Éra SONGS OF FAITH AND DEVOTION 5/5

Lékař v nemocnici Gahana upozorňuje, že pokud chce pokračovat v turné, měl by zpívat ze stoličky, jinak to jeho srdce už pravděpodobně nevydrží.

„Tohle nemohu udělat, řekl jsem svému manažerovi, zrušili jsme následující show a poté prostě pokračovali.“ Popisuje situaci Gahan. A tak o dva dny později v texaském Houstonu odzpíval Gahan kompletní standardní setlist a během šesti dnů v Texasu neskutečných pět koncertů. První vystoupení kapely v St. Louis 17. října, bylo místním tiskem přijato velmi dobře a označeno za monumentální a po vizuální a zvukové stránce za jedno z nejlepších vystoupení roku 1993. Po vyprodaných vystoupeních na detroitském předměstí v The Palace of Auburn Hills se kapela po dlouhé době společně za doprovodu ochranky podívala do místních klubů. Dave Gahan si v jednom z nich otevíral láhev piva, tak nešťastným způsobem, že si přivodil hlubokou řeznou ránu na pravé ruce a prstu pravé ruky. Díky této banální nehodě musela skupina zrušit vystoupení následující den v Riverfront Coliseum v Cincinnati. O dva dny později, již další koncert, tentokrát v Clevelandu, Gahan absolvuje. Na toto místo velmi rád vzpomíná asistent Bamonte, jelikož se dočkal zajímavých dárků k narozeninám: „Po koncertě jsem jel na letiště v autě s Alanem – a ten mi dal dokonalý dárek – dres Manchester United a potom o půlnoci, jsem dostal obrovský dort a šampaňské. Dave mi dal snad ještě
dokonalejší dárek než Alan – kompletní kolekci The Bary Manilow!“ Z Clevelendu přiletěla kapela na chicagské letiště O´Hare, kde je v pět minut od letiště vzdáleném Rosemont Horizon čekaly následující dva dny vyprodaná vystoupení.

V den příletu se ale skupina v blízkém okolí věnuje natáčení videoklipu ke skladbě One Caress. Režie videa se ujímá Kevin Kerslake, v té době nejvíce známý svou prací pro hudebníky módní grunge vlny, v čele s Nirvanou. Video plné rozličných putujících postav a detailních záběrů na hmyz, ukazuje členy Depeche Mode schovávající se za stromy, ke zvýšení pocitu stísněnosti skladby, která je vydána společností Sire/Reprise na promo disku pro americká rádia 4. listopadu. Promo disk je vydaný ve dvou variantách, s live verzí One Caress a s albovou verzí této skladby. Než byl ale promo disk rozeslán, objevil ve vězení další člen Depeche Mode. Martin Gore pořádá ve svém hotelovém pokoji na 17. podlaží párty pro přátele. Goreho stereo duní luxusním hotelem Westin ještě ve čtyři hodiny ranní a tak se po několika stížnostech na hluk, objevují před jeho dveřmi dvě policistky, kterého oblečeného jen v boxerkách odvádějí v poutech do policejního vozu, Bamonte: „Vtipné je, že jsme to stereo snížili, a tak byl zdrojem problematického hluku spíš Martinův neslavně silný hlas.“ Gore byl na policejní stanici vyfotografován a zapsán pod číslem 0818663, zůstal celý den zavřený v cele, až do stanovení pokuty soudcem: 50 dolarů. Zápis uvádí, že nejméně tři hosté na stejném podlaží Gorea opakovaně žádali, aby hudbu snížil, jelikož chtěli spát. Gore neuposlechl. A tak Depeche Mode znovu naplňují novinové titulky. Další koncerty zavádějí kapelu do Salt Lake City, poté do kanadského Vancouveru a následně do hlavního města hudebního stylu grunge - Seattlu. Tohle nebylo v té době místem, kde by se elektronická hudba těšila velké popularitě a místní deníky tak vystoupení Gahana, Gorea, Fletchera a Wildera totálně ignorovaly. Po vystoupení v Portlandu, se kapela objevuje v Kalifornii, ve státě, kde je její popularita i přes všechny nové módní vlny s jepičím životem neotřesitelná.

Do Kalifornie se Depeche Mode vracejí v období, kdy je losangeleská drogová smetánka, složená z hollywoodských hvězd a rockových idolů, šokována ze smrti Rivera Phoenixe. Mladý talentovaný herec se předávkoval speedballem (mix heroinu a kokainu) před rockovým klubem Viper, v okamžiku kdy na pódiu vystupoval Johnny Depp se svou kapelou P a s nimi Flea z Red Hot Chilli Peppers. Phoenix byl odvezen do Cedars-Sinai Medical Center, kde posledního října ráno umírá. Na první pohled nemá tato událost s Depeche Mode nic moc společného. Jenže Dave Gahan byl už nějakou dobu jednou z výrazných postav této scény a celá drogová losangelská smetánka, patřila mezi jeho známé a přátele. Událost během které Phoenix zemřel, předznamenala osudy mnoha z nich, včetně frontmana Depeche Mode. Mnozí podobně jako Phoenix drogovou jízdu nepřežijí, jiní uniknou smrti jen o vlásek.

Vrcholem celé podzimní americké části turné Devotional je pět vystoupení v jedné z největších hal Los Angeles, v inglewoodské The Forum. Mezi 20. a 26. listopadem sem Depeche Mode na svých pět koncertů přilákali celkem 90 000 návštěvníků. 19. listopadu se ke kapele připojil Anton Corbijn, aby zde s kapelou natočil video pro nový singl. Natáčení probíhá o tři dny později. 25. listopadu, Gahan s manželkou Terese pořádají pro skupinu a její nejbližší spolupracovníky oslavu Dne díkůvzdání, stoly jsou přeplněny pivem a krocany, ale frontman kapely po chvíli mizí ve svém pokoji, jeho drogová závislost je silnější. Přes úspěšné koncerty a nadšené publikum, začíná kapela ztrácet oporu u místního tisku. Recenzent Adam St. James z Los Angeles Life označí vystoupení Depeche Mode jako “umělé a průměrné“ a podobně Robert Hilburn z LA Times neskrývá rozčarování, dokonce spatřuje úspěch pětivyprodaných koncertů ve Forum především v silné několikaměsíční kampani rádia KROQ. Hodnotí hudbu Depeche Mode v kontextu aktuálních skupin
(Nirvana a Pearl Jam) jako velmi krotkou a povrchní: „Depeche Mode se nikam neposunuli během tohoto turné, aby si konečně zasloužili být nazýváni jednou z nejpůsobivějších rockových nebo důležitých kapel. Ve skutečnosti jsou tomuto statusu vzdálenější, než byli kolem roku 1990.“ Ani česká hudební novinářka Martina Kotrbová, která jedno z vystoupení Depeche Mode v Los Angeles absolvuje, se ve své recenzi pro Rock&Pop nemůže dopátrat příčiny úspěchu Gahana, Gorea, Wildera a Fletchera mezi posluchači ve slunné Kalifornii: „V době, kdy lze alternativní skupiny jako Blind Melon, Smashing Pumpkins nebo Stone Temple Pilots označit za střední proud, si úspěch Depeche Mode zde, nedovedu vysvětlit. Znějí jako zatuchlý závan osmdesátých let. Upřímně řečeno jediné co se změnilo, je délka vlasů Dave Gahana.“

