Depeche Mode Cz
Fanklub Depeche Mode pro Českou a Slovenskou republiku

Soukromá zóna


Hlavní navigace




Chladký Stockholmský zážitek Roztavilo WALDBUHNE 2

Ilustrativní: Chladký Stockholmský zážitek Roztavilo WALDBUHNE 2

Na začátku Spirit Tour jsem psal, že toto turné je pro mě jedno z nejslabších co se týče sestavení setlistu.

Chladný stockholmský zážitek

I přesto jsem absolvoval několik koncertů napříč Evropou, převážně klasiky jako například Mnichov, Vídeň nebo Stuttgart. Ač mě třeba už koncerty DM přestávají bavit, vidět poslední koncert z turné je takové “MUST” pro fanouška jako jsem já. Vlastně od Exciter Tour jsem poslední show neviděl snad jen jednou, kdy končili, alespoň tuším, v Moskvě. Od Depeche Mode jsem nečekal už nic. Nečekal jsem žádné překvapení, žádné extra mražení v zádech, žádné slzy v očích, no dyť jsem chlap a pomalu mi táhne na pade... Ale teda od začátku.

Do Berlína jsem odjížděl pořád se stejným názorem a to, že tour je už jedno z těch slabších. Co bylo před Berlínem jasné, že oba koncerty stejné nebudou. Dva stejné koncerty po sobě odehráli snad jen během Singles Tour. Na druhou stranu, dva koncerty po sobě často přinášeli jen mix ohraných skladeb z předchozích koncertů. Takže jasný bylo, že změny budou, ale jak velký samozřejmě ne.

První berlínský koncert neurazil. Byl fajn, prostředí parádní, atmosféra ok. Na setlistu se dostali zejména skladby z první části tour, respektive ty, které jsme mohli vidět i v Praze. Určitě bylo přijemné vidět znovu So Much Lovel například, které ze setlistu vypustili před zimní části tour. I Feel You se z přídavků dostalo do hlavního setlistu, což byl dobrý tah, nakonec to i sedlo, ač já osobně IFY živě vidět nemusím.



První berlínský koncert natáčel osobně Anton Corbijn, ale ne všechny skladby. Dost často se objevoval na pódiu. To že se bude koncert natáčet jsme z kuloárů DM věděli, ale jestli oba nebo jeden nebylo jasný.

Před druhým koncertem jsme věděli už, že koncert se bude natáčet jako hlavní ten druhý a Anton si na prvním koncertě pouze zkoušel záběry, třeba i něco z prvního koncertu se na dvd dostane. Rozhodně Anton nebude dělat prostřihy, ano jak to můžu vědět? No nemůžu, ale DM přišli oblečeni jinak, což by nedávalo logiku propojení obou koncertů do jednoho.

Na druhý koncert jsme vyrazili na stejné místo. Do Waldbuhne musíte jít brzo i když máte lístky na sezení. Příšli jsme okolo páté, slyšeli jsme jak u hlavního vchodu měli krátké vystoupení DMK, cover kapela z Bogoty (táta a dvě jeho děti). Podařilo se nám dostat na sezení blízko catewalk, z pravého boku pódia. Ač jsem viděl většinu koncertů z tohoto úhlu, nechtěl jsem poslední koncert improvizovat.

Depeche Mode nastoupili před devátou, klasický začátek, ale začínám sledovat, že je něco jinak. ATOMSFÉRA. Lidi fungujou jako jeden tým. Stejný prostor, stejná kapela, sedím na stejném místě, ale případám si někde jinde než před dvěma dny. Depeche Mode komunikují s publikem, Dave Gahan mluví k publiku mezi některými skladbami (ano, koncert se natáčel a bylo vidět, že byl nejspíš instruován, aby mezi některými skladbami prodloužil dobu, aby si kameramani mohli prohodit místa, případně kamery, ale co by. Na druhý koncert jsem šel s tím, že chci vidět I Want You Now a Things You Said. Obě zahráli, já byl spokojenej. No navíc neskromně říkám, že aby hráli Things You Said jsem po nich chtěl já už na tiskovce ke Spirit v Miláně.

