Nejdiskutovanější

Neprohlédněte

Tour of the universe očima fanouška - 6.díl

Máme tu poslední díl reportáží od Petra z koncertů, které navštívil. Zavítáme do Budapešti, Prahy, Zagrebu a na dva závěrečné koncerty do Düsseldorfu.

Budapešť 11.1.2010

Stejně jako Norimberk i Budapešť jsem neměl dopředu naplánovanou. Předprodej vstupenek začal, když jsem byl na cestě z prvního koncertu v Lucembursku a než jsem se vrátil, tak byl koncert beznadějně vyprodaný.Ale po koncertu ve Vídni jsem dostal nabídku, že když seženu jeden lístek na sezení, tak za to dostanu stání pod podium. Tomu nešlo odolat a hned po návratu z Vídně jsem sedl k počítači a pokusil se někde sehnat lístek. Nakonec se mi to povedlo v jednom maďarském obchodě s CD, který prodává jen Depeche Mode a jiné spřízněné skupiny. Dokonce mi nabídli, že si lístek můžu vyzvednout osobně v den koncertu, abych ušetřil za poštovné. Tímto bych chtěl poděkovat Faithovi z www.freestate.hu za spolupráci a Antalovi z obchodu za ochotu. S blížícím se koncertem jsem s obavami sledoval počasí. Přes naši republiku se přehnala sněhová kalamita, dálnice byli nesjízdné, hranice dočasně uzavřené pro kamiony. Všude závěje sněhu a vrstvy ledu. Vlaky a autobusy nabírali několika hodinová zpoždění a i MHD v Brně moc dobře nefungovala. Takže nic příjemného před cestou na koncert. Naštěstí se 2 dny před koncertem kalamita posunula směrem k našim západním hranicím a já byl trochu klidnější. Z Brna směr Budapešť jsme vyjeli v 11 hodin dopoledne. S ubíhající cestou se zlepšoval stav silnice, na Slovensku byla místo sněhu už jen jinovatka a Maďarsko nás přivítalo vyloženě jarním počasím. Teploměr na kraji města nám hlásil 10 ° C nad nulou a na nebi ani mráček. Obchod kde jsem měl zamluvený lístek, jsme našli bez problému .Vyzvedli jsme vstupenku a jeli jsme čekat před halu. Tam zatím nikdo nebyl, tak jsme si sedli do blízké kavárny. Před halu jsme se vrátili asi v 17 hodin. Potkali jsme tam českou výpravu, která jela vlakem, tak jsme využili situace a přidali jsme se k nim. Tím jsme předběhli celou frontu, která se mezitím vytvořila. Za chvíli se začalo pouštět do haly.

Po standartní kontrole vstupenky a prohlídce jsem se dostal dovnitř a zamířil na plochu. Bohužel v hale nebyli nijak označeny vchody a s mou vstupenkou pod podium mě nikde nechtěli pustit. Nedovedli ani poradit, který vchod vede na plochu. Po chvilce bloudění jsem vchod našel. Naštěstí jsem nebyl sám kdo nemohl najít správný vchod, takže časová ztráta nebyla významná. Plochu od prostoru pod podiem odděloval klasický plot se 2 vstupy po stranách. Automaticky jsem zamířil ke vstupu na pravé straně abych to měl co nejblíž na moje místo v rožku. Nevím proč, ale pořadatel mě tímto vchodem nechtěl pustit. Prý mám použít vchod na druhé straně plochy. Tak jsem znovu musel předbíhat plochu a vystát si frontu u kontroly. S první řadou jsem se pomalu loučil. Naštěstí všichni zamířili do prostoru na levé části podia a pravá strana zůstala volná. Jen co jsem zaujal místo v první řadě, zaplnila se i pravá část. Tentokrát jsem to stihl na poslední chvíli.

Na poslední části turné dělají předkapelu Nitzer Ebb a Budapešť byla teprve druhý koncert na kterém vystupovali. V setlistu nechyběla ani Once You Say z nové desky, ve které zpívá vokály Martin Gore. Při koncertu se nepřidal. Škoda. Nevím, jak na druhé straně mola, ale tam, kde jsem stál já, většinu lidí nezaujali. Hlouček mladých slečen vedle mě dokonce celý jejich set proseděli na zemi.. Mě se jejich vystoupení líbilo i když konec se mě zdál už trochu utahaný. Ale s jejich koncertem, který jsem zažil v létě v Berlíně se to srovnat nedalo. Přece jen předkapela nemůže být lepší jak hlavní hvězda večera.

