Nejdiskutovanější

Neprohlédněte

“Naši Pražané nám rozumějí”

Příští týden přijedou Depeche Mode do naší metropole již posedmé. Tak často žádná jiná top světová kapela či hvězda ČR nenavštěvuje. Pojďme si předchozí "černé oslavy v Praze" trochu připomenout.

koncert č.1

11.3.1988

(15.000 fanoušků, vyprodáno)

Naprosto bezprecedentní událost ve zkostnatělém komunistickém Československu

"O pražském koncertu britské rockové skupiny Depeche Mode (Sportovní hala PKOJF 11.března 1988 ve 20.00 hod) se hodně řeklo, napsalo a ještě asi napíše. Vždyť v historii tohoto hudebního žánru v Ćeskoslovensku znamenalo devadesátiminutové vystoupení čtveřice určitou revoluci. Zda vítěznou,to ukáže čas."

(Svět v obrazech)

"Vzhledem k černé módě, kterou příznivci Depeche Mode manifestují svoji „klubovou příslušnost“, mne, přiznám se, překvapil koncert hned dvakrát. Čistý a téměř dokonalý zvuk v prostoru haly povyšovala světelná hra na zážitek nikoli bez nádechu patetické něžnosti. Za druhé publikum během koncertu a po něm: do tváří kluků a dívek v černých baretech vepsala právě skončená podívaná a „poslyšená“ něco zcela opačného, než co jsme s rockovou hudbou obyčejně zvyklí spojovat – jakousi přístupnost,toleranci, směsici nadšení a smírného klidu."

(Rudé Právo)

Chvilku po dvacáté se hala noří do tmy. Devadesátiminutová hra světel a barev začíná. Ozývají se tóny první písně. Toužebně očekávaný kvartet se mlhavě rýsuje za clonou tříhedvábných blankytně modrých opon. A už je to jisté: jsou tady – bouřlivě a radostně uvítáni. Wilder, Fletcher a Gore téměř skrytí za syntezátory, před ně vbíhá a už zpívá rtuťovitý Gahan. O čem? O ekologii, o hladu v Africe, o problémech v současné Velké Británii (M.L.Gore: „Nechceme nic měnit, jen bychom si přáli, aby se posluchači hlouběji zamysleli nad věcmi okolo sebe“), pochopitelně o lásce, přičemž texty jsou prosty tradičních banalit: Bývaly časy, kdy jsem nemyslel na nic než na lásku/Dnes mi dochází, že láska sama o sobě nestačí (Love In Itself)

(Miloš Skalka)

Martin je pozoruhodný a přitažlivý člověk, nenápadným protikladem – z jeho pohybů, gest, jednání máte dojem plachosti, snahy neupozorňovat na sebe, držet se v pozadí, ale přitom se dokáže na jeviště vystrojit tak, že ostatní, často překvapeni až v šatně těsně před koncertem, jen zoufale zalomí rukama : " Martine, jestli takhle vylezeš pře lidi, tak jsme v téhle zemi skončili ! „. A Martin se baví a vysvětluje – moje oblečení, to nejsou žádné symboly, nesmíte to rozebírat a zatěžovat si tím hlavu, prostě se mi líbí takhle si vymýšlet. V Praze přišel v pruhovaných podkolenkách a kožených kraťasech, nahoře – naštěstí – bez. Už se stalo, že přišel i "s“ a v kožené sukni.

