Amerika je na mě až moc optimistická

Martin Gore si popovídal se svou dlouholetou známou Gudrun Gut o novém albu MG, ženách v hudebním průmyslu, stesku po Evropě a trhlinách ve šťastné tváři Ameriky...

Martina jsem potkala v 80. letech, když Depeche Mode nahrávali ve studiích Hansa a pak jsem je za ta léta potkávala, když byli v Berlíně. V roce 2003 jsem na Martinově sólovém turné dělala DJ-e. Vždycky jsme se spolu rádi bavili o hudbě, vyměňovali nápady nebo jsme spolu vyrazili ven. Martin se velmi dobře vyzná ve světě indie hudby, je velmi otevřený člověk a scházet se s ním je prostě fajn.

Album vyšlo pod projektovým názvem 'MG' – očividně zkratka jeho jména. Pod tímto pseudonymem již vydal společné album s Vincem Clarkem, tehdy jako VCMG. Vzhledem k tomu bylo nasnadě, aby na svém sólovém albu pokračoval spíše abstraktním směrem, a měla jsem pravdu: album je silně ovlivněno elektronikou, skladby jsou čistě instrumentální, zabývají se krásou a jsou zřejmě řazena velmi volně. Jako první mě napadlo, že Martina jeho práce stále ještě baví, že hudbu stále miluje.

Některé skladby jsou spíš experimentální ('Creeper'), některé jsou temné a těžké ('Swanning'), jiné romantické a filmové ('Europa Hymn'), další směřují do techna ('Crowly') a jiné zas trochu připomínají pionýry německého elektra jako Tangerine Dream ('Islet'). Nenaleznete žádné písně, které by nějakým způsobem připomínaly jeho dosavadní sólovou tvorbu nebo by se daly srovnávat s Depeche Mode – takže se nejedná o žádné komerčně laděné album. Z tohoto instrumentálního alba jsem byla pořádně překvapená a mám radost, že mám příležitost si o něm promluvit s Martinem, i když jsme na to měli jen 20 minut.

Martin Gore: Ahoj Gudrun.

Gudrun Gut: Ahoj Martine, jak se máš?

Gore: Je fajn tě slyšet.

Gut: Je to vskutku dobrá příležitost, abychom si spolu trochu popovídali, ne?

Gore: To ano. Jak se máš?

Gut: Dobře, díky za optání! Zrovna hraji na docela dost představeních, společně s Hans-Joachimem Irmlerem, který dřív působil ve Faustovi. Máme spolu projekt s názvem 'Gut und Irmler'. Poslechla jsem si tvé nové album 'MG' a musím říct, že je fantastické.

Gore: Ó, to moc děkuji.

Gut: Je to spíš experimentální album. Protože vím, že zbožňuješ písničky a že hrozně rád zpíváš, nečekala bych, že uděláš takové album.

Gore: Právě proto jsem se vydal tímto směrem. Je to dobrý pocit, dělat něco, co by od tebe nikdo neočekával.

Gut: Také mi to připadá odvážné, protože se jako umělec řadíš spíš k popovým hvězdám – jen málo tvých kolegů by se odvážilo pustit se do takové výzvy. Právě proto je to podle mě tak hustý. A ty máš přece dost práce. Jak se ti povedlo udělat si na to sólové album čas?

Gore: Během nahrávání posledního alba Depeche Mode jsem napsal pár instrumentálek – nakonec jsme měli tolik písniček, že jsme nevěděli, co s nimi... měl jsem v šuplíku čtyři nebo pět skladeb, které se mi velmi líbily, ale tehdy jsem ještě nevěděl, kam je zařadit. Pak dostal jeden můj kamarád nápad, že bych mohl udělat sólové album a ten nápad se mi zalíbil.

Gut: Říkala jsem si – protože vím, že se ve světě elektronické hudby pohybuje spousta lidí, kteří teď pracují s modulárními syntezátory – používáš je taky?

Gore: Ano. Dokonce na většině alba, řekl bych, že asi 75 procent zvuků, vzniklo v modulárním světě. Tam se toho času nechávám rád inspirovat.

Gut: Super, jaké druhy syntezátorů používáš? Mohl bys jmenovat pár modelů?

Gore: To záleží na tom, kde zrovna pracuji, ale většina věci vznikla ve formátu 'eurorack', u bubnů jsem použil 'hexinverter'. Nevím, jestli ti to něco říká....

