Depeche Mode Czechia
Fanklub Depeche Mode pro Českou a Slovenskou republiku

Soukromá zóna


Hlavní navigace



Depeche Mode Czechia

Před 30 lety vystoupili Depeche Mode v ČSSR

Ilustrativní: Před 30 lety vystoupili Depeche Mode v ČSSR

11.3.1988, zdánlivě obyčejné datum v kalendáři, ale pro tisíce mladých lidí se v ten den otevřely na dvě hodiny všechny brány, spadly všechny opony zpevněné socialistickým železem, neskutečné a nepředstavitelné se stalo realitou..

Do hlavního města jednoho z nejkostnatělejších komunistických režimů v Evropě, přijela skupina, jejíž desky se v této zemi ani nemohly prodávat a přesto, ještě před prvním koncertem zde měla tisíce oddaných fanoušků. Ještě dnes je ze starého zvukového záznamu koncertu v pražské Sportovní hale, slyšet to, jak fanoušci v publiku nemohli uvěřit vlastním očím a uším a s prvními tóny Behind The Wheel jsou slyšet výkřiky "To jsou skutečně oni!".

Bylo mi tehdy 11 let, takže jsem osobně na koncertě nebyl, ale už tehdy jsem byl velkým příznivcem této skupiny. Pamatuji jak den po vystoupení se objevila v komunistických Televizních novinách po kombajnové znělce zpráva o vystoupení Depeche Mode v Praze a přímo z obrazovky v půl osmé večer vzýval Dave Gahan všechny, aby udělali “Černou oslavu”.

Byla to zvláštní doba. Odporná a přitom nádherná. Byla stále tvrdá nesvoboda slova a projevu, Václav Havel byl stále zatýkán, lidé se báli pohledět z příma jeden druhému do očí, na ovoce a maso se stáli hodinové fronty… a nádherná byla v tom, že vše bylo mnohem vzácnější. V dnešní době přijíždí do našich končin většina hudebníků a skupin na tvůrčím vrcholu, ale vystoupení Depeche Mode v roce 1988 bylo naprostou výjimkou, které bylo dílem velké náhody. Pragokoncert, který přivážel do Československa přestárlé a vysloužilé rádoby umělce, měl v té době políčeno na Chrise Normana ze skupiny Smokie, která se proslavila v polovině 70. let. Norman nemohl přijet, a tak manažer jednající s Pragokoncertem nabídl jako náhradu Depeche Mode...Než si z dobových novinových článků připomeneme, jak se Depeche Mode zhostili své historické role, měl bych upozornit, že v květnu 2007 hudební magazín Filter umístnil koncert Depeche Mode z 11.3.1988 na 1. místo všech hudebních událostí pořadaných na území Československa či České republiky, a to před koncerty Rolling Stones, Madonny, U2, Metallicy a desítek dalších....

U tiskových článků z roku 1988, začněme nejprve u tehdy nelegálních samizdatových Lidových Novin, kdy redaktor podepsán jen zkratkou R. píše:

“Jako bych vkročil do hejna havranů: kovově lesklé bundy z černé kůže, dlouhé černé pláště, černé punčochy, černě nalakované nehty i černé rty. Depešácké holky si na poslední chvíli černými tužkami na obočí navzájem zdobí tváře newpaintingovými kresbami a někam mezi uši a nos malují jméno své kultovní skupiny.
Za zády nás čekajících stále ještě skřípají kolotoče a houpačky, ale ty tisíce před vchody už vytleskávají jiný rytmus. Poslední LP deska, vydaná k turné Depeche Mode od USA, přes Japonsko, Austrálii a celou Asii až do Evropy se jmenuje “Music For The Masses” Můžete si vybrat Hudba pro masy nebo Hudba pro mše. Co však říct k samotnému vystoupení Depeche Mode v Praze?
Po hodinovém čekání konečně zhasla a burácení “ de-peš, de-peš, de-peš” pomalu zaniklo v rytmu a energii něčeho co, připomíná nejspíš start raketoplánu. Do tmy blikala jen stovka zelených a červených teček od obsluhy řídících pultů a do předehry “Behind The Wheel” postupně padají barevně nasvětlené opony jako řada mohutných vodopádů. Vysoce technologická hudba naplnila v okamžiku halu svým vlnobitím až do výše stropu.
David Gahan v černé kůži začal vířit prostor dervišskými otočkami, třpyt briliantových řetízků kolem kožených bot a nad tím podmanivý hlas bez falší a skluzů...”