(Melodie)

setlist

01. Pimpf (Intro)
02. Behind The Wheel
03. Strangelove
04. Sacred
05. Something To Do
06. Blasphemous Rumours
07. Stripped
08. Pipeline
09. The Things You Said
10. Black Celebration
11. Shake The Disease
12. Nothing
13. Pleasure, Little Treasure
14. People Are People
15. A Question Of Time
16. Never Let Me Down Again

17. A Question Of Lust
18. Master And Servant

19. Everything Counts

Koncert č.2

18.6.1993

(16.000 fanoušků, kapacita 35.000)

Vyšší láska prostupující poloprázdnou Letnou

Jestliže jste 17. a 18.6. '93 na německých, polských a slovenských hranicích a vůbec po celých Čechách zahlédli autobusy, automobily a vlaky plné „černých“, nebojte se vpádu afrických kmenů, to se jen Depeche Mode Friends stahovali do Prahy, aby po pěti letech znovu přivítali Davida, Martina, Alana a Andyho v Praze na stadionu Sparty na Letné. Nemohu souhlasit s Vlastou R. Knittlem, který do SD psal, že tehdejší šílející patnáctky už na ten večer (11.3.88) skoro zapomněly, protože velká část publiky byly právě ony děvčátka v černém, dnes již dvaceti a více letá…

(Deník)

Fu – fu, je to on, Personal Jesus a v závěsu slavná Enjoy The Silence. Druhou dobrou noc. Ještě se však Sparta dočká dvou kusů. Tím druhým je Everything Counts – v tušení poslednosti lidé extaticky zpívají a David Gahan za odměnu shazuje sáčko. Joj, to by se žilo, kdyby ten život byl takhle depešácky průhledný a jednoduchý.

(Rock a Pop)

Slabší návštěva byla možná trochu zklamáním a nocování nejvěrnějších fans Depeche Mode před branami stadionu a pozdější proražení bezpečnostních zátarasů tak dostalo trochu komický nádech. Nic z toho nemění na skutečnosti, že koncert přinesl perfetní show s ukázkou současného vrcholného popu podpořeného skvělým technickým zabezpečením, zejména světly.

(Roman Jireš)

Následuje druhý singl poslední desky - Walking In My Shoes s nádhernými obrazy v pozadí, „violatorský” hit Policy Of Truth. Střídají se pomalejší a rychlejší bloky, počítačově čistý zvuk je slyšet na všech místech stadionu. Never Let Me Down Again ! Zhruba v polovině programu se vynořují dvě černé sboristky, jejichž služeb se dosud DM zříkali. Prostor dostávají i dvě věci z Black Celebration, na všech šesti plánech píše ruka na ženské břicho Stripped. Dvakrát se dostává ke slovu i melancholický Martin Gore. S kytarou mu to jde ale výrazně lépe, což dokazuje hned za chvíli v Rush a I Feel You. Hity z Songs Of Faith And Devotion skvěle gradují koncert. Publikum nechce své idoly pustit ani po druhém přídavku, zakončeném dnes už klasiou - Everything Counts. Škoda, je Some Great Reward jsme se nedočkali.

„Před pěti lety tady byla všude kolem mlha, dnes vidíme jasno”, shrnul atmosféru oblíbeného města klávesista DM Andrew Fletcher.

(Strouhal, RP)

S výjimkou Stripped, Behind The Wheel a přidaných Fly On The Windscreen a Everything Counts zazněly jen písně z posledních dvou alb, na nichž se Depeche Mode začali vzdalovat stylu, který vytvořili. Překvapení bylo hojné využití kytary, na kterou hrál Martin L. Gore, i bicích, za než usedl Alan Wilder v I Feel You, Policy Of Truth nebo Rush. V rockové instrumentaci působily písně přímočařejí, ovšem ztrácely kouzlo křehkosti.

(Alex Švamberk)

Higher Love, Praha 93

http://www.youtube.com/watch?v=y4OXOEfYi4E

Enjoy the Silence, Praha 93

http://www.youtube.com/watch?v=SZN8BVg74os

zprávy, 1993

http://www.youtube.com/watch?v=rUlfOnqpbDc

setlist

01. Intro
02. Higher Love
03. Policy Of Truth
04. World In My Eyes
05. Walking In My Shoes
06. Behind The Wheel
07. Halo
08. Stripped
09. Condemnation
10. Judas
11. Death’s Door
12. Mercy In You
13. I Feel You
14. Never Let Me Down Again
15. Rush
16. In Your Room

