Alan Wilder: I z losího prdu lze udělat krásný zvuk

V roce 1988 DM šokovali Ameriku vystoupením v Rose Bowl. Úspěch to byl obrovský a o Depeche Mode doslova hovořili všichni. Magazín Spin to zachytil ve svém článku a rozhovoru s kapelou v srpnu 1988...

Poté, co viděli Depeche Mode v Rose Bowl, se kadeřníci v Sal's Hair Magic na Hollywood Boulevard shodli, že to jsou čtyři srábkové, kteří ani nevědí, jak házet fotbal.

Autobusáci v International House of Pancakes na Route 28 řešili zda Depeche Mode je francouzký výraz pro  „spěchající módu“ nebo „rychle vpřed“.

Úředníci v A&P v Plainview strávili přestávky na kávu v náladě a posloucháním koncertních bootlegových magnetofonových kazet Depeche Mode.

Lékaři na klinice Mayo si všimli, že Depeche Mode přitahovali hordy mladých dívek. Ve skutečnosti byly mladé dívky pouze v prvních řadách, ale i tak jsou mladé dívky skvělé a Depeche Mode byli první, komu se to podařilo od dob Elvise, Beatles, Stones a ostatních legend.

Vězni třetího stupně v Upstate Correctional Facility nechápou, proč Depeche Mode, i když nejde o nejznámnější skupinu, nedosáhnou na Top Ten, přestože hrají ve stejných halách jako Fleetwood Mac, kteří prodávají pět milionů alb.

Dole v krematoriu v Boca Raton na Floridě se říká, že Depeche Mode není skutečná kapela, protože nemají bubeníka, nemají kytaristu; používají elektroniku a pásky.

Poslíčci na kolech od Atomic Couriers odmítají Depeche Mode za to, že jsou popovou kapelou.

DEPECHE MODE: Jedním z našich cílů je přivést do popu zpět důvěryhodnost. V Anglii není rozdíl mezi rockem a popem, ale v Americe je. V Americe je pop jako špinavé slovo. Tolik lidí je proti Top 40, zatímco v Británii dostat se do Top 30, není špatná věc. Můžete být v Top Five a stále být dobrý, stále si udržujete své fanoušky. Problém s popovými kapelami je často to, že je docení až o deset let později. Gary Glitter, T. Rex a glamové kapely, které byly na začátku sedmdesátých let velmi přehlíženy, jsou nyní skutečným hitem, zatímco rockové kapely jako U2 bývají ve své době hned přijímány.

V hotelu s výhledem na park

DAVID GAHAN (hlavní zpěvák): Nemám hrdiny. Mám kapely, které obdivuji, spousta kapel ze šedesátých let, jako Doors a Rolling Stones, ale pouze konkrétní období Stones. Například Beggar's Banquet je jedním z mých nejoblíbenějších alb. Rozhodně bych raději byl ve Stones než v Beatles. Moje oblíbené fotografie jsou staré obrázky Stones z šedesátých let. Mám doma zarámovanou fotografii Keitha Richardsa, kde vypadá, jako by byl v pekle a zase se vrátil zpátky. Líbí se mi film Gimme Shelter, kde Brian Jones vypadá úplně v prdeli a bez pomoci, ze stejných důvodů.

Dnes se takové filmy už neprodukují. Když teď uvidíte rocková videa, je to všechno glam. Tady je koncert a to je vše. Všechny tyhle kapely veškerou svou moc a všechny peníze utrácejí za věci, ale můžete si koupit jen tolik a tolik aut a jachet. Co se stalo se srdcem a duší? Jsou spíš jako modelové na molu.

Pokud by ses mohl rozdvojit, ve které jiné skupině by ses rozhodl být?

New Order, The Smiths, možná The Cure. Pravděpodobně to nikdo z nás nikdy nezmínil v rozhovorech, ale myslím si, že ve všech třech kapelách jsou podobné oblasti jako Depeche Mode, zejména v New Order. Často jsem četl rozhovory s New Order, kde Hoky hovoří o tom, že je jednou z posledních přežívajících punkových kapel. To je něco, co se mi líbí. Totéž s The Cure. Ačkoli jsou nyní u velkého labelu, stále mají svůj punkový obraz, aby nepřekročili čáru.

Jak vám se daří nepřekročit čáru?

