Rozhovor s Martinem L. Gorem k uvedení do Síně slávy

Martin L. Gore poskytl rozhovor Billboard Magazine k upříležitosti uvedení Depeche Mode do Rock and Roll Hall of Fame.

Před uvedením kapely do Rockové síně slávy během virtuálního ceremoniálu v roce 2020 (který zahrnuje eklektickou skupinu hudebníků hovořících o dopadu DM), který bude vysílán na HBO 7. listopadu, zakládající člen a primární skladatel Martin L. Gore odpověděl na několik otázek pro Billboard o jedinečné trajektorii skupiny a jejich dlouhodobém vztahu s Mute Records a Danielem Millerem.

Gratulujeme vám k uvedení do Rock and Roll Hall. Samozřejmě, že Rock Hall uvádí soubory, které přesahují striktní definici rockové hudby, ale bránili by se členové tomu, aby byli nazýváni „rockovou kapelou“? Záleží vám vůbec na takových nálepkách?

MG: Myslím, že jsme vždy měli velmi elektronický základ, ale už dávno jsme přijali mnoho rockových tradic. Bývali jsme elektroničtí puristé, ale to se někdy v 80. letech změnilo, když jsme začali používat kytary a jiné nástroje, takže nemám problém s tím, aby nám říkali rock.

Navzdory dohodám s velkými společnostmi si Depeche Mode udržují dlouhodobou loajalitu k Mute Records. Jak zásadní byla Mute pro úspěch raných Depeche Mode?

MG: Myslím, že jsme měli velké štěstí, že jsme na Daniela narazili, a to velmi brzy v naší kariéře a začali s ním pracovat. Byl pro nás jako otec. I když nebyl tak starý, měl mnohem více zkušeností než my. Opravdu nám pomohl řídit naši kariéru od prvního dne a je součástí příběhu dodnes. Stále se podílí na všech aspektech tvorby naší hudby a my stále bereme jeho rady.

Pokud byste si měli vybrat jedno album jako zásadní bod obratu v kariéře kapely nad rámec kritikou oblíbeného Violator, která nahrávka by to byla a proč?

MG: Pro mě, kromě Violator, byla velkým obratem kapely deska Black Celebration. Myslím, že jsme se jím dostali do temné uličky, v která se nám dost líbilo.

Co je podle vás nejvíce nepochopenou skladbou kapely, co se týče toho, jak jste ji zamýšleli a jak byla přijata?

MG: Myslím, že moje písně jsou často velmi nepochopené. Lidé o nich mají nejrůznější interpretace a častěji jsou vzdálené miliony mil od toho, co jsem původně zamýšlel. Myslím, že to je jedna z užitečných věcí a síla hudby.

Kritici, zejména ve Velké Británii, v 80. letech nerespektovali Depeche Mode. V dnešní době nejvýznamnější kapely naší éry k vám chovají velkou úctou. Kdy si skupina uvědomila, že došlo ke změně veřejného mínění?

MG: Nemohu si přesně vzpomenout, kdy to bylo, ale pamatuji si, že jsme někdy na začátku milénia absolvovali propagační turné. Mnoho novinářů s námi vyrostlo a všichni vypadali, že jsou uber fanoušci. Pamatuji si, jak jsem chodil na rozhovory a každý si s sebou přinesl své sbírky nahrávek. Místo toho, abychom museli bojovat s novináři, kteří nás nenáviděli, museli jsme jim podepisovat všechna ta naše alba.