Collider: Nejlepší alba devadesátek

Pamatuji si tu negativní kritiku, v Rock and Pop, na toto album. Za pár let, ten samý časopis, psal na Violator chvály. A dnes s velkou slávou objevili, že je nejlepší. Je to trapné.

Tady mám hned tři desky, který sám stavím do svý osobní TOP 10. Kromě vrcholu jedný éry v podobě Violatoru, kterej byl poslední čistě synthi deskou DM,  jsou to tyhle fúze:

Mellon Collie je naprosto fantastický dvojalbum, kde se snoubí klasickej rock s novými postupy. Miliony nápadů v praxi. Občas malinko nesoudržná, ale jako celek nesmrtelná. Pak se Smashing Pumpkins přiklonili víc k elektronice a už to s nima bylo jen horší.

OK Computer je dost možná nejlepší kytarovka všech dob, vycizelovaná do posledního tónu a opět s přesahem do jiných žánrů. Tady se Radiohead vysmekli počínajícím škatulkám včas a nejlíp, jak to jen šlo.Vznikla z toho jedna z nejvíc nekomerčně znějících a přitom mega úspěšných desek, jaký historie pop music poznala.

Hm, tak teraz neviem, kam patrí album VIOLATOR. Podľa vyššie spomenutej logiky je tento album zavŕšením ôsmej dekády 20. storočia, t.j. rokov 1981-1990, tak ako je r. 2000 zavŕšením deviatej dekády 20. stor. Tak či onak, je to jedno… Tento rebríček je fakt veľmi subjektívny až smiešny a netreba ho brať vážne (ako každý takýto a podobný rebríček). Hudba nie je o súťaží či porovnávaní, kto je lepší a kto nie…
Mimochodom - aj ja ako starý milovník hudby DM musím sebakriticky priznať, že VIOLATOR určite nie je najlepší album vydaný v r. 1990 - 2000. Skôr si myslím, že tento album bol zaslúženým zavŕšením (ukončením) prvej depešáckej dekády, kedy sa skupina snažila, vyvíjala, inovovala, veľa koncertovala a nakoniec sa dostavil zaslúžený úspech a rešpekt, tak u kritiky, ako aj u publika.

dark word súhlasím s tebou, že “VIOLATOR určite nie je najlepší album vydaný v r. 1990 - 2000”, veď v roku 1993 vyšiel SOFAD.
Prepáč, ale pýtalo si to urobiť malý vtípek. Hoci viem, že si to myslel inak.

Velmi diskutabilní, zejména z důvodu, že DM vydali své opus magnum již dne 17. 3. 1986.

Hm, zaujímavé odpovede. Nemožno s nimi nesúhlasiť. Podstatné pre skupinu je vydať album, ktorý je v danom čase najlepší z ich tvorby a obávam sa, že v tomto smere nastal začiatkom nového milénia určitý problém… Ktosi by povedal, že už druhá polovica deväťdesiatych rokov naznačila tento trend, ale ja si dovolím nesúhlasiť. Tie temné roky mali svoj pôvab i význam, silu i odkaz…
Druhá vec je Exciter… Pred časom som čítal zaujímavý názor, ktorý vyriekol Dave v r. 2003, že ide skôr o sólový album Martina Goreho, ním (Davidom) naspievaný... Asi tak. Na druhej strane týmto albumom skončila éra čistého, konceptuálneho videnia a vnímania hudobného sveta očami Martina Goreho. Davidove malé impakty (krátery) na každom novom albume priniesol svoje otázky (otázniky)... Kto vie, akým smerom sa to bude uberať. Dopracuje sa Dave k albumovému pomeru 50/50? Bola by táto “remíza” vnímaná ako jeho víťazstvo?

Každá skupina ma své nejlepší  album (BC u DM) a taky své  nejhorší (Exciter) ... po vydání  Ex.  jsem skoro přestal být fanoušek DM, to album jsem bral jako urážku a nic se mi na na něm nelíbilo. Dokonce jsem přestal navštěvovat na nějakou dobu koncerty. Dnes se mi na Ex. pár skladeb líbí z různých důvodů...čas to vyřešil.

