Depeche Mode Cz
Fanklub Depeche Mode pro Českou a Slovenskou republiku

Soukromá zóna


Hlavní navigace




Daniel Millier: Rozhodně nemám v úmyslu odejít do důchodu

Ilustrativní: Daniel Millier: Rozhodně nemám v úmyslu odejít do důchodu

Daniel Miller kouří doutník. Kdyby byl šéfem velkého vydavatelství, samozřejmě by ho "chroupal".Ale i bez tohoto výstřelku působí poněkud nenormálně, když šéf Mute, jednoho z nejúspěšnějších a nejuznávanějších britských nezávislých labelů všech dob, používá rekvizitu číslo jedna ze sady Instant Evil Music Mogul.

Ale někdy, jak Freud téměř jistě neřekl, je doutník prostě jen doutník.

Protože jestli je nějaký boss posledních několika desetiletí protikladem mýtického monstra z nahrávací společnosti, které kouří panatela, pak je to Miller, důstojný vítěz ceny Icon Award na listopadovém udílení cen A&R Awards (udělovaných společností MBW).

Pro začátek kouří zmíněný doutník u mixážního pultu, a jakmile náš rozhovor skončí, dává se znovu do práce na mixu pro HAAi, které Mute podepsalo v roce 2019. MBW nemá přístup k diáři Simona Cowella, ale je jisté, že v něm nikdy nebude věta "Odpoledne - dokončuju nový track od experimentálního, triphopového australského DJe".

Důležitější je, že Miller je muž, který stál (a stále stojí) v čele nezávislého labelu.

 

Dokonce i největší a nejtrvalejší úspěch Mute, Depeche Mode, jsou popovou skupinou, která se od sobotních ranních dětských televizních pořadů dostala na pokraj sebezničení prostřednictvím série alb, která byla spíše divnější a zajímavější než bezpečnější a předvídatelnější.

Od svého založení v roce 1978, původně jen za účelem vydání jednoho singlu T.V.O.D./Warm Leatherette/ Millerovou vlastní "skupinou" (byl to jen on) The Normal, prošla finančními krizemi a vynucenými prodeji, znovuzrozeními a reinvencemi, ale nikdy nedošlo k žádnému zakolísání nebo vybočení z Millerových základních principů - vydávat hudbu, která se mu líbí, od umělců, o nichž si myslí, že si zaslouží sympatickou platformu. Je to opravdu tak jednoduché.

Jako teenager vzal do ruky elektrickou kytaru, ale příznačně brzy experimentoval tak, že na ni hrál s kovovým pilníkem, a svůj proces učení popisuje spíše jako "dělání spousty hluku" než jako zvládnutí Stairway.

V polovině sedmdesátých let, znuděný "samolibou smyčkou", ve které uvízl mainstreamový hudební proud, začal vedle Captain Beefheart a Hawkwind poslouchat Can, Amon Düül II, Faust a Kraftwerk.

S postupem desetiletí se pak objevily dvě věci, které demokratizovaly hudební tvorbu a inspirovaly Millera: punk a levné syntezátory.

"Byl jsem znuděný a frustrovaný," vzpomíná, "a pak přišel punk, ta energie... některé z těch kapel jako by neuměly hrát, ale přesto dělaly úžasný hluk, a to mě opravdu oslovilo.

"Ve stejné době klesla cena syntezátorů, do Británie se začaly dovážet japonské syntezátory, a já jsem prostě chtěl něco dělat. Začalo celé to hnutí 7" DIY a já si řekl, kašlu na to, proč prostě neudělám desku? Bylo mi úplně jedno, co si o tom lidi myslí, chtěl jsem prostě udělat desku, držet ji v ruce a uložit si pár set neprodaných kopií pod postel."

Deska samozřejmě musela mít vydavatelství. A Miller neměl zájem ani šanci podepsat smlouvu s nějakým již existujícím. Tak si nějakou vymyslel: Mute. Ani to nepovažoval za skutečný label, jen za prostředek pro svou jedinou desku.

