Spirit - znovuoživený duch kapely

Krásně napsané. Opravdu hezké počteníčko, i když se člověk nemusí se vším ztotožnit a souhlasit. Díky za něj.

Dobrý text, aj keď so všetkým nesúhlasím, páči sa mi to. Myslím si, že zvuk albumu Spirit nereflektuje na 80-te a na 90-te roky, ale je o dosť progresívnejší. Najviac sa mi páči koncept a nálada albumu. Verím, že si nájde cestu aj k nedepešákom. Enjoy The Spirit!

Máš můj obdiv. Výborně napsané a 100% souhlas se vším…..Opravdu žasnu nad tím, že ani po cca 20-ti posleších NEMÁM žádnou chuť či potřebu přeskakovat. A přiznám se i k něčemu, co bych v životě nečekal. Jako trojnásobnému otci (11, 8 a 1,5) ve mě Eternal spouští obrovské emoce a člověk si uvědomí, že často zapomíná na to, co máme na světě nejdražšího…. Jinak za mě je asi nejvíce Cover me…..AHOJ….

Perfektně napsané.Jsem fanda od roku cca 1984 - 1985.Věk 48.Co dodat. Ať žije DEPECHE MODE.

výborný článek, souhlasím s každým slovem…

Excelentně napsaný článek,až člověku mrazí v zádech, jak přesně jsou použita slova.Klobouk dolů autorovi, ta mě 1*.Zpátky k albu, řekl bych, že Depeche Mode se konečně našlo v interní komunikaci kapely,  přesně jak píše autor článku.Vliv Dave a jeho Sousavers je evidentní a Goráčův Counterfeit je jasný.Nicméně fanoušci pravděpodobně očekávali album ve stylu Violator,SOFAD, nebo ULTRA, ale po pravdě já jsem rád, že zrovna SPIRIT je takto pohodové album.Ano je jiné, ale bezezbytku perfektní.V každé skladbě si fanoušek vždy najde něco, co je něčím zajímavé a když si ho pouštím už asi po 100, tak je to výborné album.Za mě song no.1 “Poorman”
Depeche Mode forever

Absolútny súhlas

No ...ultra fanoušek vždy napíše pěknou recenzi v podstatě na vše co oblíbená kapela nahraje. Poslouchá a hledá, až se mu začne album líbit O tom žádná. Pro mě je to po hudební stránce ale jedna z nejhorších věcí co jsem od nich slyšel. Naštěstí se na koncertech hrají i jejich mnohem lepší skladby, které nejsou tak unavené, utrápené a hudebně jednoduché jako jejich poslední počin. Je tam hodně míst kde kapela už vykrádá sebe sama….Prostě žádná revoluce se nekoná.  Na odhazování klobouků to teda rozhodně není.

Jinak k poznámce o A.W. bych chtěl dodat takovou drobnost,že to byl právě on co upozorňoval na dvě věci,že skupina Nitzer ebb postrádá hitovou píseň a melodii a depeche mode schází dobrý producent…Ehm…

Tak jsem nevydrzel a musim rict,ze jsem v soku!To je takova nadhera az to se mnou zamavalo!!Nejlepsi pocin od SOFAD!!!Jestli se tohle nekomu nelibi,tak doporucuji zmenit interpreta! Zacne se zlehka GB,WTR,SML,CM a pak se pridava NM,S atd. Jsem unesen a snad i v raji! Dekuji panove,ale mam opravdu strach,ze to je na rozloucenou!

PS: Ale takova GB live,spatenka!!!

Ale studio 10/10 ,tak hrdej jsem dlouho nebyl!!!

Autor clanku DEPECHE MODE - Spirit je u me jednoduchy chlapec!!!

Mně se album líbí, je tam pár písní, které bych úplně asi nezaradil do alba, například ty Gahanovske rádoby Soulsavers songy, ale v celku se mi líbí hodně, určitě lepší než Delta

Mě osobně se Delta líbí dnes více než včera
A nevím proč, ale i přes veřejnou fans kritiku mě po letech více a více bere Univers.

