David Gahan: David Bowie je tou silou, která nás spojuje dohromady

Rozhovor Davea Gahana pro dánský server Gaffa.

Jelikož nové album Spirit bude vydáno až příští rok, tak plně chápu, že ještě o něm nemůžete mnoho říct, ještě není úplně dokončeno?

Už se to blíží, práce na něm je téměř u konce. Ještě musíme upravit pořadí písní, ale celkově jsme už vlastně skoro v cíli. Ve skutečnosti jsme nahráli mnohem více skladeb. Ale měli jsme pocit, že právě těch 12 spolu dobře funguje dohromady jako jedno integrované album. Já osobě jsem už dosáhl bodu, kdy nemám rád velká alba s 18 stopami nebo tak. Všichni jsme vyrostli na deskách, které měly svůj začátek a konec, svůj vlastní příběh. Tak to bylo a je u všech mých oblíbenců, jako David Bowie, Nick Cave nebo Sigur Rós. Takže nejdůležitější bylo vytvořit kontext. Náš producent James Ford se nás snažil přesvědčit, abychom dali na album jen deset skladeb, ale byla tam malá neshoda, a tak jsme skončili na dvanácti, a myslím, že to funguje dobře.

Takže všechny skladby jsou nyní nahrané?

Ano, všech těchto 12 stop, které jsou na albu.

Co se týká stylu, žánru, atd, měl jsem včera na tiskové konferenci téměř pocit, že je to drženo jako malé tajemství?

Bylo to docela zajímavé, protože byly přehrány tři až čtyři ukázky na tiskové konferenci, takhle jsem je neslyšel. Byla tam píseň, kterou jsem napsal Christianem Eignerem a Peterem Gordenem, to co znělo jako bam-dang-bam-bam-dang, taky Revolution a Scum.

To byl ten syntezátorový kousek?

Ano, to bylo Scum. Věděl jsem, že tam budou prezentovány dohromady s těmi malými klipy, ale neslyšel jsem to celé dohromady v předstihu, ale myslím, že ve skutečnosti to znělo hodně dobře. Jsme rád, že to bylo takhle odprezentováno, protože jsem mohl poslechnout spolu písně, které znějí tak odlišně, ale přesto spolu fungují.

Měly jednotný zvuk a produkci, to je vázalo k sobě…

Ano, myslím, že James Ford odvedl v tomto směru opravdu dobrou práci. Dokonce i poté, co jsme s ním nahráli několik písní, jsem se cítil v pohodě, protože věděl, co chceme.

Padla volba na něj díky Simian Mobile Disco?

Ano, a také díky zvuku posledního alba Arctic Monkeys, které produkoval, a rovněž díky Florence and the Machine. Zde samozřejmě mluvíme o zcela odlišných hudebních stylech než je náš, ale jeho produkční přínos byl úžasný. Poslouchal jsem ty desky, protože jsem hledal někoho, kdo by mohl jít s námi do nahrávání alba. Je pravda, že když jsem s Martinem ve studiu, tak potřebujeme něco na způsob moderátora, který může mezi námi rozhodnout, někoho kdo má dobrý nápad a řekne: pojďme na tom pracovat. James byl skvělý na tuhle práci, protože dovedl hrát na všelijaké nástroje a měl velmi dobrou znalost všech elektronických jako syntezátory a staré bicí automaty. Věděl, jak s nimi manipulovat. Existuje mnoho lidí, kteří tvrdí, že to dovedou, ale většinou to tak není, většina spíš ovládá softwarové syntezátory.

Mohu se dostat na další desku s DX7?

Ano, přesně tak, haha!

Příští rok vyrážíte na turné, můžete v tuto chvíli prozradit s jakými hudebníky, jaká bude pódiová scéna atd?

Christian Eigner bude hrát na bicí a Peter (Gordeno) na klávesy. Hrají s námi už téměř dvě desetiletí.  Myslím, že první turné s námi absolvovali už v roce 1998, takže až tohle turné bude končit, bude to těch dvacet let. Je to poměrně dlouhá doba, takže je vidím jako součást celku. Depeche Mode jsou dvě entity; jedna je to co děláme ve studiu a druhá co děláme na turné, a to je často velký rozdíl. Na turné je možné samozřejmě více spontánní, protože tady máte možnost zachytit okamžik a jeho emoce. Mám velkou důvěru v oba dva. Christian je jako stroj, když hraje je jako stroj, je vždy 100 procentní. Peter je ve svém živlu v temných skladbách, no a potom tak je Martin, Fletch a já, tkaové bude naše složení na turné. Napsal jsem pár písní Christianem a Peterem a jednu s Martinem nazvanou Move. Anton Corbijn je zodpovědný za vizuální stránku a máme nového světelného designera, který nám pomáhá s aranžováním koncertní scény. Začátkem listopadu máme schůzku v Miami s Antonem Corbijnem, kde stráví tak týden, abychom natočili videa. Nebojte se, nebude to ani poznat, že to je natočené v Miami.

Nemám tedy zavolat Dona Johnsona a Jana Hammera?

S Antonem natočíte scénu na sněhu a ve výsledku to vypadá jako výlet po pláži.

Takže jinými slovy, když budu chtít chladné zasněžené scény, tak vyrazím s Antonem na pláže v Miami?

Vybral Miami, protože některé oblasti připomínají Kubu, ty, které nejsou tak čisté a uklizené. A je to navíc místo, kde jsme ještě moc nenatáčeli. Samozřejmě, že jsme navrhovali L. A., N.Y. a podobně, ale Antonovi se zalíbil nápad s Miami.

