Nová kapitola historie kapely

Rozhovor s Dave Gahanem, pro magazín Rolling Stone, trochu podrobněji o novém albu "Spirit", ale také o Davidu Bowiem a kapele Depeche Mode.

"Žijeme v časech skutečné změny," řekne Dave Gahan, zpěvák z Depeche Mode, a představu této skutečnosti podtrhuje svým černým oblečením. "Čim jsem starší, tím více se mě věci, které se odehrávají ve světě, dotýkají. Přemýšlím o svých dětech, do jakého světa vyrostou. Mou dceru, Rosie, letos velmi ovlivnily prezidentské volby ... rozplakala se a já jsem se zmohl jen na "fu-ha". "

Je zamračený lednový den a zpěvák (54) si v rohu hotelové restaurace, na dolním Manhattanu, kde žije již asi deset let, vybírá těstoviny. Navzdory jeho varováním, souvisejících se stavem světa, má jasnou mysl a dokáže objektivně posoudit sám sebe. "S Martinem dnes oba žijeme v Americe, takže se nás oba zdejší situace velmi dotýká," řekne. "Martin mi řekl, 'Znám pár lidí, na kterých album zapůsobí ve stylu - bohaté rockové hvězdy, které si žijí ve svých velkých domech v Santa Barbaře a svět jim je ukradený. Ano, skutečně máme v životě štěstí, to však neznamená, že se o dění ve světě nemáme nadále zajímat '. Odpověděl jsem mu,' Chápu. Cítím to stejně. '"

Obavy se u Gahana i ostatních z Depeche Mode objevily během psaní alba "Spirit", které vyjde celosvětově 17. března. Mnohé z 12 skladeb na tomto albu se přímo zabývá obecnou bolestnou náladou, která poslední dobou vládne světem. A přestože se Depeche Mode stali megahvězdou "černooděnců" a věčných nespokojenců, díky seriózním skladbám o univerzálním soucitu ("People Are People") a více osobních odhaleních ("Enjoy The Silence", "I Feel You"), nové skladby, zdá se, otevírají zcela novou kapitolu historie kapely. "Rozhodně bych to nenazýval politickým albem," říká Gahan, "protože já politicky orientovanou hudbu neposlouchám. Ale rozhodně je to album o lidskosti, a o naší planetě jako takové."

Zpívá o bigotní fanaticích ("ignorují naše dějiny") v "Backwards", drze volá po změně ve "Where's The Revolution" ("Kdo za vás rozhoduje," zpívá, "vy, nebo Vaše náboženství?"), či nahlíží do nitra ve skličující "Poison Heart". Po hudební stránce jde o temně zbarvené skladby s komplexními strukturami, které znějí ledově a srdečně zároveň, s jemným náznakem éry alba "Violator", avšak celkově po zvukové stránce jakoby pokračoval v nastoleném tempu jejich posledního alba, "Delta Machine".

To, že se v pohledech na světové události Gahan s Gorem ocitli na jedné lodi, zjistili, když se kapela společně s Andym Fletcherem dala loni opět dohromady kvůli přípravám na nahrávání nového alba. Když se podívali na to, co s sebou přinesli, viděli v tom společnou myšlenkovou linii. "Album jsme pojmenovali" Spirit "(Duch), ve smyslu otázek, 'Kam se poděl duch?' Nebo 'Kde je najednou duch lidskosti?' Původně jsme zvažovali název 'Maelstrom' (Smršť, Vír), ale to by příliš evokovalo heavy metal. "

Přibrali k sobě producenta Jamese Forda, který v minulosti pracoval s kapelami jako Florence And The Machine, Artic Monkeys, ale hlavně Simian Mobile Disco, se kterou kapelou zaujal. A právě James se snažil kapelu stále držet na jedné lodi. Dokonce se mu podařilo ukočírovat několik sporů mezi Gahan a Gorem ("A že k nim skutečně došlo," zasměje se Gahan, "a byly pěkně emotivní"), takže nahrávání proběhlo relativně rychle, včetně nahrávacích session v Goreově studiu v Santa Barbaře a také New Yorku.

