Global Spirit Tour USA - Californie 2.část Los Angeles

Na letiště v San Franciscu přijíždíme s dostatečnou rezervou.Do LA přiletíme o půl jedenácté dopoledne,tak budeme mít dost času na ubytování,oběd i odpočinek před večerním koncertem - prvním,ze čtyřdílné série.

Odbavení do letadla jsme si udělali předem přes internet,tak jen odevzdáme zavazadla a jdeme rovnou k letadlu.Do odletu máme hodinu času,tak na letišti nakoupíme ještě poslední suvenýry na památku z návštěvy města,které na nás udělalo velmi dobrý dojem.

Do nástupu zbývá pár posledních minut,naši spolucestující se už řadí do fronty,když v tom na informační tabuly vyskočí informace,že náš let je zrušen.Na přepážce dostaneme informaci,že let je možné přebookovat ve vstupní hale.Odcházíme tedy zpět do haly a hledáme přepážku naší letecké společnosti.Už z dálky ji poznáváme podle nekonečné fronty.Zjišťujeme,že nebyl zrušen jen náš let,ale 80 dalších spojů a všichni potřebují vyřídit náhradní letenku.Díky kouři z blízkých požárů je okolí letiště nezpůsobilé k provozu.Když se dostaneme na řadu,zjištújeme,že nejbližší volný let je až zítra.Ale my dnes večer musíme být o 700 kilometrů jižněji na koncertu v Los Angeles.Zvažujeme všechny možné varianty,včetně pozemní cesty v půjčeném autě.I když by to bylo časově hodně na knop.Se slečnou u přepážky zvažujeme i lety z jiných letišt´v okolí San Francisca.Za 2 hodiny letí letadlo z Oaklandu,ale to je nemožné stihnout.Jiný let do Los Angeles dnes není.Zkoušíme tedy jiné letiště poblíž Los Angeles.Vypadá to,že máme štěstí a je volno v letadle ze San Jose do Santa Anna.Rychle se tedy rozhodujeme pro tuto variantu.A je tady další problém.Mezi letišti v San Franciscu a San Jose neexistuje žádná veřejná doprava a cesta z města do města a pak na letiště trvá tak dlouho,že by jsme letadlo stejně nestihli.Jiná možnost než taxi není.Cesta bude stát asi víc než obě letenky,ale večerní koncert musíme stihnout.Na letiště přijíždíme s dostatečnou rezervou,tak stihneme ještě oběd. Santa Anna je od našeho hotelu v LA vzdálená asi 70 mil,ale neexistující veřejná doprava nás opět nutí jet Uberem.Další problém je v dopravních zácpách.i když je mezi oběma městy v každém směru 10 pruhů,většinu cesty jedeme krokem a my začínáme mít obavu,jestli vůbec stihneme koncert.Cesta nám nakonec trvá asi 140 minut a na hotel přijíždíme v době,kdy by už měla být na podiu předkapela Warpaint.

Na pokoji jen odkládáme naše věci,bereme vstupenky a běžíme na metro,které je asi kilometr od našeho hotelu.Naštěstí nemusíme nikde přestupovat,bydlíme u linky,která jede přímo do Hollywoodu. Od zastávky to je k Hollywood Bowl ještě asi 15-20 minut rychlou chůzí.Stavíme se do fronty u turniketů,odpípnem si vstupenku a v ten moment se rozezní tóny úvodního intra.Ještě chvíli hledáme vchod do našeho sektoru a pak naše místa a na konci So Much Love usedáme na naše sedačky.Na poslední chvíli,ale koncert jsme stihli. V rozhovorech před koncertem slibovala kapela nějaké překvapení jako poděkování za 4 vyprodané koncerty.Odhaduji,že první koncert bude uplně stejný,jako všechny ostatní na americké části turné,na druhém to vidím na změnu v akustické části Martina Goreho a výraznější změnu čekám až na 3. a 4. koncertu.

