Depeche Mode Cz
Fanklub Depeche Mode pro Českou a Slovenskou republiku

Soukromá zóna


Hlavní navigace




Rozhovor s producentem alba Music For The Masses Davem Bascombem (2019)

Ilustrativní: Rozhovor s producentem alba Music For The Masses Davem Bascombem (2019)

První část rozhovoru s Davem Bascombem, spoluproducentem alba Music For The Masses, pro magazín Superdeluxedition.

 

ROZHOVOR
Producent Dave Bascombe na "Hudba pro masy" Depeche Mode
4. července 2019 Paul Sinclair tagy: 1980 , dave bascombe , Depeche Mode
Dave Bascombe mluví s SDE o nahrávání alba Music For The Masses
Jako inženýr, mixer, koproducent nebo producent, Dave Bascombe má své jméno uvedeno na mnoha fajnových deskách, včetně těch od Tears For Fears , It´s Immaterial , Danny Wilson, Oleta Adams a Erasure .
V roce 1987 pracoval na šestém albu Depeche Mode Music For The Masses jako inženýr a koproducent. S nedávno vydanými 12 ″ Singles vinyl boxy Music For The Masses a Black Celebration, se SDE dostal do kontaktu s Daveem a zeptal se ho na nahrávání alba…
SuperDeluxeEdition: Jak jste se dostal k nahrávání této desky?
Dave Bascombe: Nejsem si úplně jistý… ale byl jsem osloven prostřednictvím managementu a myslím si, že to byl David Gahan, který měl rád to, co slyšel od Tears for Fears, zejména „Shout“ a pravděpodobně mě navrhl. Šel jsem s nimi na schůzku a docela jsme si padli do oka, takže to šlo vše celkem hladce.
SDE: Daniel Miller s nimi pracoval až do tohoto okamžiku a myslím si, že po předchozí albu (Black Celebration) měl pocit, že už toho bylo, prostě chtěli udělat něco jiného…
DB: Myslím, že ano. Daniel miluje nahrávání ve studiu, ale měl rozběhlý byznys a pravděpodobně měl dost nekonečného procesu. Myslím, že cítil, že je čas na změnu, ale to bylo ještě před mým příchodem, takže jsem jen spekuloval. Každý potřebuje změnu.
SDE: Protože už byli docela velkou kapelou a měli v té době spoustu hitů, museli jste si být dobře vědom o co půjde.
DB: Jo, miloval jsem je, byl jsem velmi rozrušený, když mi zavolali. Měl jsem smlouvu na nahrávání jiného alba v Austrálii, což bylo jediné, co jsem kdy musel zrušit, protože to bylo pro mě mnohem lepší. Byl jsem jejich velký fanoušek. Trochu jsem od nich odcházel v jejich industriální fázi… bouchání kousků kovu a tak, mě necháválo trochu chladným. Takže jsem byl opravdu rád, že jsme se od toho vzdálili na Music For The Masses.
SDE: Než jste tu práci vzal, tak jste si určitě sedli a řešili jste směr, kterým se ubírat, nebo...
DB: Nebyl jsem jediný producent, takže to nebylo tak, že jsme o tom museli dlouze hovořit. Jednalo se především o koprodukci s Alanem [Wilderem], takže měli svůj způsob práce a já jsem tam neprudil a snažil se to všechno měnit. Takže, ne, prostě jsme si na první schůzce povídali o hudebnících, kteří se nám líbily a myslím, že Fletch (Andy Fletcher) se zeptal na pár technických věcí, bylo to hlavně o tom vidět, jak nám to bude fungovat.
SDE: Kdy se to odehrálo, protože tam byli taky ti Tears for Fears, Immaterial, nebo něco takového. Co jsi udělal těsně předtím, než jsi to začal nahrávat s Depeche Mode?
DB: Upřímně si nemůžu vzpomenout, co jsem dělal těsně před tím. Je to příliš daleko na to, abych si vzpomněl (smích). Dělal jsem nějakou produkci a mixování.
SDE: A protože to nebyla tradiční 'kapela', byla nějaká podobnost s Tears For Fears?
DB: No jasně ... myslím, že to bylo období, kdy jsme všichni byli opravdu ve stejném ... ne anti-rocku, ale… celá první osmdesátá léta pro mě byla fantasticky vzrušujícím obdobím. Čas technologií. Což bylo pro mě opravdu úžasně. Takže jo, určitě jsme byli na stejné vlně a hledali různé způsoby, jak dělat nové věci, nové zvuky.
Byli samozřejmě mnohem experimentálnější - samozřejmě - určitě byli více experimentální než Tears for Fears nebo cokoliv jiného, ​​co jsem udělal, opravdu. Ale měli tam nějaká legrační nepsaná pravidla, na která mi trvalo si zvyknout - když jsem slyšela „pravidla“, říkal jsem si, „ale jděte!“.
Takže jedno z nich bylo „žádné hi-hatky“ - některá z těchto pravidel vyšla na povrch až později - „žádné předvolby“, „žádné akordy“, i když jsme to několikrát porušili… a myslím si, že ve skutečnosti jich je spousta. Mnoho z těchto pravidel bylo společných s Vince Clarkem - později jsem pracoval s Erasure - takže to pravděpodobně pocházelo z raných časů Depeche, mnoho těchto pravidel bylo na způsob Kraftwerku.
SDE: Takže, když řeknete 'žádné akordy', co máte na mysli, jako že nechtějí synth pad akordy?
DB: Přesně tak, no. Kdybychom tedy udělali akord, byl by vrstven z různých monofonních částí. To bylo vše zajímavé a občas si můžete myslet, že si to zbytečně ztěžujete, ale určitě jim to dalo jedinečný zvuk a jedinečný přístup.
A jedna z prvních věcí, které jsme dělali, když jsme se přijeli do Paříže, bylo spousta samplování. Nikdy předtím jsem to nedělal. Myslel jsem si, že je obvyklé udělat sampl, když to bylo potřeba. Ale s nimi ne. Prvních pár dní jsme jen obcházeli kolem a bubnovali na bubny nebo kousky perkusí nebo na cokoliv co jsme našli a nahrávali jsme to pro pozdější použití, takže to bylo docela zajímavé.
SDE: A dělali jste ty samply na přenosném DAT rekordéru nebo něco takového?
DB: Ne, ne, měli jsme dlouhé kabely. Byli jsme ve velkém studiu [Studio Guillaume Tell]
SDE: Takže jste nechodili sbírat zvuky ven?
DB: Nene, neudělali jsme nic venku. Myslím, že jsme dostali zvuk ze všeho co bylo ve studiu, ze všeho haraburdí.... Vykopali jsme pár jejich starých samplů a přinesl jsem i mnoho mých, které byly spíše ve stylu pravidelných bubnů a kopů, i když jsem použil i jeden zajímavý zvuk, který se použil na hi-hat v 'Nothing', nebo možná pár dalších zajímavých věcí, jako je pneumatické zavírání dveří autobusu. Každopádně jsme takhle vyměnili pár věcí. Měl jsem Emulátor II [sampler / klávesnice], vyměnili jsme disky a jelo se dál.
SDE: Kdo si vybral studio v Paříži; to byla kapela?
DB: To bylo předtím než jsem se přidal. Myslím, že asi kapela - milovali nahrávát někde daleko. Nahrávali v Berlíně [Hansa], myslím, že tam udělali alespoň dvě alba ...

