Tour of the Universe očima fanouška - 1.díl

Když jsem se dozvěděl, že první koncert letošního turné bude v Lucembursku, byl jsem okamžitě rozhodnut, že tam musím být.čekal jsem velký zájem o vstupenky a protože kapacita haly kde koncert bude je jen 6500 lidí nedával jsem si moc šancí, že bych sehnal vstupenku.

Týden před zahájením předprodeje jsem si našel všechny lucemburské online prodejce vstupenek a v každém shopu jsem se zaregistroval. Přece jen jsem nechtěl podcenit situaci.

Samotný prodej začal v 8 ráno. Zřejmě jsem nebyl sám kdo se pečlivě připravil. Všechny stránky, kde jsem se zaregistroval byli přetíženy zájemci o vstupenky a přihlásit se do mých účtů šlo jen s velkými obtížemi. To se mě asi po 20 minutách povedlo. Vstupenky se mě koupit nepovedlo. Než jsem se přihlásil, zhroutil se platební systém a ve všech třech shopech byl prodej přerušen do vyřešení technických problémů. Nový začátek prodeje byl oznámen na 15 hodinu. Během dopoledne jsem radši sledoval všechny tři stránky, jestli nezačne někde prodej dřív. Tato strategie se mě vyplatila. Agentura pořádající koncert spustila nový prodej už ve 14:30 a mně se povedlo koupit 3 vstupenky. Krátce po 15 hodině hlásili všechny 3 obchody vyprodáno.

Na cestu do Lucemburska jsme vyjeli z Brna 5.5 odpoledne. Počasí nám cestou moc nepřálo. Pršelo, foukal silný vítr a byla zima. Do Lucembourgu, hlavního města Lucemburska, ,jsme přijeli ve 4 ráno. Tam jsme měli zajištěno spaní. Hned po ubytování jsme únavou po cestě usnuli.

Koncert byl asi 30 kilometrů od hlavního města. V malé vesnici Esch sur Alzette. K hale jsme přijeli asi kolem 14 hodiny. Před vchodem už stálo několik lidí, tak jsme se rozhodli, že tam zůstanem taky.

Dveře do haly se otevřeli v 18 hodin a nám se povedlo obsadit první místa na pravé straně podia, před klávesama Andyho Fletchra.

Předkapelu na většině evropských koncertech dělají Newyorští Motor. Znát je můžete ze singlu It‘s No Good kde dělali jeden remix. Nám se jejich vystoupení moc nelíbilo a podle reakcí lidí jsme s tímto názorem nebyli samy.

Po jejich vystoupení a nezbytné úpravě podia jsme se dočkali. Na velké polokouli uprostřed projekční stěny se oběvila 2 oranžová písmena DM a po chvilce zhasla všechna světla v hale.

Za chvíli se z reproduktorů ozvali první tony úvodního intra a na podium postupně přišli všichni členi DM. Po 2 letech 9 měsících a 20 dnech od našeho posledního koncertu v Lipsku je opět vidíme naživo !!!

Úvodní intro je totožné se začátkem nové desky SOTU.Na úvod koncertu se mě to moc nelíbí. Volil bych nějaký výraznější začátek. Ale to už intro plynule přešlo v In Chains. Na videoprojekci jsou vidět 2 tváře mladého černého a starého bílého muže. Během písničky ten černý zestárne a bílý omládne. Na Gahanovi je vidět trochu nervozita. Přece jen je to pro něho ( stejně jako pro nás ) první koncert s novým programem a ještě nemá pořádně v těle celou choreografii. Na rozdíl od intra se mě živá verze In Chains líbí a myslím, že na úvod koncertu ji zvolili dokonale.

Druhá písnička koncertu je opět z nové desky – Wrong. Po ni následuje dálší novinka Hole To Feed.