V období losangeleských koncertů, vydává společnost Mute ve spolupráci s BMG videofilm Devotional na nosiči VHS. Záznam podle oficiálních informací zkompilovaný z vystoupení na Stade Couvert Régional ve francouzském městečku Liévin, v Palau Sant Jordi ve španělské Barceloně a také ve Festhalle v německém Frankurtu, natočil Anton Corbijn. Devotional nese jeho charakteristický způsob práce s barvami a světly a plně využívá ke zvýšení dramatizace projekci obrazovek. Tím, že je video sestříhané ze tří vystoupení obsahuje mnoho zajímavých momentů. Občas se ale objevují chyby ve střihu a hlas zní ze zavřených úst. Přesto se Corbijnovi podařilo dílo, které je od první do poslední minuty naplněné energií a předvádí Depeche Mode v čele s frontmanem Gahanem, v tom nejlepším temném světle. Na formát VHS se ale nevešly standardně hrané skladby: Halo a Policy Of Truth a balada Death´s Door se objevuje jen jako hudební podklad závěrečných titulků.

Po Los Angeles měla skupina uzavřít tuto část turné po Spojených státech v Las Vegas, jenže Gahan opět nezvládá svou těžkou drogovou závislost a tak je show s odůvodněním, že zpěvák má pošramocený hlas a chřipku, zrušena. Do Las Vegas se nakonec vydává jen Andrew Fletcher, ne aby vystupoval, ale aby spolu
s manželkou Grainne a Darylem Bamonte utratili pár dolarů v městě kasin. Než se z hlavního města hazardu vrátí, má další člen kapely nepříjemné problémy – Martin Gore omdlévá ve svém pokoji v hotelu Sunset Marquis, Gore: „Celý den jsem nic nejedl. Několik dní předtím, než jsem zkolaboval, jsme točili video a já jsem šel z natáčení přímo do baru a pil jsem. Potom jsem zašel do klubu a tam mi jeden chlápek něco dal, takže jsem byl vzhůru celou noc, až asi do deváté nebo desáté hodiny ranní. Celá kapela jsme se měli sejít už ve dvanáct, tak jsem si na hodinu zdřímnul, když jsem se poté probudil, prožil jsem ty nejotřesnější okamžiky v životě. Sotva jsem se doklopýtal na schůzku kapely, tak jsem si lehl na podlahu a jen odpovídal ano a ne, to je jediné, co jsem ze sebe dostal. Když jsem se pokoušel postavit, dostával jsem křeče způsobené ústupem alkoholu a drog.“ Gore pokračuje: „Nebylo to poprvé, stalo se mi to už před dvěma týdny, ani jsem si to neuvědomil. Když jsem se probudil, nevěděl jsem, kde se nacházím, to mělo být pro mě výstrahou.“
Gahan i Gore se dali dohromady a týden po posledním vystoupení v hale Forum již Depeche Mode vystupují v Mexico City, dvě vyprodané show (2. a 3. prosince) v Palacio de los Deportes shlédlo 50 000 fanoušků, kteří vytvořili atmosféru, která byla doposud nejlepší na celém turné. Mexico City, nejvíce znečištěná metropole světa, způsobovala dýchací problémy členům týmu, ale ne tak na heroinu závislém Dave Gahanovi, který podle místního tisku: „Nechal na pódiu duši“. Tři měsíce, slovy Daryla Bamonteho: „šíleného amerického turné“ skončily. Kapelu v této chvíli opouští také psychiatr, Gahan, kvůli kterému byl najat, ho nikdy nenavštívil: „Když odcházel, tak řekl: Všichni jste šílení a měli byste být pod zámkem.“ vzpomíná Gahan. Wilder: „Dave žil ve svém vlastním světě a byl díky tomu izolován. Necítil se s námi příjemně. Ale jediná věc, která mně, na něm opravdu štvala, bylo, že vždy přišel pozdě. A tak jsme mu pokaždé řekli nesprávný čas, aby chodil akorát."

6. prosince se na hudebním trhu objevuje nové album skupiny. Tedy přesněji staronové. Songs Of Faith And Devotion Live. Skladby studiové desky, ve stejném pořadí, jen v živém provedení. Jsou použity záznamy skladeb Get Right With Me z Kodaně (z 27. května), One Caress z New Orleans z 8. října, všechny ostatní byly nahrány před 12 000 fanoušky ve francouzském městečku Liéven. Album získalo stejné katalogové číslo jako studiová verze, co byl zřejmý marketingový nástroj, aby se nová deska stále držela v hitparádách, protože kapelu čekala ještě dlouhá část turné. Koncertní zvuková nahrávka prošla velmi zřetelnou studiovou úpravou a působí trochu nepřirozeně jako zvukový slepenec, ale úžasně vystihuje monumentální zvuk Depeche Mode té doby. Velký problém pro kapelu, respektive pro Wildera, bylo najít obstojný záznam skladby One Caress, protože dle jeho vyjádření, najatá smyčcová tělesa hrála “překvapivě
velmi slabě.“ A tak je One Caress jediná píseň z desky, jejíž nahrávka byla pořízena až během americké části turné. Vydání koncertní verze Songs Of Faith And Devotion mnoho fanoušků potěšilo. Deska ale dosáhla pouze 46. příčky v britské hitparádě (18. 12.), v USA se dostala na 193. pozici. Na obalu se
objevuje fotografie Antona Corbijna, na které je zachycen astronaut z projekce ke skladbě Never Let Me Down Again.