17. Personal Jesus
18. Enjoy The Silence

19. Fly On The Windscreen
20. Everything Counts

Koncert č.3

15.9.1998

(17.000 fanoušků, vyprodáno)

Přivítání Gahana povstalého z klinické smrti, otřásalo základy Sportovní haly

“A když následovala hymnická Personal Jesus, Gahanův hlas takřka zaniknul ve zpěvu davu. V tu chvíli jakoby reakce publika přesáhly hranice pouhého fanouškovství a staly se projevem fanatismu. Kotlem nejvěrnějších a nejdivočejších posluchačů byl tentokrát celý sál. Podobné vytržení snad zažila hala naposledy v roce 1985, když českoslovenští hokejisté porazili ve finále mistrovství světa Kanadu. “

(MF DNES)

Jako první přišel bubeník Christian Eigner, po něm klávesista Peter Gordeno. Dalším příchozím již byl Andy, po něm Martin a Dave. A velkolepá show mohla začít - A Question Of Time. Slzy v očích fanoušků myslím nebyly vyjímkou, ale to nebyl důvod, proč neskákat, že?

(DMF Halo)

Neohratelná píseň - téměř hymna DM - Never Let Me Down Again. Ona píseň, která mne před osmi lety prostě a jednoduše dostala po prvním poslechnutí a díky které se neoblékám do jiné než černé barvy již několik let. Hned na počátku písně dali fanoušci najevo, že ví, o co jde a začali mávat rukama. Ovšem za osvětlení při písni nebylo vidět, kdo všechno mává, to na sebe ještě nechalo chviličku čekat. Fanoušci odzpívali snad celou píseň, nejkrásnější okamžik ale přišel ve chvíli, kdy končí část Aggro Mix a mává se rukama (možno vidět na videu 101 i Devotional). Dave udal směr mávání a celá Sportovní hala byla v pohybu. Na to si ještě Dave nechal rozsvítit a bylo opravdu vidět, že všech 18.000 fanoušků ve Sportovní hale má ruce nad hlavou a mává až do konce písně. Tento okamžik se jednoduše nedá popsat. Snad bych dodal jen to, že jsem si tento pohled po otočení vychutnal pouze několik vteřin, protože poté jsem přes slzy ani neviděl - bez mučení se k tomu přiznám, protože tato píseň a zvláště tento pohled na fanoušky, na Depeche Mode prostě nemůže nechat jedno oko suché, a to ani teď, když tuto větu píši a vzpomínám na tento okamžik, jeden z těch nejkrášnějších v mém životě. Teprve po této skladbě Dave zdraví “Dobrý večer Praho!”

(DMF Halo)

Spíš setkání vyznavačů jakéhosi kultu než „obyčejný" koncert připomínalo včerejší vystoupení Depeche Mode. Do posledního místa vyprodaná Sportovní hala sledovala koncert ve stavu vytržení, připomínajícím spíš náboženský obřad. Jeho hlavním ceremoniářem pak byl vokalista David Gahan, tu zachmuřeně trpící, jindy na sebe beroucí podobu dramatického mesiáše. Depeche Mode se v Praze představili jako trio, spolu s Gahanem na pódiu stáli ještě Martin Gore a Andy Fletcher – proti minulému pražskému koncertu tedy chyběl klávesista Alan Wilder, který mezitím její řady opustil. Zvuk ze scény ovšem posilovali i doprovodní muzikanti a vokalisté. Kapela ve Sportovní hale předvedla průřez svou téměř dvacetiletou kariérou – její koncertní šňůra se ostatně pořádá při příležitosti vydání kompilace singlových hitů Depeche Mode. Publikum, v němž většinu tvořili diváci s tvorbou Depeche Mode dokonale seznámení, pak na každou píseň spolehlivě a nadšeně reagovalo. Velmi emotivní ostatně bylo i včerejší setkání členů kapely se zástupci jejich zdejšího početného fanklubu.

