Anton Corbijn: Depeche Mode Jsou největší kultovní kapela na světě

V těchto dnech, kdy se nový film Depeche Mode The Spirits In The Forest objevil na jeden večer v kinech po celém světe, se režisér a ikonický rockový fotograf Anton Corbijn rozpovídal pro NME o hlubokém propojení mezi kapelou a jejich fanoušky - a svou životní poutí vizualizování hudby.

"Zdravím, NME - mám tu hodně věcí z minulosti," uvítal nás Anton Corbijn, když jsme si sedli na náš rozhovor v luxusním hotelu v západním Londýně. "Tenhle týden to bude přesně 40 let, kdy jsem poprvé přišel do Anglie. Tehdy jsem poprvé zaklepal na dveře NME.“

Pokud jde o hudební fotografii, neexistuje moc dalších, kteří mají stejný vliv a rozpoznatelné snímky jako Corbijn. Znáte ho prostřednictvím ikonických záběrů, jako jsou Joy Division, Nirvana, Arcade Fire, Nick Cave, David Bowie, The Killers, REM a U2, nebo pro jeho práci režisa klasických hudebních videí nebo renomovaný biografický film Ianu Curtisovi Control. Od obalů časopisů po obaly alb, je jeho talent naprosto jedinečný v zachycení umělcovy podstaty v rockové historii.

"Během prvních dvou týdnů, kdy jsem se přestěhoval do Anglie, jsem šel na koncert Joy Division," pokračuje. "Byla to moje nejoblíbenější kapela a já je přesvědčil, abych je mohl fotografovat." Obrázek se nelíbil žádnému časopisu. Fotografoval jsem hudbu prostřednictvím lidí, kteří ji vytvářeli, a nemyslím si, že to lidé v Anglii předtím opravdu dělali. Teprve poté, co Ian Curtis zemřel, NME zveřejnil mé fotografie. “

Nyní je Corbijn v Londýně, aby nám vyprávěl o svém nejnovějším projektu se svými nejčastějšími spolupracovníky, legendárními hudebníky z 80. let: Depeche Mode. SPIRITS In The Forest je celovečerní dokumentární film, částečně koncertní film, který nás přenese do „hluboce emocionálních příběhů šesti speciálních fanoušků Depeche Mode, jenž jsou propojeny vzrušujícím hudebním vystoupením“ natočeným během závěrečných představeních turné Global Spirit 2017-2018 v berlínské Waldbühne. Je to krásný a podmanivý portrét s intimními detaily života fanoušků, které se odehrávají na těch nejlepších pódiích. Zastavili jsme se za Corbijnem, abychom se ohlédli za jeho mimořádnou kariérou - a zjistili čím jsou Depeche Mode tak odlišní.

Co je na kultuře britské hudby, která se tak dobře hodí k vašemu stylu fotografie?

"evím. Neměl jsem naplánováno, aby moje práce zapadala sem. Nestaral jsem se o to, jestli je někdo rocker nebo mod nebo něco jiného. Opravdu mě nezajímalo, jak se lidé oblékají nebo o pouliční módu - nebyla to první věc, která by mě zajímalo. Nehleděl jsem na to. Měl jsem pouze zájem použít osobu k vizualizaci hudby. To byl můj přístup obecně. Mým přístupem bylo zachycovat lidi v nějakém v prostředí, takže člověk byl často na obrázku malý.

Na konci 70. let však bylo něco ve vzduchu?

Když jsem sem přišel, bylo to zlaté období." The Specials vyšlo jejich první album, Public Image Ltd vydali 'Metal Box', The Clash zase 'London Calling' - ten první měsíc byl prostě 'Wow'.

Jaké byly osobnosti těchto umělců, kterí vás fascinovali? Bylo tam něco, co měli tito hudebníci společného?