Pavol Beka z magazínu Revue Populár si nepříliš příznivě všímá například kytarového umění Martina Gorea:

“Traja hráči na syntezátoroch - Alan Wilder, Andy Fletcher a vedúca osobnosť Martin Gore pôsobila staticky. O väčšinu diania na pódiu sa staral spevák David Gahan, no ani on nepredvádzal náročnú choreografiu alebo strohý konferans. Pieseň sa striedala za piesňou, niektoré zaspieval sólovo aj Martin Gore, použil aj gitaru, zvuk ktorých však syntezátor silne pozmenil. Jeho hráčske schopnosti na gitare ma dosť zaskočili, pretože mi pripomínali hudobnícke začiatky amatérskej skupiny, zvuky však boli zaujímavé. Kapela hrala perfektne - elektronický automat totiž nepozná neistotu!… Zaujímavo pôsobili zvláštne platne zavesené po dve za každým hráčom, ktorí na ne udierali kladivkami a vydávali známe charakteristické zvuky, typické pre skupinu Depeche Mode.”

Michal Horáček a Mladý Svět:

“Pořadatelé postupně vpouštějí další diváky. Všechno se opakuje. Padesátimetrový sprint k jevišti, zaujmutí co nejlepšího z dosažitelných míst. Očekávání se přetavuje do sílícího skandování : Depeš mód! Depeš mód! Depeš mód!
Do začátku koncertu zbývá víc než hodina, ale v hale sílí vůně rocku. Depeš mód! Depeš mód! letí ke stropu, který už pohlédl na tolik vítězství i porážek, radostí i nevole, jež přináší hokej. Depeš mód! Depeš mód! Zdvihá se pokřik. Jakoby dav povzbuzoval koně, na něhož hodně vsadil. Ten kůň se z dostihu ztratil, bezmála zmizel z dohledu - ale teď nabral rychlost a cválá, útočí, řítí se kupředu. Jeho pozice už není beznadějná - jako politý živou vodou, je plnokrevný rokenrol náhle tu. Depeš mód! Depeš mód! Depeš mód!
Ale ještě není vyhráno. Jsou tu hluboké kořeny obavy z paniky, destrukce. Ať se to těm, kteří se právě tlačí u pódia, líbí nebo ne, nadešel okamžik jejich maturity. Nelze o tom pochybovat - dnes jim bude vystaveno vysvědčení, jež si ponesou do dalších let.”

Miloš Skalka, hudební publicista

“Je kolem desáté večer. Od haly se k metru trousí „depešáci“ , černě oblečení, nadšení. Vyprávějí si. Sen se tedy stal skutečností.V hotelu Intercontinental zatím k pozdní večeři usedá David, Alan, Martin a Andy. Objednávají si biftek, kachnu, pstruha, ochutnávají české pivo, od místní hudební skupiny si nechávají zahrát české lidovky. Teď tleskají oni. Na dveřích jejich pokoje pak až do druhého dne po poledni visí cedulka Nerušit ! Pak už jen cesta na letiště.O Praze, o nás, se příliš nedozvěděli. Přivezli ovšem radost. Přivezli to, co toužili zažít dnešní čtyřicátníci s Beatles, padesátníci s Elvisem Presleym…. ”


Svět v obrazech

“O pražském koncertu britské rockové skupiny Depeche Mode (Sportovní hala PKOJF 11.března 1988 ve 20.00 hod) se hodně řeklo,napsalo a ještě asi napíše.Vždyť v historii tohoto hudebního žánru v Ćeskoslovensku znamenalo devadesátiminutové vystoupení čtveřice určitou revoluci. Zda vítěznou, to ukáže čas.”