(Právo)

01. Painkiller (Intro)
02. A Question Of Time
03. World In My Eyes
04. Policy Of Truth
05. It’s No Good
06. Never Let Me Down Again
07. Walking In My Shoes
08. Only When I Lose Myself
09. A Question Of Lust
10. Home
11. Condemnation
12. In Your Room
13. Useless
14. Enjoy The Silence
15. Personal Jesus
16. Barrel Of A Gun

17. Somebody
18. Stripped
19. I Feel You
20. Just Can’t Get Enough

Enjoy The Silence, Praha 1998

http://www.youtube.com/watch?v=Kg8aev_iVbA

Koncert č.4

05.09.2001

(16.000 fanoušků, vyprodáno)

Skvělá show ke slabšímu albu

Při písni The Dead Of Night přichází hlavní hvězda večera - Dave Gahan, který svými tanečními kreacemi jistě překvapil nejednoho depešáka. Ve srovnání se Singles Tour je mnohem živější a udržuje víc kontakt s publikem, které dostal do varu pozdravem “Good evening Prague” před písní Halo.

(M.Fabry)

A jak bylo vidět a slyšet, české publikum zpívá takřka celé písně DM v angličtině. Propocený zpěvák David Gahan si mohl připadat chvílemi zbytečný - třeba v případě takřka křehounké a pro Depeche Mode netypické vřelé skladby Freelove z nového alba Exciter.

(MF Dnes)

I když pršelo, nezdálo se, že by davům příznivců postávajícím před pražskou Paegas arénou déšť nějak vadil. Pro letošní turné si skupina jako předskokana vybrala FADA GADGETA, kterému shodou okolností na začátku kariéry Depeche Mode předskakovali. Tentokrát se role obrátily. Být předkapelou právě Depeche Mode v hale zaplněné téměř 20 000 fanoušky, netrpělivě čekajícími na své oblíbence, není právě vděčná úloha, a tak se vystoupení Cadgeta nesetkalo právě s velkým ohlasem. Po většinu trvání jeho produkce a lehce morbidního představení se ozývalo skandování netrpělivých fanoušků „depeche mode, depeche mode".

Napětí v hale vzrostlo spolu s očekáváním hlavní hvězdy večera, charismatického zpěváka Davea Gahana. Ozval se nástup další skladby z aktuálního alba Exciter, The Dead Of Night, a za nadšeného řevu fanoušků se konečně objevil ten, bez něhož by zřejmě Depeche Mode nebyli tím, čím jsou - Dave Gahan. Show mohla opravdu začít. Přestože setlist Exciter Tour obsahuje poměrně dost pomalých melancholických písní, Dave Gahan dokázal, že i ve svých téměř čtyřiceti letech doslova srší energií. Ve srovnání s rokem 1998 předvedl v záři světel ještě divočejší a neuvěřitelnější taneční kreace, ve kterých nechybělo ani neodmyslitelné mávání mikrofonem.

„Znalce" zcela jistě potěšila singlová Surrender v podání Martina Gorea. Nejeden „depešák" měl slzy v očích při pomalé, kovově znějící Waiting For The Night, jež byla ještě umocněna videoprojekcí promítanou na velké plátno za zády skupiny, kde při této písni padaly v modře laděném obraze kapky vody.

