Andy hudebník??

Rozhovor s Andrew Fletcherem pro časopis Ray Gun (U.S.), 1993.

?: Staráš se o spousty administrativních povinností skupiny ...
!: Vlastně nemáme vůbec manažera, takže musíme hospodařit sami. Vždycky jsme to tak dělali.

?: Máte nějaký důvod k tomu, že nemáte najmutého manažera?
!: Ani ne. Stalo se to náhodou. Souvisí to s úplně nezávislou scénou. Když nezávislé značky začali v Anglii koncem 70. let, po punku, vše bylo s heslem udělej si sám. Když kapela vznikla, nikdy jsme nepřemýšleli o shánění manažera. Mysleli jsme si, že by to bylo omezování. Bylo štěstí, že jsme nakonec šli s Mute Records, protože Daniel Miller fungoval jako manažer, právě tak jako šéf nahrávací společnosti. Poté co se stala kapela více populární, vzal jsem na sebe menší hudební zodpovědnost a větší manažerskou roli.

?: Jak vzniklo vaše přátelství s Danielem Millerem?
!: Udělali jsme demopásku a vzali ji po nahrávacích společnostech. Pak jsme dělali vystoupení v Londýně a dělali jsme předkapelu na jedné z Danielových akcí. Měl nás opravdu rád. Velké značky po nás začaly v té době také jít, ale my jsme si vybrali, že budeme pokračovat s Danielem. Byl jediným mužem, ke kterému jsme cítili, že mu můžeme skutečně věřit.

?: Vím o tobě, že se staráš o fan club. Jak moc se tě týká?
!: Musel jsem se dostat do všech těch věcí, které jsou pro všechny ostatní nudné. Ale já to mám opravdu rád. Hudba je pro mě stále méně a méně zajímavětší. Pro ostatní členy skupiny je více zajímavější. Například Alan se mnohem víc zajímá o hudbu. Dokonce, když skupina začínala, byl jsem více nucen být ve skupině. Potřebovali basového hráče a mě opravdu nebavilo hrát. Nebylo to nic, co bych měl opravdu rád. Mám rád konečný výsledek, ale opravdu nemám rád ten proces jak se tam dostat.

?: Takže, je to živé hraní nebo nahrávání, co nemáš rád?
!: Je to tvorba hudby. Mám rád konečný výsledek, ale nemám rád ten proces, jak se tam dostat.

?: Kolik členů má váš fan club?
!: Asi 10 000. Máme svůj fanzine.

?: Myslíš si, že skupina má silnější vliv v Americe než v Evropě?
!: Ne tak v Evropě, jak v Anglii. Jsme dost populární v Německu, Francii a Španělsku a určitě i jinde. Problém s Británií je ten, že je to velmi nestálý trh. Přechází vždy k další věci. Pokud již vaše vůně trochu vyvětrá, je těžké udržet si velkou přízeň. Zdá se nám to tam jako kruh. Zdá se to, jako bychom byli v Anglii znovu zase úplně přijati.

?: Jak moc se tě týká nahrávací proces?
!: Jsem tam jako poradce. Každý člen má svou vlastní roli a jak čas běží, tyto role se více ujasnily. Na prvních albech kdykoliv měla přijít basová část, udělal jsem ji, ale pak se to stalo směšné. Když Alan umí zahrát basovou část lépe než já, proč já bych měl být tím, kdo ji bude na albu hrát?

?: Máte typický obchodní den od 9 do 5?
!: Mám hodně hovorů. Mojí prací je držení těch nudných věcí v odstupu od skupiny během tvořivého procesu. Skupiny, které se věnují obchodní stránce, se vzdalují od důležité věci, kterou je hudba. Uvědomujeme si, že musíme stále zlepšovat hudbu pokud chcemem přežít. To je to, co nám dává naše základna fanoušků. Celá věc být kapelou je ve způsobu, jak jsou čtyři osobnosti propleteni do sebe. Myslím, že u nás to funguje velmi dobře.

?: Jaký je rozsah zainteresovanosti Sire v Americe?
!: Je to tam naše nahrávací společnost. Seymour Stein nás podporoval od úplného začátku. Byl tam vlastně před Stevoem (Some Bizarre) a Danielem. Přišel se na nás podívat do malého klubu v Basildonu. Zde byl prezident této obrovské americké nahrávací společnosti, který podepsal s Talking Heads a s The Pretenders, kteří přišli do toho malého klubu, který pojmul asi 150 lidí. Neměli jsme ani šatnu. Museli jsme se s ním setkat na schodišti. Poznamenal si nás při prvním singlu. Má úplně neuvěřitelnou povahu. Warner Bros jsou pro nás opravdu dobří.

Přeloženo z časopisu Ray Gun (U.S.), 1993