 

4. července 2019 Paul Sinclair

 

Jako inženýr, mixer, koproducent nebo producent, Dave Bascombe má své jméno uvedeno na mnoha fajnových deskách, včetně těch od Tears For Fears , It´s Immaterial , Danny Wilson, Oleta Adams a Erasure .

V roce 1987 pracoval na šestém albu Depeche Mode Music For The Masses jako inženýr a koproducent. S nedávno vydanými 12 ″ Singles vinyl boxy Music For The Masses a Black Celebration, se SDE dostal do kontaktu s Daveem a zeptal se ho na nahrávání alba Music For The Masses…

SuperDeluxeEdition: Jak jste se dostal k nahrávání této desky?

Dave Bascombe: Nejsem si úplně jistý… ale byl jsem osloven prostřednictvím managementu a myslím si, že to byl David Gahan, který měl rád to, co slyšel od Tears for Fears, zejména „Shout“ a pravděpodobně mě navrhl. Šel jsem s nimi na schůzku a docela jsme si padli do oka, takže to šlo vše celkem hladce.

SDE: Daniel Miller s nimi pracoval až do tohoto okamžiku a myslím si, že po předchozí albu (Black Celebration) měli pocit, že už toho bylo dost, prostě chtěli udělat něco jiného…

DB: Myslím, že ano. Daniel miluje nahrávání ve studiu, ale měl rozběhlý byznys a pravděpodobně měl dost toho nekonečného procesu. Myslím, že cítil, že je čas na změnu, ale to bylo ještě před mým příchodem, takže jsem jen spekuloval. Každý potřebuje změnu.

SDE: Protože už byli docela velkou kapelou a měli v té době spoustu hitů, museli jste si být dobře vědom o co půjde.

DB: Jo, miloval jsem je, byl jsem velmi rozrušený, když mi zavolali. Měl jsem smlouvu na nahrávání jiného alba v Austrálii, což bylo jediné, co jsem kdy musel zrušit, protože to bylo pro mě mnohem lepší. Byl jsem jejich velký fanoušek. Trochu jsem od nich odcházel v jejich industriální fázi… bouchání kousků kovu a tak, mě necháválo trochu chladným. Takže jsem byl opravdu rád, že jsme se od toho vzdálili na Music For The Masses.

SDE: Než jste tu práci vzal, tak jste si určitě sedli a řešili jste směr, kterým se ubírat, nebo...

DB: Nebyl jsem jediný producent, takže to nebylo tak, že jsme o tom museli dlouze hovořit. Jednalo se především o koprodukci s Alanem [Wilderem], takže měli svůj způsob práce a já jsem tam neprudil a snažil se to všechno měnit. Takže, ne, prostě jsme si na první schůzce povídali o hudebnících, kteří se nám líbily a myslím, že Fletch (Andy Fletcher) se zeptal na pár technických věcí, bylo to hlavně o tom vidět, jak nám to bude fungovat.

SDE: Kdy se to odehrálo, protože tam byli taky ti Tears for Fears, Immaterial, nebo něco takového. Co jsi udělal těsně předtím, než jsi to začal nahrávat s Depeche Mode?

DB: Upřímně si nemůžu vzpomenout, co jsem dělal těsně před tím. Je to příliš daleko na to, abych si vzpomněl (smích). Dělal jsem nějakou produkci a mixování.

