Aktuální srazy
20.04.2024 | Ostrava
Depeche Mode Ortodox Party
02.05.2024 | Praha
Forced To Mode: Some Great Reward Tour Special + Lakeside X
03.05.2024 | Brno
Forced To Mode: 101 Shows + Lakeside X
04.05.2024 | Žilina
koncert Forced To Mode + Depeche Mode Party
« Archiv událostí | Všechny událostí »
Albové klasiky - Violator
V dubnovém vydání britského magazínu Long Live Vinyl, se v pravidelné rubrice "Classic Album" zaměřili autoři právě na klíčové album v historii Depeche Mode, na které nedá dopustit nikdo z fanoušků kapely. # "Violator"
Na konci 1980tych let měli Depeche Mode ve Spojených státech výjimečnou pozici. Pokud se někde objevily mohlo to spustit výtržnosti a zároveň dokázali dostat do varu 70 000-ový dav. Ale jak se mohli po šesti různorodých albech vydaných během jedné dekády posunout ještě výše? Přivítejte album "Violator"...
Starší ročníky by dnes přisoudili Depeche Mode stejnou důležitost, jako kdysi The Beatles. Kapela dnes působí na hudební scéně již čtyři dekády - ano skutečně - no v těch časech už naplno rozvinuly význam slova "synth" začali se paktovat s rockem, prodávaly miliony alb a singlů a stali se jakousi elektronickou verzí Rolling Stones. Rolling Stones však již několik let neprodukují tak skvělé alba jakými se mohou ve své kariéře pyšnit Depeche Mode. A tím nejlepším je zřejmě "Violator" ... byl to jejich vlastní "Revolver" vrchol jejich kreativity kdy svým typickým syntezátorovým zvukem vpálilo do světa rockové hudby.
Předešlé alba zachycovaly Depeche Mode v procesu vývoje od popu (debut "Speak & Spell" (1981) a hlavně jeho následovník, "A Broken Frame") přes industriální samplovo laděný "Construction Time Again" (1983) k trojici temných a hloubavý alb "Some Great Reward" (1984), "Black Celebration" (1986) a "Music For The Masses" (1987). Právě tím posledním se ve velkém stylu představili v Americe což nakonec vedlo k skvěle zdokumentováném filmem "101" . Turné po Spojených státech ukončily epickým koncertem v Pasadeně, na stadionu Rose Bowl, před zraky 70 000 fanoušků.
Takže se šesti alby vydanými v 1980tych letech kapela absolutně zdokonalila svůj zvuk měla za sebou větší množství následovníků z řad fanoušků než kterákoli jiná kapela na světě ... čím by tedy mohly Depeche Mode uzavřít tak úspěšnou dekádu? Jedinou možností bylo nahrát do té doby to nejlepší album ...
Album "Violator" vznikal ve studiích v Miláně a v Dánsku. O finální mix se v Londýně postaral François Kevorkian, který si udělal skvělé jméno s předchozí prací na albu "Electric Café" od Kraftwerk. Celý tento proces se může zdát komplikovaný, ale kapela měla úplně jasný záměr: udělat to vše co nejjednodušší jak to jen bylo možné. A to od samého počátku ...
S tímto albem jsme se chtěli vydat zcela novým směrem, ale v skladbách samotných jsme chtěli jít mnohem přímějším směrem a nebýt až natolik puntičkářští " řekl Gahan krátce po skončení nahrávání v dánských Puk Studios kde album zkompletovali před finálním mixem v Londýně. "Nechtěli jsme být příliš kritičtí a při nahrávání jsme se snažili zachytit co nejvíce energie ne se zbytečně dlouho hrát s jednotlivými zvuky jak to bylo kdysi u nás během nahrávání,zvykem. To se pak stávalo že jsme úplně zapomněli na původní směrování té které skladby. Takže tentokrát jsme chtěli pracovat mnohem rychleji, ale ve skutečnosti nám to trvalo déle, protože jsme museli víc experimentovat dokud jsme nenašli pro skladbu ten správný směr! ale ve výsledku znějí skladby tvrdě, nemyslím rockověji, ale mají v sobě jakousi zvukovou ostrost a pocit nervozity. "
Nechtěli jsme být už takoví rušivý chtěli jsme být přímější " zopakoval později DG v roce 1990 v rozhovoru pro MTV. "Pracovali jsme s Floodem tedy Markem Ellisem, který nám v tom velmi pomohl. Vedl nás přesně tím směrem, který jsme hledali, ale sami jsme při tom nevěděli co vlastně hledáme. Pomohl nám rozpracovat skladby do něčeho s čím jsme nikdy předtím nepracovali. "