(Report)

01. Easy Tiger / Dream On (Guitar Intro)
02. The Dead Of Night
03. The Sweetest Condition
04. Halo
05. Walking In My Shoes
06. Dream On
07. When The Body Speaks
08. Waiting For The Night
09. Surrender
10. Breathe
11. Freelove
12. Enjoy The Silence
13. I Feel You
14. In Your Room
15. It’s No Good
16. I Feel Loved
17. Personal Jesus

18. Home
19. Clean
20. Black Celebration
21. Never Let Me Down Again

Clean, Praha 2001

http://www.youtube.com/watch?v=ALFbjMRQOkA

Surrender, Praha 2001

http://www.youtube.com/watch?v=M7qZPZZFKZE

Koncert č.5

23.1.2006

(17.000 fanoušků, vyprodáno)

Andělská jízda v ledové Praze

Nový hudební středobod Prahy byl během čtrnácti dnů vyprodán. V den koncertu se však ještě našla nějaká ta místečka na prodej, nejenom z rukou mazaných překupníků. Vyprodaná Sazka i přívětivě přijala návštěvu z New Yorku - kapelu The Bravery, která přijela do Prahy
odprezentovat svoji bezejmennou prvotinu. Jejich melodický kytarový šmrnc zabalený trochou elektroniky s příchutí The Strokes nebo The Killers nezněl vůbec špatně. Prostě bylo vše vyslyšeno (necelá půlhodinka) a nikoho to neurazilo. Přesto většina čekala na hlavní hvězdu a uvítání bylo takové, jak se patří, a stále platí, že Depešáci mají jedny z nejvěrnějších fandů. Pódiu udávala ráz na levoboku zavěšená koule (možná
planeta), která různě blikala a nabízela
jednotlivá slova z textů songů Depeche Mode, nejčastěji se objevovala trojice “Láska”, “Anděl” a “Bolest”. Zajímavě byly ukryty klávesové nástroje, trochu to připomínalo barový pult s problikávajícími světly létajících neidentifikovatelných útvarů. Slušný světelný park na různě pohyblivých kruhových rámech a rozličně uskupená sešlost promítacích pláten pro projekce a snímání dění na pódiu, to vše dodávalo celé show ráz. A jelikož jsem již viděl třetí koncert Depeche Mode, mohl jsem si slušně zavzpomínat a porovnávat.

(Musicserver)

Extáze pokračovala při Enjoy the Silence, již si dala hala skoro celou sama. Omamná hymna a zároveň taneční píseň byla provázena skandováním a potleskem. Pískotem pak vyvolala hala přídavky a dočkala se jich v podobě balady Somebody, již zazpíval Gore. S Gahanem, který jej vystřídal u mikrofonu, se rozjela taneční diskotéková píseň Just Can’t Get Enough, vylovená z depešáckého pravěku.

V duchu nejomamnějších 80. let a za tónů přiostřeného hitu Never Let Me Down Again černá seance končila. Pak už jen pst - na rozloučenou tichá Goodnight Lovers, kterou Gore s Gahan odzpívali na předsunutém pódiu, a vzhůru z do třeskutého mrazu. Domů, nebo na after parties do pražských klubů Radost či Lucerna…

(MF Dnes)

01. I Want It All (Theme - Intro)
02. A Pain That I’m Used To
03. John The Revelator
04. A Question Of Time
05. Policy Of Truth
06. Precious
07. Walking In My Shoes
08. Suffer Well
09. Damaged People
10. Home
11. I Want It All
12. The Sinner In Me
13. I Feel You
14. Behind The Wheel
15. World In My Eyes
16. Personal Jesus
17. Enjoy The Silence

18. Somebody
19. Just Can’t Get Enough
20. Everything Counts

21. Never Let Me Down Again
22. Goodnight Lovers

http://www.youtube.com/watch?v=z7zfz21SsQ0

Koncert č.6

24.6.2009

(32.000 fanoušků, vyprodáno)