Presne tak… Práve teraz o niečom podobnom píše tento web:
https://www.thecure.sk/2026/05/08/podivny-album-v-podivnej-dobe-03-2026/
Ja som včera čítal článok o tom, ako niektoré albumy umelci vôbec nespomínajú, resp. za ktoré sa hanbia… Ktovie, čo by povedal Martin, resp. Dave.
Inak, ich idol David Bowie vydal v r. 1987 album s ikonickým názvom NEVER LET ME DOWN (čo asi všetci depešáci vedia) a taký bol z neho sklamaný a nespokojný, že sa rozhodol o jeho lepšiu verziu, t.j. celý ho prekopal tak, ako si to pôvodne predstavoval a tak v r. 2018 vyšiel jeho remaster.
Tento nápad sa mi celkom pozdáva. Onoho času sa sám BONO “vyhrážal”, že nahrajú ešte raz POP. Ale neskôr od tejto myšlienky upustili, údajne by to bolo príliš drahé... ?! Pre U2! Tak potom neviem… Kto by si to mohol najskôr dovoliť, ak nie títo írski boháči…

Ať si kdo chce co chce říká,píše nebo Bůh ví co,pro mě jsou DM vždy MFTM a pak ten zbytek. Něco lepší, něco horší, ale tak to už chodí. A taky,jak naznačil Pavel.Z,je to o době poslechu a věku posluchače. Já osobně třeba Exciter mam vcelku rád, vyjma Dream on,ta mi prostě nesedí. V současné době jedu hodně SOFAD,což přišlo tak nějak po nasátí alba MM logicky. Co třeba vůbec nemusím je Spirit, ale určitě přijde doba,kdy názor změním. A jelikož je řeč o Violatoru,tak mě se celkově líbí všechny skladby,ale,a nevím proč, jako album mě to prostě nesedí. Bude to zřejmě oním “to není album,to je devět singlů.” Něco na závěr: na Seznam.cz v sekci Medium je moc hezký článek k výročí vydání singlu Policy of truth. Zkuste ho,možná by se hodil i sem…ale to nechám na jiné...

Objektívne vyhlásiť jeden DM album za najlepší je asi dosť problém. Môžeme objektívne riešiť rôzne parametre a uhly pohľadu. Napr. najviac predaných albumov, nejaké štatistiky obľúbenosti u fanúšikov, najviac hraných z ktorého albumu piesní na live doteraz atď. Ale slovo “najlepší” a objektívne? To už je dosť ťažké. Pre mňa napr. SOFAD. Ale už začiatok vety jasné hovorí, že to nie je objektívne.
Myslím si však, že u DM nie je jeden najlepší album, ale je ich určite 5 a možno 6 až 7. Tu už sa blížim k objektivite, ak poviem, že naj päťka je 1986 až 1993, niektorí (vrátane mňa) tam pridávajú ešte Ultra, iní (ja nie) MM.
Ale asi, opakujem, dalo by sa zhodnúť na tej päťke: 1986 – 1993 väčšinou fanúšikov (najčastejšie má každý svoj naj album práve jeden z tých piatich, ak nie, sú to skôr výnimky), samotnými členmi DM, všeobecne najobľúbenejšími a najznámejšími hitmi atď. To už sa trochu k objektivite blíži teda, že naj album DM nie je jeden, je ich minimálne 5, od 1986 do 1993.

Ano, ale 86_93 vznikla 4 alba. BC, MFTM, V, Sofad. Pokud chces pětici, tak musíš posunout čas a přidat + Ultra a pak ano, souhlasím to je nejlepších 5 alb DM. S černým vrcholem BC na samém počátku věků DM.

A fakt, Pavel.Z. Ďakujem za opravu. Ja som tak zafixovaný na svoju “zlatú päťku”, čiže aj vrátane Ultra, že som to potom celé poplietol. Tak všetky číslovky (okrem rokov samozrejme) v mojom predošlom komentári treba znížiť o 1. 
Alebo to radšej skopírujem sem opravené:

Objektívne vyhlásiť jeden DM album za najlepší je asi dosť problém. Môžeme objektívne riešiť rôzne parametre a uhly pohľadu. Napr. najviac predaných albumov, nejaké štatistiky obľúbenosti u fanúšikov, najviac z ktorého albumu hraných piesní na live doteraz atď. Ale slovo “najlepší” a objektívne? To už je dosť ťažké. Pre mňa napr. SOFAD. Ale už začiatok vety jasné hovorí, že to nie je objektívne.
Myslím si však, že u DM nie je jeden najlepší album, ale sú určite 4 a možno 5 až 6. Tu už sa blížim k objektivite, ak poviem, že naj štvorica je 1986 až 1993, niektorí (vrátane mňa) tam pridávajú ešte Ultra (čiže naj “zlatá pätica”), iní (ja nie) MM.
Ale asi, opakujem, dalo by sa zhodnúť na tej štvorici: 1986 – 1993 väčšinou fanúšikov (najčastejšie má každý svoj naj album práve jeden z tých štyroch, ak nie, sú to skôr výnimky), samotnými členmi DM, všeobecne najobľúbenejšími a najznámejšími hitmi atď. To už sa trochu k objektivite blíži teda, že naj album DM nie je jeden, sú minimálne 4, od 1986 do 1993.

