Chladný stockholmský zážitek

Je skoro 24 hodin od prvního, plnohodnotného, koncertu v rámci Spirit Tour a chtěl bych se s vámi podělit o několik dojmů.

Nechci psát recenzi, song po songu, těch bude napsáno spousty. Chci se s vámi podělit o své dojmy. Rád bych se ještě krátce představil. DM poslouchám zhruba od vydání Black Celebration, můj první koncert byl v Praze 1988 a od té doby jsem nevynechal ani jedno turné, včetně World Violation. Řádově jsem navštívil necelých 60 koncertů za celou tu dobu.

Vyrazil jsem do Stockholmu, protože mám rád překvapení a chci být u toho, když máme, my fanoušci, možnost vidět show poprvé nebo nějak vyjímečnou. Nebudu ale zdržovat představováním, nebudu popisovat jak to vypadalo dopoledne, před halou, jaký tam mají trička, atd., jdu rovnou k věci. Není to klasická recenze, je to jen můj vlastní pocit, dovolím si říct, ultra fanouška. Nechci být za neustále nespokojeného fanouška se setlistem, co brblá. Budu hodnotit setlist z pohledu toho, DM si to tak sestavili, chtějí to tak mít, tak jak to tedy na mě, působí.

Než začal koncert, hraje bezvadnej mix, který asi nachystal Martin, alespoň tomu tak dříve bylo. Těsně před nástupem DM v rámci setu se ozvaly tóny nějakého pozitivně laděného songu, jako by Beatles, nevím, nehledal jsem na netu, každopádně divně zvláštní, ale dobré.

Intro a Going Backwards na mě působilo skvěle. Perfektní projekce, překvapení, kdy David přichází ve třetině plátna, kde je vlastně udělaný takový balkon. Připomnělo mi to trochu dobu Devotional, kdy je před obrazovkou vidět jen silueta Davida. Na obrazovce je mix rozlitých barev, celý začátek působí vesele, příjemný. Hltám každým douškem a těším se na další skladbu.

So Much Love, pomalý song. Spouští se projekce, vzpomínkami se vracím do Violation tour. Perfektní video Antona, vlastně videoklip ke skladbě. Černobílá, corbijnovská atmosféra. Tahle projekce zachraňuje určitou nudnost písničky. Sám si pokládám otázku, hele jako nastupujou dobře, projekce v podstatě skvélé, jak to tedy bude gradovat dál? To bude určitě pecka, si říkám.

Pecka se pro mě nekonala, koncert mě v podstatě zklamal, ale od začátku tedy. Fanoušci ve Švédsku byli studení a nereagovali, nevytvářeli atmosféru. Byla to jejich chyba? Pokud budu vycházet z toho, co DM stále na tiskových konferencích vypráví, jak musí hrát pro většinu haly, že ultras v podstatě chodí pár, takže musí hrát pořádný pecky, pak mi do toho vůbec setlist nezapadal. Švédové byli chladní, protože ty písničky prostě neznají. Působilo to tak, že poslední album co většina znala bylo Songs Of Faith And Devotion, možná Ultra, ale je to opravdu špatně? Ostatní jsou pro ně vlastně nové skladby.

Corrupt? Ano, pro ultras dobrý, pro většinu haly skladba, kterou neznají. Nenakopává. Barrel Of A Gun, dobrý, nenakopává a takhle můžu pokračovat dál. Wrong, dobrý aranže na začátek, ale i tak ji moc lidí z publika neznalo, nebo je to jen nechytlo. Mě se líbí moc, ale taky nenakopla. In Your Room, živá, devotinal verze. Konečně! Paráda, kluci!

World In My Eyes, super, nakopává, song je s každým turné lepší a lepší a dostává se k těm “must” živých skladeb, publikum začíná konečně ožívat. Následná Cover Me zase na roztancovaném publiku ubírá. Proč? Nový song, sice pro mě pěkná věc, opět perfektní, corbijnovský klip, ale lidi to neznají. Ne, není to chyba publika, že ji neznají, ale Ti ultras, ty to už dnes nezachrání, není jich plná hala.

Home živě, v plné parádě i s Fletchem a bicími pro většinu haly fungovala, osobně jsem si ale užil akustickou Question Of Lust. Tím vlastně skončila první polovina koncertu.

U Everything Counts jsem si zavzpomínal na dobu “101”, jsem rád, že je zpět v setlistu a chvilkami jsem měl tu “husinu” na zádech, pro mě vzpomínkově nejlepší věc, to měla být skladba na závěr. Respektive, pro mě tímto koncert už skončil, pak jsem se už v podstatě jen nudil.

V poslední době jsem měl rád živou Enjoy The Silence, na tomto turné mi ji degraduje projekce. Ani ne protože jsou tam zvířata, ale spíš proto, že připomíná projekci Precious z minulého turné.

Never Let Me Down Again, neurazí, nenadchne, ale pokud by nebyla, stále by mi scházela. Vše běží podle standardního scénáře, ale Davide, co ta bambitka? Dave během “stěračů” bere do ruky plynovej samopal a vystřeluje cosi mezi fanoušky na levou i pravou stranu. Jsem v šoku, “stěrače” se na chvilku zastavují, lidé čekají co vystřelí, mávají na Davida, aby vystřelil na ně, navíc v kontextu se znakem “peace”, který je nalepený na bicích mi to vůbec nekoresponduje. Celý tento akt já osobně hodnotím jako největší trapnost koncertu, akt hodný Justina Biebera, ale ne Davida Gahana. Navíc tím “stěrače”vlastně z velké části ukončil.

Přídavky začalo Somebody. Nejsem už “alanomil”, který není schopný přenést přes srdce, že Alan není v kapele. Ale ve vzpomínkách mi prostě tahle skladba patří dvojici Martin a Alan. To je ovšem můj osobní problém. Výběr songu byl dobrej a když lidé rozsvítili baterky na svých telefonech, které alternují svíčky a prskavky, měla atmosféru. Heroes, za mě super, jsem rád za každý nový song, co jsem živě neviděl. WIMS, pecka, kterou si vždy živě užívám, tak tentokrát ne. Asi tím, že jsem sledoval příběh, který se na projekci odehrává a ne kapelu. Tentokrát jsem si neužil. I Feel You, osobně říkám vždy s nadsázkou, song, který jako jediný v hale chce slyšet David. Tahle skladba je prostě v živé verzi slabá. Personal Jesus neurazí, ale jako závěrečný song nenadchne.

Abych shrnul moje myšlenky a pocity. Projekce jsou perfektní, některé ale degradují prožitek ze skladby. Koncert vůbec negraduje, lepší je první polovina show než ta druhá. Světla během show hodnotím pozitivně, pěkný. Byl jsem nadšený z balkonu v “projekční obrazovce”, ale je v podstatě nevyužit, stejně jako catewalk. Martin přijde jednou, zamává a odejde a David asi třikrát. Vybrané songy málo kdy nakopnou a když jo, tak další skladba zase publikum utlumí. Obrovský nevyužitý stage potenciál. Setlist nudí, možná kdyby byl jinak poskládán, ze stávajích skladeb, fungoval by lépe. Za mě, subjektivně, jedno z nejslabších tour DM? Proč? Necítím ten pocit, “hele, kam vyrazíme dál?”... :(

A proč máte vyrazit do Prahy nebo do Bratislavy? Tak to je jasný, uvidíte kluky zase v plné formě, potkáte kamarády, zavzpomínáte na staré časy, každý z nás si koncert po svém užije, budou tu zase ti depešáci z Basildonu

Autor: Robert Broj