Koncert začal překvapivě brzy, už ve 20:40. Stejně jako ve Vídni a Norimberku mě ani dnes večer nečekalo žádné překvapení. Odehráli naprosto stejný setlist, který jsem už 2x slyšel. Atmosféra v hale byla výborná. Stáli i lidi na tribunách a všichni bouřlivě reagovali na každé Gahanovo gesto, při Policy Of Truth proběhli nafukovací balonky. Ty jsem od Lipska viděl na všech koncertech. Na Enjoy the silence si připravil Mad’aři papírové koruny. Takže to stejné, co se za 3 dny chystá v Praze.Ale pobavilo mě, že skoro všichni měli papírové koruny s logem Macdonald. Tak buď se hamburgerová firma přiživila na koncertu a udělala si zadarmo reklamu nebo byli Mad‘aři líní shánět koruny po obchodě a využili reklamní předmět, který dostali ke svačině. Publikum dobře reagovalo i po Home. Zpívali úplně všichni i když se na podium vrátil Dave.

Ale reakce z Norimberku ani v Budapešti nepřekonali. Němci byli jednoznačně lepší. Netrpělivě jsem čekal, jestli v přídavku zazpívá Martin One Caress nebo Dressed In Black. I tento večer vyhrála One Caress. Tak snad někdy příště budu mít změnu. Pak už následovala jen Stripped, Behind The Wheel, Personal Jesus a cesta domů. Moc se mě z jara do naší zimy nechtělo, ale přece jen ve čtvrtek bude koncert v Praze, tak jsem v Maďarsku zůstat nemohl. Čím víc jsme se vzdalovali od Budapešti, tím víc se zhoršovalo počasí a za česko/slovenskou hranicí už byla hustá mlha a mráz. Naštěstí jsme dorazili v pořádku a já se mohl připravit na pražský koncert.

Praha 14.1.2010

Koncert v Praze byl až ve čtvrtek, ale já jsem jel už ve středu večer. Slíbil jsem, že pomůžu s přípravou Retro Music Hall na afterparty a když budu v Praze s denním předstihem, tak nebudu muset ráno tak brzy vstávat. Jak jsem se vyspal, tak jsem jel ke klubu. Tam už venku na chodníku čekala DeeBeeDM. Měli jsem docela hodně času, tak jsme si zašli na chvíli sednout do restaurace. A tam jsme se dozvěděli co nás čeká večer. Já s DeeBee budeme před koncertem předávat v zákulisí dárek Depeche Mode !!!! Já jsem věděl dopředu, že tam DeeBee půjde, ale ona se to dozvěděla opravdu až v tuto chvíli a dlouho se z té informace vzpamatovávala. Příprava klubu šla pěkně rychle a odpoledne jsme měli všechno připravené na večer. Mohli jsme jít na oběd a pak zamířit k hale. Ještě jsme museli do auta naložit zarámovanou černou desku s přáním nejlepší skupině ve vesmíru.