SDE: A protože to nebyla tradiční 'kapela', byla nějaká podobnost s Tears For Fears?

DB: No jasně ... myslím, že to bylo období, kdy jsme všichni byli opravdu ve stejném ... ne anti-rocku, ale… celá první osmdesátá léta pro mě byla fantasticky vzrušujícím obdobím. Čas technologií. Což bylo pro mě opravdu úžasně. Takže jo, určitě jsme byli na stejné vlně a hledali různé způsoby, jak dělat nové věci, nové zvuky.

Byli samozřejmě mnohem experimentálnější - samozřejmě - určitě byli více experimentální než Tears for Fears nebo cokoliv jiného, ​​co jsem udělal, opravdu. Ale měli tam nějaká legrační nepsaná pravidla, na která mi trvalo si zvyknout - když jsem slyšela „pravidla“, říkal jsem si, „ale jděte!“.

Takže jedno z nich bylo „žádné hi-hatky“ - některá z těchto pravidel vyšla na povrch až později - „žádné předvolby“, „žádné akordy“, i když jsme to několikrát porušili… a myslím si, že ve skutečnosti jich je spousta. Mnoho z těchto pravidel bylo společných s Vince Clarkem - později jsem pracoval s Erasure - takže to pravděpodobně pocházelo z raných časů Depeche, mnoho těchto pravidel bylo na způsob Kraftwerku.

SDE: Takže, když řeknete 'žádné akordy', co máte na mysli, jako že nechtějí synth pad akordy?

DB: Přesně tak, no. Kdybychom tedy udělali akord, byl by vrstven z různých monofonních částí. To bylo vše zajímavé a občas si můžete myslet, že si to zbytečně ztěžujete, ale určitě jim to dalo jedinečný zvuk a jedinečný přístup.

A jedna z prvních věcí, které jsme dělali, když jsme se přijeli do Paříže, bylo spousta samplování. Nikdy předtím jsem to nedělal. Myslel jsem si, že je obvyklé udělat sampl, když to bylo potřeba. Ale s nimi ne. Prvních pár dní jsme jen obcházeli kolem a bubnovali na bubny nebo kousky perkusí nebo na cokoliv co jsme našli a nahrávali jsme to pro pozdější použití, takže to bylo docela zajímavé.

SDE: A dělali jste ty samply na přenosném DAT rekordéru nebo něco takového?

DB: Ne, ne, měli jsme dlouhé kabely. Byli jsme ve velkém studiu [Studio Guillaume Tell]

SDE: Takže jste nechodili sbírat zvuky ven?

DB: Nene, neudělali jsme nic venku. Myslím, že jsme dostali zvuk ze všeho co bylo ve studiu, ze všeho haraburdí.... Vykopali jsme pár jejich starých samplů a přinesl jsem i mnoho mých, které byly spíše ve stylu pravidelných bubnů a kopů, i když jsem použil i jeden zajímavý zvuk, který se použil na hi-hat v 'Nothing', nebo možná pár dalších zajímavých věcí, jako je pneumatické zavírání dveří autobusu. Každopádně jsme takhle vyměnili pár věcí. Měl jsem Emulátor II [sampler / klávesnice], vyměnili jsme disky a jelo se dál.

SDE: Kdo si vybral studio v Paříži; to byla kapela?

DB: To bylo předtím než jsem se přidal. Myslím, že asi kapela - milovali nahrávát někde daleko. Nahrávali v Berlíně [Hansa], myslím, že tam udělali alespoň dvě alba ...

 

SDE: To jsem chtěl podotknout, protože Hansa v Berlíně vypadala jako opravdu skvělé místo k nahrávání, pracoval jste tam někdy?

DB: Ne, nikdy jsem tam nepracoval, a tak jsem si přál, abychom tam dělali Music For The Masses. Mám spoustu krásných zážitků, ale nikdy jsem nic neprodukoval v Hansa studiu. Každopádně v Paříži jsme se měli fantasticky, myslím, že jsme si užili skvělou zábavu a zároveň jsme tvrdě pracovali, a to jsme každou noc vyrazili do klubu. Byli jsme ve stejném věku a byla to legrace. Byla to tvrdá práce, ale zábava. Šlo nám to opravdu dobře, a celé nahrávání bylo úžasné.

 

SDE: Jaká byla rutina ve studiu? Začínalo se dopoledne nebo odpoledne?

 

DB: Nemohu si přesně vzpomenout na hodiny, ale myslím, že to bylo asi od poledne do půlnoci, možná trochu víc. A myslím, že to bylo léto [ve skutečnosti jaro '87] a studio bylo kompletně černé, což mě po chvíli dostalo do depky. Bylo to jako jít během slunečného dne do práce někam do dolu, což bylo skličující, protože to bylo velmi intenzivní. Chtěli jsme dělat sedm dní v týdnu, dlouhé hodiny. Ale aspoň jsme šli ven, nebylo to všechno jen o práci. Na konci dne jsme si užili trochu zábavy.

 

SDE: Všiml jsem si, že na kreditech desky je uvedeno, že jste byl producent a zároveň zvukový inženýr. To vypadá smysluplně, byl k tomu nějaký důvod?