Naše koncerty jsou velmi odlišné. Používáme syntetizátory, pásky a další věci a někteří to nemohou akceptovat. Chtějí vidět bubeníka a chtějí vidět kytaristu, který běží nahoru a dolů po jevišti, takže ohrnují nosy. Moc tomu nerozumím, protože nakonec píseň je tou nejdůležitější věcí. Pokud nemáte píseň, tak na tom ostatním nezáleží a písně jsou u Depeche Mode tou skutečnou silou.

Nad šálkem kávy

DAVID: Rád se cítím napjatý a neuvolněný. Nechce se mi spát před koncertem nebo jíst před koncertem. Chci se cítit na hraně a chci, aby to publikum také cítilo.

A co po koncertu?

Když se pak ocitnu sám v malé místnosti, často se cítím velmi klaustrofobicky. Nelíbí se mi ten druh intenzity. Někdy se dostanete k bodu varu, kdy si skutečně myslíte, že někoho můžete zabít, jen abyste uvolnili nějakou energii nebo zjistili, jaké to je. Nevím, jestli bych to vlastně dokázal, kdyby se to stalo, ale nebojím se, že bych se zabil sám.

Jak blízko jsi byl smrti?

Před několika lety jsem jezdil do studia ve svém prvním autě, v černém '83 Ford Escort. Jel jsem asi 80 mil/ h a někdo mi tam hodil myšku. Dupl jsem na brzdu a když při této rychlosti dupnete na brzdu, tak jsem zjistil, že prostě nezastavíte, kolo se přetočí, najednou celé auto se točí kolem a nic jsem neviděl. Další věc, na kterou si vzpomínám, bylo, že se sklo roztříštilo, jak jsem narazil do čelního skla. Také si vzpomínám, že jsem měl The Doors puštěné opravdu nahlas.

Co to bylo za píseň?

Myslím, že to byla „LA Woman“. Když se auto konečně zastavilo, páska stále hrála, ale auto bylo úplně odepsané. Pamatuji si, že hudba byla opravdu nahlas. Snažil jsem se vystoupit z auta, ale nemohl jsem vystoupit, protože dveře byly zaseknuté, z auta se kouřilo. Vlastně jsem ještě viděl, jak po silnici teče kapalina, a také, že se do té bouračky dostaly ještě nejméně tři další auta.

Nakonec jsem vylezl z auta a okamžitě jsem klesl na trávu, protože jsem nemohl pohnout koleny, obě byla omlácená a okamžitě jsem propukl v pláč. Nebylo to tolik z bolesti jako z šoku. Vzpomínám si, jak jsem se díval na silnici a viděl jsem toho chlapa z druhého auta, který měl polovinu nohy odtrženou, odvalenou na silnici a volající o pomoc. Mohl jsem jen plakat.

Jaké další auto máš?

944 Porsche. Teď mám 911 Turbo, což je ještě rychlejší.

Slyšeno ve výtahu

Proč Depeche Mode přitahuje tolik mladých dívek?

ANDREW FLETCHER (syntezátory): To je naprosto nepravdivé. V Evropě bych řekl, že 80 procent našeho publika jsou kluci, a tady máme nějaké mladé dívky a gaye, z nějakého důvodu, a také normální kluky.

ALAN WILDER (syntezátory): Ale když povzbuzují, zní to jako spousta dívek, pravděpodobně proto, že křičí hlavně dívky.

Koncertní recenze v místních novinách

"Pokud může mít hudební kapela nulovou přítomnost na pódiu, tak Depeche Mode to dokáží. Zezdola se valí mlha, ze shora zní elektronická zvonkohra, ale nikdo v kapele se nedotkl nástroje.“

V parku, pod stromem

ALAN: Spoustu hudby děláme pomocí samplování. Samplování je, když nahráváte zvuk, stejně jako byste nahrával zvul na páskový magnetofon, ale teď místo pásky používáme digitální informace. Vyberete si nějaký zvuk, vyhodíte zbytek a změnou výšky tónu - zpomalením nebo zrychlením - se z něj stane úplně jiný zvuk, než jaký byl původně. Jakmile je zvuk uložen do keyboardu, stisknete klávesu a je to jako stisknutí tlačítka start na magnetofonu nebo motoru.