Na obálku však uvedl svou domácí adresu, aby se s ním fanoušci a možná i novináři mohli spojit a dozvědět se víc v době předinternetové.

Místo toho se stalo to, že mu podobně smýšlející umělci začali posílat demosnímky - "jako bych byl nahrávací společnost", říká Miller a zní to téměř rozhořčeně.

Většina nahrávek byla nevyhnutelně nezajímavá, ale jedna byla od Franka Toveyho, který nahrával jako Fad Gadget, a Miller se rozhodl ji vydat, jako by byl nahrávací společnost...

 

________________________________________

DÁ SE TEDY ŘÍCT, ŽE JSTE ZALOŽIL JEDNO Z NEJVLIVNĚJŠÍCH BRITSKÝCH VYDAVATELSTVÍ VŠECH DOB OMYLEM?

Ano! Rozhodně jsem to neměl v plánu a neměl jsem ambice to udělat. Ale ten singl si vedl lépe, než jsem čekal, v alternativním světě. Pomáhal jsem v Rough Trade, kteří desku distribuovali, a vlastně jsem nevěděl, co dál.

A pak jsem potkal Fad Gadget, Franka Toveyho, moc se mi líbilo, co jsem slyšel, rozuměli jsme si, měli jsme podobný smysl pro humor, tak jsem řekl: "Co kdybychom udělali singl?". Chtěl jsem prostě vydat další dobrou desku.

________________________________________

A BYLO TO PODEPSÁNÍ SMLOUVY S DEPECHE MODE, CO ZMĚNILO HRU A UDĚLALO Z MUTE SKUTEČNÝ LABEL?

To byl samozřejmě velký úspěch, ale k tomu by nedošlo, kdybych nezačal spolupracovat s některými dalšími umělci, například s DAF.

A vydal jsem další desku, pod jiným pseudonymem The Silicon Teens, které Depeche hodně fandili, takže to asi pomohlo. Navíc jsem samozřejmě Depeche vlastně nepodepsal, protože jsme neměli smlouvu, nebylo co podepisovat.

________________________________________

JAK JSTE OBJEVIL DEPECHE A ZAČAL S NIMI SPOLUPRACOVAT?

Předskakovali Fad Gadget v Bridge House v Canning Town. Viděl jsem zvukovou zkoušku a přišlo mi to docela dobré, tak jsem se rozhodl zůstat poblíž a sledovat jejich set.

Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem slyšel. Byly to tři syntezátory a bicí automat, ty nejzákladnější syntezátory, jaké jste mohli mít, ale ty písničky byly úžasné a jejich aranže byly úžasné, zvlášť vzhledem k tomu, jak byli mladí, myslím tím, že jim bylo sedmnáct osmnáct.

Vzpomínám si, jak jsem si říkal: Páni, první písnička je dobrá, očividně uvedli to nejlepší, co mají, pak druhá byla lepší, pak třetí, pak čtvrtá...

Šel jsem do zákulisí a oni mi řekli, že tam příští týden budou hrát znovu. Tak jsem se tam další týden vrátil a po koncertě jsem se jich zeptal, jestli by se mnou nechtěli natočit singl. Řekli ano a bylo to.

Nebyla žádná smlouva. Až do devadesátých let žádná smlouva nebyla a bylo to z právních důvodů, kvůli jiným lidem; nikdo z nás, já ani kapela, nikdy nechtěl podepsat smlouvu.

Je to zvláštní, protože The Silicon Teens byla vymyšlená popová skupina. Byl jsem to jen já, ale lhal jsem a tvrdil, že to byla první teenagerská elektronická popová skupina. A tou pak Depeche vlastně byli! Byl to takový konceptuální umělecký projekt, ale skutečný!