Pozitivní recenze… http://magazin.e15.cz/kultura/nezdolni-depeche-mode-vydali-jednu-ze-svych-nejlepsich-desek-1330158

V zahraničí rovněž převážně pozitivní recenze: http://www.metacritic.com/music/spirit/depeche-mode/critic-reviews

i na ks pozitivně: http://kultura.pravda.sk/hudba/clanok/423507-depeche-mode-burcuju-ducha-nie-zbrane/

Ano,u mě také 90 % !!!

A Lidovky a iDnes furt mlčia. Divné.

A je to opět zde. Jedna z jejich nej desek…..
Delta bylo to samé, najednou zas Spirit. Nevím proč ale někdy tyhle recenze udělají více škody než užitku. Určo to není nej deska. Proboha to ne.

To ja si zase pomaly začínam trúfalo myslieť že Spirit sa možno časom zaradí k šestici geniálnych albumov z rokov 83-93. O triedu lepší než posledné dva, lepší než Ultra. Už len tá hutná atmosféra čo z neho sála.

Tohle je jak recenze na úplně jinou desku nebo perfektní parodie. Článek Depeche Mode - Spirit který následuje po tomto chvalozpěvu je skutečnost bez růžových brýlí a mimochodem i velmi dobře napsaná. Ještě jednou mé uznání pro autora příspěvku Depeche Mode - Spirit.

to felis sapien: Já si to nezačínám myslet,já už jsem o tom přesvědčen!Pro mě je Spirit nejlepší počin od SOFAD!

A možná proto dávám tak vysoké hodnocení!Jsem tak nadšen a už jsem nevěřil,že jsou schopni ještě něco takového stvořit.SOFAD taky odstřelil spousty fandů,tak proč by nemohl i Spirit.Každý má právo poslouchat co chce a co se mu líbí.Já valím Spirit od pátku furt a jenom tak mě to nepřejde!!!

Je ale fakt,že se trochu bojím live verzí!Ale snad pánové opět překvapí.

Myslím, že najlepšie nahrávky sú tie, ktoré obstoja v skúške časom.
Spirit medzi ne patriť rozhodne bude.

depeche mode schází dobrý producent…Ehm…

bublinka: Fakt ? Kdy to rekl ?

Myslím si, že album je hodně dobré, stejně jako Delta Machine. Pokud se nelíbí, a už to tady zaznělo, doporučuji změnit interpreta. Článek pod timto, Depeche Mode - Spirit, tak to snad neeee. Jak můžete srovnávat tvorbu z osmdesatych let s dneskem proboha? To je jako by jste recenzovali a davali a srovnávali počítače z té doby s dnešními. Nebo auta, to by možná bylo ještě lepší. Tak tedy, pokud se nelíbí, neposlouchej. Pokud chces mít vlastní názor měj, ale neříkej mi ho. Mě se líbí moc a těším se na koncert, mejte se

Chce to čas aneb příspěvek pro starší a pokročilé
„Davová hysterie“, znatelná zejména před vydáním alba opadla, po jeho oficiálním uvedení něco málo recenzí, ale především fandové a fanynky nemají už zřejmě touhu nijak vyjadřovat své pocity po několikanásobných posleších (které za sebou nepochybně mají), jestli je ta deska doopravdy tak špatná nebo jestli se na ní podařilo nalézt to, co tvorbu DM vždy charakterizovalo – údernost, melodičnost, aktuálnost, nebanálnost, koncepčnost – a především NEOPAKOVATELNOST.
Těsně před tím, než jsem odjel do nemocnice (nevěděl jsem, kolik mám ještě času – mimochodem WildPiku, díky za podporu – zatím po operaci žiju:-)), dodal jsem na fórum Album Spirit unikl na internet viz. příspěvek 318, s vyjádřením svých pocitů z alba po čtyřnásobném poslechu – a že byly více než rozporuplné. Po tomto mém příspěvku byla diskuse pravděpodobně uzavřena a přesunuta jinam:-)