 

DB: No, byl jsem spoluproducentem. To bylo běžné, víš, myslím, že to pořád je. Inženýr je zároveň spoluproducentem. Kdybych převzal celou produkci, mohl bych použít jiného inženýra. Moje pozice byla mezi producentem a zvukovým inženýrem, tak jak to oni chtěli.

 

SDE: Když jste začali pracovat na albu, v jaké fázi byly skladby? Byly to dema?

 

DB: Byl to zajímavý proces, který mi připadal, že je trochu divný - a předpokládám, že je to jejich historický proces a pravděpodobně to zavedli, když pracovali s Danielem - Martin měl dema, která byla celkem základní. Potom si je vzal Alan a v podstatě na nich pracoval doma, přearanžoval je, a občas jsem přišel já s pár návrhy, ale připadalo mi, že je to docela zvláštní.

Jsem si jistý, že se to změnilo a myslím, že s Violatorem šli rovnou s Martinovými demosnímky do studia. Martin se produkce nikdy příliš nezúčastnil, přemýšlel jsem o tom dost a nikdy jsem přesně nevěděl proč. Myslím si, že tento proces pravděpodobně považoval za velmi vyčerpávající a nudný, a rozhodně to bylo hodně nudné, ale myslím, že měl pocit, že mu to bylo trochu odňato, protože to byl způsob, jak to tehdy probíhalo. Dema měla velmi hrubý obrys a pak se vyleštili, vypilovali… a v tom byl profík Alan, měl své vize. Někdy jsem si ale myslel, že jim hrozí, že ztratí esenci toho, co Martin dělal a myslím si, že to je důvod, proč se z toho trochu vytratil.

Když Martin nebyl šťastný, obvykle to byl Fletch, který za něj mluvil, probral to s Fletchem, protože nechtěl konfrontaci - ne, že by tam nebyly nějaké konfrontace, bylo tam zjevně několiv takových záležitostí...

SDE: To je opravdu zajímavé, protože člověk by si myslel, že skladatel bude mít železnou touhu mít rozhodující vliv, jak to bude ve finále znít ... alespoň to bývá obvyklá situace.

 

DB: Rozhodně. Někdy jsem cítil, že není úplně spokojený s tím, jak se věci vyvíjejí, ale to bylo přesně tak, jak to bylo. Je zřejmé, že když tam byl Daniel [Miller] a Gareth [Jones] a Alan [Wilder], tak všichni spolupracovali, a on to musel docela tvrdě pocítit, představuji si situaci, nevím, ale myslím si, že by rád bojoval proti těm třem, když to viděli jinak, ale bylo by to dost těžké. A tak si zvykl být v této roli.

Jsem si naprosto jistý, že později se stal součástí produkčního procesu. Myslím, že je to opravdu zdravější, ale takhle to dřív bylo a nutno podotknout, že Alan měl skvělé vize. Bylo potřeba, aby to někdo řídil a věci směroval.

SDE: Music For The Masses otevírá „Never Let Me Down Again“, což je monumentálně znějící skladba.

 

DB: To je ta píseň, která mě naprosto dostala, když jsem ji slyšel poprvé jako demo, říkal jsem si, že to je prostě fantastické. Můj příspěvek, ne tedy můj úplně samostatný - to bylo ještě předtím, než jsme se dostali do Paříže, byli jsme v Alanově domě - a říkal jsem, že bych chtěl použít 'When The Levee Breaks' od Led Zeppelin. Vím, že to bylo nyní použito 10 miliard krát, ale tenkrát to bylo ještě docela nové a vždycky jsem miloval ty bubnové zvuky a jak říkám, tehdy ještě nebyly klišé, tak jsem navrhl jejich použití pro hlavní kop a virbl. Vždycky jsem tu skladbu miloval a vždycky budu.

 

SDE: A ta vtipná věc na té písni je, že to nebyl obrovský hit v hitparádách, ale stala hymnou, zejména naživo.

 

DB: Jo, jo. Je to škoda, že to nebylo trochu hit, prostě tam nebyly žádné zvlášť velké hity z tohoto alba

 

SDE: Vím o tom. Nakonec měli několik hitů s albem Violator, ale téměř jakoby se záměrně vzdali nutnosti mít trochu chytlavé popové singly, skoro jako by ztratili zájem na tom, aby to dělali….

 

DB: No, nemyslím si, že by o to vlastně ztratil zájem (smích). Myslím, že je to tak, jak se to prostě povede. Nemyslím si, že někdo nechce hit, ale ... je fér říci, že album Music For The Masses bylo trochu přechodné album.

 

SB: Základem úspěchu Violator .

 

DB: Rozhodně. Stále tu desku samotnou miluji, ale myslím si, že vypadá jako trochu ... [přechodné album], když víte, co bude dál.

Přišla mi na mysl zajímavá věc… ty dema, když se opět vrátím k Martinovým demosnímkům, Martin byl velmi zaujat glam rockem, vedle mnoha jiných věcí jako electronikou, a ta jeho dema měla v sobě trochu toho glamrocku, a to se z těch písní v produkci vytratilo. Vzpomínám si, že skladba 'Sacred' měla takový druh dupání mosazné věci ala Gary Glitter, a později to bylo více poznatelné… když posloucháte 'Personal Jesus', tak to jako prostě glam song. To bylo zjevně proto, že vize demosnímku se propsala do finální podoby o trochu lépe.

 

SDE: Ve studiu bylo hodně kytary. Album Violator se stalo známým jako album, do kterého "namíchali kytary", ale co na tomto albu, byly použity?