Nejlepší... To je fakt peklo, říct jednu. Řekl bych nejikoničtější s tím, že bych vybral desku, která má to NĚCO a tím je pro mě MFTM.

Hudba jako celek včetně top kvality i tam, kde mají jiní často vatu - done!
Naprosto nezaměnitelnej zvuk, kterej zároveň zůstává technicky kvalitní - done!
Ikonický, nesmrtelný hymny - done!
Vizuál, klipy a celkově soudržnost image, definující DM brand - done!
Globální úspěch a Tour, která definitivně změnila vše - done!

Je to samozřejmě subjektivní, ale přidávám se k d.stripped. Kdybych musel vybrat, MFTM je nejvíc.

Dekáda 1983 -1993 bola proste pre DM atraktívna, od čias budovania, stúpania na vrchol až po dosiahnutie najťažšieho vrcholu (výstupu) na horu K2 rozumej SOFAD. Potom spoznali aj “dark side of the fame” a takmer ich to stálo život… Mali tam všetko - dobré albumy, zaujímavé kolekcie singlov, koncertný dvojalbum, Devotional tour… Uf, vďaka tejto desaťročnici sa stali nesmrteľnými…
ULTRA je pre mňa takou (čiernou) labuťou piesňou za tým všetkým…
Od vydania albumu EXCITER si musíme zvyknúť na to, že nie vždy sa vydá najlepší album, raz je to dobré, raz veľmi dobré a pod. Ja som našťastie vždy na tom-ktorom albume od, r. 2001 našiel aspoň dve-tri piesne, ktoré mi niečo dali…
Osobne tiež hlasujem za album MFTM, keďže má aj silnú inštrumentálnu časť, dokonca klasiku, ak rátame aj single…  A bol môj prvý a na to sa nezabúda.

dark word: Já úplně bez alibismu napíšu, že se mi více či méně libí všechna alba. Nebo jinak, líbí se mi snad všechny DM písničky. Ta stopa, ten podpis, proč tu kapelu miluju, je IMHO primárně v písničkách a byla i na těch míň povedenejch albech. S čím mám problém, je háv, do kterýho písničky začali časem oblíkat. I Come Back by byla vlastně fajn, nebejt toho všeho, co jí z nějakýho důvodu při produkci provedli. A tak bych mohl pokračovat. Broken mohlo bejt wow, a vyústilo ve velký au! Co provedli s potenciálem Wrong je čistá hereze.

Na druhou stranu, kdyby zůstal jen atraktivní háv, o což se snaží všechny ty “DM friendly” bandy hlavně z německý provenience, pro mě osobně je to zoufale neatraktivní. Nikomu neberu, že se mu to líbí, ale nechápu to.

Kdybych to měl shrnout, DM jsou pro mě spešl něčím jiným, než zvukama, jaký je v jejich tvorbě provází. Že byly kdysi i ty okolní zvuky perfektní, je jenom obří devíza a důkaz absolutní geniality jedný éry. Po odchodu Alana už to nemohlo bejt stejný. Když narušíš dokonalost, dostaneš prostě míň. Ale i to míň může bejt furt krásný.

A co si o dosavadní diskuzi zde myslí pan Grok:

Celkově klasická depešácká diskuse: láska k minulosti, mírná deprese z přítomnosti a vědomí, že po Alanu Wilderovi už to nikdy nebylo ono. Každý má svůj „ten pravý“ album, ale všichni se shodnou, že Colliderův seznam je jen další zbytečný clickbait, který stejně nikdo nebere vážně… a přesto o něm ochotně diskutují 15 komentářů.
Typický československý fanklub: vášnivý, sebereflektivní a lehce nostalgicky hořký. Jako kdyby si pustili Enjoy the Silence a pak si stěžovali, že dnes už ticho nikdo neumí.

Pre mňa Memento Mori , Violator 2, proste super album, synth a žiadne nezmysly jak na albume Spirit