Depeche Mode Czechia
Fanklub Depeche Mode pro Českou a Slovenskou republiku

Soukromá zóna


Hlavní navigace



Depeche Mode Czechia

Éra ULTRA 1/5

Ilustrativní: Éra ULTRA 1/5

Andrew Fletcherovi odpočinek od kapely velmi prospíval. Zatímco jeho kolegové si odtrpěli Devotional Tour až do hořkého konce.

Fletcherův psychický stav se rychle a znatelně lepšil. Na jaře roku 1995 si spokojeně hrál se svým půl roku starým synem Joem, chodil na zápasy své milované Chelsea a věnoval se provozu restaurace Gascogne. Zde se velmi často stavoval na kus řeči jeho nejlepší kamarád – Martin Gore. Fletcherův syn Joseph se narodil právě v době, kdy se turné Devotional blížilo ke svému konci, přesně 22. června a zatímco strýček Martin spolu s ostatními z kapely prožíval velmi tvrdý závěr koncertní šňůry, která se naprosto vymkla kontrole, tatínek Andrew mohl být u jeho narození.


Ale i vedoucí skupiny Martin Gore měl nakonec příjemné a poklidné jaro roku 1995. Jeho náklonnost k alkoholu sice příliš nepolevovala, ale pozvolna se vracel k psaní písní. Měl znovu novou inspiraci. Jeho manželka očekávala jejich druhého potomka (dcera Ava Lee, narozená 21. 8.). Gore také pracoval na coververzi skladby svého oblíbeného umělce - Leonarda Cohena. Píseň se měla objevit na tributovém albu, které mělo být vydáno ještě téhož roku na podzim.

To frontman Gahan žil nadále uzavřen ve svém drogovém pekle. Daleko od všech ostatních. Znovu a opakovaně se pokoušel o léčbu v detoxikačním centru, ale vždy ihned krátce po návratu do svého prostředí se k drogám vrátil. Definitivně jej opustila manželka Terese. Gahan měl zakázán kontakt se svým synem Jackem. Zůstal téměř úplně sám. Ta velká rocková hvězda David Gahan. Muž, kterého milovali milióny fanoušků a fanynek po celém světě. Člověk, jehož vzhled byl vzorem pro bezpočet mladých lidí, kteří ze sebe dělali jeho dokonalé klony, byl bez pomoci a v koncích. Osamocen bez lásky a zhnusen při každém pohledu do zrcadla. „Nenáviděl jsem sám sebe. Měl jsem dojem, že by světu bylo lépe beze mne. Nebylo nic, co by pro mě mělo nějakou hodnotu, dokonce ani můj malý syn.“ Gahan neustále zvyšoval své drogové dávky, měl pocit, že musí odejít ze světa. Byl úplně sám. Jeho život se zmenšil na prostor jeho domu a jediní lidé, které pravidelně vídal byli dealeři drog. „Šel jsem ven, jen pokud jsem potřeboval něco sehnat. Šlehnout si speedball, který by mě odpálil do nebe. Nedokázal jsem se na sebe podívat, ani svou tvář ukázat světu. Měl jsem chuť to všechno zabalit. Chtěl jsem skoncovat se životem v tomto těle. Opadávala ze mě kůže. Nenáviděl jsem se tak moc za vše co jsem udělal nejen sobě, ale všem mým blízkým.“


Ostatní členové kapely od skončení turné Gahana neviděli a ani s ním pořádně nemluvili. Martin Gore vzpomíná: „Po turné Devotional se Dave vrátil do Ameriky. Opravdu jsme se s ním nevídali ani jsme si nevolali. Nevídali jsme se ani s Alanem, ačkoliv ten žil v Londýně. To bylo velmi zvláštní. S Andy jsem se vídal pravidelně. Máme stejné přátele. Jakmile jsem v Londýně, tak se vždy scházíme."


Studiový mág Alan Wilder očekával se svou novou ženou Hepzibah prvního potomka. Hepzibah - zkráceně Hep, počátkem roku opustila kapelu Miranda Sex Garden a Alan Wilder hodlal učinit to samé s Depeche Mode. V dubnu pozval pouze Gorea a Fletchera do staré kanceláře na King´s Cross: „Dave nebyl k zastižení. Nemohl jsem ho vůbec najít, nevěděl jsem kde je.“ Wilder oběma šokovaným spoluhráčům oznámil, že opouští Depeche Mode. „Když turné skončilo, tak jsem si dal čas k nadechnutí, abych si byl jistý, že nejsem příliš vyčerpaný a uvažuji jasně. Řekl jsem si, že pokud se stále budu cítit tak, jako
po skončení turné, či tak jak jsem se cítil během práce na posledním albu, potom bych to měl ukončit. A já se tak stále cítil. Naše vnitřní komunikace se nikam neposouvala a naše vztahy se rozhodně nezlepšovaly. A pokud bychom šli společně do studia, pravděpodobně by se objevily ty stejné problémy jako posledně. Nechtěl jsem si tím projít znovu, to v žádném
případě. Proto jsem si řekl, že je čas. Také jsem byl přesvědčen, že už jsme dosáhli velmi mnoho a byly zde další věci, které jsem hodlal dělat. Očekávali jsme s manželkou první dítě a chtěl jsem vše změnit. Měl jsem toho všeho kolem skupiny až po krk.“

Pro Gorea i Fletchera bylo Wilderovo prohlášení něco, co nemohli v první chvíli pochopit ani vstřebat. Všechny problémy, které se v minulých měsících v kapele objevily, všechna ta nedorozumění a nepochopení, to vše pro ně nebylo něco, co by mělo vést k rozpadu takové kapely jakou jsou Depeche Mode.
Andy Fletcher přibližuje: „Zaujali jsme postoj: Nemusíš přece dělat rozhodnutí právě teď.
Dokonce jsme nehodlali jít ani do studia. Bylo to dokonce méně než 6 měsíců, když jsme měli předchozí meeting, kde jsme se domluvili, že nebudeme přemýšlet o dělání čehokoliv. Není rozumné udělat rozhodnutí v době, kdy máš v nohách dlouhé turné.“