A přesně podle mého odhadu na prvním koncertu k žádné změně nedošlo a my si poslechneme po 3. za sebou stejný setlist.
Koncert je venku,ale v LA se stmívá kolem půl sedmé,takže celá show už od začátku ve tmě a není to jako v Evropě,kde je někdy i 3/4 koncertu za světla.Zvuk koncertu je,stejně jako všude na letošním turné,čistý a vyrovnaný a je pěkně slyšet každý zvuk i zpěv,jen mám pocit,že to dnes hraje nějak potichu.Nevím,jestli je to tím,že máme místa až za půlkou amfiteátru,kam zvuk nedolétne nebo jsou v LA nastaveny nějaké limity na hlučnost venkovních koncertů.
Rozdíl mezi koncerty v San Jose a Oaklandu oproti LA byl v tom,že si lidi nenosili plastové tácy s jídlem,ale krabice s pizzou a obří kelímky s popcornem.Taky tady pořád všichni někam stále odchází a vrací a docela hodně lidí přichází na své místo pozdě,třeba i v půlce koncertu.Takže pořád musíme někoho pouštět,nebo nám brání ve výhledu procházející v nižších řadách,což působí hodně rušivě.V USA to nemají tak jak u nás,kdy sledujeme koncert od první do poslední písničky na 100% a všechno ostatní jde v tu chvíli stranou,ale mají to jako zábavný večer s přáteli,kdy poklábosí na baru,chvíli sledují koncert a pak se třeba ještě nají.Samozřejmě,že to tak nemají všichni.zejména majitelé drahých vstupenek v prvních řadách,si užívají koncert stejně jako my v Evropě.
V pátek jsme měli volný den,tak jsme ho využili k prohlídce města,které nás nijak moc nezaujalo,ale odpoledne máme na programu jedno velmi zajímavé místo,bez které bychom z LA snad ani nemohli odjet - stadion Rose Bowl v Pasadeně,kde se odehrál koncert zaznamenaný na dvojalbu 101.Fotíme se před stadionem ze všech možných úhlů a přestože se nedostaneme dovnitř,užíváme si každou chvíli na místě už navždy spojené s historií Depeche Mode.
Sobotní koncert už stíháme líp než než 1.čtvrteční.Na tento máme vstupenku každý do jiného sektoru.Adrian sedí přímo naproti podiu,ale ve vzdálenějším sektoru,já mám místo blíž k podiu,ale hodně z boku.

Tipuji 2 změny na pozici Martina,ale dočkáme se 3 změn.Martin dává Judas,tu jsem už letos slyšel v Paříži a Lisabonu a akustická verze Strangelove.Ta zazněla na turné zatím jen 4x - v Hanoveru,Berlíně,Bologni a New Yorku.A Dave místo Poison Heart zpívá Policy of Truth.Což si myslím,že je škoda.Poison Heart mě živě hodně baví a politiku hrají na každém turné.Ale každá změna se počítá a letos hráli Policy of Truth jen jednou v New Yorku.
.Na druhém koncertu mě ruší nějaké divné zvuky v pozadí,chvílemi si myslím,že někde v okolí amfiteátru probíhá nějaká hlučná party,která ruší koncert v tišších místech,ale pak zjištují,že to jsou špatně nazvučené Christianovi bicí a zůstane to tak až do konce koncertu. Ještě před koncertem mě zaujala jedna podivná věc.Kromě standartních stánků s oficiálním shopem je v areálu i automat,kde je možné zakoupit část sortimentu,který je v prodeji na stáncích.Na dotykové obrazovce se zvolil požadovaný předmět,zaplatilo se kartou a tričko nebo kšiltovka vypadla dole z díry.Pohodlné,bez fronty a bez tlačenice u stánku.I místní automat se zájmem studovali,takže i v USA to bude asi na koncertech žhavá novinka.
Ještě před sobotním koncertem si půjčujeme auto a na neděli máme naplánovaný výlet do Santa Barbary,kde bydlí Martin Gore.Chceme navštívit restauraci,kde byla pořízena fotografie ze zadní strany alba Exciter.Adresu restaurace máme zjištěnou předem,tak ji jen zadáváme do navigace a vyrážíme na cestu.Parkujeme přímo před restaurací,není to žádný nobl podnik,ale uplně obyčejné bistro s mexickou kuchyní.v rohu místnosti poznáváme stůl z obalu cd.Kromě jednoho obrázku na zdi je vše naprosto stejné,i solnička s pepřenkou na stole.U stolu právě obědvá starší paní,tak si sedáme na bar a objednáváme jídlo.Po chvíli si všímáme pod stropem fotografie Depeche Mode,podepsanou všemi členy kapely.Asi za hodinu paní odchází a my se u slavného stolu fotíme.
Po obědě se jdeme ještě projít k nahrávacímu studiu Sound Design,kde se nahrávalo 5 posledních alb Depeche Mode.Studio je na stejné ulici jako restaurace,ale kolem není nic zajímaveho,tak si jen vyfotím budovu a vydáváme se na cestu zpět do Los Angeles.

