Depeche Mode Czechia
Fanklub Depeche Mode pro Českou a Slovenskou republiku

Soukromá zóna


Hlavní navigace



Depeche Mode Czechia

30 let od vydání Violator - 3. část

Ilustrativní: 30 let od vydání Violator - 3. část

Do londýnského studia za kapelou dorazil i vizuální umělecký vedoucí řekněme, jménem Anton Corbijn, který kapele přednesl svou ideu, jak naložit s videoklipem k druhému singlu... k písni Enjoy The Silence.

 

Do londýnského za kapelou dorazil i vizuální umělecký vedoucí řekněme, jménem Anton Corbijn, který kapele přednesl scou ideu, jak naložit s videoklipem k druhému singlu, písni Enjoy The Silence: „Měl jsem takovou myšlenku: král, jako symbol někoho, kdo má úplně všechno a hledá něco jednoduchého. Něco co je dostupné nám ostatním, nepotřebuje peníze, prochází různými místy a hledá, kde by se mohl chvíli posadit a mít klid.  Nejsem příliš zdatný ve vysvětlování svých myšlenek a nápadů, nepřipravuji scénáře. To není arogance, ale tak to u mne funguje, mám to jen ve své hlavě. A tak není divu, že když jsem s tím přišel, tak se členové kapely velmi bránili mému nápadu. Chápal jsem je. Měli pocit, že se jim povedla výjimečná skladba, možná nejlepší do té doby a nedovedli si představit, jak to bude fungovat. Musel jsem se s tímto nápadem třikrát vrátit, bylo pro mne obtížné přijít s něčím jiným. Kdykoliv jsem tu skladbu poslouchal, vždy se ke mně ta idea vracela,“ vzpomínal po letech Corbijn.
„Když Anton přišel s tím, že se já budu procházet jako král s lehátkem, tak jsem si myslel, že úplně zešílel,“ vzpomíná Gahan. Kapela nakonec na Corbijnův nápad přistoupila. Inspiraci ke svému záměru načerpal Anton načerpal z knížky Malý princ od francouzského spisovatele Antoine de Saint-Exuperyho. Příběh knihy vypráví o pilotovi, který se setkává s princem. Na jeho planetě má princ růži, kterou miluje a snaží se ji chránit, ale ta, zdá se, jeho cit neopětuje. Malý princ opouští svůj domov a kvůli ní prochází různými planetami, podobně jako Gahan prochází v klipu různými místy Země, která vypadají velmi odlišně, jako různé světy, aby konečně našel to, po čem touží. Princova růže má lidské vlastnosti, dobré i zlé. Díky ní se princ naučí, že to co je důležité, je očím neviditelné. Corbijn, záběry na putujícího Gahana prokládá záběry na kapelu a záběry na symbol univerzální lásky – růži.
Samotné natáčení se pro Gorea, Fletchera a Wildera omezilo pouze na pár hodin ve studiu. Pro Gahana bylo ovšem mnohem náročnější. Čekalo jej cestování s Corbijnem a producentem Richardem Bellem po Evropě. Video natáčeli v listopadu ve Skotsku (Balmoral Castle), Švýcarsku, Portugalsku. Ve švýcarských Alpách během putování v hlubokém sněhu došla Gahanovi trpělivost: „Měli jsme s sebou helikoptéru, která stála na vrcholu hory, Anton hodlal udělat záběr z opravdu velké vzdálenosti. Byla tam hezká scenérie, samý sníh a já jen malá postavička v něm a tak jsem řekl: „Víš co Richarde“, sundal jsem korunu, posadil mu ji na hlavu, podal jsem mu královskou róbu a řekl jsem: „Udělej to sám, kámo!“ Nastoupil jsem do helikoptéry a dal si v hotelu horkou čokoládu.“
Podzim 1989 byl v Evropě obdobím velkým politických změn, Depeche Mode během natáčení alba sledovali u televizních zpráv zboření Berlínské zdi, místa které znali velmi dobře z dob natáčení alb v letech 1983 – 1986. Začátkem podzimu Depeche Mode udělali krátké promo turné se singlem Personal Jesus po evropských televizních show: 17. 9. v italském Riva Del Garda, v německých show WWF Clubu, Countdown, v Londýně v pořadu Hit Studio International, ve španělské televizi TVE1 v pořadu Pero Esto Que Es a 1. listopadu ve francouzské Sacré Soirée. O měsíc později se vrátili do Německa, přesněji do dortmundské Westfalenhallen, aby v Peter´s Pop Show, festivalu nejpopulárnějších evropských, ale i světových hvězd, předvedli svůj aktuální singl Personal Jesus a také jedno velké překvapení. Depeche Mode se v Peter´s Pop Show objevovali v 80. letech pravidelně a jejich popularita v Německu byla dlouhodobě na vysoké úrovni. Dortmundská hala naplněna 17.000 mladými hudebními fanoušky, kteří se těšili na aktuální hvězdy hitparád, švédské