Dnes tedy vydává kapela první singl z pera Martina Gorea, "Where's The Revolution." Skladba s pozvolným tempem, obohacená nejasnými syntezátory, jakoby povolávala do zbraně. Hlavně v momentech, kdy Gahan zpívá "Vlak přijíždí, nastupujte!", spolu s klíčovou otázkou skladby. "Martin ji napsal velmi sarkastickým způsobem, takovým typickým anglickým stylem," dodal Gahan.

Přesně v takové náladě se nese i další skladba z alba, "Backwards". Skladba začíná Gahanovým zpěvem, "Jsme zaslepenci / nedovolili jsme / nerespektujeme nic / ztratili jsme kontrolu." Je to kritika "primitivní, jeskynní mentality" určitých lidi, jakož i těch, kteří "ve svém nitru nic necítí". Uprostřed nárazových syntezátorů a úderných rytmů se najednou ozvou Goreho vokály. "Víte, pokud chceme něco změnit, způsobit revoluci, tak je o tom třeba mluvit a hlavně je třeba sledovat, co se ve světě děje," řekne Gahan. "Nezdá se, že by se toto dělo v Londýně. Zdá se nám, že se to pohnulo úplně jiným směrem a já mám pocit, že to Martin potřeboval vyjádřit."

Toto téma rezonuje i v další Goreho skladbě, "So Much Love". Jedná se o rychlejší, elektronickou skladbu o uvědomění si, že každý má v sobě lásku. "Zdá se, že je všude kolem spousta lásky, a opravdu je, jen se bojíme ji použít, zpřístupnit," dodá Gahan. "Přirovnal bych to k Lennonovým slovům, 'láska a mír, člověče.'"

Zatímco však Gahan vidí spojitost s The Beatles, zvukově to se slavnou čtyřkou nemá nic společného, ​​protože ve skladbě převládá hlučná směs syntezátorů, bicích automatů a děsivých kytarových linek. Gahan dodal, že zmíněná píseň má více společného s ranými Depeche Mode.

"V letech 1979 - 1980 jsme hrávali 25 minutové vystoupení, kde jsem tu a tam ťuknul do bicího automatu a jemně ho zrychlil, či zpomalil," zavzpomíná Gahan. "Přes ten bicí automat jsme propojili tři syntezátory a tři mikrofony - Vincův, Martinův a můj - takže ve výsledku jsme měli tři harmonie a velmi zkreslený bicí automat ..."So Much Love" mi také připomíná rané elektronické záležitosti jako Tuxedomoon nebo Cabaret Voltaire, kteří produkovali deformované skladby v punkovém stylu. "

Zvukově je to zcela v protikladu s baladou "Poison Heart". V podstatě chytlavá a líbivá skladba, kterou Gahan složil s bubeníkem kapely, Christianem Eignerem a klávesákem Peterem Gordenem. "Poslali mi kytarovou linku, která měla v sobě jakousi základní vibraci," řekl Gahan. "Měl jsem z ní však úplně jiný pocit a v hlavě se mi okamžitě zrodila melodie." Začíná pomalu, až pohřebním stylu Screamin' Jay Hawkinsovy "I Put a Spell On You", a postupně se propracovává do téměř beatlovský laděné štiplavě hlučné kytary. Gore, o kterém Gahan tvrdí, že "pokud jde o skladby jiných, tak toho moc neřekne," považuje "Poison Heart" za nejlepší skladbu, jakou kdy Gahan zkomponoval.

