,přehodnotil jsem názor i na IFY a znovu pocítil tu hrdost,že jsem si vybral za celoživotní kapelu Depeche Mode!Dnes po těch letech musím uznat,že SOFAD je opravdu skvostné dílo.Ta mrazivá až ponurá hudba,ty neskutečný texty.Jak já s oblibou říkám,SGR je zrození,BC je opojení,MFTM kultovní,Violator dokonalost,ale SOFAD je Svatý grál!! grin


Uživatel: Herrer

Herrer      63   27. březen 2015 o 9:58

harry, dokonalej příspěvek!


Uživatel: Ringo

Ringo      64   27. březen 2015 o 10:41

máte stejnou   ikonu, je to matoucí:-)


Uživatel: harry74

harry74      65   27. březen 2015 o 10:55

Ringo,asi ano.A propos,pomineme-li debatu o tom co to ten Svatý grál vlastně je,jedna věc je jistá!Svatý grál je to,co lidstvo stále hledá a zatím nemůže najít.A tak to vidím já i se SOFAD! grin


Uživatel: Herrer

Herrer      66   27. březen 2015 o 10:56

Ringo: To jo, navíc ani harry slovy nešetří grin Strašně se mi líbí, jak jedním slovem popsal alba od SGR po SOFAD. Vidím to naprosto stejně, ale takhle jednoduše a trefně bych to nedal grin


Uživatel: Ringo

Ringo      67   27. březen 2015 o 11:08

DM ho našli a jmenuje se Ultra;-)


Uživatel: harry74

harry74      68   27. březen 2015 o 11:24

Ringo,dobře ty! grin Ale já to myslel tak,že Svatý grál je ukryt v SOFAD a fanoušci DM ho tam stále hledají!Ani já jsem ho ještě neobjevil,ale myslím si,že po 22 letech už jsem sakra blízko! grin grin Dále už to raději rozebírat nebudu.


Uživatel: Logic1

Logic1      69   27. březen 2015 o 11:41

Súhlas s tebou Ringo, ja som ho našiel na Ultre a taktiež na Delte. Na SOFAD mi to nejako nejde, aj keď sa snažím, nič v zlom.


Uživatel: Ringo

Ringo      70   27. březen 2015 o 11:44

SOFAD poslouchám, když hledám temnotu a beznaděj


Uživatel: smidak101

smidak101      71   27. březen 2015 o 21:46

harry74 • 27.3.2015 o 9:43 : Kurva zas Ringo nade mnou.Super názor.


Uživatel: smidak101

smidak101      72   27. březen 2015 o 21:51

Logic1 kope za nás Ringo.


Uživatel: d.stripped

d.stripped      73   29. březen 2015 o 10:46

“My se tady snažíme vymyslet nadčasový název alba a voni tomu říkaj SOFAD”
(volna parafráze slov Andyho Fletchera)
Dangy to možná uvede na pravou míru. ..


Uživatel: smidak101

smidak101      74   25. duben 2015 o 14:42

Tam se to asi pohlo.


Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.