Roxette, (falešnou) skupinu Milli Vanilli, Janet Jacksonovou či Mikea Oldfielda a mnoho dalších. Po vystoupení R&B zpěvačky Nathalie Cole se ozval úvod Personal Jesus a na pódiu stáli černěodění Gore a Wilder, Fletcher v bílém nátělníku se zobrazeným  krucifixem, ve stejném nátělníku v černém provedení k bílým kalhotám a pod koženou bundou frontman Gahan. Velmi zdařilý outfit k již tak kontroverzní skladbě. A náhle jako by celá aréna přišla pouze na tuto jedinou skupinu. V hledišti se objevují transparenty Depeche Mode a radost publika je doslova hmatatelná. Gahan shazuje bundu, Personal Jesus končí a kapela si s úsměvem na rtech užívá radost publika. A do toho zní úvodní tóny video verze Enjoy The Silence, skladby kterou do té doby veřejně Depeche Mode nikdy nehráli. Přesto už během úvodních tónů zní rytmický potlesk publika, jakmile se poprvé ozývá refrén „All I Ever Wanted …“ je už jasné nejen skupině samotné, že tohle bude hit, jaký Depeche Mode ještě nikdy neměli. A ví to nejen Depeche Mode a fanoušci v hale, ale díky přenosu druhého německého kanálu ZDF také dva milióny Němců dívající se na show a také mnoho československých fanoušků, kteří na svých televizích program naladili. Kapela téměř celou skladbu doslova září úsměvy a i Alan Wilder se pod slunečními brýlemi usmívá, jako by si myslel: „Vidíte, já to říkal, že to bude hit.“ Skladba končí a publikem prochází euforie nadšení.
Singl Enjoy The Silence se objevuje na pultech 5. února 1990. Nejprve jako 7“ vinyl s b-stranou Memphisto, náladovou instrumentální skladbou. Martin Gore o ní řekl: „Memphisto je jméno imaginárního filmu o Elvisovi a Ďáblovi, ten film jsem si stvořil v mé mysli. Elvis je z Memphisu a Mephisto je ďábel.“ Na dvou 12“ vinylech se objevují remixy Enjoy The Silence - Ricki Tik Tik Mix od Daniela Millera a Phil Legg, Bass Line, Hands And Feet Mix, Ecstatic Dub – od Francois Kevorkiana, již zmíněná Harmonium verze a Memphisto a také další instrumentální kompozice nazvaná Sibeling, u které se Gore nechal inspirovat finským klasickým skladatelem, autorem sedmi symfonií a stvořitelem vlastního stylu Jeana Sibeliem. Dále byl vydán speciální 12“ vinyl s více než patnáctiminutovým remixem Enjoy The Silence nazvaným The Quad: Final Mix na kterém se podíleli Tim Simenon, Holger Hiller, Gareth Jones s Mimi Izumi Kobayashi a Adrian Sherwood s Davidem Harrowem, jako zvukový inženýr pracoval na tomto mixu Paul Kendall (mj. pozdější spolupracovník Alana Wildera na projektu Recoil).
Do britské hitparády vstoupil singl Enjoy The Silence na 17. místě, o týden později již byl na šesté pozici v žebříčku a pozici si udržel po tři týdny. Singl Enjoy The Silence vrátil Depeche Mode po téměř šesti letech do Top 10 singlové hitparády ve Velké Británii. Posledním zásekem do té doby byla  skladba  Master And Servant v srpnu 1984, která dosáhla na 9. pozici. V Německu se singl dostal na druhé místo a téměř ve všech evropských hitparádách se umístil mezi nejlepšími deseti. Ve Spojených státech Depeche Mode dosáhli na osmou pozici v Billboard Singles Chart, bylo to poprvé kdy Depeche Mode dosáhli v USA svým singlem na Top 10 (a budoucnost ukáže, že i naposledy).
Depeche Mode se krátce po vydání singlu vydali na další krátké promo turné po Evropě, aby prezentovali své nové nahrávky novinářům, poskytovali interview a odehráli své nové singly pro TV show. Druhé promo turné začalo 20. února v holandském Amsterdamu v TV pořadu "Countdown", a i když popularita kapely v Holandsku byla (a stále je), vedle Velké Británii, nejnižší v Evropě, byla atmosféra a odezva publika velmi dobrá a vystoupení rozhodně pomohlo k tomu, že se singl dostal v holandské hitparádě na 5. místo (pro srovnání předchozí singl Personal Jesus zůstal „viset“ na 62. místě). Po vystoupení se podle vzpomínek asistenta kapely Daryla Bamonteho vydala skupina na večeři do indonéské restaurace, když dostali zprávu, že Nitzer Ebb jsou ve městě a že hodlají s Depeche Mode vyrazit do nočního Amsterdamu. „Když jsme dorazili za nimi do hotelu, byli už docela v náladě a pěkně hluční, Fletch, Dave i Alan šli spát, zatímco Martin a já jsme se rozhodli jít do jednoho klubu s Dougem a Bonem, ale překvapivě bylo zavřeno.  A tak jako správní vyslanci své země, jsme se vydali do proslulé místní "Seedy Side", ale nic zvláštního tam nebylo, Martinovi po chvíli došla trpělivost a vrátil se do hotelu, to Doug se okamžitě vydal na krátkou procházku - přes střechu policejního auta!.“