V pondělí nás čeká 3.koncert a máme velké očekávání ohledně setlistu.Dnes určitě bude nějaká výraznější změna.Tipujeme znovu Policy of Truth a Black Celebration a čekáme něco od Martina. Ještě před koncertem máme ale na programu jedno místo spojené s Depeche Mode.Na Exciter tour běžel při It's no Good videoklip natáčený v nějakém baru a my známe jeho adresu.Navigace nás vede do průmyslové zóny.Vjíždíme mezi továrny a skladiště a po chvíli vidíme takovou bílou boudu s nápisem NICK na výloze.Jsme na místě.Vcházíme dovnitř a jsme překvapeni místním prostředím.Je to jen takový bufet pro místní dělníky.Nikde žádné stolky,jen místa na baru.Sedáme si na jediná volná místa hned u dveří a objednáváme si snídani.Dostáváme obří porci,která nás zasytí na zbytek dne a my už nemusíme toho dne nic jíst.Pravá americká dělnická snídaně.Na zdech rozpoznáváme dekorace,které si pamatujeme z videoklipu.jen nápis na výloze je udělán nově,vypadá stejně,ale je mnohem větší než v klipu.V bufetu se neustále střídá osazenstvo a venku čekají další lidé až se uvolní místo,takže není čas na pořádnou fotodokumentaci,ale fotku před výlohou stihneme.
V podvečer vyrážíme na koncert,cestu už známe nazpamět a cestou diskutujem o tom,co nás asi večer čeká.Největší překvapení dostaneme hned na druhém místě v pořadí.Místo So Much Love slyšíme It's no Good.Premiérově,v rámci aktuálního turné.Martin zpívá Insight.Tuto skladbu hráli DM naposledy 26.2.2010 V Dusseldorfu,takže po dlouhé době příjemné osvěžení.A druhá Martinova změna byla Shake the Disease,kterou hrají pravidelně a na letošním turné už zněla v Dusseldorfu.V tuto chvíli jsme si jisti,že to byla poslední obměna koncertu a dále očekáváme standartní sestavu.Po Walking in my Shoes je delší pauza než bývá obvyklé,videoprojekce se nespouští a po chvíli místo Heroes hrají Black Celebration.Tak to bylo překvapení.Skladbu jsme sice očekávali,ale rozhodně ne v tuto chvíli.Z koncertu odcházíme maximálně spokojeni.

V úterý jedeme na dvoudení výlet do národního parku Joshua Tree a těšíme se,že si v přírodě odpočinem od víru velkoměsta.Na zpáteční cestě jsme trochu podcenili americké rychlostní limity a dopravní zácpy v LA.Dnes musíme vrátit auto,slíbili jsme předání kolem 16 hodiny,ale stíháme to těsně před zavírací dobou naší půjčovny.Předkapelu Warpaint,která se nám hodně líbila,už dnes nestihnem,ale do začátku koncertu máme času dost.Obměn setlistu se mě zdálo dost,tak jsem si říkal,že dnes asi uslyšíme standartní verzi,snad jen Martin by mohl překvapit.
K mému překvapení hraje místo So Much Love opět It's no Good.Naprostý šok dostávám po remixové verzi A Pain that I´m used to.Místo Corupt slyším Useless !! Tuto skladbu odehráli Depeche Mode živě naposledy 22.12.1998 v Anaheimu,což už je skoro 20 let.Živě zní úžasně.Když se pak později dívám na videozáznamy,tak mám pocit,že se při ni Dave hodně trápí a vůbec mu nejde.Myslím,že ji do programu zase hodně dlouho nezařadí.Martin ještě zařadil na dnešní večer Sister of Night,dálší skladbu z alba Ultra,na programu po 8 letech.Po Home očekáváme Poison Heart,ale kapela nepochopitelně vyřazuje z programu skladby z nového alba a místo ni zařazuje Precious.Na aktuálním turné premiéra.
Martin ještě zazpívá akustickou verzi But Not Tonight a místo coververze Heroes zahrají Policy of Truth.Na dnešním koncertu bylo 6 změn oproti běžnému programu,nepamatuji si,že bych někdy něco podobného na koncertu Depeche Mode zažil.
Za 3 měsíce turné pokračuje v Evropě a my jsme zvědavi,jestli nějaké zařazené novinky zůstanou na programu nebo jsme je slyšeli exkluzivně jen v Los Angeles.
My máme 6 koncertů za sebou a druhý den se vracíme zpět do Evropy.Plni zážitků z amerických koncertů,které jsou tak odlišné od evropských a přitom tak stejné.Nadšení amerických fanoušků je stejné jako u nás v Evropě,jen je projevené jiným způsobem.

petak2