Ultra: Čekání na další Černou oslavu

Čtyři roky. Den po dni. Čekání na další Černou oslavu. Až…….TEĎ

Albu ULTRA předcházela asi nejdelší prodleva, kterou DEPECHE MODE za svého působení vyrobili. Po předchozích Songs Of Faith And Devotion zažili totiž nemalé štrapáce díky vyčerpávajícímu turné s názvem Devotional. Velké množství koncertů mělo na členy skupiny značně zničující vliv - u Dave Gahana se prohloubila závislost na heroinu, vrcholící pokusy o sebevraždu, Martin Lee Gore se psychicky zhroutil a Alan Wilder odešel kvůli averzi k Andymu Fletcherovi. Tuto krizi prolomila až Gahanova úspěšná léčba drogové závislosti a Goreho odhodlání pustit se znovu do skládání. Po mnoha dnech ticha vyšel A Barrel Of A Gun, pilotní singl alba ULTRA.

Přestože se některým fanouškům Barrel Of A Gun nelíbil, ten zbytek /včetně mě/ byl nadšen. Pro Depeche Mode velmi netypická, avšak skvěle odvedená práce. Dave zpívá o pekle, které prožil v drogové závislosti, vše je provázeno velmi sugestivním klipem Antona Corbijna. Barrel však způsobil svým tvrdým stylem vlnu dotazů - změnili Depeche Mode natolik svoji hudbu?

Po 56 dnech o chlebu a vodě a Barrelu vyšel druhý singl It´s No Good, který dal všem nedočkavcům /tj. všem/ aspoň částečnou odpověď - ING se podobá svým předchůdcům mnohem více, než Barrel. Pochmurnou povahu Barrelu vystřídal veselý klip s Davem coby šoumenem zpívajícím po barech. Do ULTRY zbývalo 15 dlouhých dní.

Devátý den tohoto strádání byl osudný. Přišlo to tak rychleji, než bys řekl pimpf - šok...zmatek...procitnutí...obrovský poprask...černé davy, proudící do nejbližších music-shopů /a běžící zpátky infernální rychlostí/...palcové titulky v DM chatu...další Černá oslava.

Po čase jsem se z ULTRY trochu vzpamatoval a teď tady /s Ultrou hrající na backroundu/ buším do Wordu svoje dojmy z tohoto geniálního díla.

ULTRA pitvaná

Aby v tom bylo jasno, oštempluji každou skladbu jednou až pěti hvězdičkami /ano, také pochybuji o svém duševním zdraví/.

Všechny další názory jsou silně subjektivní, támhle Marek mě jistě zabije za podhodnocení Freestate a tuhle Ivo mě zarazí úplně, ale takový už je život - za názor vám semtam nějaká ta rána přiletí....

První skladbou je pochopitelně výše zmíněný BARREL OF A GUN. Tento kousek sice na ULTRU stylově vůbec nepatří a celkem zdařile zkresluje povahu alba, což ale nic nemění na tom, že je super. To, co zpívá Gahan o drogách, si vemte prosím vás k srdci. *****

Na nejhorší skladbě ULTRY se většina fanoušků shodla - rozplizlé, nevýrazné, dlouhé a nudné cosi jménem THE LOVE THIEVES by mělo šanci být dobrou skladbou pouze tehdy, kdyby to byla dvouminutová instrumentálka... **

Třetí jest budoucí singl HOME, zcela totální Martinova /Martinova ve smyslu, že ji zpívá, skládá samozřejmě všechny/ balada, srovnatelná s nejlepšími pomalými skladbami od DM. Díky smyčcům vzdáleně připomíná One Caress, je však mnohem lepší. *****

Následuje již taky zmíněný IT´S NO GOOD, další skvělý element ULTRY s brutálními změnami Gahanova hlasu - bomba. *****

USELINK - instrumentální spojovátko, chvílemi připomínající Vangelisovo The City /****/ vede k požárnickému mixu USELESS /pochopíte v 185 sekundě/, dalšímu kandidátovi na nejlepší song ULTRY. Obě ***** /minus hvězdička za požárníky/