Pro oba dva - Gorea i Fletchera - to nejprve skutečně byl doslova paralýzující šok. Nechápali absolutně co se to může dít. Zato Alan Wilder měl pocit, že to přece mohli dávno předpokládat. „Myslím, že museli tušit, že se něco takového může stát. Nějaký zlom. Ať můj odchod nebo cokoliv jiného. Martin mi potřásl rukou a byl trochu v rozpacích.Fletch byl
dost defenzívní a zdálo se, že to vše bere velmi osobně,“
vzpomínal Wilder o několik let později. Martin Gore si vybavuje své pocity: „Potom co nám to řekl, jsem sedl na vlak a jel domů a myslel jsem si, tak dobře, takže tohle je konec naší skupiny, protože jsme nejprve nechtěli pokračovat bez Alana.“

Alan Wilder se stále nemohl t frontmanovi Gahanovi dovolat. Zprávu o svém chystaném odchodu poslal Wilder čtvrtému členovi Depeche Mode aspoň prostřednictvím faxu. Gahan: „Nakonec vypadl na můj stůl v Los Angeles fax. Alan v něm psal, že opouští skupinu. Abych byl upřímný nevěnoval jsem té zprávě moc času. Byl jsem ve stavu, kdy jsem jen prohodil: „Dělej si co chceš. Já tady chcípám, víš?” Už jsem definitivně vnímal jen sám sebe a můj drogami naplněný životní styl.“ Wilderovo rozhodnutí bylo drženo v tajnosti. Oficiální
oznámení uveřejnil až v den svých 36. narozenin.

1. června 1995 Alan Wilder opustil Depeche Mode.
Tiskové prohlášení: „Z důvodů rostoucí nespokojenosti se vztahy a pracovními postupy v kapele, jsem se, ač s jistým smutkem, rozhodl již nebýt součástí Depeche Mode. Mé rozhodnutí opustit skupinu nebylo snadné, obzvláště proto, že naše poslední alba ukazovala plný potenciál Depeche Mode. Od mého příchodu v roce 1982, jsem se snažil ze všech sil dát všechnu energii, entuziasmus a přínos k podpoře úspěchu skupiny. A navzdory tomu, že
rozložení práce ve skupině nebylo rovnoměrné, stále jsem svůj příspěvek ochotně nabízel. Bohužel, úroveň mého přínosu, nebyla ve skupině přijímána s takovým respektem a uznáním, jaký by si zasloužila. I když věřím, že naše hudební kvalita se zlepšovala, kvalita našich sociálních vztahů zdegenerovala do bodu, když už jsem neměl pocit, že účel světí prostředky. Nemám zájem očerňovat nějakého jednotlivce, stačí říct, že vztahy se staly vážně napjatými,
stále více frustrujícími a nakonec, v jistých situacích, nesnesitelnými. Vzhledem k těmto okolnostem, nemám jinou možnost, než opustit skupinu. Zdá se to vhodnější proto, že vše zanechávám poměrně na vysoké úrovni, a já sám si zachovávám velké nadšení a vášeň pro hudbu. Jsem potěšen vyhlídkou na nové projekty. Zbývající členové kapely mají mou plnou podporu a přání všeho nejlepšího pro cokoli, na čem budou pracovat v budoucnu, ať již společně nebo jednotlivě.
Alan Wilder, čtvrtek 1. 6. 1995, Londýn.


Jak již bylo řečeno, Alanův odchod byl až do jeho oficiálního prohlášení držen v naprosté tajnosti. Ředitelka Mute International, paní Donna Vergierová vzpomíná: „Bylo to drženo
dlouho pod pokličkou. Jakmile to ale bylo oficiálně oznámeno, tak začaly telefony bez přestání zvonit.“
Anne Haffmansová z německé pobočky Mute: „Bylo to tolik telefonátů, že jsme museli přidávat telefonní linky speciálně pro fanoušky Depeche Mode, protože oni nás nenechali dělat naši obvyklou práci.“

Příznivci kapely neustále zahrnovali dotazy kancelář skupiny, vydavatelství Mute i jeho
pobočky. Zdálo se, že Depeche Mode skončili v troskách. Gore: „Bylo tam hodně věcí, které nám neřekl na schůzce, jako že práce nebyly rozděleny spravedlivě atd. Možná jsme mu ale opravdu nestačili poděkovat. Ale myslím také, že Alan byl velmi přísný. Myslím, že když jsme navrhli něco, co se mu nelíbilo, tak to od nás nebyl špatný záměr. Původně jsem si myslel, že bez Alana nemůžeme pokračovat, ale potom mi došlo, že nebyl členem původní sestavy
Depeche Mode.“

Wilderův odchod byl šokem pro jeho spoluhráče, zděšením pro fanoušky a překvapením pro blízké spolupracovníky kapely. Ti po dvanácti letech vzpomínají na okamžik, kdy Wilder odešel. Původně účetní a později manažer Jonathan Kessler si vybavuje v paměti: „Byl jsem rozhodně překvapen Alanovým rozhodnutím odejít. Samozřejmě tam bylo silné napětí během celého Devotional Tour, ale myslel jsem si, že Alan by si velmi rozmýšlel říct: “Hele, už nemohu tohle dělat, chci odejít”. Proto mi přišlo jeho rozhodnutí docela nečekané. Byl jsem popravdě v šoku, protože Alan nebýval unáhlený.“ Daryl Bamonte: „Dávám Alanovi k dobru, že neudělal rozhodnutí o odchodu ihned po skončení turné. Pro takhle vážné rozhodnutí je to
skutečně důležité. Na konci turné je ti špatně z každého. Kdyby jsi se rozhodl vyčerpaný, tak se později sám sebe budeš ptát, zda tvá volba byla správná. Proto Alan čekal do dubna následujícího roku, až si byl stoprocentně jistý.“
Daniel Miller: „Těžko říct zda byl jeho důvod pro odchod oprávněný. Dle mého názoru ale jeho pocit, že ostatní členové kapely jeho vklad nedokážou dostatečně ohodnotit, oprávněný byl. Věnoval kapele hrozně moc úsilí a já nevím, jestli ho za to doopravdy dokázali pochválit.“ Ale že by odchodem klíčového muzikanta
měla skončit celá skupina, si Miller nemyslel: „Pokud přežili odchod Vinceho, tak by měli přežít i odchod Alana. To vůbec nesnižuje jeho přínos, ale když odešel Vince, tak odešel šéf skupiny a k tomu hlavní skladatel v jednom. Alan byl obrovsky důležitým členem, ale nebyl skladatel písní ani šéf.“