"Máš v srdci jed," prozpěvuje s naprostou otevřeností na začátku skladby. Později zase zpívá, "Je čas to změnit, jinak zůstaneš navždy sám," Gahan však tvrdí, že není záměrem skladby udělat jakýsi zlom. "Sledoval jsem v televizi zprávy a psal jsem to přes vlastní neschopnost vcítit se do někoho jiného," řekl. "Určitě se mnou není něco v pořádku, asi mám v srdci jed, či tak. Ale bylo zábavné si pohrávat s představivostí a najednou se z toho stalo něco pozemského - chamtivost, žádostivost, touha mít cokoliv kdykoliv, aniž by záleželo na čemkoliv dalším. Takže jsem se jakoby rozešel se sebou samým - snažil jsem se vyvíjet, zahodit své staré myšlení, o kterém jsem si myslel, že pracuje v můj prospěch, ale ve skutečnosti to tak nebylo. Naštěstí se to netýkalo vztahu s mou manželkou. "

Zasměje se, nabere si těstoviny a dodá, že "Poison Heart" doplňuje další skladba, která nám ale představena nebyla, s názvem "Worst Crime". "Text" Poison Heart "je spíš vnitřním dialogem, ale" Worst Crime "směřuje ven," dodá. "Je o změně. Něco byste měli udělat jinak nebo vystupovat jinak. Dokážeme řečnit o čemkoli, až do 'roztrhání těla', jenže je třeba i něco skutečně udělat, jenže někdy si to neuvědomujeme. Já osobně věřím, že lidé jsou ve své podstatě dobří, ale jsme zdeformování informacemi, které se k nám dostávají a ovlivňují naše jednání, často strachem. "

Tento názor je rozebraný i v další skladbě, s názvem "Cover Me", kterou Gahan popsal jako příběh. "Je to o někom, kdo cestuje na jinou planetu jen proto, aby ke svému zděšení zjistil, že i tam je to stejné," řekne Gahan. "Jde o jinou planetu, ale přitom stejnou. Nemůže sám před sebou utéct. Pokud by chtěl věci změnit, musel by je sám zrealizovat."

Pokud Vám to připomíná Bowieho, tak proto, že jeho "Starman" měl na Gahanovu a Goreovu kariéru obrovský vliv. "Když Bowie zemřel, oba jsme nevěděli, jak se s tím vypořádat," říká Gahan. "Byli jsme s ním osobně spjatí. Byla to velká ztráta."

Gahan zavzpomínal, jak si před rokem, v lednu, když Bowie zemřel, poplakal. Často se spolu setkávali jako běžní lidé - jejich dcery jsou téměř vrstevnice, navštěvovaly stejnou školu a tak si Gahan s Bowiem mohli někdy popovídat jako otcové. "Bylo to trochu jiné, protože jsem na Bowieho skladbách vyrůstal, obdivoval jsem ho a nepřímo ovlivnil můj život," řekl. Jeho fanouškem se stal už jako dítě, když viděl jeho vystoupení v Top Of The Pops a jeho obojpohlavnost musel obdivovat skrytě, protože Gahanově mámě se to nelíbilo. Když mu bylo 16, dal dohromady peníze ( "Jsem si jistý, že jsem něco ukradl a prodal to," přiznává), aby šel na Bowieho koncert v londýnském Earl's Court (1978) a později si mohl koupit live album "Stage" , které bylo nahráno na tomhle turné.

"Zahlédl jsem to ve zprávách, ale rozbrečel jsem se až potom, co jsem to slyšel od své manželky," dodává Gahan. "Přistoupila ke mně, i s mou dcerou, a obě mě objaly. Skutečně mě to zasáhlo. Najednou jsem pocítil obrovskou prázdnotu. Nejvíc mě mrzelo, že jsem za ním nikdy nezašel, když byla vhodná příležitost, a neřekl mu, 'Víš Davide, pravidelně tě potkávám, ale nikdy jsem ti neřekl, co pro mě tvoje hudba znamenala a stále znamená.' "Právě z tohoto důvodu vzdali Depeche Mode Bowiemu hold na speciálním koncertě, který nedávno odehráli v newyorském parku High Line. Koncert, bez publika, natočili a zahráli na něm několik písní z alba "Spirit" - jen s bicím automatem a Goreovou kytarou. Celou akci završili coverem Bowieho "Heroes". "Byl jsem naprosto dojatý, upřímně, sotva jsem se držel," přiznal se Gahan. "Martin si "Heroes" poslechl a řekl mi, 'Teda, to bylo sakra dobré.' Já na to, 'Že ano...?'".

