Q100 Interview: Dave Gahan

Rozhovor magazínu Q100 s Davem v pruběhu The Exotic Tour '94.

Jak se sakra máš?

Dobře. Díky všem, kteří se o mě ještě zajímají. Vím, že má matka určitě. A můj syn také. A taky má žena. Mám se dobře. Abych byl upřímný, na konci turné mi nebylo příliš dobře. Ale nyní je to mnohem lepší.

Co si myslíš, když čteš náš časopis Q?

Opravdu se mi líbí a to neříkám jen tak. Kupuji si snad každé číslo a na Melrose (Avenue, L.A.) stojí 20 doláčů! Je to snad jediný časopis, který nemá tak velké ego jako lidé, o kterých se tam píše. Mám rád znovu vydaný materiál, čtu hodně o Johnu Lee Hookerovi.

A co turné? Hodně se kolem něho šeptalo…

Snažil jsem se být trochu pevnější v hodně věcech. Bylo tam hodně zkaženého. Primal Scream byli na turné s námi. Ale to nepomohlo!

Říká se, že již nemáte manažera, že máte guru? (Guru = Hinduistický rádce, učitel)

"Duchovní rádce" (směje se). Máme duchovního rádce, jmenuje se Jonathan Kessler. Drahý přítel. Kdyby nebylo Jonathana, nevím, kde bychom byli.

Jaký je tvůj dochovní rádce?

Vypadá jako hippy. Vlasy až sem, velké svaly. Začal jako účetní a změnil se v jedinou osobu, která je opravdovým přítelem každého člena skupiny a mohl mezi námi pracovat. Nemá s hudbou nic společného.

Podruhé jste se oženil s dívkou, která je známa tím, že má ráda dlouhé vlasy, vousy a tetování.

Nevím nic o vousech. Ale má ráda dlouhé vlasy a tetování. Moje záda jsou celá potetovaná jedním ornamentem. Osm hodin tetování - dvě čtyřhodinová sezení. Jsem nyní úplně potetován. Nechal jsem si již něco odstranit (odstraňování zanechává jizvy na tkáni).

Máš naušnici v šourku?

Jo, přesně tam dole (směje se)! Můžu ti říct, že to byly nejbolestivější chvíle mého života. Udělal jsem to den poté, co jsem se oženil s Theresou. Vrátili jsme se do Los Angeles a chtěl jsem jít a udělat něco zvláštního. Chtěl jsem mít naušnici, ale nechtěl jsem ji nosit. Myslím, že jsem opravdu tajuplný chlapík. Stále mě moje mentalita překvapuje.

Jaký je v tom rozdíl?

Mohu se více smát sobě.

Ne, já myslím tu naušnici v tvém šourku.

Oh, takto! Promiň. Je to dost velký rozdíl. Je docela dost věcí, které můžeš dělat. Můžeš používat další ústrojí. Můžeš si tam něco pověsit.

O čem to tady teď mluvíme? Vzpírání? Činky na vzpírání?

Ne činky ne! Něco malého je dobré. Jednou jsem si vyjel do L.A. na klasické guru setkání, abych znovu našel své duchovní věci nebo našel svou spiritualitu a také všechny své zvrhlosti. Zážitky každého z rock´n´rollu, o kterých jsi kdy mohl slyšet.

Organizátoři se obávali, jestli se vůbec objevíš. Je to pravda?

Jo… nějaké věci šly tiskem -" kdo z nich Bobby nebo já první zdechne?" - smáli jsme se tomu. Ale ve stejnou dobu řekl Bobby tisku, "Podívejte se, nepřidávejte Daveovi další problémy, má jich již dost."

Měli jste patrně na turné i doktora, že?

Jo, měli jsme doktory. A jsme snad první kapela, která měla s sebou na cestách i psychiatry na plný úvazek.

Měli jste pro jistotu doktory i na pódiu?

Jestli ti nedělá radost to, co děláš, ať je to zpívání  ve skupině nebo braní drog nebo cokoliv a tebe nebaví, co děláš, pak to nedělej. Přestaň to dělat. To je to, co jsem se rozhodl dělat za každou cenu. Odešel jsem z turné se dvěmi zlomenými žebry a s vnitřním krvácením. Myslím, že to bylo 180 koncertů! Přehnal jsem to. Přistál jsem na rozbitých ohradách a zlomil si dvě žebra. Trvalo mi 24 hodin, než jsem vše cítil, tak jsem byl opilý. Příští den jsem byl v neuvěřitelné bolesti. Řekl jsem to svému duchovnímu poradci, Jonathanovi. Šli jsme do nemocnice a oni chtěli, abych tam zůstal. Ale já jsem jim řekl, že zde nechci zůstat, že bych raději šel a udělal to po svém. Byl jsem v malé chatě u jezera Tahoe a na chvíli jsem zmizel. Tři týdny jsem byl celý obvázaný ...

To byla klinika, vysušené místo.

Jo, to bylo všechno a duševně také. Snažil jsem se dostat zpět na zem. Bylo to neuvěřitelné množství legrace, ale vzalo si to svou oběť. Neuvědomil jsem si to, dokud jsem nepřestal, protože tvoje tělo snese strašně velkou bolest a poškození.

Takže, když se objevili Primal Scream, byla to opravdová pomoc.

(Směje se) Jo, mám rád společnost. A oni byli čerství pro naše party. Bylo nám skvěle, seděli jsme do sedmi, osmi, jedenácti ráno v mém pokoji s Mickem Jonesem, který mě nutil do jídla.

Ten musí být starostlivý - když ti Mick Jones říká, že jsi příliš hubený.

Jo! Ale tento chlápek je nyní ještě laskavější, než byl dřív.

To vše o DM?

Ne, to je o mě. O mě samotném.

Měli obavy, že by si nenastoupil na pódium?

Myslím, že několikrát určitě jo. Myslím, že se na mě dívali a přemýšleli: "Zemře zítra?" Nezáleží na tom, jestli je to s láhví vodky nebo jestli si pícháš jehlu do ruky, na konci dne jdeš na stejné místo - kterým je zapomnění - a to tě nakonec zabije. patnáct let večírků a zábavy si bere svou daň.

Řekni nám vtip.

Myslím, že vtip je to, že jsem ještě stále tady.

Přeloženo z Q magazinu (US), prosinec 1994