Okamžitě po vydání Wilderova prohlášení, se totiž objevily velmi hlasité spekulace o konci kapely. Některé tiskoviny dokonce uváděly jako skutečnost, že v Depeche Mode vlastně zůstali jen dva. Fletcher podle nich definitivně opustil kapelu již během Devotional Tour. Nic z toho nebyla pravda. A tak Gore a Fletcher prostřednictvím Mute uveřejnili prohlášení, že kapele nehodlá Wildera nikým nahradit, ale že chtějí fanoušky ujistit, že Gore, Gahan a Fletcher rozhodně hodlají pokračovat jako Depeche Mode. Prohlášení podpořili informací, že
Gore právě skládá materiál pro novou desku kapely. Přínos Alana Wildera a jeho vliv ve skupině během práce na albech Construction Time Again Songs Of Faith And Devotion, byl neustále rostoucí.
Na Music For The Masses byl Wilder, technicky vzato, hlavním producentem celé nahrávky. Přizvaný producent Dave Bascombe spíše plnil úlohu zvukového inženýra. Na Violator a Songs Of Faith And Devotion vytvořil Wilder společně s Floodem velmi silný producentský tým. Wilder tak byl ze všech členů Depeche Mode nejvíce zodpovědný za zvukovou podobu posledních nahrávek. Jeho studiová zručnost, pracovitost a snaha se učit nové věci, jej během pár let, kdy Depeche Mode nahrávali alba pod vedením Daniela Millera a Garetha Jonese, vynesly na pozici téměř nenahraditelného člena kapely.

Dave Gahan více než deset let po Wilderově odchodu řekl: „Byli jsme neustále ostražití vůči Alanovi. Mart s Fletchem ještě více než já, prostě proto, že se obávali jeho muzikantských
dovedností. Jelikož Alan byl skutečně velmi dobrý a možná je zastínil v některých směrech, toho co sami dělali. Nevím proč tomu tak bylo, ale Alan vždy sváděl namáhavé boje, když se snažil něco prosadit.“
Wilderův odchod byl překvapení také pro šéfa Mute. Hledal příčiny jeho odchodu v pracovních neshodách s ostatními, pramenícím ze stylu, kterým skupina pracovala. Daniel Miller: „Myslím, že se objevilo v jeho mysli přesvědčení, že pokud bude pokračovat, tak bude chtít pracovat na novém albu naprosto odlišným způsobem. A to
takovým, že by jej podle mého názoru, zbytek skupiny neakceptoval. Nemyslím, že se o tom vůbec bavili, ale Alan si uvědomil, že není šance, aby to probíhalo způsobem, jakým si přál on. A tak se rozhodl odejít.“

Po Wilderově odchodu označovali novináři i fanoušci různé důvody jako hlavní příčinu. Těch bylo uváděno bezpočet. Vyčerpávající turné plné drog a alkoholu, únavná práce na Songs Of Faith And Devotion, Gahanova závislost, Fletcherova hudební neschopnost a s ní spjatá žárlivost na dovednosti služebně mladšího kolegy, neshody s Gorem a velmi špatná až nulová komunikace mezi těmito dvěma hudebníky. Jejich vzájemná spolupráce byla naprosto nezbytná pro samotnou existenci skupiny, pokud by zůstala ve stejné sestavě. Právě tento poslední důvod se zdá jako velmi silný, na označení “hlavní“. Ale ani ten to není. Ve skutečnosti jediný hlavní důvod Wilderova odchodu z Depeche Mode neexistuje. To proč Wilder opustil Depeche Mode je součet všech výše uvedených plus několika dalších. Wilder měl novou manželku, s níž právě zakládal rodinu. I to mělo vliv. Možná významnější než se mohlo na první pohled zdát. Chtěl změnit svůj život. Věnovat se svému očekávanému dítěti a hlavně nechtěl místo toho strávit celý rok vyčerpávající prací ve studiu s lidmi, kteří
si neváží jeho práce a dle jeho pocitů mu dokonce házejí klacky pod nohy. Nechtěl si již více připadat jako někdo, kdo svádí neustále marné boje. Rok předtím byl Wilder svědkem havárie vojenské stíhačky. V tu chvíli si dle vlastních slov uvědomil, jak je život krátký a vzácný a jak je chybné ho promarnit něčím, co mu nepřináší radost.

Zbylí členové skupiny ani po mnoha letech nepříliš dobře všem těmto důvodům rozuměli. Frontman Gahan měl vždy k Wilderovi nejblíže a snažil se jeho konání chápat: „Říkalo se, že Alan se to vše pokoušel převzít, slyšel jsem to mnohokrát. Ale to opravdu ne. Jen se pokoušel prosadit svoje myšlenky. Myslím, že s tím zažíval těžké časy, byly kolem něj zdi a on se je
pokoušel prorazit. Alan myslel, podle mého názoru, že není možnost udělat vůbec další desku. Proto vyskočil z lodi, ještě než bylo po všem.“
Wilder: „Nemyslel jsem si, že můj odchod nutně povede k rozpadu skupiny. Hovořit o tom, že jsem si myslel, že když odejdu, že to bude konec celé kapely, je směšné. Byl jsem si vědom všech problémů kolem, a že jich bylo požehnaně. Nechtěl jsem se tím už zabývat. Odejít bylo pro mne nejjednodušší řešení. Nebylo příliš zábavné být společně ve studiu. Tohle byl pro mne ten správný čas odejít a dělat něco jiného.“ Tím skončila éra Depeche Mode s Alanem Wilderem. Velmi produktivní a úspěšná, během níž Depeche Mode nahráli šest studiových alb a odehráli stovky koncertů pro milióny fanoušků.