U haly jsem asi hodinu rozdával letáčky na afterparty a pak jsem se šel čekat k zadnímu vchodu. Měl jsem tam být v 19:15. O půl osmé si nás přišla vyzvednou paní z EMI. Zkontrolovala si naši totožnost a rozdala nám samolepky, které nás opravňovali ke vstupu do zákulisí. Ještě nás čekala bezpečnostní prohlídka a instrukce jak se máme chovat. Vyzvedl si nás pán z ochranky. Zkontroloval, jestli máme všichni samolepky přilepené na oblečení, znovu nám zopakoval instrukce a vedl nás do místnosti, kde setkání proběhne. V tu dobu už na podiu hráli Nitzer ebb. V místnosti byly na zemi nachystány platinové desky, které skupina dostane za prodej posledního alba Sound of the univers. Ta naše deska sice nebyla tak profesionálně zpracovaná, ale za to byla dvakrát tak velká a vytvořená rozhodně s větší láskou. Protože opakování je matka moudrosti, tak nám znovu předříkali, co všechno můžeme a nesmíme dělat až přijdou DM do místnosti a dostali jsme instrukce od fotografa, jak se máme seřadit. Za chvíli přišla paní přímo od Depeche Mode. Asi jsme nepůsobili moc inteligentně, protože měla potřebu nám znovu opakovat, co všechno můžeme a nesmíme. Jen tak pro představu. Bylo zakázáno si říct o podpis, nesměl jsem chtít samostatnou fotku. Možná byla jen společná od přítomného fotografa. Prostě žádné zdržování, podání ruky, focení a běžte pryč. Nervozita v místnosti stoupala s každým otevřením dveří. A pak jsme se dočkali. Otevřeli se dveře a v nich stál Andy Fletcher za ním Martin Gore a poslední přišel Dave Gahan. První, co je zaujalo, byl dárek který jsme pro ně měli připravený. Se zájmem si ho prohlídli. Obzvláště Martin si ho detailně a dlouho zkoumal. Celé setkání uběhlo neuvěřitelně rychle. Každý nám podal ruku a pozdravil, postavili se k nám cvak,cvak a už nás odváděli zpátky ven před halu. Cestou jsme ještě potkali na chodbě J. Kesslera. Na náš pozdrav odpověděl a byl na něm vidět údiv, že ho někdo poznal. Venku jsme si museli vystát frontu do haly a opět projít bezpečnostní prohlídkou. Měl jsem sice lístek na stání pod podiem, ale dnes jsem se s první řadou mohl rozloučit. Do haly jsem přišel až na poslední 2 písničky Nitzer Ebb. Zaujal jsem místo u plotu oddělující stání od stání pod podiem a koncert sledoval odtud. Sice mi chyběl přímý kontakt se skupinou co mívám v první řadě, ale zase jsem mohl sledovat dobře videoprojekce a celou světelnou show.

Před koncertem bylo domluveno, že při Hole To Feed budou všichni mávat svíticíma tyčinkama. Čekal jsme kolik lidí se k této akci připojí. Akce dopadla dobře a skoro celá hala se rozsvítila. Jen nevím, jestli bylo opravdu potřeba na konci písničky použité tyčinky odhazovat. Není moc příjemné schytat pár ran letící tyčinkou, jak se mi to stalo. A všiml jsem si, že jich pár letělo i směrem k podiu. Kluci na mě působili i z té velké dálky, že mají dobrou náladu. Dave docela hodně mluvil mezi písničkama. Což nedělá zase tak často. Ze všech zimních koncertů, které jsem na turné viděl, byla v Praze jednoznačně nejlepší atmosféra. Skoro všichni zpívali a po každé písničce následoval bouřlivý aplaus. Pojedu ještě na 3 koncerty, tak jsem zvědavý, jestli někde publikum Prahu překoná. Kromě akce při Hole To Feed bylo domluveno, že při Enjoy The Silence si každý nasadí na hlavu královskou korunu. Nevím jak na jiných místech, ale tam kde jsem stál neměl korunu nikdo. Ale tento nápad má smysl jen v prvních řadách, protože dál není z podia stejně vidět. Koncert mi dnes ubíhá neuvěřitelně rychle. DM hrají jeden hit za druhým. Policy Of Truth, In Your Room, I Feel you, pak Enjoy a Never Let Me Down Again. Hit, na který čeká celá hala. Bez mávání po mezihře si snad už ani nikdo neumí koncert představit. V přídavku jsem se Dressed In Black opět nedočkal. Martin z Petrem opět hrají One Caress. Po dalších 3 písničkách se rozsvítí světla v hale a druhý pražský koncert v rámci Tour Of the Universe máme za sebou. Kdybych měl srovnat letní a zimní koncert, tak u mě rozhodně vyhrává ten druhý halový. I když měl kratší playlist a videoprojekcí od Antona Corbijna jsme mohli vidět taky míň. Rozhodně velký plus za tmu po celou dobu koncertu a rekce lidí se mě taky zdáli mnohem lepší než v létě na velkém stadionu. Ale možná je to tím, že hala byla menší a fandění lidí v menším prostoru víc vynikne. Mínus bych dal za chybějící Strangelove a Master And Servant. Tyto 2 písničky hráli v létě po dlouhé době a na zimní části je macešsky odvrhli. Po koncertu jsme jeli ještě zpět do klubu na afterparty a já jsem ve 4 hodiny ráno odešel na první ranní autobus do Brna.