Depeche Mode se vracejí před Vánocemi domů, na Britské ostrovy. Všech pět posledních vystoupení odehrává kapela se stejným setlistem, ve kterém se pokaždé objevuje One Caress a nově také další balada Somebody. Ta byla nasazena v závěrečném přídavku, místo Fly On The Windscreen. Důvod byl
zřejmý: ulevit Gahanovu opotřebovanému hlasu. Vystoupení v irském Dublinu je následováno vyprodanou show v Birminghamu. Dvacet tisíc fanoušků v National Exhibition Centre, vřele přivítalo Depeche Mode znovu na britské půdě, poprvé od červencové show v Crystal Palace. Nadšení fanoušků, ale nesdíleli kritici. Taylor Parkes z Melody Maker ve své recenzi píše: „To co nabízejí je fešácké odcizení, ty nejstarší, nejjednodušší a nejprofláklejší pózy a to je ještě nedělají ani pořádně. Prázdnota, která čpí dnes večer z pódia haly NEC, nemá nic společného se skutečným odcizením, je to jen prázdné místo. Není to tak, že by byli mučeni neschopností vyjádřit své myšlenky, jako spíš, tím, že žádné myšlenky ani nemají.“ Recenzent z New Musical Expressu Johnny Cigarettes je ještě ostřejší: „Máá duuuuuše je v ohni bla bla bla, hořří touhou bla bla bla, vezmi mě výš a výš bla bla bla, Dobrý večer Birminghame! Chci vidět vaše ruce!! Jak se cítíte?
V pohodě? Neslyším vás! V pohodě?" Ne tak docela. Po 13 letech se Depeche Mode konečně snaží přimknout k rocku, ale dělají to pěkně blbě. Neberou si z něj individualismus nebo invenci, drama či emoce, berou si z něj klišé, snobismus, okázalost, melodrama a blbosti a dali tak rocku zase jednou pořádně na prdel.“ Silná slova od anglického novináře, který v další části své recenze naznačuje, proč se dívá na basildonské rodáky s takovým despektem: „Kdekoliv jinde ve světě, jsou Depeche Mode považováni za alternativu každým coulem,
ale zde je většina lidí příliš cynická, nato, aby zapomněla na jednoduchou popíkově půvabnou Just Can't Get Enough a dost zkušená ke zbaštění tohoto hloupého způsobu rockové stadiónové show jakou Depeche Mode nyní přinášejí.“ Kapela po Birminghamu, Manchesteru, Sheffieldu odehrává závěrečný koncert roku 1993 v londýnské Wembley Areně. Depeche Mode se tak koncertně loučí s Evropou, aniž by to sami tušili, na téměř 5 let...

Po krátké vánoční dovolené se Alan Wilder vrací do studia. Společně se zvukovým inženýrem Steve Lyonem odlétají do severoitalského Milána, kde v Logic Studios připravují novou verzi Devotional Tour. Tandem Wilder & Lyon během tří týdnů připraví nové verze písní A Question of Time, velmi zdařilou
trip-hopovou úpravu I Want You Now, skladbu Clean a nové intro se skladbou Rush.

Čtvrtý singl z alba Songs of Faith And Devotion, skladba In Your Room je vydán 10. ledna 1994. Dva dny předtím si odbývá premiéru videoklip nového singlu v pořadu First Look na MTV. Jen pár vteřin poté co moderátorka MTV Simone Depeche Mode Angel oznamuje očekávanou novinku Depeche Mode, málo kdo věří vlastním uším. Singlová verze písně zní naprosto odlišně od albové. Protože Gahanovo oslnění grunge scénou pokračovalo, byl pro singlový remix osloven producent alba Nevermind kapely Nirvana – Butch Vig. Jeho remix změnil píseň, která vibrovala pozvolným stupňovaným napětím, ve skladbu s ostrými kytarovými riffy a přechody. Depeche Mode hlasovali, kterou z verzí použít na singlu, jediný Wilder si přál albovou variantu: „Originál je mnohem lepší, jak už to bývá, bylo marketingovým nápadem zkusit nalákat fanoušky, kteří si již koupili album. Nikdy jsem neměl tuto myšlenku rád, ale byl jsem přehlasován. Pro mě je třetí sloka In Your Room nejdynamičtější částí desky Songs Of Faith And Devotion a asi má nejoblíbenější část z celého alba. Intenzita této části se dokonale hodí k textu. Butch Vig tohle ale naprosto shodil.“

Ačkoliv nebyl Alan spokojen s Vigovou verzí nazvanou Zephyr Mix, nutno podotknout, že v kombinaci s Corbijnovým klipem, se stala dokonalým ztvárněním neklidné atmosféry, v které se kapela nacházela. Nervní kytarové riffy nahrané Dougem (Duke) Eriksonem (později s Vigem založili úspěšnou kapelu Garbage), měly intenzitu elektrických impulsů, které jako by proudily z křesla, v kterém ve videu sedí (nejprve) Dave Gahan. Corbijn sledoval Gahanův pád do heroinové pasti i Goreho častá alkoholová extempore, to vše už nebylo možné přehlédnout ani vzdálenému pozorovateli. Fletcherovy nálady
se měnily v čím dál kratších cyklech. Corbijn musel mít pocit, že kapela Depeche Mode je u konce svých sil. Pro nezasvěceného pozorovatele vypadá jeho obrazové vyjádření In Your Room, jako bez nápadu, jelikož se v něm opakují přetočené sekvence předchozích videoklipů. Ale to je jen povrchní pohled. Video začíná záběrem na prázdnou cestu, nad níž - přímo v její ose - “svítí“ černá žárovka, jako hvězda, která vyhasla. Ta zůstává i v dalším záběru, Gahan je usazen v křesle v místnosti, která ze všeho nejvíce připomíná “červený pokoj“ z Lynchova díla Twin Peaks. Gahan je spoutaný a jeho pohyb v křesle znavený, poté se na stejném místě objevuje Martin Gore, temná žárovka je větší a větší, když se v křesle objevují Wilder a Fletcher, které střídá herečka Alexandra Kummer. Žárovka svítí. Fletcher “hraje“ na bílé křídlo, Gore na bílou kytaru
Gretsch White Falcon a Wilder na bicí. Všichni se postupně střídají znovu v tom ubíjejícím křesle a snaží se vymanit z pout, jimiž jsou k němu přivázaní. Alexandra se prochází napříč pustou cestou v královském obleku a s lehátkem, v odkazu na klip Enjoy The Silence, v kovbojském klobouku jako ve vzpomínce na kapelu, která měla westernový klip Personal Jesus, i oblečená jen ve spodním prádle, jak z dávného hitu Strangelove. Později na sebe obléká Gahanovo sako z I Feel You, a postává vedle opuštěné a prázdné postele. To Dave Gahan usedá ve snovém “červeném pokoji“ na prostornou pohovku. Vše vypadá zářivé a jasné, díky osvětlení, které ho obklopuje. Ale jen na chvíli. Než postava ptakoženy odhazuje tourbook s fotografiemi kapely, Gahan nasazuje svůj poslední úsměv a závěrečný odkaz na videoklip Halo, se smutným klaunským pohledem. V této části nabírá Vigův remix na intenzitě, jako člun unášený dravým proudem, který už nemá šanci vrátit se zpět. Energický výkon členů kapely se na obrazovce střídá s opuštěnými nástroji a prázdnou místnosti. Videoklip končí setmělou obrazovkou. Corbijnovo rozloučení s Depeche Mode. Holandský mistr v komentáři pro kolekci klipů Video Singles Collection (2016) jednoznačně uvedl, že měl pocit, že žádné další video s Depeche Mode již točit nebude.