Stále nebylo jisté, jestli neskončila kariéra celé skupiny. Existence hlavního zpěváka se nacházela na hraně života a smrti. Začátkem srpna byl na dalším protidrogovém léčení. Po návratu se ubytoval v hotelu Sunset Marquis, jak po návratu z detox centra obvykle dělával: „Nechtěl jsem žít doma, protože můj dům byl najednou příliš velké a prázdné místo. Druhý den jsem se ale do svého domu odebral pro oblečení. Celý můj dům byl vykraden. Přitom tam byla železná brána, která se dala otevřít jen elektronicky. Dům měl alarmový systém
s nutností znát kód, který zloději evidentně znali, protože alarm byl vypnut a resetován. Musel to být někdo z okruhu mých takzvaných přátel, kteří dobře věděli, že jsem na rehabilitaci. Pouze tři lidé mimo mě znali kód alarmu: Teresa a dva dělníci, kteří pracovali na domě. Policie byla přesvědčena, že to byla moje žena, protože žijeme odděleně. A tak to nechali být. Zmizelo mi úplně vše. Dva motocykly Harley Davidson, nahrávací studio, pásky s písněmi co jsem napsal a nazpíval, dokonce i příbory. Nezbylo nic. Jen dráty trčící ze zdí. Nemohl jsem tomu uvěřit. Tohle je můj zkurvenej život v plné kráse."
komentoval Gahan záležitost o rok později.

Sám se vrátil do hotelu. Vyčerpaný z detoxikační kůry a v těžkém psychickém rozpoložení, doslova zoufalý: „Vrátil jsem se do Sunset Marquis. Zavolal jsem matce do Anglie. Ta mi řekla, že se od Teresy dozvěděla,že jsem na žádný detox nešel, což samozřejmě nebyla pravda, prostě jí to Terese napovídala. Upřímně řečeno. Ne vždy, když jsem slíbil, že půjdu na léčení, tak jsem to také udělal. Ale teď jsem zkoušel udělat to nejlepší, čeho jsem byl schopen. A tohle mne dostalo. Rychle jsem do sebe napral dávku, napil jsem se pořádně vína a zajedl to hrstí plnou prášků a řekl jsem do telefonu "Mami, za minutku jsem zpátky," odešel jsem do koupelny, vzal žiletky a podřezal si žíly. Vzal jsem hotelové ručníky, obvázal jsem si jimi zápěstí a vrátil jsem se k telefonu "Mami, musím už jít, víš. Opravdu tě mám moc rád." Posadil jsem se na zem k přítelkyni a dělal jsem, jako že se nic nestalo. Položil jsem své paže podél těla a cítil jsem, jak z nich odtéká krev, jako by ze mne odcházel život. Přítelkyně neměla ponětí, co se stalo. Dokud si nevšimla kaluže krve na podlaze.“ Gahan po chvíli omdlel. Jeho přítelkyně zavolala na linku 911. 17. srpna pozdě večer vezou záchranáři třiatřicetiletého zpěváka Depeche Mode do nemocnice Cedars Sinai Hospital. Díky včasné pomoci Gahan v Sunset Marquis nevykrvácel a svůj sebevražedný pokus přežil. Po ošetření je přesunut na psychiatrickém oddělení. Zde zůstává celých pět dní, ve svěrací kazajce a v bílé polstrované místnosti. „Nejprve mne napadlo, že jsem v nebi, ať už vypadá nebe jakkoliv.“ Ihned po převozu do nemocnice se rychle rozšířila zpráva, že slavný zpěvák byl přijat s řeznými ránami na zápěstí. Jonathan Kessler, vydává první prohlášení, v kterém jménem managementu kapely popírá, že by se jednalo o pokus o sebevraždu, a upřesňuje, že se Gahan náhodně pořezal během párty ve svém domě. Poté co Gahan nabývá lepší mentální stav, je přesunut na standardní pokoj na oddělení psychiatrie. Prázdná místnost, s postelí uprostřed, dokonce žádné zrcadlo. Nesměl mít u sebe sirky ani zapalovač. Pokud si chtěl zakouřit, musel se dovolit z pokoje a vložit cigaretu do zapalovače instalovaného ve zdi.
S rockovou hvězdou, které dřív stačilo lusknout prsty, a měla vše okamžitě k dispozici, se zacházelo jako s bláznem. Aby to nebylo vše, objevuje se v jeho pokoji ošetřující psychiatr v doprovodu policie: „Šerif mi oznámil, že jsem podezřelý ze spáchání zločinu "pokus o sebevraždu". Tak to je možné jen v zasraném Los Angeles." V tu chvíli končí zapírání - Gahanův pokus vzít si život plní stránky novin. 4. září i česká serióznější média k popisu noci z 17. na 18. srpna přináší děsivé titulky: “Zpěvák Depeche Mode se pokusil o sebevraždu“. Ten později popisoval pokus se zabít jako volání o pomoc: „Proto jsem to udělal. Chtěl jsem, aby mi někdo zatraceně pomohl. Nevěděl jsem, jak si o to mám říct. A chcete vědět proč? Protože, jsem si myslel, že to mohu udělat po svém. To bylo to největší lhaní sám sobě, já prostě nemohl. Měl jsem ve všem takový úspěch, ale nebyl jsem na něj připraven, nebyl jsem schopen to snést, byl jsem vysílen hnusnými drogami i alkoholem.“