Skutečnost která se nedá přehlédnout je nasazení Flooda a dlouholetého člena kapely Alana Wildera.Tito dva během nahrávání alba neúnavně pracovali a vystavěli tak atmosférický základ do kterého skladby Martin Gore dokonale sedly. Je tu však i další faktor, který albu dopomohl k úspěchu, ale není přitom velmi známý. Jak uvedl Kevin May autor knihy "Halo", která se zabývá právě albem "Violator": "Martin Gore v té době stále výhradní autor v kapele se po letech nechal slyšet, že" Violator "byl asi posledním albem při kterém bylo nahrávání pro kapelu zábavou. Zachycuje tak zářivou náladu kapely v tom období, jakož i nadšení, které vzniklo příchodem nového producenta Flooda jakož i celkovým přístupem k celému procesu. On totiž viděl ve spojení syntezátorového jádra kapely s tradičními nástroji velkou příležitost, doslova do té pozice kapelu tlačil naléhal na Gore, aby své dema přinesl v té nejzákladnější podobě, čímž se s nimi dalo během nahrávání mnohem více manipulovat - v podstatě tak umožnil Alanu Wilderovi a Floodovi přidat skladbám atmosféru, melodie, perkuse a mnoho dalších prvků. "
Měl jsem pocit, že to potřebuje další perspektivu, řekl majitel Mute Records a mentor kapely Daniel Miller v rozhovoru pro Electronic Beats. Když došlo na téma producenta alba. Flood je po technické stránce velmi zdatný, velmi muzikální a hlavně otevřený. On není z těch co tvrdí, 'Takto by to mělo být'. Pracuje více ve stylu, 'Jak bychom to mohli udělat jinak?' On se jednoduše synchronizuje s mentalitou kapely stejně i s mou.
Nový přístup k technickému vybavení také nabídl každému novou perspektivu zejména pokud šlo o kombinaci elektroniky s tradičními zvuky. A zdá se, že pokud jde o spojení těchto dvou elementů se Flood jevil jako dokonalý producent. Martin Gore, skladatelský architekt alba však svůj talent, jako vždy bagatelizoval, obzvláště v rozhovoru s nudným reportérem MTV, kterému v roce 1990 na adresu skladeb alba řekl: "Tady nejde o nějaký přirozený proces. Já si prostě sednu a napíšu skladbu. Slova se objeví, objeví se melodie a je to. "
Violator versus SOFAD
Je obtížné hovořit o albu "Violator" bez zmínky o turné, které mu předcházelo. Spolu se závěrečným koncertem v Passadene a zároveň o albu právě po období Violator. Songs Of Faith And Devotion, měl odlišnější zvuk, plný prvků gospelu, soulu, rocku, elektroniky příkladem je skladba "Condemnation". Už jeho úvodní nahrávání bylo peklem, úplný protiklad k zdánlivému štěstí, které prosakovalo z nahrávacích sezení k albu "Violator". Irónii osudu je však album SOFAD oslavován jako další mistrovské dílo skupiny, ačkoliv toto album téměř DM pohřbilo. “Ega krmena úspěchem, drogami a rock'n'rollem”.
Během období “Violator” si kapela stále dávala pozor a stála nohama pevně na zemi řekne May. A i když velmi rychle pochopili, že vytvořili něco jedinečného, z čeho se nakonec stal fenomén. Fanoušci album byli nadšeni a dokonce jej přijala i kritici.
Kluci byly stále, ”slovy mnohých z tábora kapely” až extrémně připoutáni k zemi a často měli problém pochopit jak velká kapela se z nich stala. Je možná těžké tomu uvěřit vzhledem k úspěchum předešlých alb a turné ... Byly stále mladí (nejstarší Alan měl krátce po 30) a alespoň navenek, se vyhýbali všem pozlátkům slávy. "
Po skončení nahrávání alba "Violator" se začala ta nejsložitější část procesu - finální mixáž o kterou se postaral François Kevorkian. "On je jedním z nejnáruživějším člověk, jakého jsem kdy poznal," řekl Daniel Miller pro Electronic Beats. Dokázal pracovat i 18 hodin denně a myslím že za ten čas se při něm vystřídaly tři studioví inženýři, jelikož jeho tempu nestačili. Umí být doslova posedlý, ale zároveň brilantní a z alba" Violator "udělal skvělou nahrávku.