Jestli to byl poslední koncert, pak to byla jedna z nejlepších show, co jsem kdy od DM viděl. Četl jsem příspěvek jednoho kamaráda, který také v rámci takeoveru převzal na jeden den DM Facebook stránku a ten napsal: “Viděl jsem ten nejlepší koncert v životě, který byl v Crystal Palace v Londýně v 93. Kdo by býval řekl, že se vše změní po posledním koncertě Spirit Tour v Berlíně.” Ano, mluví to za vše a přesně popisuje to, co jsme my ultras nezažili za několik posledních, dovolím si říct, desítek let. Hltal jsem každou skladbu po skladbě, publikum vytvářelo atmosféru, kterou si na koncertě DM nepamatuji. Litoval jsem závěru každé písníčky, že se blíží konec. Když končili přídavky a vlastně ještě navíc zahráli Just Can’t Get Enough, celá Waldbuhne tančilo. Skončilo JCGE, DM se rozloučili a my jsme seděli a koukali. Normálně už běžíme k autům, většinou odcházíme, když ještě Dave mává z póida, abychom byli rychle venku a teď sedíme, koukáme před sebe, nestydím se říct, že máme slzy v očích a jediný na co se z můžeme je: “No ty vole!!!” Nebylo to nakonec asi ani tím, že to byl poslední koncert turné, ale protože to byla emotivní show od úplnýho začátku až do poslední vteřiny. Prostě koncert Depeche Mode měl koule. Nakonec zahráli během dvou dní 30 skladeb, vlastně na druhém koncertě přehodili 10 skladeb. Řekl bych, že historicky největší změny v playlistu. Ano, opět to byl mix skladeb, které během tohoto turné odehráli v různých městech, ale nikdy neprohodili v jednom setlistu tolik skladeb oproti standardní jeho verzi.



Samozřejmě se snažím přejít myšlenku že to byla show kvůli natáčení DVD. Už jsem jejich koncertů viděl dost a nikdy z nich nezářilo tolik energie. Škoda, že to takhle nevypadalo častěji. Ať to bylo jakkoliv, zakončili to se vší parádou. Upřímnost v jejich energii nevěřím, ale to jsem celý já. Celý léta nedělali nic extra a najednou nyní? Každopádně díky Waldbuhne 2 mi udělali na sebe ty nejhezčí vzpomínky, vzpomínky u kterých mi je i dnes smutno. A vlastně kašlu na to, jak to celý bylo. Ten koncert byl fantastickej a těsím se na DVD.

Díky moc všem, se kterými jsem na koncerty jezdil, s většinou jsme se viděli právě v Berlíně, ale pár kamošů zůstalo doma. Zkrátka nevěřili už tomu, že ještě může být něco jinak a já se jim nedivím. Díky všem….

Autor: Robert Broj


1. Going Backwards
2. So Much Love (day 1)
3. It’s No Good (day 2)
4. Barrel Of A Gun (day 1)
5. A Pain That I'm Used To
6. Corrupt (day 1)
7. Useless (day2)
8. Precious (day2)
9. World In My Eyes
10. Cover Me
11. Somebody (day 1)
12. The Things You Said (day 2)
13. Home (day 1)
14. Insight (day 2)
15. In Your Room (day 1)
16. Poison Heart (day2)
17. Where’s The Revolution
18. Wrong (day 1)
19. I Feel You (day 1)
20. Everything Counts
21. Stripped (day 2)
22. Enjoy The Silence
23. Never Let Me Down Again
24. Strangelove (day 1)
25. I Want You Now (day 2)
26. Heroes (day2)
27. Walking In My Shoes
28. A Question Of Time (day 1)
29. Personal Jesus
30. Just Can’t Get Enough (day 2)

 

 

16. srpen 2018 o 17:11 • dmf • Články

Diskuze

Uživatel: Lexik

Lexik      1   17. srpen 2018 o 4:27

super článek,děkuji autorovi a těším se na BD či DVD smile


Uživatel: Herrer

Herrer      2   18. srpen 2018 o 11:05

Díky za perfektní počteníčko. Je radost číst, jak pragmatik dokáže vnímat detaily, změnu atmosféry a dokáže si to užít. Tenhle článek považuju za dokonalý vyjádření křehký rovnováhy mezi zaslepeným fanouškovstvím (všechno je pořád super) a škarohlídstvím (už to nikdy nebude jako dřív). Super, že sis to užil. Já si užil tenhle report wink


Uživatel: Lex Barker

Lex Barker      3   19. srpen 2018 o 20:08

Skvělý report, psán jistě velkým fanouškem a přitom s parádním nadhledem.


Uživatel: Federman

Federman      4   22. srpen 2018 o 22:21

Autenticita z tohoto příspěvku přímo srší. Opravdu hezké čtení.
Člověka hned napadá Big Brother efekt zabírajících kamer a nastudovaných úsměvů všech zúčastněných, ale osobně jim to nemám za zlé. Upsat se Hillierovi na patnáct let byl rozhodně větší hřích, než tento profesionální chees smiley na objednávku, za který je ale nutné poděkovat. Pořád lepší úsměv s chybějícím zubem než žádný.


Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.