Charlie slaví 64. narozeniny!

Vše nejlepší! Mistře!

já vím, že to většinou vyznívá nepatřičně, a většinou si to hlasitě žádají ti co, se v Depeche Mode moc nevyznají, ale jestli byl někdy správný čas na to říct: “Charlie, pojď s námi do studia, zkusíme tři čtyři písničky během přestávky turné, a uvidíme co to udělá” tak je ten pravý čas…a vydat to potom na konci roku společně s těmi čtyřmi z MM session, no nebylo by to geniální....Kesslere slyšíš?

Vše nejlepší hlavně zdraví Charlíku

Dangerous, lépe to napsat nešlo..absolutní souhlas! Doufám, ze slyší

Dangerous, noooooooooooo krásný sen. Jestli je Gahan ikonou depeche mode, Gore jehich mozkem, tak Alan byl vždy jejich mozkem zvukovým. Pro mne stále i po letech člověk, jehož absence je zvukově sakra znát.

Vše nejlepší od všech Devotees.

Samozřejmě přeji vše něj pane Wildere

To Dangerous: Jak píšeš, jeho nápady a hlavně hlava mi v DM prostě chybí.

Když jsem DM začal brát vážně, bylo mi 11 a Mistrovi 30. Nikdy by mě tenkrát nenapadlo, že budu slavit jeho padesáté, šedesáté, nebo jako dnes, jeho čtyři a šedesáté narozeniny. Máme toho “spolu” za sebou už dost a dost. A až na pár chvil (no jasně, že ty nejhorší byly před 28 lety) to bylo vždy něco úžasného. Byl a je to jeden z lidí, kteří významně ovlivnili můj život. Když jsme se s kamarádem v pubertě pokoušeli dělat muziku, tak jeho nenapodobitelný a vždy jasný rukopis pro nás byl obrovským (a samozřejmě nedosažitelným) vzorem.
Jeho smysl pro gradaci skladby, pro moment absolutního vrcholu, na kterém jí pak udržel až do úžasného finále, které přišlo vždy tak úplně přirozeně, jeho vrstvení zvukových linek, které jedna bez druhé nejsou ničím, ale spolu dávají až mrazivě dokonalý smysl… To vše dotažené k dokonalosti v IYR přesně v čase 3:30… Jo, to je dnešní oslavenec…
Všechno nejlepší, Mistře…

Tak klidnej a pěknej důchod.
Pro mě byl jeho odchod o to horší,že furt vidím ten plakát nad postelou,první,kterej jsem měl.A ač jsem věděl,že zpěvák je jinej,tak Alana jsem měl nejraději.Nevím proč,ale to byl prostě sympaťák a depešák jako prase.Super.že s náma jel,ne…

Alan byl největší fešák a taky přelomem 80/90 hudební mág. Nechť žije v pokoji !

Coby bažant jsem si je před x lety rozdělila:
Prdelka bude můj manžel
Fletch můj tajný milenec se kterým budu dělat… experimenty
Bizon, nejlepší kámoš se kterým o sobě budeme tajně snít
A Čárls můj šílený držitel ve sklepení ( a byl jako první od kterého jsem chtěla telefoní číslo Strangelove )  byli časy

Já se teda přiznám, že jsem Alana ve svý době moc nevnímal. Neznal jsem jeho roli a byl pro mě stejně jako Fletch jen další tváří na plakátu, kterej byl o Martinovi a hlavně o Dejvovi. Až s jeho odchodem jsem čistě poslechem pochopil, jak zásadní pro kapelu byl. U Ultra mi to ještě tolik nepřišlo, byť už deska byla úplně jiná. jenže to byla i každá předchozí, tak jsem to bral jako přirozenej vývoj. Postupem času už ale ta díra začla bejt čím dál hlubší a zjevnější.

Věřím, že je Alan šťastnej, asi to tak celý mělo bejt.

Ještě ode mě poslední věc k Alanovi. Vím, že toho bylo o jeho přínosu napsáno strašně moc a hodně se zmiňují nuance, kterými dělal hudbu DM tak specifickou. Určitě je to pravda, ale zdaleka to nebylo jen o nuancích, protože jestli se po jeho odchodu něco zásadního vytratilo, byl to mimo jiné i potenciál povýšit krásnej základ na ultimativní hymnu. Ty z repertoáru kapely po jeho odchodu prakticky zmizely a náhoda to nebude. Takže jen o nuancích to určitě nebylo, on tomu dával nejen nenapdobitelnej feeling, ale když bylo potřeba, tak i určitou monumentálnost. To už se při věčných stescích tolik nezmiňuje.

Celkově jsem rád, když už tuhle složku DM nemají, že se už tolik nesnaží, nahradit ho a raději jdou cestou lehčí, průhlednější muziky, kde zůstává víc zachován právě ten základ. Pro někoho jsou to možná věčná dema, ale pro mě o mnoho milejší, než se snažit všelijakými mašinkami vycizelovat něco, co vlastně vidíš pořád stejně. Alan to totiž stejně neviděl. Dostal základy pro hrubou stavbu a postavil na ní nádhernej barák. Martin často dělal akorát to, že do zblbnutí zesiloval u tý hrubý stavby stěny, až z ní udělal bunkr, do kterýho sice nefouká, ale ani se do něj nikomu moc nechce, protože bez oken překvapivě ani nedýchá a nejde do něj slunce

Hodně by mě zajímalo, co by Alan provedl s Dejvovými kousky, bo ten chlapík skladatelskej talent evidentně má. Navíc by byl určitě vstřícnější a za změny vděčnější, než byl svýho času Martin

@Herrer: Amen

Herrer: musím s tebou, i když značně nerada (kecám ), souhlasit. Když jsem začínala, neměla jsem absolutně tucha a naivně si myslela, že to celé visí a padá na Prdelkově bedrech. Byla zvláštní ta cesta za poznáním. Budu se opakovat jak před cca dvěma lety, ale každá složka a etapa byla nepostrdatelná. Bez pana Fazole, by nebylo Depeche Mode a bez jeho odchodu by nevyniknul génius ukrytý v Prdelce. Bez menšího kecání o věku bychom přišli o surovost a preciznost, co dle mého názoru tkví v uších Čárlího a nenaučil by se na bicí. Po odchodu bychom přišli o Recoil a Bizon by možná nikdy neprojevil v DM svůj skladatelský talent a bylo by opravdu zajímavé jak by vyzněla The Secret To The End z rukou Alana, i když teď se rouhám coby Uenalův fanda Co se Andyho týče, nebyla by skupina skupinou a nerozplývala bych se ve 101 dokumentu nad jeho hraním na kytaru.
Zpět k Čarlsovi a k Ultra. Jak kdosi moudrý pravil a jeho názor se mi líbí, tak tam byl furt někde schovaný A pravděpodobně by nikdy nedovolil výsledný, pro někoho pofidérnější zvuk a kvalitu Delty nebo SOTU. Oprav mě, jestli se v něčem mýlím

@ Hanz 397
IYR je symfonie. Jak tam “chrochtá” ten basový synťák a Alana bicí... To už třeba naživo nikdy takové jako s Alanem nebude. Většinou mám sto chutí umlácenýmu Eignerovi vzít ty paličky, zlomit mu je a zahodit. Ale co už... Mistře, hodně zdraví!