Na videoprojekci se objevují záběry z pouště a v prvních tonech poznáváme hitovku z roku 1993 Walking In My Shoes. O videoprojekce se postaral Anton Corbijn a svou práci odvedl opět skvěle. Hlavním motivem projekce je havran létající nad pouští.K WIMS se tato projekce hodí dokonale. Podle mě to je jedna z nejlepších videoprojekcí co jsem kdy viděl.

Z roku 1993 jsme se přesunuli k albu Ultra z roku 1997 v podobě skladby It’s No Good. A po ni koncertní klasika A Question Time. Při ní jsme si všimli, že na boku podia někdo sedí na bednách s fotákem v ruce. Nebyl to nikdo jiný než autor videoprojekcí Anton Corbijn osobně.

Na Gahanovi už nebyla znát nervozita ze začátku koncertu a vytáčel si svoje piruetky. Následovala hitovka z předchozí desky Precious.

Většina písniček z playlistu se dala dopředu předpokládat, že zahrají. Proto jsem čekal čím nás letos překvapí. Pro mě tím největším překvapením byla Fly On The Windscreen z alba Black Celebration.

Po ní Dave odchází z podia a místo před mikrofonem zaujímá Martin Gore. Zazpívá svoje dvě pomalé písničky. Jezebel z nové desky a baladu A Question Of Lust z roku 1986.

Po nich se na scénu vrací Dave a zazpívá svou autorskou písničku Come Back. Opět je doprovázena výbornou videoprojekcí v podobě otáčející se zeměkoule.

Písničku z nové desky Peace moc rád nemám, ale na živo zní dobře. Opět skvělá videoprojekce s protiválečnými záběry v režii Antona Corbijna.

Mimochodem Anton Corbijn se celý koncert pohybuje na podiu, vedle něho i pod ním a fotí celou koncertní show.

Najednou celá projekce zčervená, vrchní světla sjedou těsně nad podium a slyšíme zvuky z alba Songs Of Faith And Devotion. In Your Room v albové verzi !! 3 turné po sobě hráli tuto písničku v singlové Zephyr verzi.Singlová verze se mě líbí, ale přece jen je dobře že In Your Room konečně zahráli ve verzi, která se víc podobá svému albovému mixu.

Následovala I Feel You. Naživo mě tato písnička na posledním turné moc nebavila. Tentokrát ji radikálně zkrátili a hodně ji to pomohlo. Tentokrát se mě naživo líbí.

Opět kousek z nové desky. In Sympathy s veselou vydeoprojekcí v podobě barevných balonků.

Podle Enjoy The Silence poznáme že se pomalu blíží konec koncertu. Na videoprojekci se objevují DM převlečení za kosmonauty. Ještě si poslechneme neodmyslitelnou Never Let Me Down Again s nezbytným máváním po mezihře a DM odchází z podia.

Pod podiem rozdává Anton Corbijn pár podpisů lidem v první řadě. Bohužel na druhé straně podia než stojíme, takže na nás se nedostane.

Na podium se vrací Dave a spol. a spustí Stripped. A hned po ni nás čeká další překvapení. Master And Servant. Tuto skladbu jsem živě ještě nikdy neslyšel. Naposledy ji hráli v roce 1990 při World Violation Tour. Myslel jsem, že ted mě už nic nemůže překvapit.

Ale překvapilo. Po M & S zahráli Strangelove. Stejně jako M & S ji hráli naposledy v roce 1990. Opět výborná, trochu provokující videoprojekce.

Po Strangelove bez rozloučení odchází do zákulisí. Odehráli 21 písniček a nikdo nečeká že by se ještě vrátili.

Ale najednou se rozsvítí videoprojekce DM se vrací a poznáváme hitovku Personal Jesus.

Po ní se bubeník Christian Eigner přemístní od bicích za klávesy, Andy si dá ruky do kapes a Martin s Davem odzpívají společně na předsunutém podiu Waiting For The Night. A to už je skutečný konec koncertu.

Ještě nás čeká nezbytná prohlídka oficiálního shopu, všech neoficiálních stánků kolem haly a krátké setkání se zájezdem z čr, pořádaným českým fanklubem.