Poplachy znějící ze všech stran od fanoušků, že je to strašný, nemá to hloubky, basy – přitom dokola to samé – odposlech z uniklých nekvalitních verzí, hodnocení jednotlivých skladeb, nikoliv celku – a potom po vlastním vydání alba (kvalitě odpovídající možnostem CD) ticho po pěšině.
CD není dokonalý formát – to se ví – ale v rámci určitých možností přesto poskytne lepší frekvenční a bohatší spektrum, než svého času magnetofonová páska – a především je velice levný na výrobu. Proto všichni umělci na CD svoji tvorbu vydávají – a vinyl je pro opravdového fajnšmekra.
Sám mám jedno vinylové album DM – a to jakýmsi zázrakem, tenkrát ještě za komunistů, vydané MFTM – a přesto jsem těch (mám dojem 250,-Kč – dokážete si představit, co to bylo tenkrát peněz?) neváhal dát – a tak jednou, jako „bohatý“ důchodce budu moci srovnat, jak moc se jedno stejné album liší ve kvalitě přenosu k posluchači na rozdílném formátu.
Zatím však, jsa uvědomělý a zodpovědný táta od rodiny, vyjadřuji spokojenost s formátem CD a celý poslechový řetězec jsem vždy volil jednak, aby mně samotnému poskytoval požadovaný požitek a zároveň, aby „nezruinoval“ státní kasu rodinného podniku.
Takže aktuálně Dexon 130 Allegro (s těma už umřu, čím starší, tím lepší –  jako 2,5 pásmo plně uspokojují mé požadavky jak v oblasti hudby, tak domácího kina)), zesilovač Yamaha RXV 467 a CD přehrávač Yamaha řady 3 – měnič na 5 CD (příští rok bude mít 20 let!) a hraje stále stejně dobře. Pro poslech CD trvale nastavený režim DIRECT.
Na tohle všechno v nemocnici pochopitelně musím zapomenout – ale stačil jsem si CD Spirit přehrát do formátu mp3 v maximálně pro mne dosažitelné kvalitě (320 kbs) a tak alespoň přes plně uzavřená sluchátka (žádné špunty) jsem měl možnost dál album vstřebávat.
Nikdy neprovádím „náslech“ nového alba stylem „kolem dokola“ – to je zhoubné a odrazující. Vždy náslech „promixuji“ předchozí tvorbou (v „našem případě DM“) a až potom se k albu vrátím. A najednou se věci začínají odvíjet zcela jinak, i když, na druhou stranu podle očekávání, ale také o něco dřív, než jsem původně předpokládal.
Pokud máte zájem, přečtěte si můj příspěvek č. 318 Album Spirit unikl na internet, abyste po přečtení následujících řádků třeba neměli pocit, že „po bitvě každý generálem“.
Tehdy jsem Spirit ze svého aktuálního pohledu popsal, tak jak je uvedeno, ale také jsem neřekl, že album okamžitě patří na propadliště času. Napsal jsem :“CHCE TO ČAS“. A právě čas ukazuje, jak je důležité v případě tvorby DM dát novému počinu prostor a především: nenechat se ovlivnit a zahlcovat názory jiných posluchačů dlouho před vydáním alba a „povinnými recenzemi“ v médiích a na internetu (upřímně řečeno – chudáci redaktoři, kteří to dělají spíše z povinnosti než z nadšení) po jeho oficiálním uvedení a počkat si na vlastní úsudek – nikdy bych si nekoupil žádného interpreta na základě recenze.
No a po tomhle „kratším“ úvodu:-) (umím i delší:-)) přímo k albu.
Po dalších a dalších posleších (výše uvedeným způsobem), konkrétně asi po desátém, se mi začaly projevovat, ako hovoria bratia Slováci, „po chrbáte zimomriavky“ a já (zase po trošku delší době – stále ještě v nemocnici) prohlašuji album za vynikající a také, že v něm nalézám přesně to, v co jsem věřil, že tam nakonec bude (byť jsem vyjádřil i určité pochyby, za což se „hluboce“ omlouvám) – ale prostě tenkrát to v oné fázi prostě tak bylo:-).
Mám jeden problém, se kterým se pochopitelně ne každý ztotožní – pro mne jsou řadová alba od roku 1986 vynikající všechna:-) - mimo jiné svojí jedinečností.
Že pan Gahan umí skvěle zpívat, víme dávno a právě první poslechy Spiritu mne trochu „vyděsily“, že se vrací linie určité „monotónnosti“ a že to, co započaté z dřívějška (od SOFAD) tak úspěšně vyvrcholilo na Delta Machine (pro mne naprosto výtečná Should be higher), už nebude. Ale kdeže. Poison heart je v oblasti zpěvu něco fantastického, zvláště v gradujícím závěru ve dvojhlasu s Martinem.
Neskutečně mne baví skladba Poorman s, ano, těmi „indiánskými chóry“, ale zejména celkovou hravostí danou ústředními syntezátory a posléze monotónním „drnčením“ kytary a bluesovým riffem.
Going backwards – to už jsem psal minule, ale ta skladba se neustále rozvíjí a stoupající kadence bicích z ní tvoří opravdovou „úderku“. Nádherný klavírní akord, krásný refrén už ani nezmiňuji – samozřejmě ve dvojhlasu.
Where´s the revolution – není určující pro charakter celého alba a to je dobře – ale jedná se o povedený kousek s krásným zvratem v melodii („vláček“) a dost dobrým textem. Apropos – v diskusích „na obou stranách bývalého Československa“ se několikrát objevily „výtky“ vůči skupině o politizaci textů. Ale vždyť DM do těchto vod občas „vplouvají“ už od počátku kariéry – namátkou vedle „profláknuté“ EC je to New dress na BC, To have and to hold na MFTM nebo John the revelator na Playing the angel a určitě by se ještě našly další. Umělec a textař zkrátka píše inspirován pocity a prožitky, nikoliv na zakázku – potom to nestojí za nic. Dovoluji si to říci z pozice, že sám jsem už několik textů napsal (a je jedno, že se jedná o zcela jiný žánr – folk), tím ovšem netvrdím, že jsem textař nebo nedej bože umělec:-) - ale vždy se jednalo o výše uvedené – pocity a prožitky. Ono ale, (BOHUŽEL) není až tak pravidlem, a na diskuzi jsou toho příklady, že by texty DM všechny zajímaly. Dotyční ani netuší, o co se ochuzují…