Takhle to vypadá, že Depeche Mode si své užívání nočního života odbyli během natáčení desky v Miláně, ale již druhý den podle Bamonteho slov znovu „řádili“ v opravdu dobrém místním 'New Age' klubu. Poté se vydali na festival v italském San Remo, kde už vystupovali v loňském roce. Depeche Mode odehráli opět Enjoy The Silence. „Po show jsme si všichni vyšli s některými z ostatních zúčastněných kapel, včetně Curiosity Killed The Cat, The Alarm a The Mission. Byla tam opravdu dobrá atmosféra mezi všemi kapelami a pár lidí šlo dokonce jamovat na podium. Většina skladeb byla standardní 'bluesová' čísla, která byla celkem nudná, ale The Mission zachránili večer, když předvedli brilantní předělávky Garyho Glittera, které ale uťala manažerka klubu, když nechala vyhodit ze scény Wayne Husseyho (The Mission), za nevhodné chování na pódiu!“ vzpomíná dále Bamonte a přidává i zážitek z následujícího dne: „Skupina se věnovala novinářům a pro mě ten den začal dobře - Alanovi došlo spodní prádlo a tak jsem byl vyslán, abych nějaké nakoupil! Zbytek dne jsme strávili na pláži, zatímco skupina poskytovala rozhovory, večer jsme trávili znovu v klubu, DJ hrál Pump Mix Personal Jesus a večer skončil tím, že lidi tančili na stolech.“
Po zážitcích v San Remo, zamířili do Paříže. Kde v televizní show nazvané 'Surprise Surprise' opět předvedli Enjoy The Silence. Poslední zastávkou byla španělská metropole Madrid. Daryl Bamonte vzpomíná: „Dave a Alan jeli udělat interview do místní rozhlasové stanice. Když se poté vrátili k autu, tak byli pronásledováni asi 500 fanoušky! Řidič se otočil směrem do města a myslel, že najde únikovou zkratku - jenže jediná cesta byla zablokována kamiónem. Vůz s Davem a Alanem byl obsypán fanoušky, kteří doslova šíleli, Dave později řekl, že to bylo celkem děsivé. Ingo, bodyguard, vystoupil z auta a začal křičet na fanoušky, dokud se nerozutekli. Večer Depeche Mode vystoupili v televizní show nazvané 'Rick' O 'Pop', a zahráli Enjoy The Silence a Personal Jesus. Publikum se zdálo být znovu tvořeno pouze fanoušky Depeche Mode, zpívali a naprosto bláznili.“ Těch 500 divokých španělských fanoušků dobývajících se do auta s Gahanem a Wilderem, se nakonec ukázalo jako pouze malá předzvěst toho co následovalo o pár dní později ve Spojených státech.
Dave Gahan ještě před cestou do USA, vysvětloval britským novinářům, proč právě Depeche Mode přežili deset let existence až k albu Violator: „Nikdy jsme se nevezli na módní vlně nebo se pokoušeli jít s trendy. Jdeme do naší druhé dekády a stále jsme svěží. Nikdy jsme nechtěli být velcí za pět minut. Ano, změnili jsme se, ale všechny ty změny byly přirozené. Nikdo nás netlačil nějakým směrem. Vždy jsme dělali to, co jsme chtěli a jak jsme chtěli,“ řekl Gahan pro Melody Maker a pro Sky Magazine doplnil: „Jsme ukryti v našem malém světě, přes všechny ty úspěchy jsme stále anonymní lidé. To se nám líbí. Jsme Pink Floyd osmdesátých a devadesátých let. Mnoho lidí nezná naše tváře, ale když slyší Depeche Mode, řeknou, ó ano.“ Nutno připomenout, že to pronesl v období, kdy si členové Depeche Mode velmi bedlivě střežili své soukromí. „Cítíme to jako nový začátek.” pokračoval Gahan pro Melody Maker. „Chtěli jsme, aby Violator bylo velmi přímé album. Velmi minimalistické, tak minimalistické, jak jen Depeche Mode mohou být. Možná to bude znít namyšleně, ale tohle je velmi zralá deska. Velmi kompaktní a velmi povznášející. Víte, vždy jsme byli unikátní v tom, co jsme dělali. Nedávno, když jsme byli ve studiu a Martin poslouchal mnoho našich starých alb, tak se náhle otočil a řekl: ‘Jsme zatraceně zvláštní!’ A to je pravda. Jsme pořádně divní. Ale není to naším úmyslem. Když skládáme a nahráváme, nepřemýšlíme o sobě jako o podivínech. Je to prostě způsob, jak my pracujeme. Pro nás je to normální.“