 

DB: Myslím, že to bylo poprvé, co používali kytaru. Takže si rozhodně vzpomínám, že Martin měl svou vlastní kytaru, a je tam toho docela dost… například začátek 'Never Let Me Down', to byla úžasná, šťastná náhoda. Mělo to začít virblem a pak přímo pokračovat ale vzhledem k povaze technologie v té době, jsme nahráli kytarový riff, pak jsme to nasamplovali do Synclavieru [raný digitální syntezátor / digitální samplovací systém] a ten právě spustil jakmile dostal kód a to bylo na začátku skladby a my všichni jsme vyjekli 'wow, to je skvělé', takže to byla náhoda.

Tak to je kytarová věc. A pak tam jsou kousky a kousky kytary, jako na [B-straně] Pleasure Little Treasure . Nemyslím ale jinak, že byla kytara někde více v popředí, a pokud je, tak je docela silně zkreslena.

SDE: Strangelove byl nejúspěšnější singl. Myslím, že to byl větší hit než Never Let Me Down Again, a v Americe se mu také celkem vedlo. Byli jste spokojeni s tím jaká byla singlová verze?

DB: Jo, lidé často komentují albovou verzi, která je odlišná od singlové. Myslím, že je to opravdu škoda, protože původní verze byla opravdu dobrá, opravdu se mi to líbilo. Daniel [Miller] udělal remix, který se nám líbil, a tak jsme z toho měli takový hybrid a ten skončil na albu.

 

SDE: Takže ještě jednou… singlová verze se lišila od verze alba, a která si myslíte, že je ta lepší, ta albová verze?

DB: V té době jsem upřednostňoval albovou, teď si myslím, že dávám přednost singlové verzi. Obě mají přednosti.

SDE: Jedna verze byla remixem Daniela Millera, že?

DB: Ne, ne, singl byl naše původní verze. Myslím, že jsme to pochopitelně dokončili mnohem dřív než zbytek alba, abychom to mohli vydat, byly tam už jen takové dodělávky, a oni už toho měli možná trochu po krk, ale měl jsem pocit, že je tam třeba něco změnit...

Takže Daniel udělal 12 palcový remix, který dává takový pocit „poločasu“, a ten jsme použili. Jednalo se vlastně o jednu z písní, kde vím, že Martin byl od začátku nespokojen s tím, jak to šlo a jak to i skončilo… Myslím, že na jeho původním demu byla rychlá basová linka a pak to Alan změnil na poloviční čas a já si dobře pamatujte, že Martin s tím nebyl spokojený.

A opět, můj příspěvek jako spoluproducenta bylo jen říct „dobře, proč nemít obě?“ [Směje se] a pokud posloucháte singlovou verzi, tam jsou dvě basové linky. Martinův [originál] byl mnohem rychlejší a naléhavější a pak je tam albová verze, a ta je ještě pomalejší a línější.

SDE: To je opravdu zajímavé. Promluvme si o některých dalších skladbách. 'Sacred' a 'Little 15' znějí téměř jako soundtrack Johna Barryho, s atmosférickým zvukem.

DB: Myslím, že to byl Alanův vliv a co se týče atmosférického vyznění, byl jsem v té době velkým vyznavačem reverbů a takových věcí… na tom albu je hodně reverbů, které jsou „dobové“, ale myslím, že ten filmový feeling byl díky Alanovi. A orchestrální věci, jako například v „Little 15“, je tam spousta orchestrálních samplů, na kterých jsme dlouho pracovali, a to bylo rozhodně kvůli Alanovi.

SDE: Vždycky jsem miloval B-stranu „Agent Orange“, instrumentálku…

 

DB: To je fantastická, že? Miluji tu skladbu.

SDE: Jo ... je to velmi filmové, že?

DB: Ano. Je v ní spoustu prostoru... nedávno jsem to tom přemýšlel. Procházel jsem několik skladeb, a je to jedna z těch, která byla tak dobrá, že by měla jít na album, ale je to jen B-strana. To je to, co dělá B-strany skvělé, mohou být tak plné prostoru a řídké.

SDE: A co 'Behind The Wheel'? To byl jasný třetí singl.

 

DB: Jo, je to legrační. Nikdy jsem opravdu nebyl hotový z 'Behind The Wheel'. Vím, že je spousta lidí… není to třeba ta nejoblíbenější, ale určitě je to kultovní skladba, ale nikdy jsem tomu nerozuměl, abych byla upřímný. Prostě jsem do ní nepronikl. Líbí se mi, ale není to jedna z mých oblíbených.

SDE: A ‘I Want You Now’? To hlubokové dýchání a všechny ty věci.

 

DB: Jo, to je skvělé. Dýchání, dva samply, původně byly odebrány z pornofilmu. Byli opravdu lo-fi. Pak tam byl Týden módy (Fashion Week), když jsme byli v Paříži, což je hrozné, víte [směje se], takže se modelky objevily ve studiu a dostali jsme je k tomu, abychom udělali samply, jen aby to bylo trochu více hi-fi!

SDE: Jak dlouho jste byli ve studiu, protože vím, že jste opustili Paříž a pak jste se vrátili do Londýna?