Americká MTV svým povrchním pohledem ale v klipu spatřovala především náznak BDSM praktik a tak video nebylo ve Spojených státech zařazeno do standardní rotace. Singl In Your Room vstoupil do britské hitparády 22. ledna na 18. místě žebříčku. Následující týden se dostal dokonce do Top 10, na osmou pozici. Na čtvrtý singl v Británii to byl u Depeche Mode znovu velký úspěch. Z alba Violator, dovedli Depeche Mode do Top 10 britské singlové hitparády pouze Enjoy The Silence, u alba Songs Of Faith And Devotion se jim to povedlo u třech singlů ze čtyř (I Feel You – 8., Condemnation – 9., In Your Room – 8., jediný singl, který Depeche Mode neměli v období 93/94 ve Velké Británii mezi nejlepšími deseti byl Walking In My Shoes – 14., paradoxně, právě jediný singl, který obsahoval na b-straně skladbu, která se neobjevila na albu a tím mohl být největším lákadlem).
12“ vinyl obsahuje vedle singlové verze In Your Room, také její prodlouženou variantu Extended Zephyr Mix, dále Apex Mix od Briana Ena a producenta Markuse Dravse, The Jeep Rock Mix od Johnnyho Dollara a kapely Portishead, další skladba, která se na nahrávce nachází je Higher Love (Adrenaline Mix). I když se na této verzi podílí starý známý Francois Kevorkian (spolu s Goh Hotodou), dočkal se od Wildera strohého a ne příliš nadšeného hodnocení: „Není to nic, z čeho bych byl odvázaný.“ Limitovaný 12“ singl byl naplněn živými záznamy písní z koncertu ve francouzském Lievin: In Your Room, Policy Of Truth, World In My Eyes, Fly On The Windscreen, Never Let Me Down Again, Death's Door. V české singlové hitparádě dosáhl stejně jako předchozí singly z tohoto období jednoznačně první pozici. V Německu se nový singl, stejně jako předchozí, nedostal ani mezi nejlepších 20 singlů (24. místo), ve Francii dosáhl 10. místa.

31. ledna se Depeche Mode se svým týmem objevili poprvé ve své historii v Jižní Africe. Po dvacetihodinovém letu z Londýna přistáli v Kapském Městě Bamonte a Fletcher. Gahan a Gore přiletěli ze Spojených států a Wilder přiletěl přímo z Milána, kde až do poslední chvíle trávil čas ve studiu. Společně se
ubytovávají v Johannesburgu. Dva dny po příletu se kapela vydává do Plumsteadu na johannesburské předměstí, kde probíhá první zkouška na turné, Všichni jsou ohromeni a nadšeni z práce, kterou Wilder odvedl ve studiu. Ten připravil na úvod koncertu místo Higher Love novou “techno“ úpravu úvodu
skladby Rush. Jeho další práce pro novou část tour - dynamická trip-hopová verze skladby z alba Music For The Masess píseň I Want You Now působí i po mnoha letech velmi inovátorsky. Především tyto dvě Wilderovy úpravy naznačily, jakým směrem by se po zvukové stránce Depeche Mode mohli ubírat
v budoucnu. Wilder (s Lyonem) připravil mnoho dalších větších i nepatrných vylepšení skladeb z koncertního setlistu. Pro následující část turné nazvanou Devotional – Exotic Tour už kapela nehodlala vozit drahé pódium s jedenácti obrazovkami a víceúrovňové pódium. Důvodů bylo několik, vzdálené destinace, snaha být blíže publiku, ale především peníze. „Když nám manažer poté, co už jsme byli dlouhou dobu na turné, řekl, že konečně začneme vydělávat, tak mě napadlo, že jsme těch obrazovek měli mít fakt trochu méně.“ komentoval to později Gore.

Úvodních pět koncertů v Jihoafrické republice se odehrálo v Standard Bank Arena v Johannesburgu, v malé aréně pro 5 000 diváků. První koncert byl naplánován na 9. února. Strohé pódium. Na trochu vyvýšené zadní části z pohledu diváku z jedné strany Goreho a z druhé Fletcherovy klávesy
a uprostřed mezi nimi Wilderovy syntezátory a bicí, za kterými hned od úvodních tónů Rush udával rytmus. V pozadí jedna velká obrazovka. Gahan samozřejmě pobíhající předtím vším. Odezva publika byla velmi dobrá. Depeche Mode zde odehráli mimo jiné skladbu Clean, která se již nikdy během
Devotional Tour neobjevila. Jihoafrická republika byla dlouhou dobu izolována, díky vládní politice apartheidu. Depeche Mode byli jednou z prvních skupin, která po nastolení demokracie v této zemi vystupovala. A právě v období koncertů Depeche Mode se Jihoafrická republika chystala na první všeobecné volby od zrušení rasové segregace. Mezi vystoupeními se skupina vydala do buše, kde pořídila za asistence Corbijna několik autentických záběrů. Po Johannesburgu vystoupili Depeche Mode v Kapském Městě. Dvě vystoupení, každé pro 7 000 diváků, proběhly bez problémů a začínalo se zdát, že útrapy předcházejících částí tour jsou minulostí.