Miller sehrál důležitou roli při závěrečném nahrávání kdy si vzal ranní verzi "Enjoy The Silence", která nebyla přijata s velkým nadšením a spolu se studiovým inženýrem Philem Legg ji zremixovat. "Myslím, že na konci nahrávání již byly pořádně vyhoření už to trvalo příliš dlouho, tak mi jen řekli " dobře ať je po tvém a použili právě mou verzi." Ta se dostala na singl a dopomohla samotnému alba k celkovému úspěchu. A že to byl úspěch! Všechny čtyři singly bodovali v žebříčcích po celém světě samotné album se dokonce prodralo na 2.pozici v albovém žebříčku UK - Britové si konečně začali vážit vlastní kapelu.
následky
Krátce po vydání alba kapela odstartovala turné, nejbláznivější a největší, jaké dosud podnikli. Více než 88 vystoupení, které dohromady zhlédlo 1,2 milionu lidí. Tato zkušenost kapelu na krátkou dobu vyřadila z provozu a trvalo téměř dva roky, než opět nabrala dech a pustila se do nahrávání alba "Songs Of Faith And Devotion". "Po skončení turné k albu se toho v osobních životech jednotlivých členů událo velmi mnoho," řekl Miller pro Electronic Beats. "Jako lidé se nikdy nezměnily, vždy stáli nohama pevně na zemi, ale byli povýšeni na superhvězdy a to se na lidech projeví."
Kevin May dodává: "Gahan se přestěhoval do Los Angeles, kde svůj život obohatil o závislost na heroinu a stejně propadl vzmáhající se grunge scéně. K tomu je třeba zmínit ten očividný fakt, že Flood a Wilder chtěli posunout nový hudební styl alba" Violator "ještě dál s využitím plného rozsahu živého hraní právě v nahrávání. To vše co hrálo do karet alba "Violator" se v případě alba SOFAD totálně rozpadlo. A přestože samotný album se těšil obrovskému komerčnímu úspěchu, bez zkušeností získaných při albu "Violator" by se tak určitě nestalo. Tyto dva zmíněné alba jsou vnitřně velmi spjaty i když stylově a způsobem nahrávání jsou velmi odlišné ...
Album" Violator "však položil základy něčeho co se začalo vyvíjet velmi špatně "souhlasně řekne May"ale toto se běžně stává v důležitých historických momentech každé kapely, která si najde své místo a věci se začnou vyjasňovat. Fanoušci Depeche Mode vedou nekonečné diskuse o významu alba a všeho co kdy kapela vyprodukovala. Samozřejmě nikdo albu neupírá klíčovou roli v evoluci kapely, jakož i odkazu který zanechal.
Po albu "Songs Of Faith And Devotion" kapelu opustil Alan Wilder, ale jeho důvody měly počátky již v první spolupráci s Floodem. "Prostě jsem měl už všeho akorát dost, měl jsem pocit že více už prostě udělat nemůžu," nechal se slyšet v roce 1997. "Začali mezi námi převládat rozdíly a selhávala i vzájemná komunikace. Myslím, že ostatní v kapele byly znudění množstvím té detailní práce, takže většinou měly tendenci se zdejchnouch a nechali mě v tom samotného s Floodem.
Od té doby však Depeche Mode vydali několik dalších alb a samozřejmě Gahan se opět vrátil do normálního života a je "čistší, než kdykoli předtím". Žádný z těch alb se však alba "Violator" nevyrovná - to byl skutečně zvuk rozjeté kapely ve špičkové formě. Album z těch čtyř dekád reprezentuje jedinečnou kreativní fázi Depeche Mode.
Diskuze
Standag 2 31. prosinec 2017 o 10:02
Jen asi cjybka, že rok 1980 má být 1990. Pochybuji že v 80 na ně chodilo 70 000 lidí 
ale 70 ano
Album dost prané jak z levé strany, tak z pravé a přijde mě, že ho udělali jen dva lidé, když to čtu. No, nějak to bylo…..ale jak?