Gahan si od zdravotníků vyslouží přezdívku 'The Cat - Kočka', díky své schopnosti jako zázrakem opakovaně přežít. Po propuštění z nemocnice, dává Gahan svůj dům na prodej a kupuje si apartmá v Santa Monice. Vše ale po krátké době pokračuje ve starých kolejích.
Gahan zvyšuje už tak obrovské dávky drog a stává se ještě více paranoidním. Ve svém novém bytě přelepuje páskou závěsy a žije ve tmě. „Měl jsem také mnoho střelných zbraní, pistole ráže 9mm, revolver ráže 38 mm a také brokovnici ráže 12mm. Nikam jsem se ani nepohnul beze zbraně. Ano, bylo to velmi podobné, jako s helikoptérami na konci Scorseseho Mafiánů. Tím myslím, že pokud přelétala poblíž helikoptéra či přijíždělo auto, tak jsem šílel.“ Uzavřen ve svém bytě od lidí, sledoval Gahan televizní počasí 24 hodin denně a jedinými společníky mu byly obyčejné velké figurky Tin Mana a Lva, postaviček z Čaroděje ze země Oz. S těmi si povídal a “naslouchal“ jim. (O pár let později tento stav mysli Gahan velmi dobře popíše v textu prvního singlu, který vydá jen pod svým jménem). „Opustil jsem všechny přátele a tyhle dvě loutky mi dělaly společnost. Jednu noc na mne začaly mluvit a nutno přiznat, že to nebyla noc poslední. Často mi tyhle dvě figurky říkaly, jaký kus hovna jsem.“ Ve svém pokoji měl
Gahan také metr a půl velkého plyšového králíka Bugs Bunnyho, kterého přikoval ke zdi: „Říkal jsem mu, seru na tebe, Bugsy - když já jsem tady v pasti, tak ty budeš tady v pasti se mnou."
Gahanovy standardní dávky drogy se teď rovnaly dávkám způsobující předávkování. Sám se teď nejvíce obával toho, že ho jeho drogoví dealeři přestanou zásobovat. Mnoho z dealerů mu skutečně nechtělo už nic prodat. Nechtěli nést zodpovědnost za sebevražednou, nemocnou drogovou celebritu. Jednou se Gahan probudil na trávníku před domem dealerky. Na sobě pouze kalhoty, boty a ponožky. Jeho peněženka, košile, stříbrné hodinky a šperky byly pryč. Poté co se uvnitř domu předávkoval, byl vyhozen ven. Postavil se na nohy, šel ke dveřím a začal na ně mlátit, s křikem, že zapomněli na 400 dolarů, které má skryté v ponožkách. Dealerka Maria ho pustila dovnitř. Na ruce měla Gahanovy hodinky. Týden na to se Gahan vrátil na stejné místo a předávkoval se znovu: „Pořád jsem potřeboval víc a víc a čím dál rychleji. Nebylo toho nikdy dost. Prostě jsem si dával vždy tolik, dokud jsem neupadl do bezvědomí. To byl můj problém. Stejný jako problém každého závislého. Nevěděl jsem, kdy přestat a jak to zastavit. Chodil jsem na setkání drogově závislých a cítil jsem se hrozně mezi všemi lidmi, kteří už byli čistí. Šel jsem na toaletu. Vrátil jsem se mezi ně, posadil se, zvedl ruku a řekl: „Hej, já už jsem čistej 30 vteřin!"


V září 1995 se na druhé straně Atlantiku narodila Alanu Wilderovi dcera Paris. Mezitím se v Londýně scházejí zbývající členové Depeche Mode – Gore a Fletcher, s nimi Daniel Miller, který přivádí Tima Simenona. Gore měl napsáno pět demosnímků. A dochází k dohodě, že budou na skladbách společně pracovat. První trojice skladeb, které nahrávali společně byly písně Useless, Insight and Sister Of Night. Miller: „Rozhodli jsme, že ještě nejsme připraveni dělat nové album. Zpočátku jsme chtěli nahrát jen pár písní, udělat EP nebo něco podobného. Uvolnit se od stresu z natáčení alba, natáčet jen tak a uvidí se, jak to půjde.“ V říjnu společnost A&M Records vydává tributové album -Tower Of Song: The Songs Of Leonard Cohen. Na desce svou poctu Cohenovi skládají, například Bono z U2, Sting, Peter Gabriel, Suzanne Vega a se skladbou Coming Back To You Martin Gore z Depeche Mode.


Jelikož spolupráce v londýnských studiích s Timem Simenonem se vyvíjela velmi zajímavě a úspěšně, Gore pokračoval v psaní nových skladeb. Daniel Miller se telefonicky spojil s Gahanem. Jeho stav se samozřejmě nelepšil, přesto byl ochotný Millerovi odsouhlasit nahrávání vokálů následující rok. Gore: „Začali jsme s Timem nahrávat a vše šlo velmi dobře. Udělali jsme hned na začátku mnoho nahrávek v malém studiu Eastcote v oblasti Západního Londýna v North Kensington. Pomohlo nám vytvořit velmi dobrou atmosféru, nemuseli
jsme se hned shánět po špičkovém studiu. V Eastcote to bylo velmi low key. A to bylo něco, co nám pomohl nastavit správný tón pro desku. Ale samozřejmě pro nahrání vokálů a mix se musíme poohlédnout po větších studiích.


Ač stále v těžké drogové závislosti, našel si Gahan na přelomu roku novou přítelkyni. Na jednom z detox programů se seznámil s Jennifer Sklias, která se ze závislosti na heroinu dostala. Ta se po skončení setkání na detoxu vrátila do New Yorku. Gahan odletěl z Los Angeles na nějakou dobu za ní. Proto si zde kapela pronajala místní a velmi slavná Electric Lady Studios, která založil Jimmy Hendrix. Zde se na jaře roku 1996 objevuje tým Tima Simenona a přidávají se k němu Daniel Miller, Fletcher a Gore. Začíná nahrávání nového alba Depeche Mode. Studia jsou rezervována na 6 týdnů od dubna do půlky května. Všichni byli velmi zvědaví, jak Gahan bude vypadat a v jaké bude kondici. Ten kolegům oznámil, že je čistý - což byla samozřejmě lež – a aby to potvrdil, prohlásil:
„Víte, tady v New Yorku budou příští týden vystupovat moji kamarádi Alice In Chains. Jenže už nechtěj se mnou nic mít, protože jsem s tím vším přestal. Jsem úplně čistý.“ Gahanův vzhled vypadal vyčerpaně, a jeho hlas byl dokonce ještě horší. Sípavý chraplavý vokál, který chrčel z nahrávací místnosti, všechny přítomné vyděsil. Dave Gahan za celou šestitýdenní nahrávací frekvenci nazpíval vokál na jedinou skladbu. Všechny ostatní byly pod jeho schopnosti. O rok později vzpomínal: „Jediný vokál, kde jsem zvládl výšky, byl k písni Sister Of Night. Slyším v té skladbě, jak obtížné a strašné to bylo. Jsem rád, že ta písnička mi to bude už navždy připomínat. Je v ní cítit ta bolest, kterou jsem způsoboval všem.“ Jenže i když Gahan tuto píseň nazpíval, nebylo tak úplně snadné dát ji dohromady. Programátor Kerry Hopwood později řekl: Sister Of Night, jen nahrát na ni vokál zabralo téměř týden. Jednoduše protože Dave nebyl v pořádku a bylo obtížné z něj dostat souvislý zpěv. Potom jsme jeho nahrávku dostali do počítače. Dávali jsme ji dohromady téměř slabiku po slabice. Při pohledu zpět si myslím, že ze sebe dostal jeden z nejkrásnějších vokálů vůbec. Úplně mi naskakuje husí kůže, stačí jen, když o tom přemýšlím. To čím Dave prošel, do tépísně dostal. Nevím, kde Dave byl, když jsme dělali na albu, ale neštěstím bylo, že i když chodil na setkání NA (anonymní drogově závislí) s nejlepšími úmysly, stačilo, aby ho na ulici chytil jeho dealer a Dave v tom byl zpátky. Potom přišel znovu do studia, ale už v ne tak docela dobrém stavu.“