Čekání na tmu

Začátek tedy patřil "Sounds Of The Universe", "Wrong" coby druhá skladba zafungovala jako omráčení. Při "Hole To Feed" Gahan prvně vyhecoval publikum (jako by chtěl dát najevo, že to je věc, kterou napsal). V následujících momentech stíhal předvádět i své typické pohyby a otočky, jako by se vrátil v čase, řádil jako za mlada a z jeho gest se dalo vyčíst, že si koncert užívá. Andrew Fletcher taktéž nezklamal a náležitě mu pomáhal povzbuzovat stadion. Depeche Mode ovšem vsadili především na hity, které na jejich koncertech nemohou chybět. Překvapením byla lahůdka "Fly On The Windscreen", která předznamenala akustický blok. V něm Martin Gore a Peter Gordeno ukázali, jakou mají jejich písně hlubokou rýhu emocí. Nejprve zazněla křehká "Little Soul" (v aranžmá pro kytaru a klavír) a po ní už bez kytary Martin vystřihl asi nejemocionálnější bod večera, skvělou "Home". Závěr hlavního bloku a následující přídavky byla sázka na jistotu, kterou odpálila upravená verze "In Your Room" následována energií vyburcovanou "I Feel You". S pomalým příchodem tmy byl ten pravý okamžik pro rozlučkovou krásku "Waiting For The Night", kterou hlavní aktéři odzpívali na předsunutém pódiu, kde se i rozloučili a slíbili brzký návrat.

(musicserver.cz)

Reakce publika na každý prověřený letitý hit pak nebyla daleko fanatické extázi. Uprostřed setu si dvojnásobné pěvecké sólo vystřihl i Martin Gore. Stále častěji se synchronizovaně tleskalo a koncert skvěle gradoval.

Finále proběhlo ve velkém stylu. Enjoy The Silence a na závěr oficiálního bloku hymna všech černooděných fans Never Let Me Down Again s lesem tisíců mávajících rukou. Pětiskladbová přídavková série, ve které nechyběl ani sugestivní Personal Jesus, znamenala výtečné vyvrcholení celého svátku pro fanoušky a brilantní ukázky pop-music nejen dokonale provedené, ale i nadprůměrně nápadité pro všechny ostatní.

(Lidové noviny)

Setlist
- In Chains
- Wrong
- Hole To Feed
- Walking In My Shoes
- It's No Good
- A Question Of Time
- Precious
- Fly On The Windscreen
- Little Soul
- Home
- Come Back
- Peace
- In Your Room
- I Feel You
- Policy Of Truth
- Enjoy The Silence
- Never Let Me Down Again

- Stripped
- Master And Servant
- Strangelove

- Personal Jesus
- Waiting For The Night

Personal Jesus

http://www.youtube.com/watch?v=QG3fMpqOllk

26.12.2009 o 15:16 • Dangerous • Články • Diskuze (20) •

Reklamní odkazy

Diskuze

#1 • Pittatta • 19.6.2009 o 9:39

Tak sedím v práci, čtu si, nevnímám kde jsem a proč tu jsem a mám co dělat, abych udržela slzy aspoň v očích, když už se nemůžu ubránit dojetí... nádherně napsané...

#2 • Dangerous • 19.6.2009 o 10:54

to Pittatta: to jsem moc rád, že článek někoho potěšil
velmi doporučuji shlédnout v článku video Enjoy the Silence z roku1998… taková kraťoučká ukázka toho, jak DM nepotřebují velké projekce, ani světelné efekty, všechno to je v jejich písních a pohled doslova “zírajícího” Davea Gahana na naprosto vyprodanou a kompletně tancující a zpívající stařičkou Sportovní halu to byl fantastický zážitek…tenkrát sem po koncertě nemohl 2 hodiny vůbec mluvit, naprosto odrovnané hlasivky, takovou show zažít ještě jednou

#3 • mishut • 19.6.2009 o 12:06

to Dangerous: Ukázku z Enjoy The Silence jsem si připoměl už včera v noci. Dobře si pamatuji na ten koncert z roku 1998. Řval jsem od začátku až do konce, všichni okolo mě také, až hala málem spadla. Některé články mám schované jako výstřižky z novin či časopisů.

to Pillatta: I já se nemohu ubránit dojetí nad čtením těchto řádku.