Gut: Moc ne, ještě jsem žádné modulární syntezátory nepoužila... ptám se jen proto, že teď se s tímto druhem syntezátorů roztrhl pytel – mí kamarádi, třeba Max Loderbauer, teď také využívají tento druh zvuků a jeho skupina Driftmachine, se kterou jsme zrovna hráli v Mnichově, používá naživo výhradně modulární syntezátory. Zvuková zkouška trvá celou věčnost, aby se ty zvuky daly zahrát živě. Ale vypadá to skvěle a zní neuvěřitelně dobře a čistě. A proto jsem si říkala, že jsi možná taky použil tento druh zvuků. Měl by sis někdy poslechnout Driftmachine, jsou to Andreas Gerth z Tight and Tickled Trio a Florian Zimmer ze Saroos. Vydává je malinkatá mexická nahrávací společnost Umor Rex Records.

Mám na tebe ještě jinou otázku: v dnešní době to pro většinu hudebníků není z finančního hlediska vůbec lehké, protože je čím dál tím těžší pokryt živobytí jen z prodeje desek … přemýšlela jsem, jestli se tě to na úrovni popové hvězdy také dotýká? Máš větší volnost dělat to, co tě baví nebo to děláš tak jako tak?

Ticho

Gut: Doufám, že ti nevadí, že se na to prostě tak ptám. Jsem si samozřejmě vědoma toho, že se považuje za zavrženíhodné otevřeně mluvit o penězích – ale celkem vzato je to zajímavá otázka, ne?

Gore: (směje se) Myslím, že máme docela štěstí, protože i když prodeje desek celkově za poslední roky klesly, máme pořád velkou základnu fanoušků a s ohledem na všeobecný pokles jsou naše prodejní čísla pořád ještě úctyhodná. Dnes většina skupin stejně vydělává hlavně pořádáním turné. Koncertní trh je obrovský, větší než kdy byl. Není to tak, že by už nebyla taková poptávka po hudbě. Je to spíš tak, že se lidi bohužel přirozeně rozhodnou neplatit, když nutně nemusí. Ale zážitek z živého vystoupení nadále nezískáš zadarmo.

Gut: Thomas (životní partner Thomas Fehlmann, pozn. Red.) tě mimochodem pozdravuje. Ptá se, jak se vyvíjejí tvé umělecké ambice.

Gore: Od té doby, kdy jsme se viděli naposled, vůbec. Haha.

Gut: Máš snad nějaké další nové koníčky?

Gore: Jestli jsem si našel další nové koníčky? O tom musím chvilku popřemýšlet. Už jsme se neviděli celou věčnost. Když jsme naposledy hráli v Berlíně, tak jsi u toho nebyla, ne?

Gut: Ano, bohužel jsem tady nebyla. Jen jsem tě na kratičký okamžik zahlédla před vystoupením. Na koncertech Depeche Mode je přece vždycky tolik lidí, kteří by s tebou rádi mluvili...

Gore: Proto je taky Berlín jedno z nejbláznivějších měst. Je tu velká spousta lidí, které se pokouší s námi mluvit... ok, teď už to mám. Zajímám se o dokumentární filmy – celou dobu jsem se díval na nejrůznější dokumenty.

Gut: To není špatné. Ano, ten skutečný svět tam venku je vskutku velmi fascinující! Třeba zahradničení nebo politika... je to tenký led... začala jsem se politicky angažovat ve věcech žen a jejich uplatnění v umění. Však víš, jaký je hudební svět, není zas tolik žen, které by se spolupodílely na festivalech jako produkční nebo umělci a proto jsem se přičinila ve věcech feminismu. V oblasti elektronické hudby je skvělá ženská scéna, která se zasazuje o to, aby se ženy zviditelnily a byly brány víc vážně. Letošní akce „female: pressure Women in Tech“ (s podporou AGF) spočívala ve sbírání fotek žen při práci ve studiu a jejich sdílení online, aby si nikdo nemyslel, že neexistují žádné producentky, protože očividně jsou. Jak se k tomu stavíš?

Gore: Nejen v oblasti elektronické hudby, ale v hudbě všeobecně, jsou ženy činnější než dřív. Vzniká tak spousta zajímavé hudby. Zdá se, že se v tomto směru něco změnilo, ale myslím si, že na elektronické scéně stále není dost umělkyň – ani nevím proč. Upřímně mě to překvapuje, protože teď je snadné získat přístup ke scéně – třeba to většině žen připadá nudné.

Gut: Nemyslím si, že je to tím. Elektro-scéna je pořád ještě mužský spolek exotů, který by rád zůstal pro sebe.

Gore: Je to skutečně tak? Je to tak těžké získat smlouvu na desku a vydat album u nějaké nahrávací společnosti, jen proto že jsi žena?