A tak jsme spolu začali a uzavřeli jsme s nimi stejnou dohodu jako já se všemi ostatními z Mute v té době, 50/50 podíl na zisku. Nebyla žádná smlouva, žádný manažer, žádný právník...

________________________________________

VELMI RYCHLE SE Z NICH STALA VELKÁ POPOVÁ KAPELA. JAKÉ TO BYLO PRO VÁS A MUTE? PROTOŽE SE DÁ ŘÍCT, ŽE TO NEBYL CÍL, KDYŽ JSTE MUTE ZAKLÁDALI.

Téměř okamžitě poté, co jsme spolu začali pracovat, se jich novináři opravdu chytli, protože to byla další generace po Human League, Spandau atd. a myslím, že se to lidem líbilo.

A jo, bylo to šílené. Přijeli do Top of the Pops vlakem z Basildonu. Fletch [Andy Fletcher] a Martin [Gore] ještě pracovali, Dave [Gahan] byl ještě na střední škole a Vince [Clarke] byl de facto manažer a hlavní skladatel. A všichni jeli ve vlaku se svými syntezátory v kufrech do Top of the Pops.

________________________________________

BAVILA TĚ TAHLE STRÁNKA VĚCI, TA POPOVÁ?

Bavilo mě to v tom smyslu, že jsme s kapelou věřili, že je to možné, a bylo skvělé to opravdu uskutečnit. Spousta velkých vydavatelství se v té době snažila podepsat smlouvu s Depeche a říkala jim, že Mute je sice pěkný malý label, ale nikdy nic mezinárodního neuděláte, bla bla bla....

________________________________________

A BEZ SMLOUVY BY PRO NĚ BYLO SNADNÉ SKOČIT DO NÁRUČE NĚKTERÉHO Z TĚCH VELKÝCH...

Jo, a neudělali to, jejich loajalita byla fantastická. Dostali několik dost šílených nabídek, ale rozhodli se zůstat u Mute, což bylo opravdu úžasné.

A my jsme je uvedli mezinárodně, vytvořili jsme síť pokrývající 35 zemí, v USA jsme šli se Sirem a fungovalo to.

Nechtěl jsem je zklamat. Oni se mi zavázali a já se zavázal jim. Chtěl jsem to uskutečnit. A předpokládám, že skutečnost, že všechny hlavní společnosti tvrdily, že je to nemožné, byla výzva, kterou jsem chtěl splnit.

________________________________________

A SAMOZŘEJMĚ JSI MOHL POKRAČOVAT VE SPOLUPRÁCI S VINCEM V RÁMCI YAZOO, S ALISON [MOYET] A PAK V ERASUE S ANDYM [BELLEM], TAKŽE TO PRO MUTE DOPADLO SKVĚLE!

Jo, oni [Yazoo] byli v té době větší než Depeche.

________________________________________

Z TĚCHTO ZAČÁTKŮ VYBUDOVALI VÍCE NEŽ ČTYŘICETILETOU KARIÉRU. CO JE NA DEPECHE TAK ZAJÍMAVÉHO, ŽE SE ZAŘADILI DO TÉTO KATEGORIE?

To je opravdu těžké říct. Chci říct, samozřejmě, víte, skvělé písničky, - ale spousta lidí má skvělé písničky.

Myslím, že jedna věc je velmi zvláštní spojení s publikem. Toho jsem si všiml už v Bridge House. V sále bylo tehdy jen asi 30 nebo 40 lidí, ale bylo tam cítit to spojení, které se těžko vysvětluje.

Byly tam jiné kapely, které byly v té době dokonalejší, zkušenější, možná technicky lepší, ale neměly to spojení. A ať už je to jakkoli, ať už toho dosáhli jakkoli, přetrvává to dodnes.