#4 • d.stripped • 19.6.2009 o 12:44

To je fakt wostrý - díky,Dangerous. Normálně mi běžel před očima celej můj život. Mám z toho husí kůži.
P.S.Když si vzpomenu,jak se v Holešovicích nedalo skoro dýchat a stejně jsme řvali jako blázni, je to k neuvěření...

#5 • Mirxon • 20.6.2009 o 5:17

Tu Spartu 18.6.1993 jsem taky nějak nepochopil, proč tam bylo tak málo lidí. A přitom to byl fakt úžasnej koncert. Zatim asi vůbec nejlepší jakej u nás DM odehráli. Co se teda kvality zvuku, světelných efektů, videoprojekce, prostě celkový produkce show týče, tak tenhle koncert určitě. Uvidíme co přinese ten na Slávii. Ale to taky bude nářez.

#6 • dmuniverse • 20.6.2009 o 8:51

Super článek, díky za něj!
Hoooooooooodně vzpomínek se vrací..

#7 • Mirxon • 20.6.2009 o 14:48

A největší trapas byl, opět právě na koncertě na Spartě 93’ před předposledním přídavkem “Fly On The Windscreen”, kde byla trochu delší pauza a lidi se začali odebírat k východům ze stadionu. Najednou začali první to´ny zminˇovaný skladby a tak se zas začali všichni kvapně vracet, protože to nikdo už jaksi nečekal. To si pamatuju moc dobře.

#8 • Gary • 21.6.2009 o 23:13

jj,krásné vzpomínky,98 byl můj první koncert,pamatuju jak jsem myslel na to co budu dělat,až vylezou na podium,vidět je na živo byl můj sen snad už od 10 let,tehdy mě bylo 19.No nakonec jsem překvapil sám sebe a prokřičel taktéž celý koncert,jako všichni,skvělá atmosféra a nad očekávání splněný sen.Díky za článek a za ty videa!!!!! Zítra touto dobou už zase budeme vařit!

#9 • dm2009 • 21.6.2009 o 23:36

na rok 1998 jsou pěkné vzpomínky hlavně to byl muj první koncert doufám,že zítra to bude bomba v bratislavě a že to pěkně rozjedeme ve velkem!! už se moc těším zatim

#10 • Jíra • 22.6.2009 o 0:45

Koncert DM v ‘98 byl taky můj první, bylo mi patnáct, skoro nic jsem neviděl, ale byl to ten nejúžasnější zážitek, který jsem do té doby zažil… Jednu chvíli jsem byl smířenej s tim, že nadešla moje poslední minutka a umřu na Depešáckym koncertě - nedalo se dýchat, nestál jsem ani na vlastních nohou, prostě jsem tam nějak držel v tom nadupanym kotli a modlil se, aby se zase nezačal někam přesunovat A 2006 - cesta ze Sazka areny byla taky vostrá, bylo snad -20°C a já šel pěšky do centra, pač všechno ujelo, ale zas mě hřál ten zážitek ze suprovýho koncertu… Fakt pěknej článek, plnej vzpomínek…díky Dangerous!! :-D

#11 • Martina.MO • 22.6.2009 o 8:44

Nedá mi to a taky se musím přidat, v 98 také můj první koncert, na to se nedá zapomenout, jsou to jen příjemné vzpomínky, vždycky mě to hodí úplně někam jinam… a při čtení tohoto článku, který je opravdu skvěle napsaný mi ukápla nejedna slzička… Těm, kteří jedou Bratislavu, přeji příjemnou cestu a hlavně SUPER koncert..