V souvislosti s tím jdou ruku v ruce i problémy mnohých „hnidopichů“ s opakujícími se hudebními motivy, kteří „šťárají“ u jednotlivých skladeb, „kdeže už ten daný motiv nebo melodickou linku slyšeli“ – no a? To je u tvorby písně to nejsložitější – pokud možno se neopakovat – jenže většinou se melodie při vytváření opírá pouze o několik akordů a teprve potom se transponuje někam jinam. Já s tím mám obrovské problémy (a textů sotva deset, a přitom neumím jedinou notu:-)), jen akordy. Martin napsal textů a melodií desítky, možná stovky a studnice autenticity a originality opravdu není nevyčerpatelná, tím spíš, že se nikdy netajil inspirací od jiných umělců. Jinak k této „problematice“ doporučuji skvělý silvestrovský skeč K. Šípa a J. Uhlíře, kterak „skládali“ píseň zcela novou, přitom aktuální, známou a dnešnímu posluchači blízkou. Pamětníci si jistě vzpomenou:-).
„Sexy“ píseň (jakkoliv nerad toto slovo používám) You move ve mně z počátku nevzbuzovala vůbec nic. Právě ona mne odrazovala svým absolutním „techno výzorem“ a prvotní lacinností snad nejvíce, hned po Scum. Techno fakt nemusím, nevidím v tom žádný muzikální progres (i když „podle vkusu každého soudruha:-) a zkuste to vyvrátit našemu potomstvu:-)). Jenže právě další náslechy alba (vážně ne jednotlivých skladeb) odhalily její „rafinovanost“. Pomalu a nenápadně se zadírá pod kůži a do mysli a odvažuji se říci, že kdyby DM na koncertech tuhle píseň zařadili hned za GB, místo trochu „prvoplánově zavařovací“ So much love, tak „rozhoupají“ celý stadion. A „stadionový refrén“ to má:-). „Synťáky“ najednou neznějí vůbec obyčejně, ale naprosto promyšleně. Není co dál dodat.
Už jsem zde zmínil Scum. Napoprvé jsem myslel, že se DM opravdu zbláznili a že takové lascívní podbízivosti nemají opravdu, ale opravdu zapotřebí.
Jenže poté, co jsem si sehnal, vytiskl a vložil do krabičky texty (tohle fakt nechápu a za nedodání textů jako nedílné součásti CD by měl být distributor veřejně upálen), jsem zcela pochopil význam těch děsivých aranží. „Špinavější“ skladbu DM snad ještě nevytvořili a text je velmi burcující, ale také zamyšlení hodný – ono je docela dobré, že nejde přímo rozeznat, kdo že má stisknout tu spoušť:-). Takže už vážně nemám sebemenších námitek, ta aranže k tomu skutečně „sedne“.
Cover me – tak tahle skladba se mi v konečné fázi zaryla do paměti nejpozději – uváděl jsem proč – kvůli závěrečné instrumentální pasáži. Jenže – čas to opět změnil. Nádherný klenutý Gahanův hlas, opět v závěru „zdvojený“ Martinem – skladba možná vyloženě vybízela k maximální textové a hlasové gradaci, ale nestalo se tak a v konečné fázi je to jen dobře. Neotřelost a autenticita zdobí tuto píseň a frenetický instrumentální závěr mi náhle dlouhý nepřipadá – no a co si budeme povídat, docela by to slušelo závěru „hlavní“ části koncertu.
No more – relativně „obyčejnější“ skladba na albu – ovšem opět kdyby v ní nebyla krásná vokální pasáž a nenápadná gradace s hutnějším spodkem. Velmi příjemné.
The worst crime – kde kdo by čekal po WTR ještě nějakou „rychlobeatovku“, ale DM, stejně jako minule na Delta machine s Heaven, jasně dali najevo, že je jim to srdečně jedno a to, co mnozí „proprali“, naprosto koncepčně zapadá do konkrétní pasáže alba – ono je to také o textech, víme:-)? Závěrečná instrumentální gradace (nikoliv přehnaná) jen dotváří naléhavost skladby – paráda.
So much love – tak tohle zní opravdu trochu prvoplánově a mnohým něco připomíná, možná i z více stran – to ano, ovšem až od doby, kdy DM na koncertech změnili aranže AQOT. Zase ta „běsnící“ kytara na pozadí a „vybrnkávací“ rify – není to úplně špatné, jeden dobrý hudební přechod, a také to trochu „rozmělní“ album po méně rychlých písních, ale já osobně ji označuji za „nejkomerčnější“ skladbu na albu – ale PŘESKAKOVAT:-) ji vážně nebudu:-) - nedělám to nikdy.
Na závěr své „disertační práce“:-) jsem si ponechal „Goreovky“. Chudáku Martine, ty jsi to zase jednou „schytal“. „Nudné, jeho tremolo už mne nebaví, apod…“. Můžeš být v klidu, zpíváš pořád perfektně, adekvátně k obsahu skladeb a u některých písní prostě není třeba „velkého humbuku okolo“:-).
Eternal je natolik osobní a intimní píseň, že minimalistické aranžmá jí sedí daleko víc, než cokoliv jiného – navíc v závěru k menší „explozi“ stejně dojde. Tohle je prostě o textu a zatímco na Exciteru Dave v Goodnight lovers „uspával“ – textově, nikoliv tak, jak mnozí myslí:-), zde je vyjádřená obava a zároveň odhodlání. A o zpěvu je z mé strany zbytečné se zmiňovat.
Osobně jsem velmi potěšen, že Martin na albu zpívá víc než jednu píseň (tohle mne na Delta Machine trochu mrzelo, že si hodil poloviční „áčko“). U SOTU My little soul beru pro oba (M a D) fifty- fifty – takže to nevadilo. Dave má skvělý proměnlivý hlas a rozsah, ale právě Martinem zpívaná intermezza (datovatelná od MFTM) dokáží „rozmělnit“ koncepci alb na určité segmenty, chcete-li fáze a posluchač tak není „unavován“ jakkoliv kvalitně znějícím, nicméně jedním hlasem. Jeho závěrečná Fail, možná trochu překvapivě zařazená až na konec alba, je jinak výborná, atmosférická skladba, na začátku lehoučce připomínající Insight, ovšem po jejím doznění už nic následující není a nemá být, což je naprosto v pořádku – protože takhle alba prostě mají končit.
Věrný „své pověsti“:-) jsem tento elaborát psal bez současného poslechu alba, opětovně kvůli objektivitě. Připadá vám, že jednotlivé písně nejsou v „určeném pořadí? Dojem je správný, přesně vím, v jaké posloupnosti jsou na albu uloženy, ale mám jej již tak vryté pod kůži, že je mi vážně jedno, kterou z nich jsem uvedl dřív. Kteroukoliv z nich si ihned vybavím, ať už textem nebo melodickou linkou. Takhle se poznají opravdu dobrá alba.
A existuje snad něco, co se mi na albu Spirit nelíbí? Jen taková malá, kosmetická chybička. Na deskách Depeche Mode mne vždy bavily takové ty různé instrumentální melodické či dramatické přechody mezi některými skladbami, které koncem jedné pozvolna přecházely ve druhou – a to tady není – škoda. Ale vážně jenom tohle.
Pokud jste dočetli až sem, blahopřeji:-).