Já se uhvězdičkuju. Gahan se sám vyjádřil, že se mu v SISTER OF NIGHT podařil jeden z nejlepších vokálů, co kdy nazpíval a zřejmě má pravdu. Atmosférická sestra violatorské Waiting For The Night to fall sice začíná něco jako od Prodigy, ale již za několik chvil se stává magicky podmanivou baladou, ve které Gahan zpívá neoopakovatelným hlasem o jakési mimozemské bytosti *****

Deprese čišící z instrumentálních JAZZ THIEVES sice nedosahuje démoničnosti /výstižné slovo/ Pimpfu z Music For The Masses, ale i tak vyvolávají tři tvrdošíjně opakované tóny celkem pekelnou atmosféru. ****

Waiting For The ULTRA

Albu ULTRA předcházela asi nejdelší prodleva, kterou DEPECHE MODE za svého působení vyrobili. Po předchozích Songs Of Faith And Devotion zažili totiž nemalé štrapáce díky vyčerpávajícímu turné s názvem Devotional. Velké množství koncertů mělo na členy skupiny značně zničující vliv - u Dave Gahana se prohloubila závislost na heroinu, vrcholící pokusy o sebevraždu, Martin Lee Gore se psychicky zhroutil a Alan Wilder odešel kvůli averzi k Andymu Fletcherovi. Tuto krizi prolomila až Gahanova úspěšná léčba drogové závislosti a Goreho odhodlání pustit se znovu do skládání. Po mnoha dnech ticha vyšel A Barrel Of A Gun, pilotní singl alba ULTRA.

Přestože se některým fanouškům Barrel Of A Gun nelíbil, ten zbytek /včetně mě/ byl nadšen. Pro Depeche Mode velmi netypická, avšak skvěle odvedená práce. Dave zpívá o pekle, které prožil v drogové závislosti, vše je provázeno velmi sugestivním klipem Antona Corbijna. Barrel však způsobil svým tvrdým stylem vlnu dotazů - změnili Depeche Mode natolik svoji hudbu?

Po 56 dnech o chlebu a vodě a Barrelu vyšel druhý singl It´s No Good, který dal všem nedočkavcům /tj. všem/ aspoň částečnou odpověď - ING se podobá svým předchůdcům mnohem více, než Barrel. Pochmurnou povahu Barrelu vystřídal veselý klip s Davem coby šoumenem zpívajícím po barech. Do ULTRY zbývalo 15 dlouhých dní.

Devátý den tohoto strádání byl osudný. Přišlo to tak rychleji, než bys řekl pimpf - šok...zmatek...procitnutí...obrovský poprask...černé davy, proudící do nejbližších music-shopů /a běžící zpátky infernální rychlostí/...palcové titulky v DM chatu...další Černá oslava.

Po čase jsem se z ULTRY trochu vzpamatoval a teď tady /s Ultrou hrající na backroundu/ buším do Wordu svoje dojmy z tohoto geniálního díla.

ULTRA pitvaná

Aby v tom bylo jasno, oštempluji každou skladbu jednou až pěti hvězdičkami /ano, také pochybuji o svém duševním zdraví/.

Všechny další názory jsou silně subjektivní, támhle Marek mě jistě zabije za podhodnocení Freestate a tuhle Ivo mě zarazí úplně, ale takový už je život - za názor vám semtam nějaká ta rána přiletí....

První skladbou je pochopitelně výše zmíněný BARREL OF A GUN. Tento kousek sice na ULTRU stylově vůbec nepatří a celkem zdařile zkresluje povahu alba, což ale nic nemění na tom, že je super. To, co zpívá Gahan o drogách, si vemte prosím vás k srdci. *****

Na nejhorší skladbě ULTRY se většina fanoušků shodla - rozplizlé, nevýrazné, dlouhé a nudné cosi jménem THE LOVE THIEVES by mělo šanci být dobrou skladbou pouze tehdy, kdyby to byla dvouminutová instrumentálka... **

Třetí jest budoucí singl HOME, zcela totální Martinova /Martinova ve smyslu, že ji zpívá, skládá samozřejmě všechny/ balada, srovnatelná s nejlepšími pomalými skladbami od DM. Díky smyčcům vzdáleně připomíná One Caress, je však mnohem lepší. *****

Následuje již taky zmíněný IT´S NO GOOD, další skvělý element ULTRY s brutálními změnami Gahanova hlasu - bomba. *****