Martin Gore se v tu chvíli opět obával o budoucnost kapely: „Nahrávání v New Yorku, bylo nejhorší období ve skupině. Báli jsme se, že Dave je na heroinu. Ale možná nebyl. To nikdo z nás neví. Spíš byl ještě na dojezdu a nebyl schopný zpívat. To byl okamžik, kdy jsem si myslel, že naše skupina bude možná muset definitivně skončit. Jelikož Dave už nebude nikdy schopen zpívat.“ V polovině května nahrávací frekvence skončila. Ostatní nařídili Gahanovi, ať se vrátí do Los Angeles, dá si do pořádku své zdraví a svůj hlas a začne chodit na hodiny k hlasovému trenérovi, že jeho vokály mohou nahrát později během roku. Fletcher: „Ale také jsme mu na rovinu pověděli, že ve svém životě ztratil úplně vše, a že takhle ztrácí i Depeche Mode.“



Gareth Jones: „Vzpomínám, jak jsem je ve studiu navštívil, abych je jen tak pozdravil. Dave byl dost mimo, ale také ještě velmi nadšený a milý. Pamatuji, že jsem s ním měl opravdu příjemný rozhovor. Přesto jsem měl o něj obrovský strach. Věděl jsem, že s tím svinstvem pokračuje dál.“ Martin Gore: „Nikdy jsem nevěděl, jak moc to bylo o heroinu, nikdy jsem nepoznal, kdy byl zfetovaný a kdy ne. Když říkal, že se pokouší být čistý, tak jsem si myslel, že je. Jenže jsem byl vždy naivní, věřil jsem, že se z toho pokouší dostat. Když nebyl schopný zpívat, měl jsem za to, že je prostě nemocný, protože přece abstinuje.“ Andrew Fletcher: „Co bylo na Daveovi velmi frustrující, byla skutečnost, že nebyl schopný s námi o tom otevřeně hovořit. Všechno to bylo přetvářka, což věci jenom zhoršovalo.“


Fletcherův psychický stav se rychle a znatelně lepšil. Na jaře roku 1995 si spokojeně hrál se svým půl roku starým synem Joem, chodil na zápasy své milované Chelsea a věnoval se provozu restaurace Gascogne. Zde se velmi často stavoval na kus řeči jeho nejlepší kamarád – Martin Gore. Fletcherův syn Joseph se narodil právě v době, kdy se turné Devotional blížilo ke svému konci, přesně 22. června a zatímco strýček Martin spolu s ostatními z kapely prožíval velmi
tvrdý závěr koncertní šňůry, která se naprosto vymkla kontrole, tatínek Andrew mohl
být u jeho narození.


Ale i vedoucí skupiny Martin Gore měl nakonec příjemné a poklidné jaro roku 1995. Jeho
náklonnost k alkoholu sice příliš nepolevovala, ale pozvolna se vracel k psaní písní. Měl znovu novou inspiraci. Jeho manželka očekávala jejich druhého potomka (dcera Ava Lee, narozená 21. 8.). Gore také pracoval na coververzi skladby svého oblíbeného umělce - Leonarda Cohena. Píseň se měla objevit na tributovém albu, které mělo být vydáno ještě téhož roku na podzim.

To frontman Gahan žil nadále uzavřen ve svém drogovém pekle. Daleko od všech ostatních. Znovu a opakovaně se pokoušel o léčbu v detoxikačním centru, ale vždy ihned krátce po návratu do svého prostředí se k drogám vrátil. Definitivně jej opustila manželka Terese. Gahan měl zakázán kontakt se svým synem Jackem. Zůstal téměř úplně sám. Ta velká rocková hvězda David Gahan. Muž, kterého milovali milióny fanoušků a fanynek po celém světě. Člověk, jehož vzhled byl vzorem pro bezpočet mladých lidí, kteří ze sebe dělali jeho dokonalé klony, byl bez pomoci a v koncích. Osamocen bez lásky a zhnusen při každém pohledu do zrcadla. „Nenáviděl jsem sám sebe. Měl jsem dojem, že by světu bylo lépe beze mne. Nebylo nic, co by pro mě mělo nějakou hodnotu, dokonce ani můj malý syn.“ Gahan neustále zvyšoval své drogové dávky, měl pocit, že musí odejít ze světa. Byl úplně sám. Jeho život se zmenšil na prostor jeho domu a jediní lidé, které pravidelně vídal byli dealeři drog. „Šel jsem ven, jen pokud jsem potřeboval něco sehnat. Šlehnout si
speedball, který by mě odpálil do nebe. Nedokázal jsem se na sebe podívat, ani svou tvář ukázat světu. Měl jsem chuť to všechno zabalit. Chtěl jsem skoncovat se životem v tomto těle. Opadávala ze mě kůže. Nenáviděl jsem se tak moc za vše co jsem udělal nejen sobě, ale všem mým blízkým.“


Ostatní členové kapely od skončení turné Gahana neviděli a ani s ním pořádně nemluvili. Martin Gore vzpomíná: „Po turné Devotional se Dave vrátil do Ameriky. Opravdu jsme se s ním nevídali ani jsme si nevolali. Nevídali jsme se ani s Alanem, ačkoliv ten žil v Londýně. To bylo velmi zvláštní. S Andy jsem se vídal pravidelně. Máme stejné přátele. Jakmile jsem v Londýně, tak se vždy scházíme."