 

„Měl jsem takovou myšlenku: král, jako symbol někoho, kdo má úplně všechno a hledá něco jednoduchého. Něco co je dostupné nám ostatním, nepotřebuje peníze, prochází různými místy a hledá, kde by se mohl chvíli posadit a mít klid.  Nejsem příliš zdatný ve vysvětlování svých myšlenek a nápadů, nepřipravuji scénáře. To není arogance, ale tak to u mne funguje, mám to jen ve své hlavě. A tak není divu, že když jsem s tím přišel, tak se členové kapely velmi bránili mému nápadu. Chápal jsem je. Měli pocit, že se jim povedla výjimečná skladba, možná nejlepší do té doby a nedovedli si představit, jak to bude fungovat. Musel jsem se s tímto nápadem třikrát vrátit, bylo pro mne obtížné přijít s něčím jiným. Kdykoliv jsem tu skladbu poslouchal, vždy se ke mně ta idea vracela,“ vzpomínal po letech Corbijn.

„Když Anton přišel s tím, že se já budu procházet jako král s lehátkem, tak jsem si myslel, že úplně zešílel,“ vzpomíná Gahan. Kapela nakonec na Corbijnův nápad přistoupila. Inspiraci ke svému záměru načerpal Anton načerpal z knížky Malý princ od francouzského spisovatele Antoine de Saint-Exuperyho. Příběh knihy vypráví o pilotovi, který se setkává s princem. Na jeho planetě má princ růži, kterou miluje a snaží se ji chránit, ale ta, zdá se, jeho cit neopětuje. Malý princ opouští svůj domov a kvůli ní prochází různými planetami, podobně jako Gahan prochází v klipu různými místy Země, která vypadají velmi odlišně, jako různé světy, aby konečně našel to, po čem touží. Princova růže má lidské vlastnosti, dobré i zlé. Díky ní se princ naučí, že to co je důležité, je očím neviditelné. Corbijn, záběry na putujícího Gahana prokládá záběry na kapelu a záběry na symbol univerzální lásky – růži.