Rudé Právo

“Vystoupení v Praze bylo součástí celosvětového turné,které skupina odstartovala už na podzim minulého roku po vydání dlouhohrající desky Music For the Masses.Kromě snímků z tohoto alba zazněly na koncertě i úspěšné skladby z předchozích desek Black Celebration a Some Great Reward. A zatímco sedmadvacetiletý David Gahan s mikrofonem v ruce předváděl profesionální pěveckou a taneční techniku, v nabité hale skandovali potomci těch,kteří zažili dobu,v níž byla rocková hudba zakázaným ovocem. Ti starší v publiku se mohli už jen usmívat nad vzpomínkami na časy,kdy jim dospělí nedovolovali poslouchat určité desky a nosit dlouhé vlasy.Teď si jen přáli,aby těm navýsost spokojeným sedmnáctiletým stojícím pod pódiem s transparenty v rukou někdo naopak nepřikazoval si nechat vlasy narůst.Více než třicet let naší podivné hašteřivé symbiózy s rockovou hudbou i s tím co s sebou přináší,je už snad definitivně za námi”.

No, hodně zvláštní slova z deníku, který byl tehdy jedním z nástrojů KSČ

Mladá Fronta

“Pro třináct tisíc šťastlivců, kterým se podařilo sehnat lístky, se stává tenhle obyčejný předjarní pátek svátkem. Od rána Prahou procházejí jednotlivci i skupinky. Všichni nejlépe v černém,občas i s „kovovými aplikacemi“ v podobě nesčetných cvočků a kování. Na pečlivě upravených kšticích potom nejrůznější rádiovky a barety elegantně posunuté do týla. Móda “novýchromantiků” styl, který v život uvedli právě muzikanti z Depeche Mode. Jejich jména září na improvizovaných transparentech, vlajkách, na kožených bundách i tvářích. Všichni jsou ukáznění, nikdo nechce pokazit tento den s velkým D.”

Michal Horáček/Mladý Svět

“Působili na mě spíš jako vyhraněně studiová kapela. Ostatně, podstatnou část hudby si přivezli už naprogramovanou, „hotovou“. Vadí mi, když slyším tolik bicích, a nevidím bubeníka. A tolik další rytmiky, zejména baskytary, aniž by se mi představili lidé, kteří ty nástroje ovládají. Nepřesvědčí mě, nerad to přiznávám, ani živý zpěv Davida Gahana, natož Martina Gora, který se v určitých momentech doslova trápil. Zarážela mě i naprostá nesrozumitelnost textu a také předimenzované basy. Vůbec nejvíc mi však na jevišti chybělo to nejpodstatnější – strhující osobnost. Depeche Mode připomínala spíš tělo se čtyřmi hlavami. Jejich hudba byla studená.”

Také zajímavá slova, obzlášť od někoho, kdo má ve svém profesním životopise na svých současných webových stránkách, napsán jako jeden z největších profesních úspěchů práci pro Pragokoncert a “dovezení” Depeche Mode v roce 1988.

A tehdejší “teen” magazín Pionýr:

“Ještě v letištní hale se novinářům “depešáci přiznali, že sice nemají představu jaké publikum je čeká, přesto se však na ně těší, O tři hodiny později už měli jistotu, že hrají pro to správné. Patnáct tisíc šťastlivců, kteří ukořistili vstupenku a dalš, kteří se vetřeli bez ní. Je slyšet slovenština i krátké ostravské samohlásky. Pod pódiem se namačkaly černé barety posunuté do týla.
Každou skladbu bezpečně poznají podle prvních čtyř tónů a tenhle den je pro ně svátkem. Tváře mají ozdobené iniciálami DM a štrasovými naušnicemi. Osvětlují je prskavky stejně neodmyslitelně jako zvednuté paže a nadšené skandování.
Kdo si alespoň jednou pozoně poslechl nejznámější elpíčko skupiny, Black Celebration, nezamění zvuk Depeche Mode s žádným jiným.”

Koncerty Depeche Mode jsou i dnes plné energie, nadšeného a bouřícího publika, ale to co se dělo v myslích těch mladých lidí, kteří byli na koncertě Depeche Mode 11.3. v roce 1988 si jen stěží dovedeme představit. Musel to být přímo transcedentní zážitek, skupina proslulá svými temnými a ponurými melodiemi rozlévala optimismus a naději tisícům přiznivců, v zemi, kde vše se zdálo marné a zbytečné…

11. březen 2018 o 17:39 • Dangerous • Články

Diskuze

Uživatel: Herrer

Herrer      1   10. březen 2015 o 17:59

Tohle muselo bejt absolutně nejvíc. Závidím všem, co měli možnost vidět tenhle koncert. Asi to bylo v tý šedý době jako zjevení... grin Mně bylo nějakejch 11 a ač už jsem DM poslouchal, tak se ke mně ani nedostalo, že tu vystupujou. Což je možná dobře, protože šance, že bych si to tehdy prosadil, by byla malá... grin