Volný den 20. února se Wilder, Bamonte a bodyguard Jerry Meltzer vydali společně na večeři do italské restaurace. Jenže jídlo ani nestihli dojíst. Alan Wilder si stěžoval na silné bolesti břicha. Po návratu do hotelu Wilder odmítal navštívit lékaře, v domnění, že bolesti jsou způsobené příliš velkým množství jídla. Ale bolesti nepřecházely, Bamonte: „Nesl jsem mu do pokoje nějaké prášky na bolest, a když jsem vcházel do výtahu, nemohl jsem přeslechnout ten příšerný řev z Alanova pokoje, ten křik připomínal psa, kterého kastrují bez anestetik. Vytáhl jsem ho z pokoje a naložil do připraveného auta. Když jsme dorazili do nemocnice, tak měl Alan pěnu u úst a křičel něco, co znělo jako útržky z Bohemian Rhapsody.
Lékař po vyšetření určil přesnou diagnózu: ledvinový kámen, takže rozhodně ne nějaké obyčejné přejedení se. Alan trval na tom, že se kamene zbaví přirozenou cestou, pomocí vody. No ale naneštěstí lékař trval na odstranění laserem přes jeho konečník (ups!).“ Operace se podařila, ale nebylo možné odehrát první
vystoupení v Durbanu, Wilder potřeboval jeden den na rekonvalescenci, aby se mohl postavit na pódiu, i když jeho úplná regenerace trvala mnohem déle: „Byl jsem během operace pod narkózou. Když jsem se probudil tak jsem se cítil asi, jako když si představíte močit jehly a špendlíky. Potřeboval jsem několik týdnů
na zotavení, než vše bylo plně funkční.“

Depeche Mode tak museli zrušit další vystoupení na tomto turné. Nečekané přestávky využili Gahan a Gore k zaplavání si s delfíny v uShaka Marine World v Durbanu, kde čekali, než byl Wilder propuštěn z nemocnice. Druhé vystoupení v Durbanu, ale již Wilder nezmeškal a absolvoval jej bez známek zdravotních problémů, ale ani tak neměl důvod k úsměvu: „Celá má garderoba byla přes noc ukradena. Budova byla hlídána ostrahou a zabezpečena, takže myslím, že to musel být někdo “uvnitř“. Přišel
jsem o oblečení v hodnotě 10 000£, některé kousky byly velmi osobní a samozřejmě zmizela většina mého koncertního oblečení. Vše muselo být znovu vyrobeno. Jediné co mě uklidnilo, byl tučný šek od pojišťovny, a potom jsem šel nakupovat a utrácet.“

Kapela se vrátila na další dvě show do Johannesburgu a po měsíci se s Jihoafrickou republikou rozloučila.
Další část turné zavedla kapelu na Dálný východ. Po 11 hodinách letu se Depeche Mode ocitli v Singapuru, První březnový den zde odehráli jedno vystoupení pro deset tisíc diváků v Singapore Indoor Stadium. Australská část turné odstartovala v „nejslunečnějším městě světa“ tedy Perthu, poté následovaly Adelaide a Melbourne. Samotná vystoupení úspěšně probíhala před nadšeným publikem i novináři. Ale dlouhé odloučení od rodiny a velká vzdálenost od Londýna znovu zhoršuje deprese Andrew Fletchera. Wilderovi a Gahanovi dochází trpělivost, Wilder: „Fletch byl nesnesitelný, v jednu chvíli byl v depresi a v další si na deprese naříkal. Došlo mi, že to naříkání je součástí jeho nemoci." Gahan a Wilder jdou za Martinem Gorem, aby ho přesvědčili, že Fletcher by se měl vrátit domů, aby se dal do pořádku. Navíc argumentovali tím, že Fletcherova manželka čeká druhé dítě a on by raději byl s ní. Gore: „Přesvědčil jsem sám sebe, že pro Andyho bude skutečně lepší jít domů a navštívit lékaře.“ Kapela měla setkání v hotelu Como v Melbourne, kde bylo vše ujednáno. Fletcher: „Prostě jsem už nemohl pokračovat, všechny ty povinnosti, párty, excesy.“ A tak Andy Fletcher s neskrývanou úlevou přistupuju na požadavek spoluhráčů, aby se vrátil domů.

Bylo ale potřeba nejprve najít náhradníka a také ho vycvičit. Volba okamžitě padá na Daryla Bamonteho, jehož zkušenost s hraním na syntezátory byla nulová. „Už když jsem si začínal myslet, že nic horší se na turné stát nemůže, dosáhli jsme jednoduše bodu, kdy nám nepřišlo divné vůbec nic. Jenže když jsem se
v Melbourne vrátil z večeře, měl jsem zprávu od Davea, kde bylo: “Fletch pojede domů, ty budeš hrát místo něj”, takže mě se nikdo neptal, bylo mi to řečeno. Potom přišli za mnou, a vysvětlili že Fletch už po koncertě na Havaji nebude schopný pokračovat a dokončit turné. Zbytek kapely, tak chce, abych já zastal jeho
post.“

Vystoupení v Brisbane a v Sydney, ve středně velkých halách pro 10 000 fanoušků absolvují Depeche Mode ve standardní sestavě. Koncert v thajském Bangkoku na Army Stadium je zrušen a tak Depeche Mode odlétají s předstihem na Honolulu, kde setrvají téměř deset dní pro dvě vystoupení. Všichni si užívají pobyt na Havajských ostrovech, ale Alan Wilder a Daryl Bamonte zůstávají v hotelovém pokoji: „Zatímco všichni ostatní se slunili na pláži a užívali si odpočinek, Daryl a já jsme strávili týden společně v hotelovém pokoji, kde jsem ho učil celý náš set.“ Bamonte byl dle svých zápisků velmi vystrašený z nenadálé nové povinnosti: „Všichni jdou na pláž, já nemohu, musím zkoušet. Předstírám, že jsem v pohodě, ale vážně se mi nechce. - Uprostřed noci jsem se vzbudil a sbalil si kufr. Bože. – Během spánku jsem si prošel celý náš set. Večer má skupina koncert a já hraji s nimi, zatím pouze za oponou, abych si to vyzkoušel. Díky Bohu, publikum zatím nic neuslyší – To napětí mně zabije, zatím jsem si jen celý týden trhal vlasy, teď už se začínám z nervozity tlouct do hlavy. Stres se dá projevovat dost zábavným způsobem.“ Depeche Mode odehráli dvě vystoupení a Bamonte během obou stojí se svým syntezátorem ukrytý za pódiem, aniž z jeho
syntezátoru vychází nějaké zvuky. Komu se ale zlepšila nálada byl Martin Gore. Na Havaj za ním dorazila jeho přítelkyně i s dcerou Vivou. Ta se během vystoupení v Neal S. Blaisdell Arena při přídavku A Question Of Time objevila na pódiu a zpívala s otcem a dokonce celý zbytek písně seděla posazená na jeho syntezátoru. Poslední březnový den Depeche Mode odlétají do Los Angeles. Odtud se Andrew Fletcher přesouvá do New Yorku, kde s Jonathanem Kesslerem domlouvá některé záležitosti ohledně chystané závěrečné části turné v USA. Gahan: „Andy už nebude hrát po zbytek turné, mohl bych se dostat do potíží,
když o tom mluvím. Fletch je teď v New Yorku, necítil se dobře a jeho manželka čeká druhého potomka, a tak musí zařizovat mnoho věcí. Dál s námi nepojede.“