Zagreb 14.2.2010

Na koncertu v chorvatském Zagrebu jsem byl už 2x a pokaždé tam byla výborná atmosféra. Když jsem se dozvěděl, že jedna z koncertních zastávek TOTU bude i v tomto městě, dlouho jsem se nerozmýšlel a koupil si vstupenku. Stejně jako v Budapešti i v Zagrebu jsem měl eticket. Bohužel i tento koncert byl na seznamu zrušených koncertů. Naštěstí se brzy objevila zpráva, že se koncert přesunuje na únor. Do Chorvatska jsem se vypravil přes Slovensko. S mými slovenskými kamarády jsme byli domluveni, že pojedem přes noc. Sraz jsme si dali o půlnoci u obchodního centra Polus. Je to ten obchodák vedle stadionu Inter, kde jsem byl na koncertě DM v létě. Cesta ubíhala docela dobře až do půlky Rakouska. Tam se objevila hustá mlha a provázela nás skoro až do Zagrebu. Hotel jsme měli zamluvený kousek od haly. Byl jen přes silnici asi 50 metrů. I když jsme přijeli tak brzy a naše rezervace platila až od odpoledne, recepční nám dovolil se ubytovat. Na pokoji jsme si otevřeli lahvinku dobré domácí pálenky a až jsme ji vypili až do dna, šli jsme spát. Probudili jsme se asi ve 14 hodin a šli si stoupnout před halu. Ještě tam nikdo nestál, tak jsme si zašli do blízké restaurace na pivo. Za chvíli jsme se vrátili před halu, kde už čekalo pár stovek lidí. Pro mou vstupenku měl být v hale zvláštní vchod, ale nikdo mi nebyl schopný říct, kde je, tak jsem zkusil projít normálním vstupem. Mou vytištěnou vstupenku jsem složil, aby měla stejný formát jako běžná vstupenka a zkusil ji vsunout do čtečky čárkových kodů u vchodu. Světýlko na turniketu se rozsvítilo zeleně a já byl rád, že jsem se nemusel vracet k jinému vchodu. Potíž mě čekala uvnitř haly. Měl jsem stání pod podiem, ale žádným vchodem mě nechtěli pustit na plochu a nedovedli ani poradit kde je ten správný vchod. Povedlo se mě to až u 4. vchodu. Přeběhl jsem plochu a zastavil se až v první řadě na mém oblíbeném místě. Čekání mě docela uteklo. Zničehonic zhasla světla v hale na scéně byli Nitzer Ebb.V Zagrebu mě bavili víc než v Budapešti.

DM přišli na podium krátce po deváté. Tradičně ve stejném pořadí: Christian, Peter, Martin, Andy a Dave jako poslední. Chorvatští fans ocenili, že jejich koncert nebyl zrušen a odvděčili se bouřlivým přivítáním. Výborná atmosféra se udržela až do konce koncertu. Ani DM koncert neodbyli. Pro mě to byl jeden z nejlepších koncertů tohoto turné. Dokonce jsem se dočkal změny v playlistu. Místo One Caress zařadili do programu Dressed in black. Po koncertu jsem se pod podiem potkal se mými kamarády a šli jsme zpět do hotelu. Chtěli jsme si ještě zajít na večeři. Bohužel hotelová restaurace právě zavírala, tak jsme se vydali hledat v nočním Zagrebu nějaký podnik, kde by jsme se najedli. Našli jsme jen macdonald. Ráno jsme se po snídani vydali domů. V Rakousku jsme se ještě stavili na oběd a v 8 večer jsme přijeli do Bratislavy. Tam jsme se rozloučili a já jsem autobusem odjel do Brna.