 

Samotné natáčení se pro Gorea, Fletchera a Wildera omezilo pouze na pár hodin ve studiu. Pro Gahana bylo ovšem mnohem náročnější. Čekalo jej cestování s Corbijnem a producentem Richardem Bellem po Evropě. Video natáčeli v listopadu ve Skotsku (Balmoral Castle), Švýcarsku, Portugalsku. Ve švýcarských Alpách během putování v hlubokém sněhu došla Gahanovi trpělivost: „Měli jsme s sebou helikoptéru, která stála na vrcholu hory, Anton hodlal udělat záběr z opravdu velké vzdálenosti. Byla tam hezká scenérie, samý sníh a já jen malá postavička v něm a tak jsem řekl: „Víš co Richarde“, sundal jsem korunu, posadil mu ji na hlavu, podal jsem mu královskou róbu a řekl jsem: „Udělej to sám, kámo!“ Nastoupil jsem do helikoptéry a dal si v hotelu horkou čokoládu.“

 

Podzim 1989 byl v Evropě obdobím velkým politických změn, Depeche Mode během natáčení alba sledovali u televizních zpráv zboření Berlínské zdi, místa které znali velmi dobře z dob natáčení alb v letech 1983 – 1986. Začátkem podzimu Depeche Mode udělali krátké promo turné se singlem Personal Jesus po evropských televizních show: 17. 9. v italském Riva Del Garda, v německých show WWF Clubu, Countdown, v Londýně v pořadu Hit Studio International, ve španělské televizi TVE1 v pořadu Pero Esto Que Es a 1. listopadu ve francouzské Sacré Soirée. O měsíc později se vrátili do Německa, přesněji do dortmundské Westfalenhallen, aby v Peter´s Pop Show, festivalu nejpopulárnějších evropských, ale i světových hvězd, předvedli svůj aktuální singl Personal Jesus a také jedno velké překvapení. Depeche Mode se v Peter´s Pop Show objevovali v 80. letech pravidelně a jejich popularita v Německu byla dlouhodobě na vysoké úrovni. Dortmundská hala naplněna 17.000 mladými hudebními fanoušky, kteří se těšili na aktuální hvězdy hitparád, švédské Roxette, (falešnou) skupinu Milli Vanilli, Janet Jacksonovou či Mikea Oldfielda a mnoho dalších. Po vystoupení R&B zpěvačky Nathalie Cole se ozval úvod Personal Jesus a na pódiu stáli černěodění Gore a Wilder, Fletcher v bílém nátělníku se zobrazeným  krucifixem, ve stejném nátělníku v černém provedení k bílým kalhotám a pod koženou bundou frontman Gahan. Velmi zdařilý outfit k již tak kontroverzní skladbě. A náhle jako by celá aréna přišla pouze na tuto jedinou skupinu. V hledišti se objevují transparenty Depeche Mode a radost publika je doslova hmatatelná. Gahan shazuje bundu, Personal Jesus končí a kapela si s úsměvem na rtech užívá radost publika. A do toho zní úvodní tóny video verze Enjoy The Silence, skladby kterou do té doby veřejně Depeche Mode nikdy nehráli. Přesto už během úvodních tónů zní rytmický potlesk publika, jakmile se poprvé ozývá refrén „All I Ever Wanted …“ je už jasné nejen skupině samotné, že tohle bude hit, jaký Depeche Mode ještě nikdy neměli. A ví to nejen Depeche Mode a fanoušci v hale, ale díky přenosu druhého německého kanálu ZDF také dva milióny Němců dívající se na show a také mnoho československých fanoušků, kteří na svých televizích program naladili. Kapela téměř celou skladbu doslova září úsměvy a i Alan Wilder se pod slunečními brýlemi usmívá, jako by si myslel: „Vidíte, já to říkal, že to bude hit.“ Skladba končí a publikem prochází euforie nadšení.