DB: Ano, a pak jsme se přesunuli do Dánska. Myslím, že to zabralo asi šest měsíců, ale protože to bylo s přestávkami,tak si opravdu přesně nepamatuju. Myslím, že tam bylo ale dost málo přestávek. Šli jsme z Paříže do Konk [studio v severním Londýně] nahrát vokály… a nějaké drobnosti. A pak jsme se přesunuli do Puk [studia v Dánsku].

 

SDE: Nevím, jestli jste někdy společně seděli a hodnotili svou práci, ale jak jste vy spokojen s konečným výsledkem? Kam byste zařadil 'Music For The Masses', pokud jde o další věci, na kterých jste pracoval?

 

DB: Po celém světě se mi dostavá velké pozornosti, protože Depeche Mode mají tak fantastickou základnu fanoušků. Řekl bych, že postavení toho alba je nejasné. Pro mě je tu několik skladeb, 'Never Let Me Down', určitě… 'I Want You Now', tam je pár opravdu pěkných věcí, ale to album neposlouchám jako celek. Dnes jsem jej poslouchal jen proto, že jsem věděl, že budete volat. Jsem příjemně překvapen, když to slyším. Z těch věcí co slyším, tak se většinou sám sebe ptám, jak jsem tohle sakra dělal? Nemůžu si vzpomenout, co ty reverby byly, nebo cokoliv … V té době jsem byla jiná osoba.

Řekl bych, že s polovinou toho jsem opravdu spokojený. "Sacred" je skladba, u které jsem vždycky cítil, že jsem ji nedostal do správné rovnováhy, a asi před deseti lety byl dokončen 5.1 prostorový mix.

SDE: To mám na Super Audio CD

DB: A samozřejmě jsme udělali i stereo remixy ...

SDE: Byl jste zapojen do těchto nahrávání?

DB: Jo, byl, myslím, že tam byl Kevin Paul, housový zvukový inženýr, byl opravdu dobrý, pracoval jsem na tom s ním. Nakonec se nám podařilo udělat Sacred správně.

SDE: Takže na stereo mixu této speciální edice jste se vlastně dostali na poněkud odlišnou verzi 'Sacred'?

DB: No, jo ... i když ne zcela, dostali jsme ji do správné rovnováhy, víš. Kevin to mixoval, takže to musí znít jinak, i když naším cílem bylo znovu vytvořit původní vyznění, ale to je nemožné, a pokud to může znít lépe a stále to má stejnou emocionální cestu, pak to je to, co děláte. "Pimpf" to byl další můj skutečně oblíbený track.

SDE: To je skvělé

DB: Jsem s tím velmi moc spokojený. Byla to B-strana k 'Strangelove' a pak jsme byli v Puku a oni odjeli natáčet klip, byli pryč a já jsem neměl co dělat, jen jsem to remixoval pro vlastní potěšení, protože jsem si myslel, že to zvládnu lépe a bylo to mnohem lepší, a všichni se vrátili a souhlasili.

 

Původně nebyla skladba Pimpf plánována, aby byla i na albu. Myslím, že možná proto, že jsem udělal ten lepší mix nebo co, tak si to rozmysleli a je to ta na desce velmi silný track. Vzpomínám si na turné, viděl jsem je v Paříži na nějakém stadionu a byla to neuvěřitelná věc slyšet Pimpf jako úvodní skladbu. Vlastně to bylo dost děsivé, bylo to jako nějaké shromáždění! Můžete si představit všechny druhy temných věcí, které můžete použít pro všechny druhy různých účelů, ale tohle bylo opravdu mocné. Skvělý track. Miluju ten druh ... experimentálníějších věcí. Martin byl opravdu ve svém živlu, když na tom dělal vokály.

SDE: Zdálo se, že vše drží v rovnováze: byla tam experimentální složka, ale nikdy se příliš neodtáhli od hlavního proudu, aby si to lidé mohli stále užívat.

 

DB: Rozhodně… protože, jak říkám, Martin má velmi široký vkus. Když vyrůstal, tak poslouchal Garyho Glittera, T Rexe a Bowieho, a pak byl také ponořen do Kraftwerku, takže má takovou popovou senzibilitu, která se filtruje přes elektroniku a Martinovy ​​podivnější chutě, a pak Alan měl svůj úhel pohledu; každý má své úhly.

Mají dobré popové ucho, ale mají svá 'pravidla', které tam jsou, aby se ujistili, že to zní osobitě.

SDE: Tyto 'pravidla', nebyla napsána nikde na tabuli, kde to bylo, všichni je znali?

DB: Ne, ne, ne [směje se]. Myslím, že oni se především neberou vůbec vážně, takže to bylo trochu ironické. To je to, co bylo tak zábavné, protože s nimi bylo velmi snadné pracovat.

SDE: A remixy, důvod, proč o tom mluvíme je, protože mají aktuálně 12 palcový box. Zapojil jste se hodně?

DB: Ano pracovali jsme na nich společně. Na Never Let Me Down Again jsem jich udělal pár.

SDE: Byl tam „Aggro Mix“

 

DB: Aggro mix, jo, ten občas hraju. Jsem na to docela pyšný. Je to zřejmě docela kultovní záležitost a je tu také jeden další [Split Mix]. Udělal jsem tam pár věcí, nebylo to ale totální přepracování, jednalo se o zachování stejných základních prvků a jen sem tam ztlumení a drobnosti. Vím, že Alan přidal také nějaké věci na Aggro Mix.