Uživatel: Robiner

Robiner      2   10. březen 2015 o 18:02

Považujem za štastého človeka čo tam bol a ano súhlas s Herrer závist je to správne slovo..samozrejme v tom najlepšom slova zmysle… smile DM je láska na celý život…


Uživatel: Herrer

Herrer      3   10. březen 2015 o 18:08

Robiner: Tak tak grin Těším se, až o tom někdo povypráví wink


Uživatel: Ringo

Ringo      4   10. březen 2015 o 19:24

mně bylo tehdy devět a o žádné hudbě jsem ještě neměl ani páru:-)


Uživatel: smidak101

smidak101      5   10. březen 2015 o 20:30

Herrer • 10.3.2015 o 17:59 : Přesně jak píšeš.Už jsem o DM věděl, ale o koncertě taky ne.


Uživatel: eternal

eternal      6   10. březen 2015 o 20:47

Pokud by se měl nějaký koncert DM na našem území nazývat výjimečným, tak by to měl být právě tento…


Uživatel: smidak101

smidak101      7   10. březen 2015 o 20:51

101.


Uživatel: somebody

somebody      8   10. březen 2015 o 21:07

Ja tam byl, bylo mi 16..smile Nikdy na to nezapomenu, dodnes mam schovany listky. Vzpominam si, ze kdyz behem Behind The Wheel sjel dolu ten zaves, a konecne se objevili na podium, zacal jsem stestim brecet..smile


Uživatel: smidak101

smidak101      9   10. březen 2015 o 21:23

somebody • 10.3.2015 o 21:07 : závidím.Ale tu závist kompenzuju účastí na The Singles Tour 86-98.


Uživatel: Ringo

Ringo      10   10. březen 2015 o 21:30

smidak101 10.3.2015: tohle jsem fakt potřeboval :-D


Uživatel: Aleš Rada

Aleš Rada      11   10. březen 2015 o 21:54

Chtěl bych to zažít,jako nic jinýho na světě smile


Uživatel: smidak101

smidak101      12   10. březen 2015 o 22:04

Co? Singles a nebo 101?


Uživatel: Ringo

Ringo      13   10. březen 2015 o 22:16

já obojí, ten 101 o kousíček více.


Uživatel: little 33

little 33      14   10. březen 2015 o 22:43

Skvostné čtení, taková sci-fi z minulosti. Pamětníci mohou říct:

Já tam byl a zažil to,
o čem jsem jen snil.
Čtyři černí bozi do šedé Prahy byli sesláni…
Pro nás ale jasnějšího slunce nebylo -
bylo to životní setkání.

grin


Uživatel: somebody

somebody      15   10. březen 2015 o 22:55

smidak101 • 10.3.2015 o 21:23: Jo jo.. Ale i kdyz jsem je potom viděl mockrat a doufam, ze jeste hodnekrat uvidím, tomuhle zážitku se uz nic nevyrovna. Tenkrát jsem byl jejich velký fanoušek, po koncertu jsem věděl, ze to tak bude navzdycky..


Uživatel: Robiner

Robiner      16   11. březen 2015 o 1:11

Somebody: ( Tenkrát jsem byl jejich velký fanoušek, po koncertu jsem věděl, ze to tak bude navzdycky..)....TOP!!!


Uživatel: Irena74

Irena74      17   11. březen 2015 o 13:48

Já tam byla, bylo mi 14 a byl to opravdu, bez špetky trapného patosu, jeden z nejlepších zážitků života, dream come true. Vzpomínám na to dodnes a žádný z dalších koncertů, které jsem potom absolvovala se tomuto snu nevyrovnal. Když o tom čtu, přichází takové to pubertální šimrání v břiše a vzpomínky skroro bolí... No co už... grin


Uživatel: Robiner

Robiner      18   11. březen 2015 o 15:07

Ten koment Michal Horáček/Mladý Svět by ma zaujímalo kde alebo v čom lietal v tej dobe…trošku mimo úplne…