Studiový mág Alan Wilder očekával se svou novou ženou Hepzibah prvního potomka. Hepzibah - zkráceně Hep, počátkem roku opustila kapelu Miranda Sex Garden
a Alan Wilder hodlal učinit to samé s Depeche Mode. V dubnu pozval pouze Gorea a Fletchera do staré kanceláře na King´s Cross: „Dave nebyl k zastižení.
Nemohl jsem ho vůbec najít, nevěděl jsem kde je.“ Wilder oběma šokovaným spoluhráčům oznámil, že opouští Depeche Mode. „Když turné skončilo, tak jsem si dal čas k nadechnutí, abych si byl jistý, že nejsem příliš vyčerpaný a uvažuji jasně. Řekl jsem si, že pokud se stále budu cítit tak, jako
po skončení turné, či tak jak jsem se cítil během práce na posledním albu,
potom bych to měl u

25. duben 2019 o 20:46 • Dangerous • Články

Diskuze

Uživatel: tomas1.

tomas1.      1   27. duben 2019 o 9:48

díky za další výborný článek


Uživatel: Pavel.Z

Pavel.Z      2   30. duben 2019 o 13:07

Období DM temna ze kterého vzniklo jedno z jejich NEJ alb a to i bez AW a po kterém odehráli v Praze svůj nejlepší koncert.


Uživatel: Logic1

Logic1      3   1. květen 2019 o 6:55

Pavel.Z, súhlasím s Tebou, jedno z naj albumov. Čo hovoríš na ich posledný album Spirit s odstupom času? U mňa je stále v šuflíku a nemám chuť a ani dôvod prečo si ho púšťať.


Uživatel: Mad Wims

Mad Wims      4   1. květen 2019 o 14:29

@Pavel.Z: s koncertem na 100% souhlas…skákající halu od začátku do konce už asi nezažijeme!


Uživatel: Federman

Federman      5   1. květen 2019 o 22:19

Kdo by neměl rád drama se šťastným koncem. Tehdy jsem netušil, že odchod pouhého ,, klávesáka,, může být tak zásadní.  Ultra je vynikajicí album a skladby jako BOAG S, OWILM a U patří k opravdu povedeným. Plnily ale také zcela novou funkci. Spolehlivě uklidňovaly pocit zvýšené pozornosti vyvolané dojmem z přítomnosti něčeho nepřítomného. Něco co se rýsuje být, ale nakonec není. Něco nově znějícího, co ale není slyšet….... Byl to tehdy krásný i když zvláštní pocit poslouchat Ultru.


Uživatel: Pavel.Z

Pavel.Z      6   2. květen 2019 o 5:15

Federman

Spolehlivě uklidňovaly pocit zvýšené pozornosti vyvolané dojmem z přítomnosti něčeho nepřítomného. Něco co se rýsuje být, ale nakonec není. 

Kdybych nevěděl, že jsi muž napsal bych ať zajdete s manželem do poradny ...

Mad Wims: to asi ne. Byl to výjimečný koncert i kvůli těm všem událostem, které mu předcházely.


Uživatel: Federman

Federman      7   2. květen 2019 o 8:19

Když tak znáš ženskej software raději pozor na pusu. Ještě by se nějaká mohla urazit.


Uživatel: Pavel.Z

Pavel.Z      8   2. květen 2019 o 10:54

Hele když jsme u těch tvých metafor. Nepředstírají orgasmus i někteří fanoušci DM? Někteří po každé desce křičí v extázi, že vyšla nová deska, ale pak zarytě mlčí ... a třeba ani na koncert nejdou ...


Uživatel: Federman

Federman      9   2. květen 2019 o 12:24

Tipoval bych že to nebude u fanoušků jiných kapel jinak. Skalní se každopádně najdou všude. Podívej se ale na tehle web. Dvě věrné černé krysy co neopustily loď. Řekni mi kde je ta ostatní havěť? Myslím havěť jako jsi Ty, ne parazity


Uživatel: Pavel.Z

Pavel.Z      10   3. květen 2019 o 5:05

Třeba se zase vrátí s novým obsahem. Dangerous začal sepisovat paměti smile .. i když teda přeskočil Violator (asi chce některé éry z paměti vytěsnit smile ) právě jsme u kapitoly DM temna. I DM trvalo velmi dlouho než se z krize dostali ...


Uživatel: Federman

Federman      11   3. květen 2019 o 22:35

Taky jsem si všiml, že se k tomu stavi jako Tarantino ke scénáři.

K těm vaším ovacím ohledně,, nejlepšího,, koncertu. Kluci berete ho samozřejmě jakožto nejlepší koncert ,, našeho,, letopočtu že? Tedy po Devotional.
Tento divadelni příběh totiž nastavuje časovou osu a ani nezapadá do rovnice koncertů. Ale co vám mám povídat, viděli jste ho jistě také 101 krát a jste jim fascinováni jako kdyby jste i Vy patřili k čisté rase Devotee.


Uživatel: Pavel.Z

Pavel.Z      12   4. květen 2019 o 5:42

Federman: bavíme se o nejlepším koncertu DM v Praze, ne o video nebo audio záznamu. V roce 93 to bylo fajn, přišla nás ale jen půlka stadionu, v roce 1998 to bylo svojí atmosférou něco jiného ...


Uživatel: Honza82

Honza82      13   4. květen 2019 o 13:45

Z hlediska celé řady faktorů rozhodně 1998 nejlepsi koncert grin.