Následující den už Gahan, Wilder, Gore a Bamonte, společně s doprovodnými vokalistkami a zbytkem týmu míří do brazilského São Paulo. 4. dubna kapela odehrává koncert v místním Olympia Theatre, který je prvním koncertem v historii Depeche Mode, u kterého chybí spoluzakládající člen kapely - Andrew
Fletcher. Daryl Bamonte svou premiéru zvládl, i když si podle svých slov všiml v publiku urážlivých transparentů na svou osobu: „Čekali na nějakou chybu, aby se začali smát a povzbuzují mně plakáty s nápisy v portugalštině: “Bamonte je nemehlo”, ale v podstatě to chápu…Tak bych si přál, abych s tímto nikdy nesouhlasil a mohl dělat to, co jsem dělal předtím. Říkají mi Ricco Suave - Záskokový klávesák. Ale bylo to skvělé. Nejlepší byl odchod z pódia po Personal Jesus a čekání na přídavky, když na mě Martin křičel “Máš to za sebou, dokázal si to, už nezáleží na přídavcích, protože ty si to zvládl!” Druhý den ale Bamonteho
trochu humor přešel: „Alan ten bastard se rozhodl, že dnes pozměníme setlist a zařadil tři nové skladby. Bylo vidět, že to znepokojilo taktéž Davea a Martina.“

Právě v tento den obletěla celý svět zpráva, že Kurt Cobain, frontman grungeové kapely Nirvana, skonal, poté co si sám ustřelil hlavu: „Má první reakce byla vztek. Byl jsem naštvaný, protože mi to připadalo, jako by mi Kurt ukradl můj vlastní nápad. Takhle v hajzlu jsem ve skutečnosti byl," vzpomíná
Gahan. To Bamonte přestál křest ohněm, o pár dní později zvládl i vystoupení v Buenos Aires před 40 000 diváky. Pozornost, která se zde kapele dostala, sám nazývá “novou Beatlemánií“, podobně jako v Santiago de Chile a v San Jose. Vystoupení v kolumbijské Bogotě je zrušeno a v mexickém Monterrey kapela završuje Devotional - Exotic tour. Skupina si vzala téměř měsíční přestávku.

Pro závěrečnou část je jasné, že Gahanův vyčerpaný a drogami zničený hlas bude potřebovat kratší setlist. A tak pro Devotional – Summer Tour Alan Wilder odebírá dvě položky a skladba Condemnation je zařazena do bloku Martina Gorea. Letní americké turné má na programu jen 16 písní, z toho Gahan zpívá pouhých třináct. Jako předkapela se objevuje formace Primal Scream. Skotská skupina, kterou vybral Dave Gahan, a tím získal nové parťáky na své drogové večírky: „Chtěl jsem, abychom se rozhoupali a uvolnili.“ Životní styl na turné byl zničující, s příchodem Primal Scream tekly drogy doslova proudem bez snahy to skrývat. Vždycky než šli Primal Scream na pódium, tak u mě v šatně klepali na dveře, že něco potřebují, aby na pódium vůbec vylezli. To bylo asi takhle (nahodí skotský přízvuk): “Pane G, neměl byste pro nás něco?” (směje se) Vycházeli jsme spolu hodně dobře. Trávil jsem s nimi mnohem více času než s vlastní kapelou. A aby to nebylo nudné, drogy jsme neustále střídali. Bobby (Gillespie – frontman Primal Scream) v tom uměl chodit. Věděl, kdy má přestat. Já ne,“ vzpomíná Gahan.

“Letní turné“ odstartovalo v Kalifornii, a to koncerty v Sacramento a San Franciscu, kde 20 000 fanoušků už nemohlo nijak rozhodit Bamonteho. Ten v Argentině vystupoval před dvojnásobnou návštěvou a i publikum se zde zdálo oproti divokým Jihoameričanům chladné a zmlsané. V Shoreline Amphitheatre
v Mountain View, si Gahan během třetí skladby Behind The Wheel připadal jak v letním kině, a tak se publikum snažil probudit: „Tohle není, nějaký zkurvený film!“ Po vystoupení v Las Vegas se všichni včetně předkapely oddávají alkoholu a hazardu, člen Primal Scream, Martin Duffy (syntezátor) jízdu s Depeche Mode popisuje: „Koncerty byly tak monotónní a duši ničící, arény plné lhostejných fanoušků Depeche Mode chroustajících pizzu. Ale podařilo se nám dát tu jejich kapelu dohromady, předtím než jsme se k nim přidali, tak spolu ani nemluvili.“

Na cestě zpět do San Franciska se stala další z bizarních příhod, Bamonte: „Museli jsme zastavit, protože Martinovi se chtělo na malou. Šli jsme trochu opodál ke keříkům ještě s bodyguardem Johnem Sampsonem, abychom vytvořili lidskou clonu, a když jsme se otočili, uzřeli jsme dvě nohy tyčící se k obloze a jakési divné naříkání “Někdo by měl něco říct,“ prohlásil zahanbený Martin, když jsme ho vytahovali z jámy.“
Anglický novinář Andrew Perry z Daily Telegraph se ke kapele přidává během jejich vystoupení v Jones Beach. Vchází do šatny Primal Scream, právě v okamžiku kdy po svém odehraném setu rozjíždějí párty. Perry: „Primal Scream měli s sebou pár balíčků koksu. V šatně potom lidi tančili a Dave Gahan sedící uprostřed místnosti si kokain strkal rovnou do nosu. Ve chvíli, kdy si uvědomil, že jsem novinář, ukázal na mě, a jeden z nohsledů přišel ke mně a uchopil mě. Musel jsem si kleknout ke křeslu, aby se mnou mohl Dave komunikovat. Začal mumlat o tom, jak mu lidi nerozumějí. Potom se jeho nálada změnila a povídal mi "Jdu tě proklít!" Začal mě mlátit po krku a hryzl mě do něj. Křičel a všichni se na něj dívali, dokud nepřestal. Uvědomil jsem si, že byl totálně mimo. Potom však přišel na jeviště a byl neuvěřitelně profesionální. Gahan se stal na dvě hodiny show dokonalou rockovou hvězdou.“ Gahan o pár let později pro magazín Uncut: „Vzpomínám, že
jsem o tom četl, ale nepamatuji si, že bych to udělal. Pravdou je, že jsem v tom období byl podivně fascinován upíry. Úplně jsem se posouval do úrovně, kdy jsem věřil v to, co jsem si v mysli vytvářel. V hlavě jsem byl rozhodně upírem. Dokonce i postel, v které jsem spal v Los Angeles, měla tvar rakve, dvojitá postel ve tvaru
rakve. Můj celý tehdejší život byl ve stylu Spinal Tap.“