Herrer 3 31. prosinec 2017 o 13:23
Takže se šesti alby vydanými v 1980tych letech
Článek je překládaný z angličtiny a pravděpodobný původní text “1980s”, je běžné označení ne pro rok 1980 (DM by museli být opravdu kreativní, aby stihli vydat šest desek), ale pro dekádu 1980-1989. Tedy ne chyba faktická, ale chyba v překladu, resp. v pochopení psaného textu čtenářem 
DoMunug 4 31. prosinec 2017 o 16:08
Nedobře se mi čte fakt, že se bojs naposledy bavili prací právě u Violatoru. Dělá to dojem, že další tvorba je jakousi nastavovanou kaší, možná už rutinou. Že je práce bavila je znát, prostě to závání z futrálů kazety, CD, vinylu, dokonce i iPod je tím nasáklý. Po Pasadeně DM měli i štěstí na své straně, státy doslova pobláznily… Jak jinak popsat dění, když si pro podpis k další desce přišlo 15 000 lidí? Akce se sice zvrtla, ale lepší reklamu si band snad ani nemohl přát. Patnáct tisíc lidí! Pro srovnání, tolik nás zhruba plusminus přišlo 18/6/1993 na pražský Devotional. Rok 1989 byl vůbec velký, počátkem léta jsem dostal občanku , DM v létě v Miláně tvořilii Violator, na podzim se zhroutili komunisti… Určitě bychom ještě nějakou paralelu našli… 
Standag 5 31. prosinec 2017 o 18:33
Čtu to znova a asi ano, je to má chyba. Špatně přeloženo. Sice bych to psal slovem, ale když to čtu po infu od uživatelů dm, tak už mě to dává rozum, logiku holt rychle čtu, nebo jednám
DoMunug: věčné téma, že na Letné bylo 15000 fans. Já myslel, že 1500
DoMunug 6 31. prosinec 2017 o 19:05
Já to nepočítal teda, v médiích psávali různé cifry, tak jsem se jedné chytil… Pár tisícovek tam ale bylo…
Michaela 146 7 31. prosinec 2017 o 19:13
DoMunug: Přesně o rok dříve jsem dostala občanku, psal se červen 1988 a hnedle mě vytáhly spolužačky na diskotéku, a víte co mě utkvělo v paměti, byly to dvě skladby Strangelove a od Camouflage - Strangers Thoughts
https://www.youtube.com/watch?v=Rqt0ztKHwm0
Michaela 146 9 31. prosinec 2017 o 19:29
Hudební klenot “Violator” je Mount Everest synth popu a vše co bylo před ním a po něm se jen krčí před tímto úžasným veledílem.
DoMunug 10 31. prosinec 2017 o 19:29
@Michaela 146:
Takže Ti uvízlo v paměti vlastně to nejlepší z té podivné doby… Máme další paralelu, bylo to všechno “strange”... Violator je klenot, bez debat, pamatuju ale i ty hardcore fans jak byli rozděleni na dvě poloviny. Vše to způsobily okolnosti kolem Personal Jesus. Jedni spílali, kdeže je ten typický zvuk DM a druzí chválili právě za tento současný experiment. Osobně mi nevadil, ale ani dvakrát nechutnal, což se nedalo říct pozdějc u I Feel You. Tam už sem trpěl, trpím dodnes. SOFAD je též jeden z vrcholů, není to ale deska pro mě. Bohužel. Až na výjimky…
Michaela 146 11 31. prosinec 2017 o 19:36
@DoMunug: Ano, byla to podivná doba, podivnost sílí a podivnost slábne, ale byla to nádherná doba, mládí radost, žádná starost
DoMunug 13 3. leden 2018 o 22:27
Mount Everest ležící ve stínu “bezejmenné” osmitisícovky na kterou by se bez chlastu, drog a depresí nikdy nevylezlo…
Michaela 146 14 4. leden 2018 o 22:59
Federman: Mount Everest ležící ve stínu VIOLATORu
Nebudu zlá a ošklivá, zde jedna perla pro tebe…
https://www.youtube.com/watch?time_continue=139&v=FiBc37QD_O4
DoMunug: Jeden hudební skvost pro tebe…
https://www.youtube.com/watch?v=D789MNbNKU0
Tak která je ta nej….
DoMunug 15 4. leden 2018 o 23:46
@Michaela 146:
Nejsi zlá, začal někdo jiný... Nemá smysl výstup do osmitisícových výšin hrotit, každý máme pomyslný vrchol na té hoře jinde… A je to tak v pořádku
Obávám se, že vítěze Tvých linků nelze vybrat. Higher Love, perfektní skladba prezentovaná na živo, démonické odšpuntování každého Devotional, skladba, která vyvolává husí kůži i po letech, nejspíš tomu tak bude napořád. World In My Eyes ale fakt miluju! Cicada Remix zrovna není mým nejoblíbenějším teda, ale potěšil. Nejvíc bestiálně mám rád WIME (Daniel Miller Mix). Každopádně kluci potěšili i novým intrem k této skladbě na Global Spirit Tour
Michaela 146 16 6. leden 2018 o 16:47
@DoMunug: V pořádku, vím, že to nemyslel zle, již nějaký ten pátek pana Federmana znám, rozhodně si myslím, že je pohodář Jen jsem ten svůj pomyslný vrchol našla na jiném albu ♫
Děkuji za odpověď. Jsem ráda, že jsem ti mohla udělalat radost. World In My Eyes Cicada Remix, tak mně se líbí moc, má neobyčejný drive, na tento remix se mi skvěle tančí. Ale je pravda, originál je jen jeden
DoMunug 17 6. leden 2018 o 21:38
@Michaela 146:
Když ono je to pohoří pékně členité, některé vrcholky jsou zahaleny v mlze.