________________________________________

JSOU TAKÉ POPOVOU SKUPINOU, KTERÁ SE NIKDY NEVYHÝBALA PODIVNOSTEM, KDYŽ NA NĚ MĚLA NÁLADU, COŽ JE MOŽNÁ NĚCO, CO PROSTŘEDÍ MUTE PĚSTUJE?

No, myslím, že takoví byli vždycky. Když se nad tím zamyslíte v kontextu doby, tak i jejich nejpopovější rané písně jsou dost experimentální.

Možná to nezní jako experimentální hudba, ale ty procesy byly hodně experimentální, částečně i proto, že jsme se všichni učili. Myslím tím, že jsme neustále experimentovali!

"NA NĚKTERÝCH Z NEJVĚTŠÍCH DESEK [DEPECHE MODE] SE DĚLY DOST DIVNÉ VĚCI."

Oni nikdy nebyli ve studiu, já jsem taky neměl skoro žádné zkušenosti, takže to byl ze své podstaty experimentální proces - to je vždycky, když nevíte, co děláte.

Vždycky byli a stále jsou skvělí v psaní klasických písní, ale chtěli je nahrát a vyjádřit jiným způsobem, použít zvuky, které by normálně nebyly s tímto druhem hudby tak nějak spojovány. Víte, na některých jejich největších deskách se děly dost zajímavé věci.

________________________________________

RÁDI BYCHOM S TEBOU MLUVILI O A&R OBECNĚ, VZHLEDEM K TVÉMU OCENĚNÍ, TAKŽE NEBUDEME ROZEBÍRAT VŠECHNY SMLOUVY PO DEPECHE, ALE MOHL BYS TŘEBA VYBRAT NĚKTERÉ KLÍČOVÉ UMĚLCE, SE KTERÝMI JSI PRACOVAL V OBDOBÍ MEZI TĚMI ZAČÁTKY A PRODEJEM EMI V ROCE 2002?

Samozřejmě, ale nejdřív mi dovolte, abych něco objasnil: nevěděl jsem, co je to A&R. Vůbec jsem nevěděl, co to je. Nevěděl jsem, co znamená písmeno A nebo R. Nevěděl jsem, co to znamená. Nevěděl jsem, co to je za práci. Prostě jsem si to vymyslel.

Co se týče umělců v tomto období, nebyli vždy nejúspěšnější. Například Laibach ze Slovinska jsou kapelou, která toho o estetice Mute říká opravdu hodně.

Nitzer Ebb měli velký vliv na techno scénu, Renegade Soundwave byli géniové, kteří tak trochu příliš brzy vybuchli. Samozřejmě jsou tu The Birthday Party, Nick Cave a různé spřízněné projekty.

The Birthday Party byli u 4AD, pak přišli k Mute, natočili minialbum a pak se rozpadli, takže jsem získal tři kapely: The Bad Seeds, Crime and the City Solution a These Immortal Souls - všechny fantastické, všechny velmi odlišné.

________________________________________

JAKÁ BYLA SPOLUPRÁCE S NICKEM V PRŮBĚHU LET?

Nick byl skvělý. V začátcích měl své dobře zdokumentované problémy, ale přišel se vší tou úžasnou muzikou. Práce s The Bad Seeds byla vždycky zajímavá, když to tak řeknu. Skvělá a zajímavá.

Moje zapojení do A&R, ať už to nazveme jakkoli, nebylo tak skvělé jako s Depeche Mode, nebylo to tak potřeba.

 

 

________________________________________

JO, JE TO ZAJÍMAVÉ, KDYŽ JSME SBÍRALI KOMENTÁŘE PRO A&R AWARDS, WILL GREGORY [GOLDFRAPP] ŘEKL: "VÍŠ, ŽE MÁ VŽDYCKY LEPŠÍ NÁPAD NA TVOU PÍSNIČKU NEŽ TY, ALE NEŘEKNE TI HO, POKUD HO Z NĚJ NEVYTÁHNEŠ.“ JE TO VÁŠ PŘÍSTUP, ŽE SE DO ROZHOVORU NEVNUCUJETE, ALE ČEKÁTE, AŽ SE VÁS NĚKDO ZEPTÁ, KDYŽ JE TO POTŘEBA NEBO KDYŽ CHCETE?