Po vystoupení v Dallasu se Gore a Wilder rozhodli vypravit na víkendový odpočinek do Karibiku a nasedli na let do Aruby. Wilder: „Po dvaceti minutách letu, jsme uslyšeli hlasitou ránu a všechny kyslíkové masky náhle vypadly a my prožili dalších dvacet hrůzostrašných minut, kdy se pilot pokoušel otočit letadlo zpátky do Dallasu. Začala panika, během které letušky objímaly jedna druhou. Ale nakonec jsme v pořádku přistáli. Později jsme se dozvěděli, že kdybychom už letěli v naší správné letové výšce, mohli jsme být v hlavních zprávách dne. A tak jsme se s Martinem na letišti opili do němoty, najali jsme soukromé letadlo a probudili se až na sluncem zalité pláži v Karibiku.”

Více než rok trvající turné, se blížilo k závěru. V Detroitu skupina uspořádala párty, jako rozloučení se svými spolupracovníky. Wilder: „Večírek dost odpovídal pověsti, kterou jsme, jako kapela získali. Všechny standardní požadavky Depeche Mode byly splněny. Spoře oděná děvčata, erotické tanečnice a Martin převlečený za ženskou.“ Martinovou obětí se během párty stal tour manažer Andy Franks, Gore převlečen za vnadnou blondýnku jménem Brandy s ním po dlouho dobu nevázaně hovořil, aniž ho Franks poznal. 8. července v Indianopolis, v Deer Creek Music Center v Noblesville se uskutečnila poslední show. Legrácky patřící k poslednímu koncertu turné, pobavili Alana Wildera, do jehož piána se schoval kytarový technik Jez Webb a překvapil ho během hraní Somebody. Místo podpůrných vokalistek se objevil za mikrofonem Andy Franks spolu se členy Primal Scream, a uklizečka s mopem, začala vytírat podium právě v okamžiku, kdy se Gahan soustředil na prožitek skladby In Your Room. Opilý Dave Gahan se během této poslední show opětovně odhodlal ke skoku z podia. Skok se mu ale málem stal osudným. Mrštil sebou 12 stop (vice než 3 a půl metrů) a ramenem narazil přímo do řady sedadel. Byl odvezen do nemocnice, kde trvalo celý den,
než vystřízlivěl a až poté ucítil obrovskou bolest, díky dvěma zlomeným žebrům a vnitřnímu krvácení. Gahan: „Bylo mi řečeno, že bych měl zůstat pár dní v nemocnici, ale to jsem nechtěl. Teresa a já jsme si pronajali chatu u Tahoe Lake v Sierra Nevada, tři týdny jsem tam chodil zafačovaný obvazy.“

158 odehraných vystoupení, 100 000 mil na cestách, 90 tun nákladu, 2 miliony prodaných lístků. Ale také dva členové kapely ve vězení, všichni čtyři v nemocničním ošetření, jeden v těžkém drogovém bahně, další v alkoholové závislosti, jeden v stále horších depresích. Po skončení celého turné rozdal tour manažer Andy Franks všem členům týmu plaketu: ”Přežil jsem Devotional Tour”. Dobrý vtip s hořkou příchutí.
V roce 2001, tedy ještě sedm let po jeho skončení, označí magazín Q, koncertní šňůru Devotional Tour skupiny Depeche Mode, jako “Nejzhýralejší rock&rollové turné všech dob.“

Jen krátce po skončení turné se Martin Gore oženil se svou přítelkyní Suzanne Boisvert. Svatební obřad a hostina se odehrály poblíž Londýna 27. srpna. V tu chvíli vystupoval Dave Gahan v Readingu na festivalu s Primal Scream. Gahan si zahrál na foukací harmoniku během skladby Loaded. A spolu s několika členy se
nad ránem objevil na svatební párty Gorea a jeho ženy. Jako dozvuk předchozích měsíců vypadal zážitek Alana Wildera, který se svou ještě zatím přítelkyní Hepzibah Sessou projížděl 1. září po silnici A85 poblíž
skotského jezera Lochearnhead. Náhle se stalo něco hrůzostrašného. Stíhačka Tornado královského vojenského letectva se zřítila 200 yardů (necelých 183 metrů) od nich, trosky letadla dopadaly na kabriolet řízený Wilderem. „Slyšel jsem děsivý hluk, stočil jsem volant a vjel do pole, když v tom okamžiku letadlo havarovalo. Viděl jsem rozmasakrované části těl obou pilotů rozseté po silnici. Po příjezdu policie, jsme odjeli. Až teprve potom mi došlo, že jsme byli blízko smrti. Kdybych jel rychleji o pouhých 10 sekund… nejvíce si vybavuji surrealistickou stránku celé události. Dostalo mně, že za takovou tragédií
následují banality běžného života. Leželi tam dva rozmašírovaní piloti a do toho svítilo slunce, zpívali ptáci. Všechno bylo najednou tak klidné, jako kontrast k tomu hluku, které dělalo letadlo před zřícením. To vše je pro mne v mém nitru stále živé.“ Alan Wilder se s tímto zážitkem nemohl dlouho srovnat. Měl noční
můry a také si uvědomil, dle svých slov, jak je život prchavý a je škoda každé chvíle, kterou člověk promarní. I tento okamžik, zapadá do mozaiky událostí, které měly vliv na jeho brzké a velmi významné rozhodnutí.