Následoval jsem hudebníky, u kterých jsem cítil, že hudba je pro ně všechno. Víte, pokud tomu nedáte ze sebe všechno, potom jste rychle zpět ve svém malém obecním bytě. Pro lidi tu nebylo moc jiných možností, a to je dost často přimělo dát do své hudby naprosto vše. Byl jsem stejný. Neměl jsem co dělat, jen fotit. Bydlel jsem zde v bytě. Nebyl to luxus, ale udělal jsem vše pro to, abych tu byl a fotografoval. Cítil jsem, že jsem se napojil na lidi, kteří se podobně dívali na důležitost své práce. “

Co si pamatujete o svých prvních setkáních s Depeche Mode?

Moje první setkání bylo v 1981. Předskakovali Fad Gadget. Byla to jejich novoromantická fáze. Fotografoval jsem je ten rok v létě pro NME na obálku. Byla to velmi poppy skupina, takže jsem jim nevěnoval velkou pozornost. Společnost Mute Records mě požádala, abych je znovu vyfotografoval, řekl jsem ne. O několik let později se znovu zeptali a já řekl znovu ne. Byl jsem mnohem více ponořen do hudby Echo And The Bunnymen a podobných typů. Teprve v roce 1986 jsem řekl ano a oni mě požádali, abych udělal video, pak tu bylo další video a organicky vše rostlo. Začal jsem si uvědomovat, že moje vizuály a jejich hudba šly opravdu dobře dohromady. Pak jsem udělal nějaké live fotografie a nakonec se to proměnilo v navrhování celého koncertního pódia. To je to, co pro ně dělám od roku 1993.

Jak vznikla myšlenka tohoto nového filmu?

Je to prostě jen jiný pohled na live film, opravdu. Moc se mi nelíbí koncertní filmy, ale pro Depeche Mode je musím udělat, protože navrhuji všechno, takže chci, aby to bylo zdokumentované. Zajímali se jen o to, aby to byl jiný úhel pohledu, a tak jsme se rozhodli zaměřit na důvod, proč Depeche Mode stále rostou. Mají všechny tyhle fanoušky a jsou největší kultovní kapelou na světě. Je to neuvěřitelné. Hrají na stejných místech jako U2 a poslední turné bylo nejúspěšnější, jaké kdy udělali. “

Jak jste si pro film vybrali těchto šest fanoušků?

Kapela ví od mnoha fanoušků Depeche, kteří jim napsali, proč je tak moc milují. Vzali ty dopisy a pročítali je, aby našli těchto šest lidí. Před 30 lety natočili film s DA Pennebakerem s názvem 101, který se týkal fanoušků v Americe, kteří cestovali na první koncert. Svým způsobem je v DNA Depeche mít tato spojení se svými fanoušky. Je na tom něco neobvyklého a fanoušci příjíždějí z velkých dálek. 101 [1989 live album] bylo hodně o mladých fanoušcích v kůži a s rtěnkou, ale teď je to více o hlubších důvodech, proč lidé milují Depeche. Jsou to velmi emotivní a často život zachraňující důvody. To je také mnohem rozmanitější. Jejich hudba může mluvit s lidmi ve velmi odlišných koutech světa. “

Jaké to bylo zaměřit se spíše na osobní příběhy fanoušků než umělce?

Vybrali jsme ty, které skupina považovala za nutné zdůraznit. Tyto segmenty byly natočeny někým jiným a vše mi to bylo dáno k dispozici, pak jsem se postaral o všechno ostatní během živé show v Berlíně. Natočili opravdu krásné malé segmenty ze života těchto lidí v jejich prostředí. Moc se mi to líbí."

Spojil jste tyto příběhy fanoušků se skladbami Depeche Mode ve velmi silný film - jak jste na tomto spojení pracoval?

Natočili jsme kompletní koncertní film, který uvidíte někdy v příštím roce, pak jsme jej omezili na toto. Podívali jsme se na to, o čem mluvili, abychom našli souvislost s tím, co kapela dělá na jevišti. To končí rovnoměrným rozdělením mezi viděním fanoušků a sledováním hudby. Je důležité mít základ jejich příběhů.