Dusseldorf 26-27.2

2 koncerty v Dusseldorfu měli být původně 4 – 5 .6., ale patřili mezi koncerty, které byli v létě zrušeny. DM většinu koncertů zrušili bez náhrady, ale Dusseldorf měl to štěstí, že se zařadil mezi 3 města, která dostala náhradní termín v únoru. V létě to mohly být 2 naprosto běžné koncerty v rámci Tour of the univers, ale v únoru jsou tyto 2 koncerty něčím zvláštní. Depeche Mode právě v Dusseldorfu zakončí své historicky nejúspěšnější turné ve své kariéře. A to je dostatečný důvod k tomu, abych se do tohoto města na březích Rýna vypravil. Z Brna jsem vyjel vlakem v noci ze čtvrtka na pátek do Prahy. Na hlavním nádraží mě vyzvedl Franta, cestou jsme ještě nabrali Mouchu a společně jsme odjeli na pražské letiště. Letadlo nám letělo v 7 ráno. Autem by nám cesta trvala nejméně 14 hodin, ale letadlem jsme tam byli za hodinu a krátce po osmé hodině jsme už vystupovali na dusseldorfském letišti. Ještě jsme museli počkat na Roberta, který letěl až následujícím letadlem. Čekání uteklo rychle, naše výprava byla kompletní a mohli jsme proto odjet na hotel. Ubytování jsme měli zařízeno v hotelu Ibis vedle hlavního vlakového nádraží. Žlutou budovu jsme zahlédli už z metra, takže jsme s hledáním hotelu neměli problém. Po ubytování a vybalení věcí jsme se vydali do centra města na oběd. Skoro všechny ulice, po kterých jsme šli byli rozkopány, takže to byla spíš procházka po stavbě než poznávání města, ve kterém ještě nikdo z nás nebyl. Navíc bylo docela škaredé počasí, takže naše první dojmy z města byli nic moc. Po krátké procházce jsme narazili na hotel, před kterým bylo zaparkováno pár mercedesů a nějaké mikrobusy. Nebylo by na nich nic zvláštního, kdyby neměli za oknem cedulku s nápisem Depeche Mode. Takže krátce po našem příletu jsem náhodou našli hotel, kde jsou ubytováni naši idolové. Nicméně hlad jsme měli větší než touhu po setkání s kapelou, tak jsme pokračovali směr restaurace. Po obědě jsme se rozdělili. Franta s Mouchou odešli spát na hotel a já s Robertem jsme ještě procházeli obchody ve městě. Na zpáteční cestě jsme opět šli kolem hotelu kde jsou ubytováni DM. Najedený jsem byl, času jsem měl taky nazbyt, tak jsem se postavil před hotel a doufal jsem, že třeba někoho z kapely zahlédnu dřív než večer na koncertu. Robertovi se čekat nechtělo, tak šel zpět na náš hotel a já jsem tam zůstal sám. Asi po hodině čekání vyšel z hotelu Andy. Jen zamával, nasedl do auta a sám odjel někam pryč. Bylo to tak rychlé, že se mi povedla udělat jen jedna fotka. Dál se mi už čekat nechtělo, tak jsem se vrátil na hotel. Tam jsem se jen převlékl, v baru si dal čaj na zahřátí a společně jsme jeli metrem k hale.

Oficiálně byl koncert už od léta vyprodaný, ale hned jak jsme u haly vystoupili z metra nás obklopili překupníci a nabízeli vstupenky. Čím víc jsme se blížili k hale, tím víc klesala cena. Před vstupem se daly koupit vstupenky za 20 €. My jsme vstupenky měli, tak jen prošli přes turnikety a zamířili do haly. Tentokrát jsem neměl stání pod podiem, ale obyčejné stání. A protože jsme přišli docela pozdě, musel jsem se spokojit s místem až za zvukařem. Krátce po třičtvrtě na osm zhasla světla v hale na podiu se objevili Nitzer Ebb. Předvedli standartní vystoupení, které předvádí na všech koncertech společných s DM. Po Nitzer Ebb na podium přišli zástupci nadace Teenage Cancer Trust, aby poděkovali DM za podpoření jejich nadace a informovali nás, jak byla úspěšná charitativní aukce hodinek Hublot..

A pak už nás čekal předposlední koncert tohoto turné. Čekal jsem, jestli se dočkám nějaké výrazné změny. Ani dnešní večer jsem se žádné změny nedočkal a slyšel jsem standartní playlist s Insight, Miles Away a Dressed in Black. Tak třeba mě to čeká ještě v sobotu. Hala byla dobře nazvučená. Ale zdálo se mi, že Dave dnes večer moc dobře nezpívá. V In your Room měl uplně jiný hlas, než jsem od něho zvyklý a při Never let me down again se trochu ztrácel. Jako by už nemohl. Chvílemi jsem ho vůbec neslyšel. Ale po tolika koncertech se není co divit. Po koncertu jsem si ještě sedli do baru kousek od našeho hotelu abychom zhodnotili předvedený výkon a šli jsme spát.

