Michael Ballack o Depeche Mode

Blížící se Mistroství světa ve fotbale bylo jedním z důvodů proč německá mutace magazínu Rolling Stone vyzpovídala hráče Chelsea a německé reprezentace Michaela Ballacka. Jak možná víte, Michael je fanda Depeche Mode a na rozhovoru to bylo znát...

podstatná část rozhovoru:

Na kterém koncertě jste byl naposledy?

V únoru jsem byl na Depeche Mode V Royal Albert Hall. A potom ještě se Simonou (Ballackova manželka) na takovém soukromém koncertě Robbieho Williamse v jenom malém klubu na Piccadilly Circus, v Orchid Bar. Hrál asi pro sto lidí, organizovala to jedna londýnská rádiová stanice a bylo to super. Vstupenky se nedali koupit, jen vyhrát v soutěži.

Nejsou kluci z Depeche Mode náhodou taky fanoušci Chelsea?
Andy Flecher, klávesista, je. Jako majitel ročního předplatného chodí na každý domácí zápas na Stamford Bridge. U zpěváka Davida Gahana to nevím jistě, ten taky bydlí v Americe. Ale někteří lidé od skupiny a jejího managementu chodí na náš stadion pravidelně. Kontakt jsem získal přes Marka Lieberberga. Po koncertě jsme byli taky v backstage, to bylo samozřejmě něco skvělého.

Kdy jste osobně objevil Depeche Mode? Už před revolucí?
Ne, teprve později. Bylo mi 13, když padla zeď. K Depeche Mode jsem se dostal o něco později, stejně jako k The Cure a ostatním anglickým skupinám.

Co jste poslouchal předtím? Puhdys?
Ne, spíš ne. I předtím jsme měli skvělou hudbu, to žádný strach. Když jsem byl trochu mladší, tak těch 13, 14 let, poslouchal jsem tvrdší hudbu. Def Leppard, Metallica a takové věci.

V DDR se dali sehnat desky?
Samozřejmě. No, aspoň kazety určitě. Ty měli starší kluci ve dvoře, nemám tušení odkud. Člověk si to někdy poslechl taky a pak si tu kazetu nahrál. Jestli se ta hudba u nás dala koupit vlastně ani nevím. Ale v každém případě se dala sehnat (směje se). Jestli jsem někdy šel sám do obchodu a koupil si LP Metallicy, to už nedokážu říct. Ale myslím, že ne.

Měl jste jako mladiství v pokoji vylepené plakáty vašich hvězd? Všechno zaplněné Depeche Mode?
Jasně že jsem toho měl dost pověšeného. Když přišlo Bravo, tak se nově tapetovalo, bylo skoro jedno, co bylo vevnitř. Ale všechno to tady přiznat nemůžu, dneska se za to stydím (směje se)

Takže v průběhu let jsi zůstal věrný jen Depeche Mode?
Ano,  vždy. A mám je na svém iPodu i  dnes.