Dave Gahan: “Můžeme s Martinem udělat Depeche album, jaké se nám zachce, hřích to nezkusit”

Rozhovor Petera Robinsona z Guardianu s Dave Gahanem z Depeche Mode.

Ahoj Dave. V 80. letech jste jednou končili koncert a měli jste na pódiu čtyřicet kusů bot diváků z publika. Kdy po tobě někdo naposledy hodil botu?

Ano, jednu dobu byla místa, kde diváci házeli boty na pódium, a to zvláště platí pro Palladium v Los Angeles. Nevím co to vlastně mělo znamenat. Dobře si pamatuji na jeden koncert s Jane´s Addiction na začátku 90. let, kde to Perry Farrel dostal botou do obličeje. Takovéhle podivnosti jsme zažili během let nepočítaně. Dost záleží na tom, jestli to povíš tisku - tam bylo šílené období v 90. letech, kdy na pódium házeli diváci pytle s drogama.

Jaké plýtvání.

No, to nebyl dobrý nápad. Asi to všechno byly nějaký odpadky, popravdě nevím co to bylo, protože bedňáci vběhli hned na pódium a sesbírali to.

No tak to se vsadím, že s radostí.

(Smích) No jasně.

Na koho by bylo lepší vsadit jako režiséra tvého dalšího klipu: Antona Corbijna nebo Jeremy Corbyna?

Četl jsem o Jeremy Corbynovi. Líbí se mi jak mluví. Ale nemyslím si, že by byl dobrý v režírování videí. Takže budu pokračovat s Antonem, vím, že ten to zvládne.

Ještě pořád máš duchovního poradce?

Podívej, tak já ti to tedy prozradím, neustále hledám duchovní radu. Všichni bychom měli. Nevím co to je, nebo odkud to pochází, to co hledám, ale stále se ptám: "Proč jsem tady? Co to dělám? Co bych měl dělat? Proč to nedělám?"

No, důvod proč jsi právě teď tady, je to, že vydáváš jako vokalista Soulsavers druhé album, a rád bys mu udělal promotion.

Ve skutečnosti jsme nikdy nepřestali, po vydání prvního společného alba se Soulsavers, skládat. Dokonce i když jsem byl na turné s Depeche přicházely mi na mysli nápady na další písně. Ke konci turné Depeche Mode jsem strávil čas zíráním do zdi, jako teď ty, ale tentokrát to bylo mnohem závažěnjší. Měl jsem obrovský pocit ztráty. "Už je to fuč". Zasáhlo mě to dost tvrdě. A tak jsem tam seděl a trápil se. Když mi Rich ze Soulsavers začal posílat hudbu, a já jsem mohl znovu pracovat, bylo to jako terapie. Začal jsem psát, abych se dostal z depky do které jsem se uvrtal.

Není trochu trapné pracovat se Soulsavers, když jsi na turné s Depeche Mode? Jsi na turné, položíš telefon: "Kdo to byl?" NIKDO!"

Trochu to tak je. Setkal jsem se s Martinem nedávno v Los Angeles, bylo to fajn. Probrali jsme tyhle věci. A on měl pár otázek. Bylo to na způsob: "To je jako bys nás podváděl." Ale myslím, že existuje prostor pro všechno možné. Je obtížné pro jiné lidi to pochopit, ale já prostě vím, že to potřebuji dělat.

Jaká je nejlepší skladba, kterou jsi kdy nahrál?

Z písní Depeche Mode je jedna, která mi pokaždé přijde hned na mysl. Je to Condemnation z desky Songs Of Faith And Devotion, prostě to pro byl skutečný přelom v práci s mým hlasem. Na této písni jsem našel svůj hlas.

Jaká je tvá nejoblíbenější píseň v současných hitparádách?

Ó chlapče, nemám ani ponětí, co dnes hrají v hitparádách. Ale něco zaslechnu zprostředkovaně, díky tomu, co poslouchá moje 16 letá dcera. Neustále si pouští poslední album Lana Del Rey, což si užívám.

Zdá se, že žiješ ve 4 letém cyklu Depeche album a turné, bokovka, Depeche album a turné, bokovka. Po těch 25 letech, nechceš si dát prostě nohy nahoru a dívat se na Soudkyni Judy?

No, tohle ale dělám. Sednu si, a sleduji (fucking) Soudkyni Judy nebo cokoliv. Ale jen po tak dlouhou dobu, dokud to vydržím. Zoufale se pokouším nedělat prostě nic -  v tu chvíli mi to přijde jako fajn nápad. Ale dostanu se do zvláštního rozpoložení, když nic nedělám. Moje manželka to chvilku vydrží a potom přijde a řekne mi, abych se zvedl, a šel něco dělat. Což je někdy fajn, protože mě to donutí psát a dostanu se z toho ven.

Jaký zvuk bude mít další deska Depeche Mode?

Tak to je kámo otázka za milión dolarů. To vzrušující na tom je, že nemám ponětí. Tak je tomu pokaždé. Sejdeme se na konci roku s Martinem a budeme o tom mluvit. Ale můžeme dělat cokoliv, co se nám zachce, tak by byl hřích to nezkusit.

Máš vánoční svetr?

Nemám...

Nemáš?

Dobře, no. Minulé Vánoce jsem strávil s mámou, s bratry, se sestrou a jejich rodinami na ostrově Wight a moje sestra trvala na tom, že každý musí mít na sobě vánoční svetřík.

Neuvěřitelné.

Existuje fotografie, kde jsme takhle celá rodina seřazená před domem mojí mámy. Ten svetr co mám na sobě já, a který byl pro mne zakoupený, vypadá jako oblek s kravatou. Bylo to praštěné.

Může Guardian přidat tuhle fotku ke článku?

Vyhrožoval jsem celé rodině, že jestli se tak fotka někde objeví, tka s nikým nepromluvím. Ale je to vlastně milá fotka, abych byl upřímný.

The Guardian