WIME mám v oblibě jako takový páč v něm Martin moc nehraje na kytaru Né vážně, co říkáš na (Safar Mix)? Je taky dost líbivý na tanec… Dal bych Ti sem link, počítám, že jej máš ve své audiotéce
Michaela 146 18 7. leden 2018 o 17:01
@DoMunug: Originál skladby World In My Eyes je pro mě něco více… zasnila jsem se a jsem zpět v roce 1990, hladké blond mikádo, červená rtěnka, baret, černé oblečení... skvělá DM parta, srazy, druhák na střední, první DM lásky, kazeta ve walkmanu MFTM, Violator
Safar Mix po taneční stránce, ano
gonokok 19 10. leden 2018 o 21:54
Zdravím všechny zúčastněné v této (tematicky) určitě zajímavé debatě a jelikož jsem si nemohl pomoci, musím"přispět s troškou do mlýna”.Určitě souhlasím s Michaelou 146, Violator je bezkonkurenčně top album a ne nadarmo je i odborníky přirovnáváno ke klenotům elektronické hudby.Škoda, že v době, kdy DM jeli turné s tímto albem, jsem byl teenager, takže jsem neměl možnost ho zhlédnout naživo.Taky se musím svézt na stejné vlně s DoMunugem, i pro mě je album SOFAD jedno z nejslabších alb, co bylo nahráno.Vůbec nechápu, že je každej odvařenej ze skladby Walking in my shoes, já osobně ji opravdu vůbec nemusím.Jako klipy z této desky patří k nejlepším, co byly pro DM vytvořeny, to bez debaty.Je mi jasný, že by mě za to"krabičáři"ukamenovali, ale je to prostě o vkusu každého"soudruha”:-).Jinak WIME Civada remix je fakt zajímavej, stejně jako skladba Strangers thoughts , která patří k mým nejoblíbenějším od Camouflage, chválím Tvůj vkus, Michaelo 146!;o)Pro mě jeden z nejlepších remixů od DM, co kdo kdy udělal, je tato záležitost: https://www.youtube.com/watch?v=VTlnhFWqi6E.Tak doufám, že jsem se nikoho nedotknul…;o)
Herrer 20 11. leden 2018 o 8:13
Violator je vrchol evoluce. Po něm pak mohly přijít buď stagnace, úpadek a nebo revoluce. V podobě SOFAD přišlo naštěstí to třetí. Ve všech směrech
Osobně miluju obě desky a obě považuju za vrchol tvorby DM.
Nicméně kdybych musel vybrat jednu, tak vyberu SOFAD, protože právě ten obsahuje pro mě nejlepší skladbu DM všech dob - In You Room
Michaela 146 21 11. leden 2018 o 22:11
@gonokok: Pěkné. Všichni se vezeme na stejné lodi, ale ne všichni se vezeme na stejné hudební vlně, máme téměř stejný hudební vkus, nápodobně a děkuji
Herrer 23 11. leden 2018 o 22:32
Míšo, teď koukám, že jsem napsal In Your Room blbě :-O Strašný!!! Asi nemá cenu vysvětlovat, že mi nejspíš nezafungovala klávesnice… Každopádně horší, než co kdy udělal Hillier
Herrer 24 11. leden 2018 o 22:34
A teď koukám, žes to napsala taky… Je to jak mor, já to věděl
Každopádně za mě geniální věc, kterou pro mě úplně nechutně zabili singlovým Zephyrem 
DoMunug 25 12. leden 2018 o 0:39
Herrer 20 11. leden 2018 o 9:13
Violator je vrchol evoluce. Po něm pak mohly přijít buď stagnace, úpadek a nebo revoluce…
Za vrcholem evoluce nemůže následovat nic většího, lepšího… Nezáleží jaký superlativ použiju. Pokud je dle Tvých slov Violator “vrcholem evoluce”, veškerá ostatní tvorba je tedy za jeho zenitem. Možná si to ale napsal proto, abys nebyl oftopic a chtěls nám vlastně říct, že vrcholem je SOFAD. Faktem je - SOFAD se táhne ve violátořím závěsu ať se Ti to líbí nebo ne, ačkoli jsou obě alba jako noc a den - nelze je porovnávat. Pokud bych musel s něčím z Tvého postu souhlasit, šlo by o stagnaci… Na In Your Room vždy vzpomínám jako na poslední singl s Wildrem, jsem rád, že mají v repertoáru i lepší věci než IYR. Třeba takové Shake The Disease
Standag 26 12. leden 2018 o 6:38
Každý fanda má své nej a top u dm, ale když bys udělal celosvětově průzkum ( což se ti nikdy nepodaří ) tak deska SOFAD opravdu není ta nej . Je skvělá a řadím ji do top pětky, jestli jí tam mám druhou nebo čtvrtou je jedno, ale je v top 5, ale vrchol dm je jinde.