Takže konečně  už jen “nožičky a závěr”:-): Spirit je album, které přesně odpovídá mým „požadavkům“ vůči DM a velmi rád se k němu budu vracet.
Mějte se všichni fajn a odpusťte, sice ne ještě dědkovi (minimálně o tom zatím nevím:-)), ale už pamětníkovi, že zabírá vždycky tolik místa na diskusním fóru.
Jenže mně ty diskuse spíše připomínají „faceování“ našich dětí, kdy místo nějakého příspěvku, třeba i k zamyšlení jsou zde okamžité reakce (koneckonců je to diskuze, to uznávám), ale často také končí úplně jinou problematikou, než byla původně zamýšlená a někdy, bohužel i vulgarismy – ale tohle je na dm.cz spíše a naštěstí výjimka. Někdy je však dobré a vhodné si myšlenky uvážit.
A nakonec – nikdo nikoho nemůže nutit, aby výplody, podobné těm mým, musel nedobrovolně číst.
A víte co? Já si jdu pustit Spirit – pokolikáté už? Teď už je to jedno, své jsem si k němu už stejně řekl:-).
Jirka Škarda

filik: Tak tohle je ta zdaleka nejlepší recenze Spiritu, jakou jsem kdy četl. Skvělé. Původně jsem se zhrozil při pohledu na počet znaků, ale někde v polovině jsem se přistihl, jak točím kolečkem myši, abych se ujistil, že to ještě jen tak neskončí - tak moc mě bavila