Jak se připravujete na turné, jak cvičíte?

Hodně. Znovu, Martin, Fletch, Peter a Christian se pravděpodobně setkají v Santa Barbara, kde žije Martin a stráví nějaký čas ve studiu, přípravou písniček, které vybereme. Ono je vybrat není tak složité, jsou skladby, které musíme vždy zahrát, a potom jsou některé nové, které chceme představit. Potom je tam samozřejmě výběr ze starších alb. Jen tak mezi námi, už mám v tomto směru nápady, které skladby bych chtěl, abychom zahráli, jako je Barrel Of A Gun, In Your Room a potom bych velmi rád znovu zařadil Everything Counts. Protože ta by fungovala dobře, možná v nové verzi, ale její estetika by velmi dobře zapadla k novým skladbám, jako je Revolution.

A potom – bohužel – je to skladba, která je stále až extrémně aktuální v dnešní době.

Naprosto přesně! A má velmi blízko ke skladbám z nového alba, které mají pracovní názvy Scum, Backwards, Worst Crime.

Včera trochu za gotika? Chcete půjčit nějaký můj make-up?

Bohužel mám svůj. Vždy mám make-up na pódiu, jako vy máte svůj. Je to dobré brnění.

Mám pro vás otázku, kterou Vám pokládám v naději, že mi dáte dobrý trik -  jste zpěvák, který se pravidelně vydává na opravdu gigantická turné, jak to děláte, že ochráníte svůj hlas, abyste během turné neochraptěl?

Je to opravdu výzva, ve skutečnosti jedna z největších, jaké jsem vždy čelit. Dokonce, i když se cítím unaveně, a mé tělo bolí, tak to nějak jde, ale bez mého hlasu jsem nic, jako prázdná skořápka. Já bych to pravděpodobně odtáhl na pódiu i s poraněným kotníkem, ale bez hlasu, tak to bych si to vůbec neužil, pokud bych do toho nemohl jít v plném rozsahu, proto mám napaměti, že musím zpívat dvě hodiny, což je přece jen můj úkol.

Ano, v neposlední řadě jste neustále v pohybu

Pohybuji se dost, to ano, a jak víte, musím se pohybovat a zpívat současně. Stále musím hlídat svůj dech, jinak to může být nebezpečné. Pokud jdu nahoru do vysokých tónů a hýbu se, tak se mi nedostává dechu, a to se odrazí na mém hlase hned následující den, když začnu skřehotat.

To je obzvláště nepříjemné u fistule, protože nedáte některé tóny, které jsou jako by zablokovány

Ano, prostě zmizí. Zažil jsem to často a je to děsivé. Člověk musí být také na pozoru před studeným vzduchem, může se to odrazit na hlasivkách. Když se něco takového projeví, tak musím přes den prostě mlčet a pusu otevírat jen na koncertech.

Trochu jako Wagnerovi zpěváci

Ano, vlastně nic jiného se nedá dělat, a čím jsem starší, tím více je to znát. Ale správně odzpívat koncert je pro mě to nejdůležitější, takže tomu se vše snažím podřídit. Sedmý, devátý, třináctý koncert, když jsme na turné, je pro mě předvést svůj hlas během večerního koncertu to nejdůležitější. Když mám problém s hlasivkami, tak je to pro mě naprosté mučení. Jak správně chytím další tón? A pak začnu dopředu myslet na další skladbu a přestanu se soustředit na daný okamžik.

Pojďme pokračovat trochu po stinné cestě; David Bowie zemřel na začátku tohoto roku, a kdyby nebylo Bowieových "Heroes", tak jste možná nikdy nebyl v Depeche Mode. Co pro Vás osobně znamená Bowie a co pro Depeche Mode?

Máte naprosto pravdu. Za prvé, David Bowie je tou silou, která mě a Martina Gorea svazuje dohromady. Díky němu si hudebně rozumíme. Potom ještě asi díky Kraftwerk a taky je tam Iggy Pop, ale jinak posloucháme oba naprosto odlišnou hudbu. Ale Bowie byl vždycky s námi, a "Heroes" byla pravděpodobně píseň, která mě přivedla do Depeche Mode. Udělali jsme vlastně verzi Heroes během nahrávání v New Yorku. Ve filmovém studiu jsme k tomu nahráli 4 až 5 písní z nové desky, a to budete mít možnost vidět všechno dohromady. Hráli jsme s automatickým bubeníkem, Fletch na klávesy, Martin na kytaru, já vokály a trochu bicí automat. Takhle jsme nahráli několik skladeb z připravovaného alba, a k nim svou verzi "Heroes", které se velmi povedla. Když jsem to zpíval, úplně mě to hodilo o více než třicet let zpátky do té malé. Vlastně jsem poslouchal "Heroes" dnes ráno, tahle písnička se prostě nikdy neomrzí.

Vyrůstal jste během Studené války, to vás musí emocionálně zasáhnout pokaždé

Ano, ale ne k nostalgii. Měl jsem štěstí, že jsem zpíval, ve stejném studiu Hansa v Berlíně, kde Bowie natočil Heroes. Ta píseň mě provází mnoha okamžiky v mém životě.

I mne. Děkuji za Vaši hudbu v průběhu let a hodně štěstí s novým albem a turné.

Haha. Děkuji.