Tedka co si každý pod vrcholem tvorby u dm představuje…..možností je více, jak od pobláznění nové vlny fandů až po prodej desek.
gonokok 27 12. leden 2018 o 7:19
@Michaela 146:Když už SOFAD, tak třeba pro mě nej..skladba je Mercy in you, ale je to přesně tak, jak jsi to krásně metaforicky přirovnala…;o).
@DoMunug:Velmi zajímavá analýza předloženého názoru, za kterou by se nemusel stydět Platón, Aristoteles ani Kant!;o)Ale určitě s ní souhlasím, sám bych to lépe nevyjádřil!;o)Apropos Shake the disease patří k TOP 5 mých nejoblíbenějších válů od DM vůbec, no.1 je But not tonight, s Tebou bych si rád někdy střihnul večírek, přijeď zítra do Brna na párty…!:-)
Herrer 28 12. leden 2018 o 7:58
Za vrcholem evoluce nemůže následovat nic většího, lepšího…
DoMunug: Měl jsem samozřejmě na mysli vrchol evoluce v tom synthi zvuku, který dělali DM v 80. letech. SOFAD je úplně jinde, není to pokračovatel, nemá vylepšovat genom v DNA Violatoru, je to zbrusu nová vývojová větev - proto revoluce
Herrer 29 12. leden 2018 o 8:17
Faktem je - SOFAD se táhne ve violátořím závěsu ať se Ti to líbí nebo ne
V časové ose tomu tak nepochybně je
Ostatní fakta a “fakta”, jsou jen o osobním vkusu a já můžu souhlasit jen s tím, že ta alba přímo porovnávat nelze. Jde si jen vybrat to oblíbenější a tím je pro mě SOFAD. Prostě mi tahle pompézní poloha DM sedla ze všech nejvíc. Tahle vývojová větev byla dokonalá, byť silně destruktivní - přirovnal bych ji k viru, který má pomoci, ale vymkne se kontrole Nepotřebovala vylepšovat, potřebovala udržet na uzdě a i proto byla tak krátká. Po ní přišla další revoluce v podobě očisty a díky ní máme DM pořád tady. Nicméně ta nádhera ze SOFAD tu je stále a ta temná, tíživá, zároveň však neskutečně přitažlivá dekadence Devotional, mi vždycky spolehlivě připomene, jak výjimečná to byla doba, jak výjimečná to byla deska.
Takže asi takhle
Standag 30 12. leden 2018 o 10:11
Ty vago, a zrovna Violator a SOFAD mě přijde jako dvě rozdílné desky.
Zrovna včera jsem sjel celou SOFAD v live podání a je to skvostné že právě pouze této desce věnovali jak normal, tak live album, asi odp..nikde není. Ale chtěl bych to znát.
DoMunug 31 12. leden 2018 o 12:49
gonokok 27 12. leden 2018 o 8:19
Velmi zajímavá analýza předloženého názoru, za kterou by se nemusel stydět Platón, Aristoteles ani Kant!
Díky, ale tito pánové by hravě strčili do kapsy každého z nás. A to levou zadní... Měli velkou smůlu, že si Violator nemohli poslechnout, naopak obrovské štěstí v tom, že v této “šílené” době nemuseli žít…
Večírek si střihnem na afterparty po pražském koncertě? Domluvíme se přes SZ na fóru…
But Not Tonight je pro mne tím nejlepším kouskem z celého Live in Berlin, Goreho velmi vyvedená interpretace, která mě dohnala až k slzám…
“The moon
Is shining in the sky
Reminding me
Of so many other nights
But they’re not like tonight…”
Standag 32 12. leden 2018 o 13:20
DoMunug: aspoň víš, co jsem měl na prostěradla za nápis s názvem písně v O2 při druhé části Univers v Praze a všichni nechápali a nefans absolut nerozuměli
DoMunug 33 12. leden 2018 o 13:55
Herrer 29 12. leden 2018 o 9:17
Prostě mi tahle pompézní poloha DM sedla ze všech nejvíc…
Proti vkusu žádný dišputát…
Pompéznost v muzice osobně nikterak neoceňuji, zbytečné toť kritérium pro hodnocení obsahu hudebního alba. SOFAD je výjimečná deska svým rockovým pojetím se kterým přišel Gahan. Pro mne naprosto nezajímavá poloha, o důsledcích netřeba psát. Jsem rád za Condemnation, One Caress, Death’s Door. Live verze je o něco důstojnější, ani né tak svým obsahem, ale provedením - velké to divadlo, které se bude v budoucnu opakovat jen s těží...