Do toho odkazy na mé milované Cimrmany, no dokonalost.

Díky, filiku. Piš a pokud možno piš víc

Napsat recenzi neni v podstate tezke. Ma vyjadrovat vlastni pocity a ctenar autorovi bud uveri nebo ne. Identifikovat se s recenzentem je kolikrat obtizne, protoze se s kritikou bud ztotozni nebo ne. Ucelova neobjektivni strategie, ktera z ni totiz mnohdy srsi a na jejimz zaklade vznikla, casto cely dojem uplne pokazi a sen o verohodnosti recenze vcetne recenzenta se zacina nenavratne rozplyvat. Clovek velmi rychle pozna, ze je totiz vyplodem firmy pracujici pod hlavickou Deset z deseti z principu a tim konzument svoji snahu o identifikaci definitivne ztraci.

Ne tato recenze. Uprimne blahopreji filikovi za nejskvelejsi recenzi, kterou jsem kdy mel moznost si precist. Aby Ti ale az prilis nestoupla slava do hlavy, protoze i od Mobydicka jsou slyset ovace a jsem si jist, ze i jini dickove by peli chvalou, mel jsi to s tak vybornym albem jakym je Spirit lehke. Corbijn kdysi v rozhovoru uvedl, ze hudba Depeche Mode je lyricka a epicka. Nevim, jestli tohle vyznamenani nosi skutecne vsechny alba a predevsim na predposlednim vidim hole klopy ..... kdyby jsi k nemu ale napsal recenzi Ty, kdo vi, snad bych ji i uveril.

Ja jsem ze Spiritu doslova unesen, protoze oplyva nedrazdivosti a presto disponuje jistou agresivitou, ktera ale pozbyva zakernou utocnost Delty a pysni se tak pritomnosti pouze nepritele, se kterym se posluchac sice zakonite utka, ale bojovat nemusi. To jsou myslim ta nejvhodnejsi slova, kterymi bych vyjadril svoje dojmy a pocity pri poslechu alba Spirit. Neustale v nem nachazim mista, ktera vedou k novym a novym doposud nevyhranym utkanim, ale nikoli k boji a to je neco po cem jsem cela ta leta volal a se mnou i par pritomnych, nepritomnych i pozustalych. Pokud tento jev zpusobil novy producent, nebo to byl vliv Soulsavers, ktery otupel hrany je mi v podstate fuk. Na svete je kazdopadne album od Depeche Mode o kterem je mozne psat takove hezke recenze jako napsal filik.