 

Singl Enjoy The Silence se objevuje na pultech 5. února 1990. Nejprve jako 7“ vinyl s b-stranou Memphisto, náladovou instrumentální skladbou. Martin Gore o ní řekl: „Memphisto je jméno imaginárního filmu o Elvisovi a Ďáblovi, ten film jsem si stvořil v mé mysli. Elvis je z Memphisu a Mephisto je ďábel.“ Na dvou 12“ vinylech se objevují remixy Enjoy The Silence - Ricki Tik Tik Mix od Daniela Millera a Phil Legg, Bass Line, Hands And Feet Mix, Ecstatic Dub – od Francois Kevorkiana, již zmíněná Harmonium verze a Memphisto a také další instrumentální kompozice nazvaná Sibeling, u které se Gore nechal inspirovat finským klasickým skladatelem, autorem sedmi symfonií a stvořitelem vlastního stylu Jeana Sibeliem. Dále byl vydán speciální 12“ vinyl s více než patnáctiminutovým remixem Enjoy The Silence nazvaným The Quad: Final Mix na kterém se podíleli Tim Simenon, Holger Hiller, Gareth Jones s Mimi Izumi Kobayashi a Adrian Sherwood s Davidem Harrowem, jako zvukový inženýr pracoval na tomto mixu Paul Kendall (mj. pozdější spolupracovník Alana Wildera na projektu Recoil).

 

Do britské hitparády vstoupil singl Enjoy The Silence na 17. místě, o týden později již byl na šesté pozici v žebříčku a pozici si udržel po tři týdny. Singl Enjoy The Silence vrátil Depeche Mode po téměř šesti letech do Top 10 singlové hitparády ve Velké Británii. Posledním zásekem do té doby byla  skladba  Master And Servant v srpnu 1984, která dosáhla na 9. pozici. V Německu se singl dostal na druhé místo a téměř ve všech evropských hitparádách se umístil mezi nejlepšími deseti. Ve Spojených státech Depeche Mode dosáhli na osmou pozici v Billboard Singles Chart, bylo to poprvé kdy Depeche Mode dosáhli v USA svým singlem na Top 10 (a budoucnost ukáže, že i naposledy).

Depeche Mode se krátce po vydání singlu vydali na další krátké promo turné po Evropě, aby prezentovali své nové nahrávky novinářům, poskytovali interview a odehráli své nové singly pro TV show. Druhé promo turné začalo 20. února v holandském Amsterdamu v TV pořadu "Countdown", a i když popularita kapely v Holandsku byla (a stále je), vedle Velké Británii, nejnižší v Evropě, byla atmosféra a odezva publika velmi dobrá a vystoupení rozhodně pomohlo k tomu, že se singl dostal v holandské hitparádě na 5. místo (pro srovnání předchozí singl Personal Jesus zůstal „viset“ na 62. místě). Po vystoupení se podle vzpomínek asistenta kapely Daryla Bamonteho vydala skupina na večeři do indonéské restaurace, když dostali zprávu, že Nitzer Ebb jsou ve městě a že hodlají s Depeche Mode vyrazit do nočního Amsterdamu. „Když jsme dorazili za nimi do hotelu, byli už docela v náladě a pěkně hluční, Fletch, Dave i Alan šli spát, zatímco Martin a já jsme se rozhodli jít do jednoho klubu s Dougem a Bonem, ale překvapivě bylo zavřeno.  A tak jako správní vyslanci své země, jsme se vydali do proslulé místní "Seedy Side", ale nic zvláštního tam nebylo, Martinovi po chvíli došla trpělivost a vrátil se do hotelu, to Doug se okamžitě vydal na krátkou procházku - přes střechu policejního auta!.“

 