Ačkoli Depeche Mode stále nejsou rozhodnutí jak se záznamem naloží, Gahan touží po tom, aby mohli lidé celou věc shlédnout, hlavně "Heroes". Nyní se však musí opět začít soustředit na živá vystoupení, v rámci kterých budou šířit nový odkaz kapely svému publiku. Zde je třeba zmínit, že kapela už prodala víc než milion vstupenek na nadcházející evropské koncerty, které ohlásila na konci minulého roku. Zároveň stále dokončují plány na turné po Spojených státech. Zvukové zkoušky začnou v polovině února. Dave se však nejvíce těší z velkého zájmu o nadcházející evropské turné, z něhož většina byla téměř vyprodána dříve, než kapela vydala nový singl. "Dlouhá léta jsme bojovali za to, abychom byli respektováni a posloucháni," řekl. "Za několik let jsme na naše poslední alba měli asi dvě vskutku drsné recenze. A vy si jen řeknete, 'Ti lidé nám nerozumí, nerozumí tomu.'"

Za ty čtyři dekády však Depeche Mode "nahromadili" obrovskou fanouškovskou základnu a tento fakt měl u Gahana odevzu i nedávno, když pracoval na svém bočním projektu s produkčním týmem Soulsavers. Jeden z jejich členů, Rich Machin, mu totiž prozradil, že alba Depeche Mode jako "Violator" a "Songs Of Faith And Devotion", patřila k jeho nejoblíbenějším, když mu bylo 13. "Znamenaly pro něho přesně to samé, jako svého času "Diamonds Dogs" a "Ziggy Stardust" pro mě. To jsou přesně ta alba, při kterých ležíš v posteli a přemýšlíš, proč nezapadáš do tohoto světa," řekl Gahan. "Právě proto jsem byl ve svých mladých letech okouzlen Bowiem.

Objevil jsem prostě někoho, komu jsem rozuměl, byl jsem součástí jeho světa, když jsem se cítil odcizeně. A právě z tohoto stejného důvodu oslovují Depeche Mode tolik lidí. Je v nás něco uklidňujícího, jako "nejsi sám". Samozřejmě, že nejste. Nikdo z nás není. Ale hudba je věc, která překračuje všechny hranice a spojuje zvláštní lidi. "V tomto sentimentu zarezonovala loni informace, že Depeche Mode byli poprvé nominováni do Rokenrolové síně slávy, ale nakonec se jim této pocty nedostalo. "Nejsme součástí této továrny a jsme na to hrdí," dodal Gahan. "Vyčníváme z davu jako takoví podivíni. Věděli jsme, že se tam nedostaneme, ale někdo tehdy napsal, 'Je tu kapela, co nosí oční šminky, píše perverzní skladby o zvrácených, podivných a depresivních tématech.'"

"A já jsem to vzal jako obrovský kompliment," pokračuje. "Protože my jsme byli vždycky trochu divní a oslovovali jsme podivíny tam venku, podivíny tohoto světa. Naši fanoušci a lidé jako my jsme takoví vyděděnci, kteří se necítí dobře ve společnosti jiných. Jsme trošku hákliví, trošku podivínští, trochu jiní. Hledáme jeden druhého a stal se z toho gang." Zasměje se s pocitem hrdosti. "A dnes je z toho fakt obrovský gang."

přeložil Monghi - depechemode.sk

rollingstone