Omlouvám se, ale, co mi ještě vytane na mysl je to, že "Nothing", téměř nikdo nezmiňuje a přitom já tuhle skladbu opravdu zbožňuju. Je to jedna z nejlépe znějících, což je možná důvod, proč se mi to líbí, má to klasický Martinův text a je to dobrá melodie.

SDE: Je to skvělý textař, jeho texty se mi líbí.

DB: Rozhodně. Je to naprostý génius.

SDE: Říkal jste, možná je to trochu nejasné, ale ve skutečnosti si nemyslím, že by na albu byla nějaká slabá píseň.

DB: Ne. Není tam žádná výplň. Nemyslel jsem to vážně, bral jsem to jen z hlediska…

SDE: Myslíte produkci nebo způsob jak věci zněly?

 

DB: Nevím, jen si myslím, že jsou některé písně, kterým dávám přednost a to jsou ty, které hraji. Mám na mysli například 'Little 15' - je to skvělá píseň - o čem mluvím ?! - ale já bych to nehrál. Není to něco, co bych přehrával často.

SDE: Ale na tom albu to pěkně vše sedí k sobě a funguje to docela pěkně společně, lepší než vyzobávání jednotlivých skladeb.

DB: Rozhodně…

SDE: To, co jsem na tomto albu miloval, když jsem jej poprvé slyšel, bylo světlo a stín... 'Never Let Me Down', 'Little 15' atd.

 

DB: Chci říct, že tam jsou skvělé písničky a je jich tam dost, aby to fungovalo jako celek, v dobrých dávných dobách poslechu alba… je to na této úrovni naprosto funkční.

SDE: Ale stále to funguje, Dave - ne !? [Smích]

DB: Ne. Musím být upřímný… velmi vzácně, obvykle výbírám nějakou starou oblíbenou, ale jen velmi vzácně poslouchám celé album.

SDE: Jaké máte doma vybavení, na čem to posloucháte, stream?

DB: Jo, stream. Teď mám domácí studio, takže tam většinou poslouchám věci, ale jinak v autě nebo na mém telefonu. Nepotřebuju ani sluchátka. Poslouchám to na telefonu.

SDE: Doufám, že nesedíte v autobuse s telefonem a otravujete ostatní lidi? [Smích]

DB: (směje se). Autobusy? Vzpomínám si na autobusy, jo.

SDE: Byla nějaká diskuse mezi vámi a skupinou udělat společně další desku?

DB: Jo, Fletch říkal, že chtějí, abych s nimi pracoval na dalším albu, ale byl jsem pryč, dělal jsem s Tears for Fears album Seeds of Love a na to jsem v podstatě strávil dva roky života, jinak bych to samozřejmě vzal … Fletch mě požádal, abych to udělal a 101 Tour jsem měl dělat taky, ale měl jsem závazek s Tears For Fears...

 

4. červenec 2019 o 21:24 • Dangerous • Články

Diskuze

Uživatel: Dangerous

Dangerous      1   4. červenec 2019 o 21:33

https://www.youtube.com/watch?v=Ye7FKc1JQe4
Tears For Fears Shout, kdyby někdo neznal…


Uživatel: Pavel.Z

Pavel.Z      2   5. červenec 2019 o 7:00

Známe, známe .. je to klasický depeš sound smile

správný producent + správný režisér Antonín a zrodila se legenda jménem DM.

Bascoma si půjčili od Tears, protože se jim líbil sound ...nejsou DM tak trochu jako Microsoft se svým reverzním inženýrstvím ?


Uživatel: Dangerous

Dangerous      3   5. červenec 2019 o 14:58

originál demo Strangelove, 2x rychlejší než singl, bych někdy rád slyšel :D


Uživatel: felis sapiens

felis sapiens      4   6. červenec 2019 o 12:27

Alan prekopal Marťasovi jeho demá, a Marťas bol z toho smutný. U mňa jeden z najsilneších momentov článku:) Tiež ma dostalo že Fletch sa spýtal na pár technický vecí. (ozaj,pán Sinclair,netreba nám v článku ozrejmovať kto je Fletch a kto Alan). Poďme ďalej- žiadne akordy, len poskladáme do akordu postupne jednotlivé tóny. Vskutku zaujímavé,ale neverím že tento postup praktikujú pri nahrávaní stále. Ale tento detail perfektne zapadá do obrazu špecifickej práce DM so zvukom. Dík za hodnotný článok.


Uživatel: Mad Wims

Mad Wims      5   6. červenec 2019 o 13:27

Hodně mě překvapilo, že Martin byl, hodně nadneseně řečeno, ve studiu jen statista. Ačkoliv - on takový autor scénáře asi taky na place nediriguje celý štáb, jak to mají natočit. Ale u Martina mě to fakt překvapilo. On je asi hodně nekonfliktní osoba a vyhýbá se konfliktům jak jen může. A, co si budeme povídat, když za “soustruhem” stojí Charlie, zbytek je jen stafáž smile


Uživatel: felis sapiens

felis sapiens      6   7. červenec 2019 o 10:43

Nuž, s Alanom sa nehádal ,lebo aj ked´sa mu nie vždy na páčilo čo s jeho demami robí, mal už skúsenosť, že po Alanovom vybrúsení  to vždy dobre dopadlo. Ale pri nahrávaní Spiritu sa s Davem zhádali tak, že všetko vrátane Andyho zdrhlo zo štúdia (to bola možno tá slávna fotka ako Andy sedí na schodíku pred dverami a fajčí). Na Davida si Marťas trúfne:)