Obecně bych řekl, že ano. Tedy, někdy zasáhnu, pokud si myslím, že rozumím tomu, co umělec... někdy se umělci mohou ve studiu trochu ztratit.

Někdy se jasná vize, se kterou tam jdou, tak trochu rozptýlí. A tak ano, jsou chvíle, kdy zasáhnu a řeknu, že bychom měli zkusit to nebo ono; prostě to zkus, uvidíš, co si myslíš.

Ale většinou se v takových případech snažím vést je zpátky k jejich vlastní vizi, nevnucuji jim svou vizi, protože doufám, že stále dobře chápu, čeho se snažili dosáhnout, když se možná trochu ztratili, když už nevědí, co je nahoře a co dole, protože studio a tvůrčí proces může být takový.

Abych pokračoval v tom výčtu umělců, mám velmi živé vzpomínky na to, jak jsem objevil Mobyho, protože jsem si ho zamiloval, pak jsem si nebyl úplně jistý a pak jsem si ho zase zamiloval.

A Goldfrapp byla k popukání. Na Mute byla další skvělá kapela, která se jmenovala Add N to (X). Nikdy neměli žádný komerční úspěch, ale já je měl moc rád.

Každopádně jeden z členů kapely za mnou jednou přišel, když jsme byli ve studiu, a řekl: "Nevadilo by ti poslechnout si demo mé přítelkyně?". Bože...

Ale podal mi to cédéčko a byl na něm opravdu skvělý obal, což mě povzbudilo, a pak tam byla první písnička Lovely Head [která se stala prvním singlem Goldfrapp] a já si prostě řekl, jo, s nima chci pracovat. Což jsem nečekal, že řeknu.

________________________________________

CO SE TÝČE OBCHODNÍ STRÁNKY VĚCI, CO VEDLO K PRODEJI VYDAVATELSTVÍ EMI V ROCE 2002 A JAKÉ TO PRO VÁS BYLO PO VÍCE NEŽ DVACETI LETECH NEZÁVISLOSTI?

No, v polovině devadesátých let se společnost Mute velmi rozrostla. V Británii jsme měli 60 lidí, v Americe jsme uzavřeli dohodu s Elektrou a měli jsme tam velký tým.

Měli jsme spoustu úspěchů - Violator [Depeche Mode] byl obrovský, The Innocence [Erasure] byl obrovský. Měli jsme další dva labely Blast First a Rhythm King, kteří měli také úžasné umělce. Prostě se toho dělo tolik. Ale nikdy jsem nebyl stvořen k tomu, abych vedl velkou společnost.

A pak se stalo to, že kapely jako Depeche a Erasure (na snímku) vydávaly desky méně často, protože jezdily na obrovská turné. Já jsem nic nepodepisoval, protože to byla éra britpopu a ten mě moc nebavil.

Bylo to těžké. Pořád jsem měl obrovský personál, ale neměl jsem obchodní talent, nebo jak to nazvat, ať už to nazvete jakkoli, abych se někoho zbavil.

A tak jsme se dostali do finančních potíží a já potřeboval vymyslet, co dál.

Napadlo mě, že bych udělal celosvětovou distribuční smlouvu, ale Mute bylo v té době tak trochu vyčerpané. Depeche, Erasure a Nickovi se dařilo, ale myslím, že label jako celek se cítil unavený vůči okolnímu světu - ne vůči mně, ale vůči okolnímu světu.

Myšlenka na celosvětovou smlouvu na mě nepůsobila nijak dobře, a tak jsem se rozhodl, že pokud dostanu správnou smlouvu, nejen finanční, ale i z hlediska kontroly, možná bude řešením prodej. Tehdy mi to asi připadalo trochu bláznivé, ale já jsem v té době trochu blázen byl.