Ahoj kluci,
já vám upřímně mnohokrát děkuji za komplimenty (i když na jiné části fóra Mobydick na mne doporučuje policajty:-)) - “a to nevystupuju ani proti Uhrům, ani Rakušákům a ty na mne posíláš Pejřila”:-), ale věřte, že mi opravdu žádná “sláva” do hlavy nestoupne a ani nemůže:-).
Jsem totiž úplně obyčejný fanda, jako ostatní a jen nemám ten ostych (proč taky:-)) vyjádřit své pocity na konkrétní věc - týkající se čehokoliv. Moje smůla je (a provází mne to už od gymplu - na maturitu z ČJ byl limit osm stran a já si přesto požádal o ještě jeden list:-)), že v několika málo větách nedokážu vyjádřit , co k věci skutečně cítím, a pak se zde objevují “eleboráty” tohoto typu - spíš vám by měl patřit obdiv za to, že je dokážete dočíst až do konce:-).

Spirit byl pro mne ze začátku opravdu těžko stravitelný - něco pro Mobydicka - možná by to v tu chvíli nesežrali ani Huróni:-), jenže stejně tak jsem věděl, že to chce čas - což se potvrdilo.

Prostě DM byli a jsou jedineční - protože tak vždycky být chtěli - navzdory všemu. Někde jsem četl, že “chcete-li pochopit hudbu a odkaz Bedřicha Smetany, pátrejte v jeho historii”. V dnešní internetové době není vůbec těžké najít cokoliv a o historii DM už vůbec ne.

A tak se dá vysledovat, že za každým albem, které kdy vydali, si v dané době plně stáli a jeho konečný výzor odpovídal danému záměru - ono je to takhle správné - umělec má věřit svému dílu a sám by jej rozhodně neměl zpochybňovat - moje dcera na loňské dětské folkové soutěži (skončila 3.), byla “zpražená” hodnotící komisí, že nemůže o písni, kterou sama složila a otextovala, říci, že je to “taková prvotní ptákovina”:-).
To, že sami DM občas vyšlou do éteru, že to či ono album možná mohlo mít ještě jiný potenciál, mají na to plné právo - je to jejich “potomek” - ale nepřímo je to ovlivněno také aktuální dobou.
Mně se vážně i po letech líbí každé album DM, ale kromě toho poslouchám samozřejmě i spoustu další muziky nejrůznějšího žánru a nejsem “zavřený” pouze v jedné ulitě, v našem případě DM.
Určitě bych si nepřál, aby na základě mého pojednání fanda “zčistajasna” změnil názor či úhel pohledu, jsou to pouze mnou vyjádřené pocity, jak se na desku dívám po určitém časovém odstupu. Jestli bych si však mohl přece jen něco přát, abyste každému albu DM dali opravdu čas a vrátili se k němu třeba později, a abyste prokázali trpělivost a počkali si až na jeho oficiální vydání - aby prvotní dojmy nebyly zbytečně potlačeny nedokonalou nahrávkou.
A ještě bych si přál, ať má člověk názor jakýkoliv, aby vždy dokázal zachovat míru lidské slušnosti a důstojnosti (já tuto věc respektuji pokaždé).Protože potom i nadějně rozvíjející se fórum, kde si, my fanoušci můžeme sdělovat názory, postřehy a dojmy, nakonec končívají v “balastu” osobních invektiv (někdy i vulgarismů) a to zcela mimo původní zamýšlené téma. Je to moc velká škoda, protože potom to člověkraději “zabalí” a už “jen zpovzdálí sleduje, aniž by se do věci vložil”:-(.
Vždycky se podepisuji celým jménem, jednak proto, že nemám důvod se za některou z přezdívek skrývat (i když ji mám:-), ale také už léta doufám, že se mi třeba ozve jeden slovenský kamarád, se kterým jsme v r. 1990 dělali komponované pásmo o DM pro mládež s promítáním “101”. “Inu - vysoká:-)”.
Mějte se všichni moc fajn a třeba nám DM udělají ještě jednu radost:-).
Jirka Škarda