Uživatel: Constructor

Constructor      7   9. červenec 2019 o 7:11

Ty jo Dave Bascombe je na svůj projekt pro DM poměrně kritický. Ne že bych nerozuměl. On jako zvukový inženýr se na věc dívá z technického pohledu nahrávky. Ten jde dlouhodobě vyhlazovat a je to nekonečný proces řešení detailů v detailech. takže upozorňuje třeba na Nothing nebo dokonce Pimpf, jako na své oblíbené kousky u nichž je přesvědčen, že dosáhl lepšího zvukového výstupu než například u Sacred nebo možná i u Behind the wheel. Jinými slovy tenhle technický zvukový aspekt přebíjí jeho preference nad samotnou skladbou. Alan Wilder má taktéž, jak víme, své opodstatněné výhrady k nejoblíbenějšímu počinu pro DM k SOFAD. Ano MFTM je album z 80-tých a zní dobově. Popové desky obecně reflektují svou dobu. To je právě to zajímavé, sledovat jak se zejména pak dlouhodobě hrající skupina transformovala podle období, ve kterém se zrovna nacházela a zejména u DM si každá jejich deska s sebou nese příběh své doby. MFTM je samozřejmě skvělou deskou ze skvělé druhé poloviny 80-let. A přesně takhle zní.  Dnes si Bascombe při pohledu na MFTM řekne, tohle bych udělal jinak, tam bych přidal to, tamto bych tam nedal vůbec. Bylo by divné, kdyby to tak nebylo. To nic nemění na faktu, že ve své době spolunatočil fantastickou a zásadní desku. Dosáhnou stavu popové desky, která by zněla aktuálně i po 30-letech je naprosto nemožné. A to i v případě, že hovoříme o popu alá Depeche mode.


Uživatel: Dangerous

Dangerous      8   9. červenec 2019 o 7:47

to Constructor: naprosto bych souhlasil…ale teď jsem poslouchal Violator a singl World In My Eyes se všemi remixy a skladbami Happiest Girl a Sea Of Sin…i tohle období bys neoznačil jako nadčasové?


Uživatel: Constructor

Constructor      9   9. červenec 2019 o 13:23

@Dangerous: Violator a ostatní jsou časem prověřená kvalita. Ostatně za to mám i MFTM a ostatní. Zároveň jsou hudbou nesoucí prvky své doby, což je normální. Bavíme-li se o DM, bavíme se o skupině, která si dirigovala vlastní směr elektronické hudby. I v současné hudební produkci jsou desky, především z jejich imperiální éry (Black celebration - SOFAD) inspirativní. Takže pokud jsou nadčasové, tak rozhodně. U DM se nikdy nemusíme obávat pocitu, že posloucháme zastaralou hudbu. Ať už posloucháme DM z 80-tých, 90-tých, 00-tých. Vždy si můžeme být jisti, že posloucháme dobrou hudbu, která inspiruje a vyvolává euforický pocit. Konkrétně u Violatoru se dotkli dokonalosti. Je přesně takovou deskou, která by se měla poslat s Voyagrem do vesmíru na průzkum, aby ji objevily jiné civilizace.


Uživatel: Pavel.Z

Pavel.Z      10   9. červenec 2019 o 14:54

Konkrétně u Violatoru se dotkli dokonalosti. Je přesně takovou deskou, která by se měla poslat s Voyagrem do vesmíru na průzkum, aby ji objevily jiné civilizace.

Dobře napsáno, ale já bych Marťanům poslal Black Celebration smile


Uživatel: Hotel Ultra

Hotel Ultra      11   13. červenec 2019 o 22:51

Super rozhovor, jen opravte ty předvolby zpátky na presety. To jsou předem nastavené (takže tovární) zvuky syntezátorů.


Uživatel: Dangerous

Dangerous      12   14. červenec 2019 o 9:35

předvolby = presety wink

viz hudební magazíny, návody a manuály smile
Pomocí klaviatury je možné ovládat 600 nástrojů nebo lze zaznamenat vaše vlastní hudební nástroje s využitím mnoha velice dobře znějících předvoleb (presets)

Editace, EQ a efekty je možné uložit, jako novou předvolbu (preset) stopy.

funkce Music Preset (předprogramované nastavení nástroje pro 305 skladeb + 50 uživatelských předvoleb)

skutečně legendárního zvuku napomáhají i presety (předvolby), ...

a tisíce dalších wink


Uživatel: Hotel Ultra

Hotel Ultra      13   14. červenec 2019 o 18:43

Jj, to jsou ty veselé překlady nehudebníků. Žádný český klávesák nepoužívá slovo předvolby ve významu presetů. grin Snad ani Lešek Semelka. grin


Uživatel: Dangerous

Dangerous      14   14. červenec 2019 o 18:52

Já ti rozumím, stejně jako všichni Češi už nic nekontrolují ale čekují wink

Ty jsi amatérský hudebník? wink


Uživatel: Hotel Ultra

Hotel Ultra      15   14. červenec 2019 o 19:08

Jj, cca 25 let blbnu se synťákama (hw, moduly, sw).


Uživatel: Dangerous

Dangerous      16   14. červenec 2019 o 19:39

Skvělé!


Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.