Emmanuel de Buretel, který byl šéfem Virgin France, s nímž jsme spolupracovali prakticky od začátku a s nímž jsem si opravdu rozuměl, se stal šéfem kontinentální Evropy u EMI. A vždycky mi říkal: "Danieli, kdybys chtěl někdy něco prodat, řekni mi to. A tak jsem s ním mluvil.

Mluvil jsem také s Kennym Gatesem z [PIAS], protože zrovna jim přišlo hodně financí, a s Kennym jsem vždycky dobře vycházel. Ale nemyslel jsem si, že by jejich struktura byla v té době nastavena tak, aby nám vyhovovala.

Emanuel říkal: "Zůstaň ve své kanceláři a dělej si A&R." To je pravda. Jeho teorie byla, že se můžeme od EMI v určitých oblastech učit a oni se mohou učit od nás. V podstatě nejdůležitější bylo, aby nás nechali na pokoji. Museli jsme dělat nějaké finanční výkazy, ale nic zásadního.

Těsně před uzavřením dohody Ken Berry opustil EMI. Byl to náš přítel a měl blízko k Emmanuelovi. Takže dohoda byla na chvíli pozastavena. A pak přišel Alain Levy a Emmanuel ho přesvědčil, že je to dobrý nápad, což bylo skvělé, takže jsme dohodu uzavřeli a všechno šlo opravdu dobře.

A pak, nechtěl bych vědět, jaké byly podrobnosti, ale myslím, že Emmanuel a Alain si v některých věcech nerozuměli, a Emmanuel se rozhodl odejít.

 

Lidé z EMI tehdy zachovávali vůči Mute velký respekt, ale některé věci se začaly měnit. Museli jsme opustit naši budovu, ve které jsme byli 25 let, ne kvůli EMI, ale protože ji chtěl majitel přestavět, a tak jsme se přestěhovali do kanceláře EMI.

A pak mělo EMI samozřejmě vlastní problémy, a tehdy to převzala Terra Firma.

________________________________________

JAKÉ TO BYLO?

Abych byl upřímný, připadal jsem si trochu jako divák. Protože i když jsme byli v budově, měl jsem pocit, že jsme stále mimo EMI.

Myslím, že spousta lidí z Terra Firma byla dost arogantní a říkala: "Podívejte, děláte to všechno špatně, my to víme, protože jsme postavili ty dálniční čerpací stanice...".

Bylo to napjaté, všechno bylo velmi neutěšené. Tradičně jsme velmi mezinárodní vydavatelství, nejenže podepisujeme smlouvy s umělci po celém světě, ale také prosazujeme umělce v různých teritoriích po celém světě, a s Terra Firma se stalo, že když neprorazíte s umělcem ve Velké Británii, nedostane podporu na mezinárodní úrovni.

Všechno se zpomalilo. Byly desky, které jsem chtěl udělat a které by v tomto systému prostě nefungovaly. Uvědomili jsme si, že musíme vystoupit.

________________________________________

JAK SE VÁM TO NAKONEC PODAŘILO?

Když se na to podívám zpětně, bylo to vlastně docela jednoduché, jen to trvalo dlouho, protože všichni lidé, kteří s tím museli v EMI souhlasit, byli zahlceni vlastními problémy. Ale nakonec jsme odešli.

Někteří umělci neměli smlouvy a přišli do Mute - Mute 2, jestli to tak chcete nazvat. Katalog jsme samozřejmě zpět nedostali.

Několik umělců, Depeche a Richard Hawley, podepsalo smlouvy s EMI samostatně, i když jsem s nimi stále pracoval, dělal jsem jim A&R, i když jsem z EMI odešel.