Asi hodinu po koncert odjíždíme do Luxebourgu přespat a druhý den se vracíme zpět do Brna.

Za 14 dní nás čeká koncert v Chorvatském Zagrebu.Po Lucemburském koncertu se tam těšíme ještě víc než před turné.

Německo, Leipzig, 8.6.2009

Oficiálně první koncert turné byl v Tel-Avivu. Průběh koncertu jsem sledoval jen na internetu. Trochu mě znepokojila zpráva, že Andymu ten den zemřel otec. Měl jsem obavu, aby to nemělo vliv na probíhající turné, ale Andy se s tím zřejmě dobře srovnal a příští koncert v Athénách odvolaný nebyl. Ale chvíli před začátkem řeckého koncertu jsem se dozvěděl zprávu, že koncert je zrušený a Dave Gahan je v nemocnici. První zprávy vypadali dobře. Davemu je prý už líp a koncert by mohl být odehraný druhý den. Následovala zpráva, že Athény nebudou a turné bude pokračovat v Istanbulu. Nakonec byl zrušený i tento koncert. Měl jsem jet za týden na koncert do Zagrebu, tak jsem každý den sledoval aktuální informace o Gahanově zdravotním stavu. Mezitím byly zrušeny koncerty v Bulharsku, Rumunsku a Srbsku a já jsem se začal trochu bát o moji vstupenku.

Moje obavy se naplnily a koncert v Chorvatsku byl zrušený. Pořadatel slíbil, že vyjedná náhradní termín a vstupenka zůstává v platnosti. Zdraví je přednější, koncert bude jindy nedá se nic dělat.

Zrušených koncertů přibývalo a mě se blížil termín mého dálšího koncertu v německém Hamburgu. Na stránkách pořadatele německých koncertů jsem se dočet, že Gahanův zdravotní stav je horší než bylo původně oznámeno, ale koncerty v Německu prý ohroženy nejsou. Aspoň jedna dobrá zpráva po oznámení, že byli zrušeny dálší koncerty v Polsku a Pobaltí.

Na depechemode.cz jsem se dočetl, že se začla připravovat stavba podia na Hamburském stadionu. Výborně. Letenku jsem měl koupenou už od podzimu. Zbývalo zabookovat hotel a potvrdit volno v práci.

Už jsem se pomalu chystal na cestu, když se na oficiální DM stránce objevila zpráva o dálších zrušených koncertech a bylo oznámeno, že turné bude obnoveno 8.6 v Německém Lipsku.

Koncert v Hamburgu byl přesunut o měsíc později a první koncert v Lipsku (na který jsem měl taky koupený lístek) byl zrušen bez náhrady.

Bohužel letenku se mě přebookovat na náhradní termín nepovedlo a záloha na hotel mě taky propadla. Stejně jsem dopadl v práci s volnem. Zrušit už nešlo.

Užíval jsem si tedy volna a těšil se na koncert v Lipsku. První po Gahanově nemoci.

Na cestu jsme se vydali už den předem a přespali v Teplicích. Brzo ráno jsme se vydali na cestu. Stadion jsme našli bezproblému a protože jsme tam byli docela brzo, tak jsme neměli ani problém s parkováním.

První co jsme potřebovali zařídit, bylo vrátit vstupenky na zrušený lipský koncert, který měl být o den dřív. Na pokladně nám jen nabídli výměnu vstupenky na večerní koncert nebo vstupenku na středeční koncert v Berlíně. Peníze nevraceli. Odcházeli jsme tedy s nepořízenou.

Kolem stadionu byli stánky s oficiálníma suvenýrama. Nechtěli jsme dopadnout jak v Lucembursku, kde věci o které jsme měli zájem byli po koncertu vyprodány. Nakoupili jsme si ještě před koncertem a náš nákup jsme si schovali do auta.