Z online rozhovoru idnes..OTÁZKA: Dobrý den, pane Horáčku, moje otázka asi bude netypická,ale jsem ráda, že Vám ji mohu položit grin Nevíte, jestli je ještě někde v archívu či trezoru uchován záznam koncertu Depeche Mode z roku 88’’ ? Určitě to tenkrát někdo nahrával! Dnes by to byla krásná rarita i vzpomínka, spousta nás-fanoušků by za něj dala cokoliv. Děkuji, přeji hodně zdraví a pohody. Tereza
Michal Horáček - ODPOVĚĎ: K tomu koncertu D.M. mám něžný vztah, jako redaktor Mladého světa jsem jej tenkrát vyvzdoroval na komunistech z Pragokoncertu… Byl jsem tam a taky bych si to rád připomněl prostřednictvím nějakého záznamu. Obávám se nicméně, že se tenkrát nepořizoval.
Životopis:
1986 - 1988
Roku 1986 je zaměstnán v Mladém světě jako řádný redaktor kulturní rubriky. Kromě jiného tu vede střet časopisu s agenturou Pragokoncert; výsledkem je příjezd místními příznivci nadšeně vítané skupiny Depeche Mode a poté dalších významných interpretů i skupin ze “Západu”.
Se*e si do huby sorry…


Uživatel: Robiner

Robiner      19   11. březen 2015 o 15:28

Tak ja neviem kde je pravda…?..Michal Horáček a boj o DM… https://www.youtube.com/watch?v=3Zo0ZOwLP0s


Uživatel: smidak101

smidak101      20   11. březen 2015 o 21:31

Hlavně, že valíme, Depešáci.


Uživatel: Michaela 146

Michaela 146      21   11. březen 2015 o 22:04

Irena74 • 11.3.2015 o 13:48
Tak to jsi dítě štěstěny wink I mně v té době bylo 14, ale rodiče byli nesmlouvaví, že prý mám času dost, že mi nic neuteče….Nikdy jsem nikomu nic nezáviděla, ale tento úžasný hudební zážitek, s ledovým klidem přiznám, že ano wink


Uživatel: Irena74

Irena74      22   12. březen 2015 o 7:36

cowlleyka: No, naši taky nebyli super pokrokoví a tolerantní, ale v dubnu mi tehdy mělo být 15 a tak jsem to tvrdohlavě s příměsí hysterie vydyndala k narozeninám :D


Uživatel: d.stripped

d.stripped      23   12. březen 2015 o 8:54

Nevím, jak vy, kteří jste tam byli,ale já si kupoval lístky v Čedoku smile smile smile


Uživatel: smidak101

smidak101      24   12. březen 2015 o 21:01

Jak jste si to užili?


Uživatel: romik007

romik007      25   14. květen 2015 o 0:03

Mal som 17.Listky sme kupili v Cedoku v Trnave,cely zajazd aj s listkom myslim 350kcs…:-).Myslim,ze nie som taky majster pera,aby sa ten zazitok dal popisat.Bolo to ako stretnutie v inom svete,uz nikdy potom/aj ked som bol na dost koncertoch/som nezazil nic podobne.Dneska uz na koncert DM nejdem,posledny album som ani nepocul….


Uživatel: Libor101101

Libor101101      26   22. srpen 2015 o 15:34

Byl jsem tam a zazitek nejvetsi…... Bylo me 17 let a od te doby jsem Depesak srdcem i dusi…....


Uživatel: Aleš Rada

Aleš Rada      27   11. březen 2018 o 19:09

Mně bylo - 10 :D


Uživatel: Constructor

Constructor      28   12. březen 2018 o 6:51

@romik007: Tak co tu chceš???


Uživatel: dmf

dmf      29   12. březen 2018 o 12:21

To snad né Constructor ... mě Aleši bylo 15 let a stál jsem před halou.


Uživatel: Constructor

Constructor      30   12. březen 2018 o 12:50

@dmf: Tak jako? Proč se obtěžovat s vyplňováním přihlašovacích údajů a reagovaním na fórum skupiny, jíž nejsem fanda?


Uživatel: Dangerous.

Dangerous.      31   12. březen 2018 o 21:38

romikova reakce je stará 3 roky…se podívej pozorně


Uživatel: Dangerous.

Dangerous.      32   12. březen 2018 o 21:41

Takže 30 let od prvního koncertu DM v Praze, a žádný sraz, žádný pochod Prahou…?  Mají tu DM fanoušky nebo jen posluchače?