Můžete si vzít ten nejkrásnější a nejčistší hlasový zvuk na světě a digitálně se s ním pohrát, dokud se nejedná o ten nejneobyčejnější a nejhorší zvuk, nebo si můžete vzít losí prd a učinit jej krásným.

Můžete si objednat zvuky, jako byste si objednali sendvič?

ALAN: Prakticky ano. Před zahájením nahráváním projektu strávíme možná čtyři nebo pět dní samostatně jen samplováním a budováním obrovské digitální zvukové knihovny, do které si sáhneme, když hledáme zvuk pro konkrétní melodickou část. A pokud si myslíme, že zvuky, které jsme již dostali, nejsou vhodné, budeme pokračovat v hledání déle a samplovat další věci.

Kam obvykle chodíte?

ALAN: Na místní vrakoviště.

MARTIN: Jedním z nejzajímavějších míst pro získání samplů je standardní kuchyně. Talíře, skleničky, otevírání lahví, hrnce a pánve - nádobí a příbory - vydávají dobré bicí zvuky.

ALAN: Jde o to pokusit se myslet laterálně. Kdybychom použili vysavač, nebyl by to hluk vysávání, který byste slyšeli; bude to zvuk, který získáte, když narazí na konec roury - skvělý basový zvuk.

Použili jste tuto basu na některou ze svých písní?

ALAN: Na každé písni, každé desky.

Jaký jiný „nástroj“ jste použil?

ALAN: Zvuk „bubnu“ na „Strip“ je ve skutečnosti motorka na volnoběh, zpomalený do bodu, kdy to zní jako velký traktor nebo generátor.

Už jste někdy šli někam hledat samply a viděli tam další kapely hledající to samé?

ANDREW: Není to něco, co by se opravdu dělo. Myslíš si, že potkáš na ulicích milióny těchto hip hop lidí hledající zvuky, ale většina z nich není tak odvážných. Samplujeme také z jiných zdrojů, například z desek, a stále používáme spoustu syntetizátorů a kombinačních zvuků, jako je zavírání dveří od auta.

ALAN: Samplovali jsme trpaslíka, který dělal skřeky, ale my jsme to proměnili v něco, co nezní jako trpaslík. Také používáme syntetizátory a syntetizátory znamená syntetické. Reprodukují zvuk, který není skutečný zvuk.

Nosíte syntetiku?

ALAN: Ne, nesnáším nylon a polyester.

A syntetická jídla?

MARTIN: Beru ženšen, ale ne vitamíny.

ALAN: Já jich beru hodně.

V zadní místnosti

MARTIN: Alan, Andy a já se obecně rádi skrýváme ve stínu. Nesnáším, když musím převzít roli frontmana na koncertech, dokonce i na těch pár písní. Jsme jaksi chlapci v zadní místnosti.

Které stíny se vám nejvíce líbí?

ALAN: Není to ani tak samotný stín, ani místo, kde se nachází, a prostor kolem něj. Strom v poušti hodí mnohem silnější stín na rozdíl od stromu v parku.

V jakých zadních místnostech byste chtěli být?

ANDREW: Chtěl bych být mouchou na zdi v berlínském bunkru v posledních dnech 2. světové války, když přicházeli Rusové.

ALAN: Je tu bunkr, který je únikovou místností a další počet mírně tajnějších místností.

V úkrytu před bouří

Čeho nemáte dost?

ANDREW: Slunečního svitu a vzduchu.

A čeho máte až moc?

ALAN: Uznání a peněz - dálo by se žít i s méně penězi.

Zpět v hotelu

Která skupina má pověst nejdrsnější?

DAVID: Myslíš v bojovém smyslu? Existují určité kapely třeba Killing Joke je určitě jedna.

Kdy ses naposledy dostal do rvačky?

DAVID: Naposledy jsem se dostal do boje s taxikářem, zatímco řídil. Jel 90 mil/h, řezal zatáčky a projížděl na červenou. Nezpomalil, takže jsem ho musel začít bít. Když skončila cesta, rychle jsem chňapl po dveřích, ale ten chlap také vystoupil a byl obrovský a tlustý a byl opravdu naštvaný. Myslel jsem, že je po mně. Ale najednou mu spadly kalhoty - neměl pásek - a nemohl běžet ani nic dělat, jen se svalil.

SPIN, Scott Cohen, překlad Dangerous.