Dave Gahan zůstal s manželkou Terese několik týdnů ve svém londýnském bytě, aby byl co nejblíže synovi Jackovi. Tím jak často nová žena viděla Gahanova potomka z prvního manželství, začala na něj naléhat: „Teresa se rozhodla, že chce mít dítě, řekl jsem ji: "Terese, jsme feťáci. Nemůžeme mít dítě." Když jsi
feťák, nemůžeš si dojít na záchod, ani udělat se, nemůžeš nic. Všechny tělesné funkce jsou v hajzlu. Jsi jen bezduché tělo, jen ulita. Ale jí to nedocházelo.“ Když se Gahan později vrátil do Los Angeles, létal jeho syn Jack za ním. To Gahana motivovalo, aby se na pár dní dal dohromady a mohl se o něj postarat. Ale
koncem roku 1994 to nedopadlo příliš dobře. Gahan byl vyřízený a tak zavolal o pomoc své matce do Anglie: „Mami, Jack ke mně přijede a bude zde pár dní a já mám zrovna příšernou chřipku, postarám se sotva o sebe, mohla bys přijet? Lhal jsem. Lhal jsem vlastně neustále. Přijela a já zkoušel dělat všechny ty správné věci, vstal jsem ráno a připravil Jackovi jeho malé vajíčko k snídani. Zkoušel jsem být správný táta. Ale krutě jsem žertoval sám se sebou. Podváděl jsem svého syna i svojí matku a dobře jsem to věděl,“ vyprávěl Gahan s pohnutým hlasem o tři roky později Philu Sutcliffovi z Q. I když byl jeho syn i jeho matka u něj na návštěvě, nemohl si Gahan pomoct a šlehl si silnou dávku heroinu v obýváku. Upadl do bezvědomí. Ležel na zemi předávkovaný: „Když jsem se probral, doplazil jsem se do postele. To bylo už za denního světla a já jsem slyšel z kuchyně hlasy a došlo mi, že jsem tam nechal svoje nádobíčko. Propadl jsem panice, běžel jsem do obýváku, ale všechno bylo pryč. Tak jsem šel do kuchyně, máma a Jack seděli u stolu: "Mami, co jsi udělala s těma věcma?" Máma odpověděla: "Vyhodila jsem to svinstvo pryč odsud." Gahan jak pomatený vyběhl ze dveří a přinesl 6 černých odpadkových pytlů: „Byl jsem se svým synem a mou matkou, která pokud vím, nevěděla o ničem co se mnou děje, a já si přinesl šest pytlů s odpadky, z nichž pět patřilo mým sousedům. Vyprázdnil jsem je všechny na podlaze v kuchyni, lezl jsem po kolenou, přehraboval se mezi odpadky cizích lidí, dokud jsem nenašel, co jsem potřeboval. Hned jsem se zavřel v koupelně. Za chvilku se ozvalo zaklepání na dveře, otevřely se a v nich stál můj malý syn s mojí matkou a já jsem ležel na podlaze a všechno měl rozbaleno. "Není to
tak, jak to vypadá, mami! Jsem nemocný a musím si vzít steroidy na můj hlas." Všechny tyhle zatracený kecy, padaly z mých úst. Potom jsem vzhlédl k mé mámě, dívala se na mě, řekl jsem: "Mami, jsem feťák, jsem závislý na heroinu." "Já vím, zlatíčko" byla její odpověď.“ Gahanův syn ho vzal za ruku a odvedl do ložnice, poklekl k němu a řekl mu: "Tatínku, nechci, abys byl nemocný." Po této události si bývalá Gahanova žena Joanne syna odvezla do Anglie. Bylo to na delší dobu naposledy, co ho Gahan viděl. Tento zážitek přiměl Gahana
k rozhodnutí skoncovat s drogami.

Pár dní před vánočními svátky byly oznámeny nominace Grammy Awards. Video film Devotional byl nominován v kategorii “Dlouhohrající hudební video“, společně s nahrávkami Claudio Abbado - A Prokofiev Fantasy With Peter And The Wolf, Charles Dutoit – Ravel, Bolero; Mussogsky: Pictures At An
Exhibition, Madonna - The Girlie Show - Live Down Under a pozdějším vítězem Zoo TV - Live From Sydney od U2. Tento úspěch, ale unavení členové Depeche Mode příliš nevnímali. Všichni si užívali domácího prostředí a klidu. Samozřejmě až na Gahana: „Strávil jsem Vánoce s Teresou a zkoušel sám bez cizí pomoci si odvyknout od drog. Ležel jsem týden na gauči jako zombie. Potom jsem se jedné noci otočil k Terese a řekl
jsem, že potřebuji pomoc.“ Dave Gahan šel poprvé na odvykací kůru. Když se vrátil z Detox centra, šli s Terese na oběd. Ta mu řekla: „Já nemohu přestat chlastat a brát drogy, i když ty chceš. Já si budu dělat cokoliv, co já budu chtít!" Gahan: „Ona ale drogy nebrala tak jako já, tedy pravidelně. Jenže na rehabilitaci mi řekli, že pokud nepřestaneme oba, bude nemožné s tím skončit i pro jednoho. V tom okamžiku mi došlo, že naše partnerství musí být přerušeno, pokud jsem měl mít nějakou šanci. Dřív jsem si myslel, že milujeme jeden druhého, ale teď je mi jasné, že ta láska byla pouze jednostranná. A skutečně, brzy mne opustila a dala si svůj život do pořádku, tak jak ona chtěla. Vždycky mi říkala: "Je to všechno na tobě, Davide – pokud ty budeš mít rád sám sebe." „Jenže to ona mne uvedla znovu do drog, nenaučila mě přímo brát heroin, ale dala mi příležitost to opět vyzkoušet. Samozřejmě jsem si s heroinem zahrával už v dobách, kdy jsem žil v Basildonu.“

Teď už se Terese odstěhovala a Gahan se po neúspěšné odvykací kúře, rychle vrací k heroinu. Ve svém domě v Los Angeles křtí Modrý pokoj, místo kde si může šlehnout kdykoliv, v naprosté izolaci. Gahan se stává paranoidním, drogy dokonale rozkládají jeho osobnost. Jeho chování už nebylo nevyzpytatelné,
stalo se naprosto šíleným. Drogy udělaly z Gahana nemocného blázna: „Byl jsem tam v hlubokých sračkách. Nevěděl jsem, jestli budu schopný vůbec vylézt ven na ulici. Byl jsem zatraceně paranoidní. Pořád jsem u sebe nosil osmatřicítku. Jel jsem do centra na policii a fňukal jsem, že se mi kolem domu potulují chlápkové se zbraněmi. Byl jsem vyděšen čímkoliv a kýmkoliv. Čekal jsem na čtvrtou hodinu ranní, abych se plížil zkontrolovat svojí poštovní schránku, a vždy jsem měl za kalhotami na zádech zastrčenou pistoli. Myslel
jsem, že "oni" mne chtějí dostat. Všichni byli "oni"...