Atwood Magazine: Zářící epifanie na albu Memento Mori

Zaposlouchejte se do brilantního zářícího zjevení alba "Memento Mori" od Depeche Mode - alba na věky věků - a najděte inspiraci ve své vlastní temnotě; v nevyhnutelném smrtelném sestupu během vašeho pobytu na planetě Zemi.

Depeche Mode nejlépe vystihují příběh mého vlastního života.

Psalo se jaro 1988, když svět zachvátila revoluce, kterou DM způsobili albem Music For The Masses z roku 1987, jež je od onoho dne zúčtování v Los Angeles prostřednictvím DM 101 katapultovalo na světovou scénu. V mých raných vysokoškolských letech to byla doba nových lásek a přátelství a nádherná éra, která je mi tak blízká. Stále slyším šepot své milenky a hlas svého drahého přítele právě v tomto okamžiku, kdy jsme věděli, že Depeche Mode vyjadřují vše, co bylo a zůstává v našich duších.

Vzpomínám si na pozdní květnové odpoledne roku 1988, kdy se z okna naší koleje ozývala píseň Never Let Me Down Again a Sabina, Joe a já jsme se radovali ze všeho, co jsou DM. Byli jsme tak velmi mladí a našli jsme lásku a přátelství tím nejzazším způsobem, protože Depeche Mode prohloubili způsob, jakým jsme spolu mohli komunikovat a rozumět si. Svým způsobem DM také vytvořili svůj vlastní kulturní jazyk, který spojoval lidi napříč národy a kulturami. O desítky let později a díky Depeche Mode zůstáváme navzájem neoddělitelně spojeni. Tři duše, kterými jsme, byly vždy na okraji společnosti a DM vytvořili prostředek, v němž jsme mohli akutně pocítit pomyslnou a skutečnou sounáležitost, která byla nepochybně nadnárodní a kosmopolitní. Jak by se dalo být ve světě jinak.

Vzpomínám také na nekonečné večery mladé lásky, kdy jsme se Sabinou zcela propadli atmosféře Black Celebration, protože ta nám připravovala náladu na mnoho nádherných nocí, zabydlených v našich soukromých emocích v tom malém pokoji na koleji, který se pod střípky měsíčního světla jevil jako ráj na planetě Zemi. Depeche Mode znovu omladili naše bytosti ve studentských dnech roku 1990 jiskřivými zázraky alba Violator, které se stalo jediným albem, jež jsme si pouštěli v pozdních nočních hodinách s naším blízkým přítelem Dominikem a během našich vyhlášených domácích večírků s mezinárodním publikem z celého světa. Byli jsme na okraji světa na severu státu New York, ale díky Depeche Mode jsme se cítili v centru všeho dění.

Moje vlastní fascinace skupinou Depeche Mode začala už v raném věku, protože to byli jedni z mála umělců, kteří dokázali ztvárnit to, co jsem cítil uvnitř i vně sebe.

Neustále nás provázejí zvukem přátelství, lásky, ztráty, smutku, smrti, ale i osvobození, radosti a inspirace, když stojíme uprostřed temných a osvícených chodeb mysli a existence. DM mě provázejí po celé dráze života, od záchvěvů pubertální úzkosti, zázraků vysokoškolského života, nejistoty středního věku až po podivný pohled posledních let (zatímco dospívající já stále doutná skryté pod rouškou věku), a poskytují mi tak hedvábnou a znepokojivou úroveň toho, jak mohu se svými blízkými přáteli a milenkami obývat svůj vlastní vesmír po celou dobu této cesty.

Jak píše Martin L. Gore na albu Memento Mori ve skladbě My Cosmos Is Mine

"Nezahrávej si s mým světem

Nezahrávej si s mou myslí

Nezpochybňuj můj časoprostor

Můj vesmír je můj"

Sedím v potemnělém pokoji osvětleném svíčkami, zatímco se přede mnou rozprostírá celá nádhera patnáctého studiového alba Memento Mori od Depeche Mode (vyšlo 24. března 2023), a zatajuje se mi dech, jak mě pohlcuje lesk a krása všeho, co je DM v soumraku a pozdních nočních hodinách, a já hledám smysl. V tomto LP jsem povznesen a překročen sám nad sebe, zatímco jsem připoután k opici Caroline, protože Caroline ví, "jak jsme křehcí". Na Caroline si opravdu musíte dávat pozor, jak to Gore a Butler situují do písně “Caroline’s Monkey”:

"Carolinina opice se drápe do zad

Chladnější než zima

Temnější než černá

Carolinina opice má zase hlad

Běhá s nůžkami

Na jehlách a špendlících"

Depeche Mode, světová průkopnická kapela synth-elektroniky, jsou opět hladoví, a vrátili se s LP monumentální velikosti, když vytvořili rozsáhlý celek, který je jistě jedním z nejpozoruhodnějších alb dané éry a který zůstane nadčasový podobně jako Black Celebration, Violator, Music For The Masses, Songs of Faith and Devotion a často přehlížená velebnost Ultra. Neustále vábivá spanilost tohoto díla obdivuje složitou a uhrančivou vizi, lyričnost a harmonickou neokázalost hudby prostřednictvím Gorea a Gahana, doprovázených Jamesem Fordem a Martou Salogni díky jejich bezproblémově intenzivní jemnosti v produkci a mixu. Tento sevřený kvartet vytváří pevně semknutý prostředek maximální přesnosti a jasnosti všeho, co je Memento Mori.

