Depeche Mode se na ‘Memento Mori’ vyrovnávají s nevyhnutelností 8/10

Nové album nyní již dua Depeche Mode, podnícené pandemickými výlukami i smrtí zakládajícího člena Andrewa Fletchera, je temným a klaustrofobickým dílem, které odráží nejen dobu, ale i způsoby, jakými se s ní zpěvák Dave Gahan a kytarista Martin Gore vyrovnávají.

Memento Mori

Depeche Mode

Columbia, 24. března

8/10

Abyste nezapomněli, Memento Mori znamená latinsky "pamatuj, že musíš zemřít" nebo že smrt si přijde pro nás všechny. Pokud vás to samo o sobě nepřiměje zalapat po dechu, těchto dvanáct industriálně znějících aranží vám jistě připomene, že se zdi blíží k nám všem. Tyto připomínky jsou přítomny na celém albu, ale v některých písních je to zřetelnější než v jiných.

"Nejdřív vstaneme/ Pak spadneme/ Musíme se pohnout dopředu/ Než se utopíme... utopíme," hřímá Dave Gahan v písni "We Drown", která zdánlivě ilustruje cyklus růstu od dětství až po... konec. Toto poselství je obaleno vrstvou za vrstvou šumivých syntezátorů, ledových skřípotů a monotónních elektronických bicích. Tato skladba spadá do druhého konce alba a následuje ji ještě pesimističtější "People Are Good", v níž se Gahan mezi vrzavými syntezátory, které znějí jako zubařská vrtačka, a klasickou melodramatičností Depeche Mode snaží přesvědčit sám sebe, že věci mají dopadnout dobře.

"Pořád si říkám/ Že jsou lidé dobří/ Šeptám si pod nosem/ Abych nezapomněl/ Pořád si namlouvám/ Že dělají, co můžou/ Někdy prostě uklouznou/ Ale tak to nemysleli," recituje jako mantru.

Přestože Gahan a Gore v těchto písních střídají tempo, jen málo z nich lze nazvat "uptempo", protože jsou podány v postupech plných mollových akordů. "Never Let Me Go", jedna z rychlejších, popovějších skladeb na albu, je toho nejlepším příkladem. Vyvolává pocity strachu, ale s nárůstem počtu úderů za minutu. Na všech těchto skladbách duo spolupracovalo s producenty Jamesem Fordem a Martou Salogni, zatímco Gore napsal čtyři písně ve spolupráci s Richardem Butlerem z Psychedelic Furs - původně pro zábavu, než je kooptoval pro Depeche Mode. I to byl produkt pandemie, kdy bylo najednou kvůli času navíc všechno na stole.

Album uzavírají dvě filmové skladby, v nichž je cítit inspirace tvorbou Trenta Reznora a Atticuse Rosse, kteří se ovšem nejprve inspirovali Depeche Mode. Ty, vzdáleně sahající po synthpopu nebo new wave 80. let, obklopují zbytek alba zlověstným oparem. "My Cosmos Is Mine", otvírák, mísí power tool growly, tlustě znějící a rozmlženou basu, retro-futuristické syntezátory a výbuchy kopáku, zatímco Gahan pronáší svůj vokál v téměř mluveném podání: "Don't toy with my heart" a "don't alter my headlines". Pak nastupuje Gore a intonuje: "Žádná válka .../ Už žádný .../ Žádný strach .../ Ne tady .../ Žádný déšť, žádné mraky/ Žádná bolest, žádné rubáše/ Žádné poslední výdechy, žádná nesmyslná smrt.". Píseň svou instrumentací i poselstvím odkazuje na "Blade Runnera" nebo "Dunu", i když téma o kontrole vyprávění jistě čerpá z titulků posledních let.

"Speak to Me", závěrečná skladba alba, má poselství, které zní vyloženě jako "Hurt" od Nine Inch Nails ("I will disappoint you/ I will let you down"), ačkoli Gahan dělá, co může, aby se chytil jakékoliv naděje, když skřehotá o následování hlasu někoho, kdo může dát věci do pořádku. "Potřebuju vědět, že jsi tu se mnou/ Otoč to všechno kolem," zpívá nad woozy, modulujícími syntezátorovými tóny, které se začínají rozléhat spolu s kakofonií elektronických smyčců. Píseň má otevřený závěr a nechává posluchače, aby se sami rozhodli, zda je smutný, nebo šťastný.

Písně, které posluchače nejspíše rozhýbou, jsou na albu zařazeny hned na začátku. "Wagging Tongue" není veselá píseň ("Everything seems hollow when you watch another angel die"), ale je v ní dost durových akordů na to, abyste si poklepávali na prsty nebo přikyvovali. A první singl alba, "Ghosts Again", je Depeche Mode z roku 2023 v té nejoptimističtější podobě. Spolu s "Don't Say You Love Me", "My Favourite Stranger" a "Caroline's Monkey" je jedním z Butlerových cowrites. Zatímco smrtelnost zůstává na vrcholu Gahanovy mysli: "Čas je prchavý .../ Budeme zase duchové," Goreovy doprovodné kytarové linky jsou optimističtější a je snadné si představit, že tyto syntezátory mohl hrát Fletcher.

Gahan popsal písně kapely na Memento Mori jako zjednodušené. Možná jsou ve srovnání s tím, co dříve dělali Depeche Mode. Přesto je zde dost na to, aby vzbudily zájem kolegů hudebníků a udržely fanoušky u poslechu. Není to odpočinkový poslech a pravděpodobně bude přiživovat vaši stávající úzkost. Umění vyvolávající tak silnou reakci je úspěch.

Riff Magazine