Na Violatoru mě mrzí jen a pouze jeho stopáž, kousky jako Dangerous, Happiest Girl, Sea of Sin - mohly klidně být na albu a perfektně by tam zapadly. Nevadí, alespoň je důvod proč si pouštět singly z té éry. Podle New Musical Express je toto album na 444. místě v TOP 500 alb všech dob. Jak nicotné to umístění, je potřeba přijmout fakt, že jsou asi i lepší alba na světě...
Herrer 34 12. leden 2018 o 14:28
DoMunug: Tou pompézností jsem myslel právě hlavně živáky. I když vlastně proč ne, možná mám rád pompézní desky s bohatýma aranžema víc, než přímočarý, byť třeba svou jednoduchostí geniální kousky. Třeba The Wall od Pink Floyd zbožňuju, Mellon Collie od Smashing Pumpkins jakbysmet. A to jsou podle mě sakra pompézní desky. Takže pompéznost, jak si ji v hlavě definuju já, nemusí nutně znamenat nevkus, protože stejně tak je pro mě tímhle způsobem “pompézní”, naprosto speciální MFTM. Prostě koncepční alba já rád
One Caress má dokonalý smyčcový part, přál jsem si ji jako singl i když chápu, proč ji nevybrali. Každopádně dokazuje Martovu genialitu a věřím, že kdyby ji chtěl rozvinout, tak by obstála i na poli klasiky Dále jsou tam ale WIMS, Rush, Higher Love, Tebou zmíněná Condemnation, nebo dokonalá IYR, jejíž gradace je to, co DM nepředvedli nikdy předtím a už nezopakovali nikdy potom.
Ohledně Violatoru, kterýmu tohle vlákno patří... Dokonalý dílo, ale sám sebe se ptám, jestli ne až moc. Všechno je precizní tak moc, že podle mě nešlo v tomhle trendu pokračovat, aniž by se kluci neopakovali. Proto jsem tak rád za ten veletoč, který přišel. Ono i tohle rozhodnutí podtrhuje výjimečnost kapely i když se zároveň tvrdí, že bylo motivováno grunge vlnou. Jestli jo, nevadí mi to, protože inspirace jsou normální věc a fungovaly i před SOFAD. Ale zpátky k Violatoru… Personal Jesus je asi moje nejhranější skladba - mám rád kytarový riffy a mám rád elektroniku, takže poklad. O ETS se nemá cenu bavit a Waiting for the Night řadím do své osobní TOP 10. A Clean? Tam je podle mě nevědomky naznačeno to, co se mělo na SOFAD rozvinout v plný síle
Jinak nějaký žebříčky… Koho zajímají? Co sdělují? Takových faktorů tam hraje roli… Poslechl jsem si spoustu desek, který byly zařazeny mezi ty naprosté legendy pop music a spoustu z nich jsem nedokázal docenit
DoMunug 35 12. leden 2018 o 16:13
@Herrer:
Ano, Violator je dokonalý až moc, už se nebylo možné dostat “dál”. Proto přišla stagnace v jeho stínu, pro Tebe a všem, kteří jej máte jako TOP od DM revoluce nazvaná SOFAD. Pro mne už ona dokonalost přišla s MFTM a když jsem prvně zaslechl Personal Jesus, říkal jsem si, to je asi konec zvuků, které jsem si velebil z MFTM. Naštěstí, každý první singl z nové desky je tak trochu hádankou, mystifikací od DM, což se na Violatoru potvrdilo. A žebříčky? Lidi milujou statistiky všeho druhu, dobře, Tebe nezajímají, já si vždy kladu otázku jak moc jsou relevantní, objektivní...
gonokok 36 12. leden 2018 o 19:35
@DoMunug:Chtěl jsem jen vyjádřit uznání a obdiv Tvé inteligence, smyslu pro řešení nastavených výzev a citu pro detail;o).
Afterparty budu muset bohužel vynechat, nejsem místní, čeká mě po koncertůvce daleká cesta domů a navíc musím druhý den do práce:-/, ale určitě bych rád domluvil jinej termín.
But not tonight v Goráčově podání není špatnej, ale mám raději klasickou"zrychlenou"verzi, ta je pro mě nesmrtelná.Ale určitě jsem rád, že ji vůbec zahráli, naživo jsem ji nikdy neviděl, myslím, že už těžko uvidím a samozřejmě mi srdce zaplesalo, když je to můj nejoblíbenější vál:-).