Je to album, které proplouvá časem i pamětí a zachycuje lidskou zkušenost, malátnost i krásu, která pronásleduje, otřesy smrtelnosti, inspirující slasti i napětí bytí a naše neznámá přání. Depeche Mode jsou snad jednou z mála kapel, které dokáží zobrazit smrtelnou malátnost a napětí života a učinit je zcela hmatatelnými a skutečnými - způsobem, který je průzračný, tak velmi procítěný a hmatatelný. Jejich vhled do lidského stavu v oblasti hudby nemá snad nikdo jiný, kromě našeho drahého zesnulého Bowieho.

Toto LP je pro DM také zcela novým počinem, protože Martin L. Gore poprvé spolupracoval na tvorbě písní s nikým jiným, s Richardem Butlerem - zpěvákem skupiny The Psychedelic Furs. Tato spolupráce dodává písním "Ghosts Again", "Don't Say You Love Me", "My Favourite Stranger" a "Caroline's Monkey" jinou dynamiku. Vzhledem k ohromujícímu kalibru a postavení těchto písní, které jsou předurčeny k tomu, aby se staly fenoménem ("Ghosts Again" jím už určitě je - viz moje recenze "The Sublime Reveal of Depeche Mode's Joyfully Melancholic 'Ghosts Again'"), by to byla spolupráce, která inspiruje k jednomu z pokračování na věky. "Caroline's Monkey" je podivuhodný výtvor a z mého pohledu spící překvapivý hit na tomto albu v tom, jak zneklidňuje na jehlách a špendlících.

Na tomto albu je také nová úroveň kvality prostřednictvím skladby "People Are Good", která by se mohla v mžiku katapultovat na světovou koncertní scénu, a doufejme, že Caroline's Monkey se na ni dostane, protože je to okouzlující alter ego, které je třeba vidět a slyšet. Možná jsme svědky úsvitu nových klasických skladeb DM.

Jak napovídá název LP, jedná se o album, které je zatíženo pocitem smrtelnosti, ztráty a smutku tím, jak je prodchnuto duchem zakládajícího člena kapely Andyho Fletchera, který zemřel v loňském roce, kdy jsme sledovali smrt dalšího anděla.

V tomto pocitu z alba je samozřejmě jen příznačné, že Gore a Gahan společně napsali "Wagging Tongue", jak píseň provolává:

"Nenechám se přesvědčit

Rozluč se se svými pochybnostmi

Všechno se zdá být prázdné

Když se díváš, jak umírá další anděl"

Přesto Depeche Mode přežívají a umožňují nám vnímat záblesky světla v našich vlastních tragédiích.

Je to také deska, která vytváří bezchybnou vizi formátu a významu alba a jeho významu uprostřed našeho derivativního proudu jednorázovek. Od začátku do konce se při přemýšlení nad uhrančivou precizností takových skladeb, jako jsou "Don't Say You Love Me" a "Before We Drown", člověk vyznamená v ponoření do konceptu Memento Mori, protože vytváří úrovně pozoruhodného vhledu do filigránského bytí ve světě. Na pozadí vlastních selhání a přešlapů šlo DM vždy o to, abychom v existenciálních zákoutích mysli dosáhli správné rovnováhy. To, co se jim jako kapele intenzivně daří odkrývat, jsou nevědomé a potlačované touhy a napětí, které skrýváme, aby tyto pocity byly populární na okraji kultury, což je nesmírně vzácný jev. Memento Mori od Depeche Mode je docela jako psychoanalytické zrcadlo sebe sama, které odkrývá úrovně nedostatku, v nichž všichni žijeme.

V této ohromující atmosféře LP podává Martin L. Gore jeden z nejfenomenálnějších vokálních výkonů svého života v písni "Soul With Me", která září jako jeden z vrcholů tohoto alba, zatímco Dave Gahan uzavírá album skrze svou vlastní velkolepost v hymnické "Speak To Me". Pro Gorea a Gahana jsou to jejich vlastní individuální kotvy, které drží vládu nad jejich opusem magnum posledních dnů, který víří kolem našich bytostí a myslí. Byli jsme obdarováni dílem, v němž tito dva hudebníci dosáhli neuvěřitelných nových výšin ve svém řemesle a partnerství, zatímco základní kámen se předčasným odchodem Andyho rozpadl, a nejpozoruhodnějším aspektem je, že v průběhu času viděli dopředu jen osvětu. Je to vskutku úžasné znovuzrození další formy černé oslavy uprostřed stínů smrtelnosti, kdy Depeche Mode stojí před námi v pohledu na svět svýma očima.

Zaposlouchejte se do brilantního zářícího zjevení alba "Memento Mori" od Depeche Mode - alba na věky věků - a najděte inspiraci ve své vlastní temnotě; v nevyhnutelném smrtelném sestupu během vašeho pobytu na planetě Zemi.

David Buyze, Atwood Magazine