Cover Me

Dave Gahan, v rozhovoru pro Gaydio 88.4 FM, tradičně o politice, ale také o skladbě "Cover Me", která je aktuálně jeho velmi oblíbená skladba.

28. března poskytl Dave Gahan, v londýnském Brown's hotelu, rozhovor reportérovi Philovi Marriottovi. Rozhovor byl následně, 9. dubna, představeny ve vysílání manchesterského rádia Gaydio FM. My vám z něj přinášíme několik nejzajímavějších postřehů.

Spirit

Spirit je album o lidskosti ale i o našem místě v ní. Na druhé straně si v tomto směru nevedeme dobře! Právě proto jsme album otevřeli s  Going Backwards, no stejně cítíme, že směřujeme vpřed a před námi se otevírají nové dveře. Ve Spojených státech žiji již téměř 27 let. Od doby jsem se tam přestěhoval se mnoho věcí změnilo a dnes se mění opět, ale zdá se, že ne k lepšímu. Uvidíme, jak to bude pokračovat následující čtyři roky. Já doufám, že lidé se vzchopí a odstraní věci, s nimiž nejsou spokojeni. Jedna ze skvělých věcí na Americe je ta, že takové věci lze uskutečnit, aniž jste skončili ve vězení! jsou totiž na světě země, kde vládnou diktátoři a pokud jste otevření, případně máte nesprávnou barvu pleti, nebo jste gay, tak se jednoduše ztratíte.

"Já vnímám život tak, že každý by měl vést ten svůj směrem jakým sám uzná za vhodné. Neměl by vám v tom nikdo radit, a nebo vás direktivně směřovat. Politici mi odjakživa lezou na nervy. Mají plná ústa sraček v tom, či onom směru. To, čeho jsem se stal za poslední roky v Americe svědkem, mi způsobilo několik menších šoků.

nahrávání

Pokud jsme si v daném okamžiku vybrali konkrétní část skladby, na které jsme chtěli pracovat, tak jsme k ní přidělili konkrétní nástroj. Takže se mohlo stát, že ten daný zvuk na nahrávce pokračoval a vy jste ho mohli znovu objevit, ať už to byla pedal steel kytara, zda nějaký archivní bicí automat. Např. v So Much Love jsme chtěli použít zvuk starých, trochu zkažených bicích. V tomto případě jsme mohli sáhnout k nástrojům, které jsme již kdysi použili. My jsme využili starý syntezátor z 70tych let , s názvem Elka, který měl nádherný zvuk, zněl tak trochu "německy", trochu smyčcově, sborově, jednoduše měl jedinečný zvuk a použili jsme ho vícekrát.

Cover Me

Při  Cover Me jsem chtěl, aby byla tak trochu filmová, nosil jsem si totiž v hlavě představu o této krásné planetě, na které žijeme, a kterou nakonec sami zničíme. A proto polární záře ... jedna z těch milionů nádherných věcí .. . oceány, prostě věci, které pokládáme za samozřejmost. Ty polární záře jsou jen metaforou, kterou jsem chtěl použít, protože jsem ve Skandinávii, během tohoto přírodního úkazu, zažil něco osobní. Šlo o emotivní záležitost a ten moment pokládám za něco mimozemské , téměř spirituální, je to chvíle, která vás dojme k slzám. Jde o nádheru, která se děje v našem vesmíru. v té chvíli mi přišel na um kousek textu, ne melodie. Později jsem se k tomu ve vzpomínkách vrátil a dnes je z toho píseň. Tu píseň vnímám ve dvou částech, a právě v té druhé jako bychom něco opouštěli. Ta osoba, nebo cokoliv to je, přes kterou nepřímo vystupuji, opouští planetu, jen proto, aby našla planetu, navlas podobnou té naší a vstoupila na ní. Příšerný pocit, Ale vždyť to není planeta, to jsem já, toto všechno dělám já. Já sám ničím ten překrásný svět, ve kterém žiji. Může jít jen o emotivní vztah, který máte s blízkou osobou a nebo může jít o snahu vytvořit přátelství s jinou osobou, ačkoli to prostě není možné nebo to nedokážete. A přesně s tím často zápasím v mých skladbách. Jsem často tou druhou osobou. Samozřejmě, že jsem to stále já, ale vystupuji zprostředkovaně přes toho chlapíka, kterého jsem stvořil. Jsem to já, a přitom někdo úplně jiný. A ztrácím se v tom všem prostřednictvím písní, knih, filmů a podobně. Víte, na Cover Me myslím teď velmi často, myslím na pocit, který jsem s ní chtěl dosáhnout. Je to zcela odlišná píseň, ale chtěl jsem dosáhnout stejný pocit, jak se podařil Bowiemu s jeho písní Life On Mars, jejíž druhá část Vás vezme na úplně jiné místo. Ten pocit se dá přirovnat k slavné Vesmírné odysee. Abyste v dané chvíli se zbavili vlastních snů a myšlenek.

minulost

BBC postupně odvysílá všechny vystoupení z pořadu Top Of The Pops, ze začátku 80tych let: "No sbohem! To mi přijde trochu trapně. S kapelou jsem začal jako 18-letý. Od té doby uběhlo už velmi mnoho let. Takže, když dnes vidím ty staré záznamy, první co mě napadne je, " co jsem to měl na sobě oblečené?" Můj bratr Phil mi velmi často posílá fotografie, které najde na internetu, s dodatkem "Pamatuješ si?". Prostě to patří k dospívání, jakož i k vystupování na veřejnosti, no a za to musíte platit svou daň.

zdroj: depechemode-live.com