Měj se, draku a rád si s Tebou někdy vyměním názory (nejen o DM) z očí do očí...;o)
DoMunug 37 12. leden 2018 o 20:19
@gonokok:
Znáš to, občas se intelektuálně zadaří i jednoduššímu jedinci, jak mě před hodinou tituloval ve vedlejším tématu nějaký utřinos s holubem u nosu… Nevadí, že afterparty nestihneš, podstatný je, abys měl výborný zážitek z koncertu a celou Global Spirit misi si tak dokonale užil. K tomu ať Ti dopomáhá hudba DM, Violator obzvlášť a But Not Tonight extra! Měj se grandiózně, pozdravuj v Brně a třeba někdy někde na viděnou…
gonokok 40 12. leden 2018 o 22:15
@DoMunug::-)tak v tom případě přeji, aby se dařilo co nejčastěji…!;o)
Ty si to taky samozřejmě užij, měj se ještě líp a doufám a věřím, že se potkáme i mimo internetovou konverzaci;o).
DM forever…!:-)
Federman 41 15. leden 2018 o 0:26
Michaela 146:
Dekuji za opravdu vyborny mix, ktery autor vytvoril z hliny donekonecna tvarne a nikdy netvrdnouci. Spatnou sochu z takoveho materilu by totiz nedokazal uplacat snad ani Hillier a tak je nutne pochvalit obe strany zucastnenych.
Violator je pry vrchol evoluce. S tim souhlasim. Po jeho zdolani na nem vlaje vlajka se znakem dokonalosti ve vetru se vduchem tak ridkym, ze bylo jen ztezi mozne dojit bez kyslikoveho dluhu vys. To kapela vedela a v dobe dalsiho vystupu byla take patricne pod tlakem, protoze jeji zvyk stoupat dal se uz stal nepsanym pravidlem.
Kapelou jeste nepokoreny rockovy vrchol byl ale zdolan v nadhernem spinavocistem stylu prinasejici sebou snad vsechny barvy stinu a odstinu zvuku. Ty fanouskum odhalily bistu s podobou dosud nepoznanou. Kontury jeji tvare byly navrzeny mistrem nad mistry. O sarm, detaily a skryte zakouti se postaral take mistr nad mistry a mistrem nad mistry byla i pevecky prezentovana.
Porovnavat jestli lezi Violator vyse nez SOFAD a naopak, mohou dozajista vsichni fanousci, vcetne tech co dokazi tvrdit, ze vznikl jen diky chlastu a drogam. Ne vsichni ale dokazi dychat v nadmorkse vysce, ve ktere SOFAD lezi. Naiva co tohle tvrdi se dusi, fanousek dycha volne a Devotee zhluboka.
Michaela 146 42 15. leden 2018 o 22:39
Herrer [#24]: Pane učiteli, tohle není mor, já jen opisovala…bojim, bojim, bojim
Vždyť tenhle zvyk školní už nesluší nám….Nenapovídej!
Michaela 146 43 15. leden 2018 o 23:02
Federman: Krásně si to popsal, jedna báseň...Život bez snů je jako růže bez vůně. Možná také pěkný, ale nesmírně prázdný.
Standag 45 16. leden 2018 o 9:41
Dotaz DMF
Kolik se může v průběhu jednoho dne poslat soukromých zpráv?
Včera jsme si psali a asi po 7?? Zprávách to hodil o text, že byl vyčerpán povolený limit během 24h na soukromé zprávy.
Je to nějak omezeno?
Děkuji moc za odp..
Standag 46 16. leden 2018 o 11:09
DoMunug, už nemohu psát, opět mě to hodilo info, že je překročení bla bla. Vcelku omezování.
DMF díky za info
dmf 47 16. leden 2018 o 12:42
@standag Žádný limit na soukromé zprávy není. Napiš přesně znění textu co ti to hlásí a popiš co se dělo. Pošli e-mail na .(Pro zobrazení této e-mailové adresy musíš mít zapnut JavaScript).
Michaela 146 48 16. leden 2018 o 22:16
Herrer: Ztraceno v překladu… na první pohled obyčejný příběh dvou momentálně zmatených lidiček, kouzelný, poetický a nikoliv fyzický vztah plný nevyřčených pocitů a existencionálních myšlenek
Michaela 146 49 16. leden 2018 o 22:58
Přeji krásnou dobrou noc na hudebních vlnách DM…Halo
https://www.youtube.com/watch?v=G8SXAXWSGDY
Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.
Diky pekne cteni na sklonku roku