Miluji ten cover Davida Bowieho, to je rovněž silný moment…

Opravdu jsem to tam chtěl mít, přestože to nehráli každý večer. Pro ně bylo zahrát tuto píseň v Berlíně naprosto skvělé. Bowieho smrt se dotkla mnoho hudebníků. Byl to opravdu úžasný člověk.

Co je na hudbě Depeche Mode, že je to činí výjimečnými?

Jsou to texty - jde v nich o život, smrt, sex a náboženství. Pro mnoho lidí je to něco, co jim pomáhá v obtížných situacích. Depeche nedělají mnoho rozhovorů, takže hudba mluví za ně a neustále je udržuje naživu. Výkon Davea [Gahana] je také neuvěřitelný. Ve svých skoro 60. letech. Tento film ukazuje poslední koncert 14 měsíčního turné a ten a chlap vypadá naprosto svěže! Je to neuvěřitelné. V 90. letech byl klinicky mrtvý, a přesto je teď v takové formě. Pak se podívejte na způsob, jakým se pohybuje - je to macho, je herec, je Jagger, je všechno.

Zdá se, že Dave [Gahan] nemá na pódiu vůbec žádné zábrany.

Přesně. Cítí, že jeho místo je pódium. To se liší od filmu 101 před 30 lety. Tenkrát to bylo poprvé, co hráli pro tolik lidí. Teď je to jejich norma. Má sebevědomí, které nebylo patrné v 80. letech.

Proč si myslíte, že nejsou tolik známí jako U2?

Podívejte se na publikum Depeche; lidé přivádějí své děti a jejich děti přivádějí své děti. Tím publikum stále roste. U2 jsou známější, ale jsou také mnohem angažovanější Depeche to nedělají, jen nechají hudbu mluvit za sebe. Všiml jsem si toho ode dne, kdy jsem s nimi začal pracovat. Nemají rádi shromáždění, schůzky, U2 ano. Pokud Depeche Mode spolu nepracují, tak se spolu ani nijak nescházejí.

V důsledku toho máte pocit, že Depeche Mode nemusí vždy získat kredit, který si zaslouží?

Myslím, že je šílené, že ještě nejsou v Síni slávy. Tomu nerozumím. Kromě toho si nemyslím, že by si o to dělali starosti. Stejně jako The Cure dělají jen svou věc. Obě kapely mají podobný postoj. Viděl jsem ten rozhovor, který Robert Smith udělal při vstupu do Síně slávy  na začátku tohoto roku - bylo to velmi zábavné!

Už jste se bavil s Depeche Mode o tom, co bude dál a o novém albu?

Zatím nemám ponětí. Doufejme, že mají nějaké nové písně, pak je tu další rok psaní a nahrávání a pak rok turné. Příští rok dělám knihu o Depeche Mode. Bude to celý příběh, od prvních fotek v roce 1981. Natočil jsem toho tolik a udělal všechny jejich poslední turné. Je to spousta materiálu.

Natočil jste brilantní biopic Control o Ianu Curtisovi. Natočil byste někdy film o Depeche Mode?

Nevím. Nebyl bych tím správným člověkem, protože je znám příliš dobře. Pokud natočit film o Depeche Mode, musel by být o období 1980-81 - kde to v Essexu začalo a tam to skončit.

Existuje ještě někdo, o kom byste uvažoval o vytvoření biopic?

Ve skutečnosti nepracuji s mnoha hudebníky. Rád dělám filmové věci, protože to je pro mě dobrodružství. Rád fotím jiné lidi. Nechci opakovat svůj život, jako by mi bylo 18, a jít za mladými kapelami. Existuje spousta dalších fotografů a teď je to v hudbě jiný svět. Nemyslím si, že to mělo význam dělat to stejně, jako když jsem byl mladý. Nemám k tomu pohon, který jsem používal, a myslím, že je to jak má být. V hudební fotografii nedošlo k velkému rozvoji. Móda je místem, kde se děje více zajímavého co se týká fotografie.

NME