Před bránou jsme čekali asi od 10:30. Kolem 13.hodiny jsme mohli poslouchat zvukovou zkoušku. Napřed hráli instrumentální verze Enjoy The Silence a Policy Of Truth a pak jsme se dočkali překvapení v podobě Gahanem zpívaných In Chains, Wrong a Walking In My Shoes. A pak jsme si ještě poslechli Jezabel v podání Martina Goreho.

Po 17 hodině se začlo pouštět na stadion. Měli jsme vstupenky na stání pod podium a povedlo se nám zaujmout stejná místa jako v Lucembursku. Na pravé straně podia před Andym.

V Německu nedělali předkapelu Motor, ale M83 (ty si můžete pamatovat ze singlu Suffer Well, kde dělali jeden remix) a Polarkreis18.

M83 se nám docela líbili. Byla to příjemná pohodová elektronická hudba se zajímavým hlasem zpěvačky.Polarkreis18 je zřejmě v Německu oblíbená skupina. Dočkali se vřelého přijetí a lidi dokonce znali jejich texty.

Na stadionu vládla hodně příjemná atmosféra. Po tribunách obíhaly mexické vlny a lidi se dobře bavili ještě před začátkem koncertu. Tak aspoň publikum bude v pohodě. Ale jak na tom bude Dave po nemoci jsme pořád nevěděli.

Čekání na koncert nám zkracoval paraglaidista létající nad stadionem. Jestli ho tam zavál vítr náhodou nebo se chtěl dostat na koncert bez lístku do dneška nevíme.

Ve 21 hodin naběhli na kouli nám už známá oranžová písmena po chvíli se rozsvítila videoprojekce a koncert mohl začít.

Hned na začátku nás překvapilo úvodní intro. Oproti 1. koncertu ho hodně předělali. Nejvíc se to dalo poznat podle výrazných bubnů Christiana Eingera. Zřejmě měli z intra stejný pocit jako já a využili neplánované volno k menší úpravě.

Jen co se na podiu Dave objevil sklidil neuvěřitelný aplaus.

Nevěděl, co má od koncertu čekat. Myslel jsem, že se po nemoci bude Dave šetřit, ale těžká nemoc na něm nebyla skoro poznat. Naopak se mě zdálo, že se snažil ještě o hodně víc, jen aby ukázal, že už je v pořádku.

Koncert probíhal stejně jako v Lucembursku, začátek koncertu hráli skladby z nové desky, pak Walking s havraní projekcí. V půlce koncertu se Dave za mikrofonem vystřídal s Martinem.

Překvapení nás čekalo až po I Feel You, kdy místo In Sympathy zahráli Policy Of Truth.

Trochu zvláštní vyměnit novou písničku za starou. Radši bych slyšel novinku než starou písničku, ale politiku mám rád, tak mě to moc nevadilo. Při této písničce se v publiku objevilo hodně barevných nafukovacích balonků. Asi to bylo nachystané překvapení pro skupinu, inspirované videoprojekcí.

Koncert dál pokračoval bez změn. Enjoy the Silence, mávání při Never Let Me Down Again.

Jen na okraj, NLMDA byla jediná skladba při které Dave odhalil své tetování. Tentokrát celý koncert odzpíval oblečený a po písničce se opět oblékl. Trochu změna od předešlých turné, kdy běhá od třetí písničky po podiu od pasu nahoru vyslečený.

Stripped, Master And Servant a Strangelove. Krátká přestávka a poslední přídavek v podobě Personal Jesus a závěrečná Waiting For The Night.

Po koncertu jsme si ještě na stánku koupili kelímky na pivo s logem nové desky a druhý s fotkou skupiny.

V tento moment se naše výprava rozdělila. Kluci odjeli zpět do Brna a já jsem zůstal sám v Lipsku. Čekal mě za 2 dny ještě koncert v Berlíně, proto jsem zůstal v Německu.

Vlak do Berlína mi jel až za 4 hodiny, tak jsem si našel afterparty nejblíže nádraží a na vlak jsem počkal tam.

Autor, fotografie: Peťák