Uživatel: Federman

Federman      14   4. květen 2019 o 22:29

No každý to vidí svými brýlemi. Zmrtvychvstani Tour 98 měla skvělou atmosféru. Venku na Slavii mi u Spirit připadalo, že tam meli všichni včetně nás mužů svoje dny.
Ta jiskra buď přeskočí a zažehne věčný oheň planoucí až do konce, nebo jen doutná.
Ale možná je to dáno i tou pořád opakujicí se podobnou šou umocňující naši dekadenci a nezlomí ji mnohdy ani téměř pětiletý půst.
Je těžké být v tomto směru nekritický a vyžaduje to notnou dávku benevolence. To správné nadšení vytvořit atmosféru je čím dál těžší jak pro kapelu, tak i pro nás fanoušky.


Uživatel: maxák

maxák      15   8. květen 2019 o 19:57

Pro mne byl jeden z nejlepších koncertů ten poslední v O2 Aréně z turné Global Spirit Tour,pokud opominu první legendární v roce 1988..Jarní v Edenu se mi zdál při porovnání lehce odfláknutej.Ale to je jen a jen můj pocit a můj postřeh.Upřímně,ať je odfláknutej,nebo ne,vždy na tuhle partu půjdu,dnes už i se svým pubertálním synem.Jen ve skrytu duše dofám,že ještě na nějakou Tour tihle chlapci vyrazí.Však už jim není 25 let a mě už dlouho také ne.Jinak článek super.


Uživatel: Mad Wims

Mad Wims      16   10. květen 2019 o 11:50

@Federman: jen takový malý postřeh. Dříve jsi šel na koncert(1998) a pomalu ani netušil, na koho jdeš smile Dneska to víš všechno dopředu, tuny videí na netu atd. Takže to překvapení není zase až takové, jako bývávalo kdysi. Z mého pohledu nám tuhle krásnou nevědomost tak trochu ukradl internet. Ovšem zase nám dal spousty dalšího. Nicméně, ať tak či onak, depešáci jsme byli a budem, i kdyby Ivan kozla rozdojil smile smile smile


Uživatel: Federman

Federman      17   11. květen 2019 o 23:33

Máš pravdu. Mnohdy mají koncertní pasáže kouzlo rozbalených vánočních dárků jež si člověk sám dal do košíku. Radost z nich máš i tak, ale to hurá už není tak autentické. I když je možné se bránit.
Nevím jak Ty, ale nepatřím k těm co se sjíždí na youtube každým neoficialním vydáním kdejakého neznámého vojína. Upřimně řečeno je to jedna z věcí, kterou skutečně bytostně nesnáším a pění mi žluč při pohledu na stovky kameramanů zaznamenávající zážitek bez prožitku. Ještě bych pochopil dvě tři fotky,  jeden panorama záběr s názvem souboru byl jsem zde, ale potom se už věnovat naplno kapele tak, jako bych ji viděl na vlastní oči naposled.
Ještě víc mě ale s prominutím serou pivolimonkelímkonosiči.
Tahle služba zavedená pravděpodobně pořadatelem je podle mého názoru zbytečná a poskytovaný luxus je spíš kontraproduktivní. Gáže těchto lidí je určitě směšná a jsou to dozajista chudáci vyvolávající soucit, lítost a schovívavost nás skutečných fanoušků oslavující tak mimořádnou událost. Mají neskutečný talent vystihnout ten správný okamžik a prostě svou náplní práce druhého, politická korektnost sem, politická korektnost tam, srát. Jsem přesvědčen, že by i oni byli nevítanými vetřelci, kdybychom rušili my je, podobnou medvědí služnou.


Uživatel: Mad Wims

Mad Wims      18   27. květen 2019 o 13:22

@Federman: Asi takhle - je mi bez dvou let pade, tak jsem rád, že udržím moč a ty na mě ještě s mobilem(foťákem smile Já ty magory taky nechápu…oukej, když je Home, tak tím posvítíme, zamáváme, to je v cajku. Ale co budu natáčet? A fotky? Druhý den jich máš za korunu kýbl a od profíků. Jasně, jednu dvě, žes tam byl, viděl a zvítězil smile Ale mockrát se mi stalo, jak se mě lidi ptají, co je to za píseň, kterou právě hrajou a u toho si to natáčejí! Hele, upřímně, když se mě zeptají na něco z nové desky, beru to, ale tyhle otázky při NLMDA???To spadli z Marsu? Spletli si koncert? Stadion? A naposledy v Edenu okolo mě šel Ondříček s tou jeho madam…on v obleku šedé barvy, ona v šatech a kabátě...odkud a kam šli, ví Bůh smile Ale mají čárku a zářez na pažbě - byli jsme na DM!


Uživatel: M100480

M100480      19   27. květen 2019 o 13:55

To Federman a Mad Wims: tak to píšete přesně, jednu dvě fotky, obvykle přes první píseň a poté už jen koncert a vychutnání si prožitku.

Pak mne taky pěkně rozhodí “fanoušci”, že skutečně mají lístek na sezení a tak se přece sedí i během ETS a tak mají sedět i lidi před nimi grin

Tím vzniká celkem super situace, kdy ženy jež jsou fanynky ale menšího vzrůstu, tak tančí u sedaček od první písně (v kotli by logicky viděli jen záda chlapů před nimi) a celou dobu jim nadávají ti lidé za nima, ať si sednou…

To je prostě klasika na každém koncertě. Tedy vyjma fesťáků :-D a koncertu typ Dráždany letní turné, kde holt tribuny nejsou


Uživatel: Federman

Federman      20   27. květen 2019 o 20:59

Ja bych mobily skutecne zakazal. To to fakt nevydrzime dve hodiny bez toho kramu ? I Daeva to sere koukat do tech modrejch svete.  Zlata doba husakovych let, kdy byla jedna pevna linka v cinzovnim dome. Comeback ... Comeback to me


Uživatel: Mad Wims

Mad Wims      21   28. květen 2019 o 8:29

@Federman: ty víš, jak si najít “kámoše” smile Ale je fakt, že za Gusty jsme se domluvili, že budeme tam a tam v tolik a tolik, a vždycky jsme se tam sešli smile Dneska je to problém…Nicméně už bych to nevracel, ačkoliv to byla doba mého mládí.


Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.