USELINK - instrumentální spojovátko, chvílemi připomínající Vangelisovo The City /****/ vede k požárnickému mixu USELESS /pochopíte v 185 sekundě/, dalšímu kandidátovi na nejlepší song ULTRY. Obě ***** /minus hvězdička za požárníky/

Já se uhvězdičkuju. Gahan se sám vyjádřil, že se mu v SISTER OF NIGHT podařil jeden z nejlepších vokálů, co kdy nazpíval a zřejmě má pravdu. Atmosférická sestra violatorské Waiting For The Night to fall sice začíná něco jako od Prodigy, ale již za několik chvil se stává magicky podmanivou baladou, ve které Gahan zpívá neoopakovatelným hlasem o jakési mimozemské bytosti *****

Deprese čišící z instrumentálních JAZZ THIEVES sice nedosahuje démoničnosti /výstižné slovo/ Pimpfu z Music For The Masses, ale i tak vyvolávají tři tvrdošíjně opakované tóny celkem pekelnou atmosféru. ****

Další kousek FREESTATE je překvapivě říznutý blues. Martin Gore k tomu řekl: „Mnoho lidí je příliš orientováno na styl hudby, který poslouchají. Za posledních 100 let bylo hodně opravdu zajímavé muziky, na rozdíl od posledních pěti až osmi roků." Není to vůbec špatné. ****

Druhá Martinova balada THE BOTTOM LINE za Home bohužel poněkud zaostává. Hmm...**

Mnohem lepší jest /před/ poslední výstřel INSIGHT s perfektním refrénem a optimistickým textem. Jedna z posledních vět na ULTŘE zní: „The fire still burns", což dobře vyjadřuje současný stav Depeche Mode.. *****

Jako obvykle si Depeche Mode neodpustili nějakou srandičku a flákli na konec ULTRY nedokumentovanou instrumentálku JUNIOR PAINKILLER, dočkáte se jí však až za minutu a půl po konci Insight. Také značně Pimpfoidně - depresivní. ***

ULTRA zadumaná

Celkově působí ULTRA jako naprosto totální bomba, většina fanoušků /včetně mě/ ji považuje za jedno z nejlepších alb, které Depeche Mode vydali. Album je na rozdíl od Violatoru poněkud zadumanější a vážnější, trochu mi však chybí dynamické skladby typu World In My Eyes, což je snad jediný styl, který se na tomto albu nevyskytuje /možná It´s No Good jej trochu připomíná/. Také jsem se podivoval nad mixováním tvrdých prvků do pomalých balad - viz Sister Of Night a její brutální začátek. Podotýkám, že to ale není na škodu, je to dokonce celkem zajímavéDalší kousek FREESTATE je překvapivě říznutý blues. Martin Gore k tomu řekl: „Mnoho lidí je příliš orientováno na styl hudby, který poslouchají. Za posledních 100 let bylo hodně opravdu zajímavé muziky, na rozdíl od posledních pěti až osmi roků." Není to vůbec špatné. ****

Druhá Martinova balada THE BOTTOM LINE za Home bohužel poněkud zaostává. Hmm...**

Mnohem lepší jest /před/ poslední výstřel INSIGHT s perfektním refrénem a optimistickým textem. Jedna z posledních vět na ULTŘE zní: „The fire still burns", což dobře vyjadřuje současný stav Depeche Mode.. *****

Jako obvykle si Depeche Mode neodpustili nějakou srandičku a flákli na konec ULTRY nedokumentovanou instrumentálku JUNIOR PAINKILLER, dočkáte se jí však až za minutu a půl po konci Insight. Také značně Pimpfoidně - depresivní. ***

ULTRA zadumaná

Celkově působí ULTRA jako naprosto totální bomba, většina fanoušků /včetně mě/ ji považuje za jedno z nejlepších alb, které Depeche Mode vydali. Album je na rozdíl od Violatoru poněkud zadumanější a vážnější, trochu mi však chybí dynamické skladby typu World In My Eyes, což je snad jediný styl, který se na tomto albu nevyskytuje /možná It´s No Good jej trochu připomíná/. Také jsem se podivoval nad mixováním tvrdých prvků do pomalých balad - viz Sister Of Night a její brutální začátek. Podotýkám, že to ale není na škodu, je to dokonce celkem zajímavé