Goldfrapp museli u EMI natočit ještě jednu desku, to nebyla dobrá zkušenost, a pak přešli k Mute. Spousta dalších kapel prostě neměla smlouvu nebo jim skončila, takže šly k nám.

Později samozřejmě EMI prodalo Universalu a BMG pak v rámci procesu odprodeje koupilo od Universalu katalog [Mute]. Snažil jsem se ho koupit, ale BMG přišlo s obrovskou nabídkou.

Bylo to zklamání a frustrace, protože se zdálo, že se to stane - a pak se to nestalo. Takže jsem byl tehdy naštvaný, ale podařilo se nám získat zpět licenci na spoustu umělců a spolupracujeme s BMG. Chci, aby ten katalog žil dál.

________________________________________

DÁ SE ŘÍCT, ŽE OBDOBÍ TĚSNĚ PŘED SMLOUVOU S EMI A PAK VAŠE PŮSOBENÍ V EMI BYLO OBDOBÍM, KTERÉ VÁM NEPŘIPADALO TAK PŘÍJEMNÉ?

No.... vlastně jsem zapomněl zmínit, že jak jsem říkal, měli jsme pocit, že je nám docela zima, a pak přišla Play [Moby, 1999], a to bylo hodně horké!

To úplně změnilo obraz. V téhle branži máš hit a hned jsi génius. Play bylo jako příjezd kavalerie přes kopec.

Ale hlavně v těch letech, od poloviny devadesátých let, to nebylo nic moc, to ne. Ale teď, když už je nás mnohem méně, si to opravdu užívám.

________________________________________

CÍTIL JSTE SE OŽIVENÝ TÉMĚŘ HNED, JAK JSTE SE DOSTAL Z EMI [V ROCE 2010]?

Ano, tlak tam byl pořád, ale raději jsem byl poslední v řadě, kdo za všechno přebíral zodpovědnost, než abych byl jen jedním člověkem v hierarchické řadě. Tahle část se mi nelíbila, nemám rád, když se rozhodnutí vymykají mé kontrole.

________________________________________

JAKÉ JSOU PODLE VÁS KLÍČOVÉ ZÁSADY DOBRÉ A&R?

Nevím. No, jsou určité věci, které nemůžu dělat. Nemůžu pracovat s umělcem jen proto, že si myslím, že prodá hodně desek, ale jeho hudba mě moc nebaví; ten vztah je příliš úzký, toho nejsem schopen.

Toho je schopna spousta lidí. To je jiný příběh a já neříkám, že je to dobře nebo špatně, jen mluvím o svých vlastních zkušenostech.

Takže v první řadě musíš mít rád hudbu a musíš mít rád lidi. Dokážete s nimi pracovat? Můžeme mít tvůrčí vztah? A musíte mít správně vyřešenou obchodní stránku, protože když se vám to nepovede, je to špatně pro všechny, nejen pro vydavatelství. Je to špatně, protože příliš mnoho finančních aspektů stojí v cestě tvůrčí stránce věci.

A nejsem jediný člověk, který dělá A&R v Mute, pracujeme společně jako tým.

Ne ve smyslu, že bychom všichni společně chodili každý týden na dublinský hrad a snažili se podepsat smlouvu s nějakou indie kapelou, ale ve smyslu vývoje. A&R je vlastně vývoj umělců. Vyhledávání talentů je jen špičkou ledovce.

A já mám rád, když můžu s umělci pracovat dlouho. Dlouhodobá kariéra mě baví. Někteří lidé mají radost z hitů, hitů, hitů. Pro mě je to o tom pomáhat umělcům se rozvíjet, být součástí toho procesu.

________________________________________

JAK FLEXIBILNÍ MUSÍTE BÝT PŘI PRÁCI S TAK EKLEKTICKÝM SOUBOREM UMĚLCŮ A JAK ODHADUJETE, KTERÝ PŘÍSTUP SE HODÍ PRO KTERÉHO UMĚLCE?