Uživatel: Constructor

Constructor      33   13. březen 2018 o 7:38

No jo….páni. Datumu jsem si fakt nevšiml, no tak to je síla. Teď, když si to projíždím od vrchu, tak tu vidím stará známá jména. Takže to už se tu tahají z archivu tak staré články? Co už by to tu mohl tenhle web oživit? ........snad jen starý Dangerous, ale to je pak možné, že bych zas letěl.


Uživatel: Rosana

Rosana      34   13. březen 2018 o 10:24

Dojem Davida Gahana, ze nejintenzivnejsi zazitek z koncertu je Rose Bowl, by se rozpustila jak snehova vlocka, kdyby se tenkrat na kocik dostalo vsech 250.000 lidi.
Malo lidi si to dnes uvedomuje, ale prave toto “hnuti” z roku 88 se stalo testovaci fazi policejnich a zasahovych jednotek v dobe pripravy Sametove Revoluce. Tenkrat se totiz zjistilo, ze takovou masu lidi v dane organizacne rozpolcene situaci nikdo neudrzi pod kontrolou. Lide zjistili, ze hudebni material Depeche Mode se dokazal rozletet skrze narody bez jajekoli medialni aktivity rychleji, nez letaky Charty 77.
Kolik nas pochytali kazdy tyden pred Divadlem Hudby v Ostrave a mlatili na VB si dnes malo dokaze predstavit. Na budku dostal kazdy….nausnice se trhaly, vlasy holily a kozene bundy zabavovaly. Ale stalo to za to!


Uživatel: Federman

Federman      35   13. březen 2018 o 10:29

Kdyz se muze stat z byvaleho lidra jen fanousek, proc by se nemohl stat z byvaleho fanouska jen posluchac.


Uživatel: Franz

Franz      36   13. březen 2018 o 11:24

..... “Michal Horáček/Mladý Svět

“Působili na mě spíš jako vyhraněně studiová kapela. Ostatně, podstatnou část hudby si přivezli už naprogramovanou, „hotovou“. Vadí mi, když slyším tolik bicích, a nevidím bubeníka. A tolik další rytmiky, zejména baskytary, aniž by se mi představili lidé, kteří ty nástroje ovládají. Nepřesvědčí mě, ..... “

Blééééé......


Uživatel: Herrer

Herrer      37   13. březen 2018 o 12:14

Franz: Horáčkovo zhodnocení mi připadá jako takový to “nemám co zkritizovat, vůbec nerozumím tomu co dělají, ale strašně moc bych k tomu chtěl říct něco moudrého” smile

Touhle optikou by nemohla živě nebo “živě” vystupovat žádná elektronická kapela…  Žádná by ho dost nepřesvědčila, pokud by neměla 101 členů, co by živě točili čudlíkama smile


Uživatel: Constructor

Constructor      38   13. březen 2018 o 13:17

@Franz: A co by pak Horáček napsal na takovou Madonnu? ......Takm je toho živého hraní teprve požehnaně. Ale, kdo stojí o živé hraní? Tady jde o sakra o SHOW! A to Depeche mode alespoň skutečně hrají alespoň na ty nástroje, které mají před sebou (samozřejmě až na Fletchera). Což je u živé nebo “živé” interpretace elktronické hudby poměrně nadstandard…No u PSB nebo Erasure se můžem jen domnívat, co ti kluci za klávesama hrají skutečně živě, zdali to už totálně nesabotovali,........protože zkrátka můžou.


Uživatel: AHSHOTEL

AHSHOTEL      39   13. březen 2018 o 14:39

Franz: Vazeny pane Horacku, vadi Vam to? Me ne, to tak byva pri tomto stylu, ze se urcite casti naprogramuji dopredu. Chapu, je to otázka chuti, ale ta moje je prave takova. Cest max. skvely praci!
https://www.youtube.com/watch?v=smiEJ15rEuU   
https://www.youtube.com/watch?v=rR7Wxm8fqdM
https://www.youtube.com/watch?v=WXNf5KosNBE


Uživatel: Franz

Franz      40   13. březen 2018 o 16:26

@AHSHOTEL: ... a o tom to jeé ...  B)


Uživatel: Dangerous.

Dangerous.      41   13. březen 2018 o 17:03

Federman     35   13. březen 2018 o 10:29

True.


