Koncert byl naprosto úžasný, přiznám se, že jsem vůbec nestudoval, co kde hráli, jaké aranže tam budou a navíc jsem měl od poslechu The Cure docela dlouhou pauzu (díky až chorobné předchozí naposlouchanosti starých alb a taky díky jejich netvorby za posledních 8 let). Takže jsem tam šel s tím, že jsem vůbec netušil, co bude. Ze startu jsem trochu tápal, co je co za píseň (hlavně proto, že to odstartovali jak live album Show postaveného na albu Wish, které je sice fajn, ale neřadím jej k těm mnou často poslouchaným), ale u Night like this jsem se chytnul a u Push už to bylo pomalu na slzičky dojetím. Každopádně jsou to ikony, za vrcholy večera považuji One Hundered Years, A Forest, Lovesong, Push, Lullaby, Burn…nejsrandovnější bylo, že jsem úplně zazdil Boys Don´t Cry a druhý den po přečtení recenzí jsem přemýšlel, kdy jí sakra hráli. Zazdil jsem jí proto, že O´Donnella nešlo s tou tamburínou nefotit, tak jsem jej fotil, on tam s tím ještě blbnul i s publikem a úplně jsem nevnímal, co to je vlastně za píseň:-) Jsem strašně rád, že jsem The Cure mohl spatřit v sestavě s O´Donnellem, protože toho považuji za takového koncertního Wildera v The Cure, který dokáže už tak dokonalou kytarovou hudbu pozvednou ještě o nějaký ten level výše díky klávesovým partům, které tomu všemu dodávají velký kus atmosféry. Robert byl zlatíčko, ty jeho tanečky, které dělal s vědomím, že neumí tančit, ale obětoval se pro chtivé publikum, neměly chybu. Zkroušený a zároveň rozverný jak malé dítě. Paráda. No a Simon klasika, snesl by i větší pódium:-)

Za mě koncert 101%/100%. Úžasný, zážitek na celý život.