Ráno se mí společníci vypravili na snídani a prohlídku města. Protože jsem od čtvrtka skoro vůbec nespal, dal jsem přednost hotelovému pokoji a spal jsem až do 13 hodiny a pak jsem šel sám do města. Měl jsem tam sraz z Katkou, kterou jsem sice znal jen z diskuzí na www.depechemode.cz a z emailové korenspondence, ale protože šla na koncert sama, slíbil jsem jí, že se může přidat ke mně. Společně jsme zašli na oběd a pak jsme odjeli k hale. Dnes večer jsem nechtěl stát tak daleko jak včera, tak jsem šel k hale mnohem dřív. Zařadili jsme se do fronty a za chvíli začali pouštět. Od turniketů jsem utíkal do haly, proběhl jsem druhou kontrolou. V těsném závěsu za mnou Katka. Všichni lidi, co běželi přede mnou zamířili za vchodem doprava do stání pod podiem. Já s Katkou jsme běželi doleva do zadního stání. Celou dobu jsem si myslel, že podávám nadlidský sportovní výkon, protože mě za celou dobu nikdo nepředběhl a doběhl jsem k zátarasu jako první. Zaujal jsem místo, odkud jsem chtěl sledovat koncert a otočil se, abych se podíval jaká je za mnou situace. Kromě Katky už nikdo na ploše nebyl. A celou další hodinu jsme byli u zátarasu samy. Vchod, který jsme použili byl určen pro stání pod podiem a otevřeli ho dřív než ostatní vchody.Tak jsem aspoň mým sportovním výkonem pobavil obsluhu barů na ploše a prodavače v shopu. Po zmíněné hodině začali pouště i u ostatních vchodů a do 20 minut ze zaplnila skoro celá plocha.

Předkapelu dělali stejně jako včera Nitzer Ebb. Jejich dnešní vystoupení bylo spestřeno speciálním hostem. Na podium si pozvali Jeze Weba. Což je blízký spolupracovník DM a na turné má funkci kytarového technika. Jez na podiu chvíli skotačil a zazpíval si vokály.

Po krátké přestávce nezbytné k úpravě podia se na videoprojekci objevila oranžová písmena DM a poslední koncert turné mohl začít. Užívám si úvodní In Chains. Myslím si, že to je poslední příležitost slyšet tuto skladbu živě. Nemyslím, že by ji zařadili do programu na příštím turné. Následující Wrong zpívá celá hala. Úžasný pocit slyšet padesátitisícový sbor v hale. V uzavřeném prostoru vyzní zpěv lidí naprosto odlišně než na otevřených stadionech. Koncert poračuje skladbami Hole to feed, Walking in my shoes, It´s no good a A question of time. Během následující Precious a World in my eyes netrpělivě čekám co si na poslední večer přichystal Martin Gore za překvapení. Bude to Judas, Freelove nebo něco jiného ???? Dočkal jsem se One Caress. Tuto skladbu běžně hraje až v přídavku, takže to překvapení sice je, ale já čekal něco jiného. Po One Cares následuje tradičně Home. Další skladbu, kterou čekám je Come Back. Z běžného playlistu ji sice vyřadili už v létě, ale když DM hrají 2 večery po sobě v jednom městě, hrají ji na druhé show místo Miles away. V Dusseldorfu udělali vyjímku a zahráli oba večery Miles away. Na Policy of truth jsem připravil nafukovací balonky. Měl jsem jich sebou asi 20. Skoro celou písničku jsem je společně s Katkou nafukoval a pinkal mezi lidi. Škoda, že se nikdo jiný nechtěl v našem okolí přidat. Ale Katka je holka šikovná a společně jsme zvládli nafouknout skoro celou mou zásobu. Celý koncert vládne v hale neuvěřitelná atmosféra. Přece jen je to poslední koncert, tak se ho každý snaží užít jak nejvíc to jde. Po Policy Of Truth nás čeká část koncertu s nějvětšími hity. In your room, I Feel You, Enjoy the silence a hymna Never let me down again. V přídavku se vrací Martin s Petrem Gordenem a začnou hrát Somebody. Obdivuji Peterovu odvahu zahrát tuto skladbu potom, co ji před týdnem hrál v Royal Albert Hall Alan Wilder.