Uživatel: Federman

Federman      42   13. březen 2018 o 20:59

Mne prijde takovy nazor uplne v pohode, protoze se na nej divam s ohledem na kontext doby. V tom co jim Horacek vytyka, byli Depeche Mode uz tehdy skutecne pozadu. Nebo napred ? Dalo by se to napsat tak i tak, jen tentokrat s ohledem na kontext doby dnesni.

Babicka ? V dobe jejiho vzniku bychom se na ni divali dozajista jako na roztomilou Mrs. Doubtfire, ale z pohledu dneska je to v podstate bigotni konzervativni baba.  A proto, kdyz doba rehabilitovala a promenila dokonce i molierova Lakomce ve schrancliveho tatinka, nesundavejme evolucni bryle z hlavy ani u pana Horacka.


Uživatel: Constructor

Constructor      43   14. březen 2018 o 8:04

Federman: mluvíme o roce 88’. Celé 80ky byly ve znamení taneční/popové hudby. V této sféře se zrodily ty největší hudební ikony. Koncerty na Halfplayback již dávno nebyly nic nového a Depeche mode nebyli zdaleka jediní kdo tímto způsobem prezentoval hudbu na pódiu. Při živém hraní tento “handicap” naopak úspěšně kompenzovali tím, že si na podium donesli železa a symulovali industriání zvuk, čímž dodávali na pohled přidanou hodnotu. V tom byla o proti jiným sorta jejich originality oproti jiným. Jedna zu věcí, které dělali v popu poněkud jinak a by měl zmínit. A né, že někde slyší basovku, ale nevidí. Takový výrok bych možná chápal někdy ke konci 60tých let, ale určitě ne v druhé polovině 80tých. Absolutní nonmsence. Mozná si představoval, že jde na ACDC, kde slyší permanentně zvuk 4 nástrojů a ty i vidí na pódiu. Očekávat a vůbec zmiňovat něco takového u skupin typu Depeche mode. Nebo třeba i Michaela Jacksona atd., je naprosto nemyslitelné a tuhle recenzi mu fakt mohla žrát akorát snad jen česká dělnická třída, protože je naprosto mimo realitu. A Horáček se tímto doznal, že v podstatě vylezl z kanálu někde z konce světa ČR.


Uživatel: gonokok

gonokok      44   14. březen 2018 o 9:18

V tomhle musím souhlasit a mám stejný názor jako Herrer.Ta recenze mi připadá, jako kdyby fanouškovi romantických filmů dali recenzovat horor.Úplně mimo mísu, ale když už jsem k tomu musel něco napsat, tak jsem napsal.Absolutně nemůžu souhlasit s názorem okolo zpěvu, na těch to minimálně z poloviny stojí a že tam nebyla strhující osobnost.Když jsem to viděl poprvé a co tam DG předvádí, tak jsem si málem cvrknul do spoďárů, neskutečný charizma!


Uživatel: maxák

maxák      45   15. březen 2018 o 21:45

Tehdy mi bylo 17 let a byl jsem u toho.Když si na to s odstupem času vzpomenu,nabíhá mi stále husí kůže vzrušením.Byl to neskutečný nářez.Úplně mě tehdy odrovnalo"A question of time"a Daveho piruety při této skladbě.Zajímalo by mě,zda má někdo doma kus Daveho košile,kterou tehdy hodil do publika.Jo a tehdy vedle mě stál Vašo Patejdl z Elánu a taky si to dost užíval,ostatně jako všichni.Hodně se tomu tehdejšímu koncertu vyrovnal ten poslední z 31.1..2018.Zkrátka,chlapci jedou na plný pecky.


Uživatel: maxák

maxák      46   8. duben 2018 o 16:29

Depeche Mode - Praha Sportovní hala PKOJF start 20h 12 min.

                              SETLIST:

Pimpf
Behind the wheel
Strange love
Sacred
Something to do
Blasphemous Rumours
Stripped
Pipeline
The things you said
Black celebration
Shake the disease
Nothing
Pleasure,little treasure
People are people
A question of time
Never let me down again - Maxi 1987
A question of lust
Master and servant
Everithing counts

Je mi s podivem,že to tu nikdo z Fan klubu,kteří byli tehdy u toho jako já ještě nezveřejnil.Nebo to všem v tom transu uniklo?


Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.