Takhle to vypadá, že Depeche Mode si své užívání nočního života odbyli během natáčení desky v Miláně, ale již druhý den podle Bamonteho slov znovu „řádili“ v opravdu dobrém místním 'New Age' klubu. Poté se vydali na festival v italském San Remo, kde už vystupovali v loňském roce. Depeche Mode odehráli opět Enjoy The Silence. „Po show jsme si všichni vyšli s některými z ostatních zúčastněných kapel, včetně Curiosity Killed The Cat, The Alarm a The Mission. Byla tam opravdu dobrá atmosféra mezi všemi kapelami a pár lidí šlo dokonce jamovat na podium. Většina skladeb byla standardní 'bluesová' čísla, která byla celkem nudná, ale The Mission zachránili večer, když předvedli brilantní předělávky Garyho Glittera, které ale uťala manažerka klubu, když nechala vyhodit ze scény Wayne Husseyho (The Mission), za nevhodné chování na pódiu!“ vzpomíná dále Bamonte a přidává i zážitek z následujícího dne: „Skupina se věnovala novinářům a pro mě ten den začal dobře - Alanovi došlo spodní prádlo a tak jsem byl vyslán, abych nějaké nakoupil! Zbytek dne jsme strávili na pláži, zatímco skupina poskytovala rozhovory, večer jsme trávili znovu v klubu, DJ hrál Pump Mix Personal Jesus a večer skončil tím, že lidi tančili na stolech.“

 

Po zážitcích v San Remo, zamířili do Paříže. Kde v televizní show nazvané 'Surprise Surprise' opět předvedli Enjoy The Silence. Poslední zastávkou byla španělská metropole Madrid. Daryl Bamonte vzpomíná: „Dave a Alan jeli udělat interview do místní rozhlasové stanice. Když se poté vrátili k autu, tak byli pronásledováni asi 500 fanoušky! Řidič se otočil směrem do města a myslel, že najde únikovou zkratku - jenže jediná cesta byla zablokována kamiónem. Vůz s Davem a Alanem byl obsypán fanoušky, kteří doslova šíleli, Dave později řekl, že to bylo celkem děsivé. Ingo, bodyguard, vystoupil z auta a začal křičet na fanoušky, dokud se nerozutekli. Večer Depeche Mode vystoupili v televizní show nazvané 'Rick' O 'Pop', a zahráli Enjoy The Silence a Personal Jesus. Publikum se zdálo být znovu tvořeno pouze fanoušky Depeche Mode, zpívali a naprosto bláznili.“ Těch 500 divokých španělských fanoušků dobývajících se do auta s Gahanem a Wilderem, se nakonec ukázalo jako pouze malá předzvěst toho co následovalo o pár dní později ve Spojených státech.

 

Dave Gahan ještě před cestou do USA, vysvětloval britským novinářům, proč právě Depeche Mode přežili deset let existence až k albu Violator: „Nikdy jsme se nevezli na módní vlně nebo se pokoušeli jít s trendy. Jdeme do naší druhé dekády a stále jsme svěží. Nikdy jsme nechtěli být velcí za pět minut. Ano, změnili jsme se, ale všechny ty změny byly přirozené. Nikdo nás netlačil nějakým směrem. Vždy jsme dělali to, co jsme chtěli a jak jsme chtěli,“ řekl Gahan pro Melody Maker a pro Sky Magazine doplnil: „Jsme ukryti v našem malém světě, přes všechny ty úspěchy jsme stále anonymní lidé. To se nám líbí. Jsme Pink Floyd osmdesátých a devadesátých let. Mnoho lidí nezná naše tváře, ale když slyší Depeche Mode, řeknou, ó ano.“ Nutno připomenout, že to pronesl v období, kdy si členové Depeche Mode velmi bedlivě střežili své soukromí. „Cítíme to jako nový začátek.” pokračoval Gahan pro Melody Maker. „Chtěli jsme, aby Violator bylo velmi přímé album. Velmi minimalistické, tak minimalistické, jak jen Depeche Mode mohou být. Možná to bude znít namyšleně, ale tohle je velmi zralá deska. Velmi kompaktní a velmi povznášející. Víte, vždy jsme byli unikátní v tom, co jsme dělali. Nedávno, když jsme byli ve studiu a Martin poslouchal mnoho našich starých alb, tak se náhle otočil a řekl: ‘Jsme zatraceně zvláštní!’ A to je pravda. Jsme pořádně divní. Ale není to naším úmyslem. Když skládáme a nahráváme, nepřemýšlíme o sobě jako o podivínech. Je to prostě způsob, jak my pracujeme. Pro nás je to normální.“

POKRAČOVÁNÍ BRZY...

5. březen 2020 o 7:41 • Dangerous • Články

Diskuze

Diskuze neobsahuje žádny příspěvek.

Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.