V následující Stripped mám pocit, že má Dave nějaký problém. Zpívá nějak pomaleji, než by měl, mimo melodii a na videoprojekci je vidět, že má nějaký zvláštní výraz ve tváři. Snad to není nic vážného. Během Stripped problikne na obrazovkách omylem videoprojekce, kterou použili v londýnské RAH k Photographic, takže je jasné co bude následovat. Pro mě to je jednoznačně největší překvapení dnešního koncertu. Na celém turné tuto skladbu hráli jen jednou v Londýně. Po Photographic Dave děkuje všem z celého týmu, za to, jak pro ně celé turné pracovali. Jmenovitě si vzpomněl na Johnatana Kesslera a Daniela Millera. A nezapomněl na fanoušky. Koncert uzavírá Personal Jesus. I dnes ji hrají s velmi zpomaleným začátkem. Na začátek PJ si němečtí fans připravili překvapení pro skupinu. Každý si vytiskl plakát s nápisem DM – Come Back a na začátku písničky ji zvedl nad hlavu. V ten moment celá hala zbělala. Ceduli měli snad úplně všichni i ti co seděli na tribunách. Všichni na podiu byli mile překvapeni. Závěrečná děkovačka trvá neobyčejně dlouho. Na podium si pozvali i Nitzer Ebb a každý se objímá s každým. Všechno ale jednou končí a DM odchází do zákulisí. Celá hala doslova bouří. Žádného přídavku se ale už nikdo tento večer nedočká. Koncert i turné skončilo.

Po koncertu jsme ještě vzali Katku do baru, ve kterém jsme seděli předešlý večer a trochu zapili právě skončený koncert. O půl třetí se dostáváme do postele, ale už v 6 ráno vstáváme, abychom stihli letadlo které nám letí v 9 ráno.

Autor článků a fotografií: Peťák

7.3.2010 o 13:58 • DeeBeeDM • Články • Diskuze (10) •

Reklamní odkazy

Diskuze

#1 • little_sheep • 7.3.2010 o 15:08

krasne ten beh som si zivo predstavila - smejem sa doteraz

dlho som vahala nad koncertom v dusseldorfe… odradilo ma vsak ze by som sla sama, naviac do mesta, kde som v zivote nebola… ale tych 20 euro za vstupenku, wauuu!!! a trieskam si teraz samozrejme hlavu :-(
krasne zazitky…

#2 • Dimo • 7.3.2010 o 15:27

Moc hezké čtení, díky!

BTW ta fotka z předání dárku… Je tady někde?

#3 • Dangerous • 7.3.2010 o 15:35

Opravdu velmi pěkné čtení, díky moc!

#4 • Andi.k • 7.3.2010 o 17:21

bylo by možné zveřejnit adresu na ten maďarský krámek? díky moc

#5 • petak2 • 8.3.2010 o 2:20

Děkuji za pochvaly.
Dimo: Myslel jsem,že na fotce bude vidět ten předaný dárek,ale bohužel na žádné fotce není.Jediná fotka,která z toho setkání existuje tady už byla zveřejněna.
little_sheep: Katku o které jsem psal,jsem před tím taky neznal.Sama mě kontaktovala,protože nechtěla jít sama na koncert.
Zkus příště taky někoho kontaktovat v nějaké diskuzi.Poznáš někoho novýho a ještě nemusíš litovat,že ti něco uteklo.

#6 • little 33 • 8.3.2010 o 23:37

Díky za slohovku , pěkné počtení!!!
Zaujal mne tvůj postřeh z Dusseldorfu, že Dave u Stripped nebyl v pohodě....jojo, máš pravdu, projela jsem YT a je to tak, po radosti ani památky. V čem mohl být problém? No hlavní je, že Dave si už doma zaslouženě válí šunky a nabírá síly.

#7 • blackrose • 9.3.2010 o 0:08

petak2: musim Ti jeste jednou podekovat. A pri cteni popisu posledniho koncertu v Dusseldorfu a toho vseho co tomu predchazelo jsem se smala jeste vic nez na te plose, kdyz jsi proletel kolem stanku s obcerstvenim jako Usain Bolt ) Vyborny clanek! Pozdravuj kluky.

#8 • warťas • 9.3.2010 o 1:47

to little 33: Dave měl na tomhle (101 ) koncertě problém s hlasivkama. To snad měla být ta avízovaná smutná zpráva před posledním koncertem v Dusseldorfu (asi proběhli i úvahy o zrušení koncertu), které jsme se tu všichni tak obávali.

#9 • Dangerous • 9.3.2010 o 10:25

ano je to pravda…doktor doporučil, aby Dave šetřil hlasivky a poslední koncert turné odvolal…

#10 • Precious • 9.3.2010 o 13:41

To petak2: Moc pekne reportaze. Diky moc. Skoro jako bych tam byla:)

Soukromá zóna

Hlavní navigace

Nejdiskutovanější

DM Shop

Z fotogalerie

Aktuální srazy

Neprohlédněte

Tour of the universe očima fanouška - 6.díl

Reklamní odkazy

Diskuze