#12 • M100480 • 22.6.2009 o 10:16

Ahoj vsem, a diky i za clanek - konecne mne prinutil se i registrovat. Jsem na tom jako vetsina, tj. prvni koncert 1998, a od te doby nevynechan zadny prazsky koncert (vcetne Gahana solo). Vzpominky nadherne, u mne vyhoda vyssi postavy, takze kdyz jsem byl v kotli - prece jen jsem videl vice. 2006 byla Sazka trochu jine kafe. Partnerka mensiho vzrustu, takze jsme byli na sedackach. To ale byla katastrofa. Nebyt dalekohledu, tak jsme videli “kluky” jen jak mravence :-(
Dotazek - nebylo prave Clean 2001 pokazene - spatne pasky (vite nekdo co pustili omylem za chybnou skladbu?) a ze myslim nesly i nektere syntaky? Nejsem si jisty..

#13 • dm2009 • 22.6.2009 o 13:29

je mezi nama někdo kdo byl 11.3.1988 v prag na koncertě,a máte lístek na pamatku?

#14 • uselink • 22.6.2009 o 18:12

Mám jeden lístek na plochu navíc. Najde se nějaká fanynka, co mi bude dělat společnost? Jinak je na prodej.

#15 • Kveta • 22.6.2009 o 21:46

Ahojky všem, článek moc hezký. Já byla na všech koncertech od r. 93 a ještě dnes mě zamrazí, když si vzpomenu na každý z nich. Asi nejvíc vzpomínek mám na ten první v r. 93, kdy jsme se tam všichni Ostraváci těšili a vypravovali jako na něco neskutečně velkého. A taky to byla bomba. Jó to byly časy . Ten článek mě na chvíli vrátil zpátky. Zdravím všechny věrné fanoušky. Vivat Depeche mode!!!

#16 • pako • 22.6.2009 o 23:48

Je mi 35 a přitom todle všechno je jako včera.
Ve čtvrtek se těšim.Díky za pěkný retro.

#17 • mishut • 23.6.2009 o 11:52

to dm2009: Známej tam tenkrát byl a lístek mi naskenoval, jinak ho nechce dát z ruky

#18 • tom0550 • 27.6.2009 o 20:25

Jéé 93 byl můj první koncert. V patnácti jsem jel z Brna do Prahy a nevěděl kdy ani jak se vrátím.
Uvnitř jsem stál ve druhé řadě před podiem a nikdy nezapomenu na první tony Higher Love a na to, jak po chvíli Dave vykoukl z poza toho závěsu. Pořád vidím ten jeho pohled, úsměv, dlouhé vlasy, oblečení.
Kolem to vřelo neskutečně, chvílemi jsem nestál nohama na zemi, chvílemi jsem myslel, že mě všichni ušlapou. Bylo tam pořádně horko a všechno na sobě jsem měl promočené. Z kbelíků na nás vodu házeli a kelímky s pitím podávali. Poprvé a asi naposled jsem pil vodu z flašky ze které předtím pilo asi dvacet lidí. Takové stání před podiem jsem už nikdy nezažil.
Díky za to video a díky za ten článek. Až do ted jsem netušil, že nás
někdo při Higher Love natáčí. Tam před tím podiem jsem před šestnácti
lety stál a dnes se na to dívám znova. Krásná vzpomínka.

#19 • Dangerous • 7.1.2010 o 11:44

Doplněn 6.koncert

#20 • Šimi • 8.1.2010 o 11:17

ahoj všichni, já jsem na koncertě v roce 1988 byla a mám i lístek - stál 100,- a dostala jsem ho k narozeninám. Jako doprovod šel můj táta:))) bylo mi 14 let a od té doby je Depeche mode součást života a rodiny. Ťeď ve čtvrtek jdu samozřejmě opět a jde se mnou moje dcera - 12 let, kdyby mi to někdo říkal v roce 1988 vůbec bych mu nevěřila:)))) Vždy když se blíží koncert a nebo čtu komentáře, povídání Vás tady, mám husinu a i slzy. Díky za tyto stránky a Vás všechny. PA ve čtvrtek

Soukromá zóna

Hlavní navigace

Nejdiskutovanější

DM Shop

Z fotogalerie

Aktuální srazy

Neprohlédněte

“Naši Pražané nám rozumějí”

Reklamní odkazy

Diskuze