Hodně z toho, co děláme, je určitě o instinktu. A také o různých situacích a různých fázích. Dostanete umělce, kteří procházejí, řekněme, suchým obdobím, a snažíte se přijít na způsob, jak jim z toho pomoci.

Umělci mívají krize sebevědomí a vy je musíte překonat.

Třeba právě natočili desku a myslí si, že je na hovno - nebo to vlastně není moc dobrá deska a oni si myslí, že je úžasná. Takže si řeknete: "No, možná kdybychom zkusili tohle...

________________________________________

A MUSÍŠ TO UDĚLAT, ANIŽ BYS ...

Nemyslím si, že bych někdy s nějakým umělcem tvůrčím způsobem vypadl, protože asi nejsem tak tvrdý jako někteří A&R lidé. Svým způsobem jsem měkký. A taky věřím, že musíte umělcům dovolit dělat chyby.

________________________________________

JSOU NĚJACÍ LIDÉ Z A&R, OD KTERÝCH JSTE SE NEMUSEL NUTNĚ UČIT, ALE KTERÉ JSTE TŘEBA OBDIVOVAL A CÍTIL K NIM NÁKLONNOST?

Ano, určitě. Seymour Stein je tu od začátku a vždycky byl úžasný. A Geoff Travis, zesnulý Tony Wilson, Laurence Bell, lidi z Warpu, Ivo, když ještě vedl label.

Všichni jsme tak nějak vyrůstali společně a všichni jsme se učili. Martin Mills samozřejmě, Richard Russell, Iain McNay, všichni jsme byli v podstatě amatéři, nevěděli jsme, co vlastně děláme - no, možná Martin měl trochu větší představu [smích].

Ale všichni jsou to dobří lidé, různé charaktery s vlastní vizí. Myslím, že to je věc, která je trochu odlišuje: oni mají uměleckou vizi, kdežto já si myslím, že majors mají vizi obchodní.

________________________________________

KDYŽ SE OHLÉDNETE ZA SVOU KARIÉROU, NA CO JSTE NEJVÍCE HRDÝ?

Na umělce. Jsem hrdý na naše umělce a jsem hrdý na jejich loajalitu. S mnoha umělci pracujeme velmi dlouho a stáváme se součástí jejich kariéry.

________________________________________

CO PRO VÁS BYLO NEJVĚTŠÍ VÝZVOU?

Vlastně jen vedení podniku - protože já rozhodně nejsem obchodník. Hudební byznys mě nikdy moc nebavil, je to pro mě prostředek k dosažení cíle. Někteří manažeři znají byznys skrz naskrz, já ne. A to je asi docela dobře.

________________________________________

A KDYŽ SE PODÍVÁME DO BUDOUCNA, JAKÉ JSOU VAŠE AMBICE PRO MUTE?

Je zvláštní, že se na to ptáte, protože někdo z našeho týmu vyhrabal rozhovor, který jsem dělal před 20 lety a kde se mě někdo ptal přesně na to samé. A možná je to trochu nudné, ale odpovím stejně: dokud budeme moci pracovat s umělci, které máme rádi, které obdivujeme a kterým věříme, budeme prostě pokračovat.

Pro Mute nikdy nebylo v plánu víc než tohle. Rozhodně nemám v úmyslu odejít do důchodu.

 

6. únor 2022 o 16:15 • Dangerous • Články

Diskuze

Uživatel: Ultramaraton

Ultramaraton      1   14. únor 2022 o 11:11

Všechno nej pane Millere a hodně zdraví, štěstí, lásky, spokojenosti a pracovních úspěchů do dalších let, děkuji za vše co jste pro nás udělal a děláte a hlavně díky za DM smile jste boží!!!


Uživatel: M100480

M100480      2   14. únor 2022 o 12:36

To že má dnes narozeniny jsem nevěděl, takže také: Vše nejlepší pane “Normal”, s moravskými geny grin


Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.