Gut: Nepřipadá mi, že by producentky byly zrovna nejlepší kámoši provozovatelů vydavatelství.... a je těžké být najatá na festival. Podívej se na line upy většiny festivalů – mezi umělci je maximálně deset procent žen.

Už několik let žiješ v Los Angeles. Nechybí ti Evropa?

Gore: Některé věci mi chybí, protože už nebydlím v Evropě– například má rodina a většina mých kamarádů. Tady v Americe zas tolik přátel nemám, opravdu jen pár. A pak mi chybí takové to mužské klišé: chybí mi fotbal. Pořád ještě vlastním permanentku Arsenalu. S trochou štěstí stihnu za rok jeden nebo dva zápasy. V trochu hlubším slova smyslu mi chybí negativita, která se zdá být typicky evropská. Možná ne negativita, to slovo mi připadá poněkud tvrdé, ale určitý druh evropského realismu. Amerika je na mě prostě moc optimistická. Všechno je vždy skvělé. Ideálně by měl každý být pořád šťastný.

Gut: Dobře si pamatuji, jak jsem před časem byla v Los Angeles. Najednou se mi všechno líbilo. Ztratila jsem schopnost kritizovat. Dokonce se mi začali líbit nenáročné hollywoodské trháky. Když jsem se pak vrátila do Berlína, zase mě to přešlo a nemohla jsem uvěřit tomu, jak bylo mé vnímání v LA jiné. V podstatě jsem žila ve snovém světě. To bylo hodně divný.

Gore: Čím déle tady žiji, tím víc mi dochází, jak moc zkorumpovaná Amerika je. Jsem si jistý, že určitá úroveň korupce existuje v každé zemi, ale tady je korupce velmi silně zakořeněna v základech a sahá až ke špičce systému. Například silně všudypřítomný lobbyismus – jsem si jistý, že byl v počátku opodstatněný. Ale mezitím mi připadá podezřelé, že pro každého a na všechno existuje lobbista. Každý, kdo nabídne dostatek peněz, si tím zajistí pozornost politiků, kteří chtějí být zvoleni do kongresu. To je špatně. A když se podíváš na většinu lékařských praxí, uvidíš krysy farmaceutického průmyslu, které vezou doktory s celým personálem na jídlo. Podle mého osobního cítění to prostě není legální. Podplácejí lékaře, aby prodávali jejich léčivo a je to všeobecně akceptováno. Je to legitimní součástí systému a asi se to nikdy nezmění.

Gut: To je jedna z mnoha stinných stránek kapitalismu. Absolutně zvrácené.

Gore: Na druhou stranu je tu vskutku příjemné počasí a vlastně si nemám na co stěžovat.

Gut: Jsi zrovna v Santa Barbaře?

Gore: Ano.

Gut: Protože nám zbývá ještě pár minut – plánuješ vlastně s tímto albem vyrazit na turné?

Gore: Myslím, že spíš ne, protože by to vystoupení muselo mít silně vizuální charakter. Mohl bych dát dohromady film, ale pak pořád zbývá otázka, jak bych mohl naživo vytvářet ty zvuky, protože většina skladeb vznikla s využitím modulárních syntezátorů. Opravdu bych chtěl modulární set-up a pak se budu snažit zahrát ty zvuky? Když o tom uvažuji, připadá mi to divné udělat to naživo. Nemyslím si, že by to fungovalo. Jsem prostě rád, že jsem to dokončil, vydal a mohu se zas věnovat novým věcem.

Gut: Co bude dál? Máš něco v plánu?

Gore: Psát písničky pro skupinu.

Gut: Super.

Gore: Zatím nemáme žádné konkrétní plány a náš časový rozvrh pro Depeche Mode je teď spíš volnější. Nikdo určitě nepočítá s novým albem před rokem 2017 a já jsem si také jistý, že před 2017 žádné album vydávat nebudeme.

Gut: Ještě se musím krátce vrátit ke tvým neexistujícím živým představením. Je to opravdu škoda! Ráda bych viděla 'MG' naživo.

Gore: Já vím, ale jak bych to mohl provést? Hrát část živě a kombinovat to s podpůrnou stopou?

Gut: Možná klidně i s nějakou skupinou. Samozřejmě jen samé holky: 'Martin and the Girls'.

Gore: Ano.

Gut: Mám samozřejmě na mysli 'MG and the Gs'! Ou, už nám bohužel vypršel čas. Za chvilku budeme přerušeni.

Gore: Bylo opravdu fajn si s tebou popovídat, Gudrun. Všechny ode mne prosím pozdravuj. Snad se zase brzy uvidíme.

Zdroj: Kaput - Magazin für Insolvenz & Pop
Autor: Gudrun Gut/Tanita Sauf
27.4.2015