Éra ULTRA 3/5

Koncem července za Gahanem přiletěl Tim Simenon, aby ve studiu Larrabee West v Los Angeles nahrál Gahanovy vokály na skladby, které měla skupina zatím natočené. Martin, Andy a producent Tim se svým týmem, po dobu Gahanových eskapád a léčení, nezaháleli.

Koncem července za Gahanem přiletěl Tim Simenon, aby ve studiu Larrabee West v Los Angeles nahrál Gahanovy vokály na skladby, které měla skupina zatím natočené. Martin, Andy a producent Tim se svým týmem, po dobu Gahanových eskapád a léčení, nezaháleli. Simenon vzpomíná: První tři skladby na kterých jsme začali pracovat, byli Useless, Insight a Sister Of Night. Produkční tým tvořili Dave Clayton (klávesy), Kerry Hopwood (programátor) a Q (inženýr). V raném stádiu produkce jsme se primárně zaměřili na tempo skladeb, jakož i na klíčové prvky, které by seděli s Davidovým vokálem. Jakmile jsme vystavěli základy, tak jsme byli schopni pustit se do samotného kreativního procesu, což už byla zábava. Po několika měsících jsme měli všichni pocit, že spolupráce mezi námi funguje, což byl neklamný znak že během vánoční pauzy mohl Martin zkomponovat další skladby se kterými bychom mohli pokračovat v následujícím roce. Po Novém roce mi Martin přehrál demo verzi skladby It's No Good. Opět šlo o tu nejzákladnější verzi s jeho vokály, ale téměř jsem explodoval ... můj první dojem? Klasický Depeche Mode!“

Po nahrávání Gahanových vokálů se kapela rozhodla nahrávat další části nové desky na podzim v Londýně. Gahan dostává od soudu povolení, ale je povinen odevzdávat vzorky i v Anglii a pravidelně zde musí navštěvovat setkání alkoholově a drogově závislých. Gahan se drží daleko od drog i alkoholu. Zato další člen kapely – Martin Lee Gore už tak úspěšný není. „Hrozně jsem pil. Od našeho vstupu
do studia, až dokud jsme neodešli.“ říká Gore. Jeho závislost na alkoholu, mnohem méně nápadná než Gahanova drogová, je den ode dne silnější. Gore už vidí svou neschopnost vzdát se alkoholu, jako bezvýchodnou. A skládá možná svou nejsilnější osobní výpověď: „V té době jsem měl pocit, že mé pití už bylo přespříliš. A píseň Home je o akceptování toho jako skutečnosti.“ řekl pro Gay Wired. Depeche Mode se teď už i s Gahanem přesouvají do slavných studií Abbey Road. Spolupráce s Timem Simenonem je vynikající a všichni si ji pochvalují.

Daniel Miller dostal nápad, že by kapela velkou mezeru zející po muzikantovi Alanu Wilderovi měla vyplnit jinými hudebníky. Práci ve studiu, kterou dříve Wilder zastával, má teď na starosti Simenonův tým: „V Timově týmu je hráč na klávesové nástroje a programátor Dave Clayton. Dave je člověk, s kterým se velmi dobře vychází. Právě on hraje ve studiu podobnou roli, jakou předtím měl Alan. Celý proces je teď ale mnohem jednodušší. Je mnohem snazší sdělit mu své myšlenky. A pokud se mu něco nelíbí, hned to nezahodí a nejde dělat něco jiného. To Alan si šel po svém. Jsem si jistý, že kdybych to někdy navrhl Alanovi, a jemu se to nelíbilo, tak by na tom nepracoval,“ řekl Gore pro Guitar World.

Programátor Kerry Hopwood: „Bylo možné přivést další muzikanty do studia k nahrávání, místo toho abys vzal věci z nahrávek, které si už udělal a nasamploval je. Když jsme použili muzikanty, bylo to mnohem více zajímavé.“ Simenon: „Martin, měl napsané na Useless bicí, kterým dominovaly ride činely, proto dávalo smysl sehnat bubeníka, který to zahraje.“ A tak byl přizván Gota Yashiki, známý japonský hudebník, který byl členem skupiny Simply Red při natáčení desky Stars a také Keith Leblanc, kteří se o bicí na této skladbě podělili. Doug Wimbish z funk metalové kapely Living Colour nahrál pro Useless baskytarové party. Gore: „Byl to velmi jednoduchý part. Když jsme měli Douga Wimbishe ve studiu, tak řekl: “To bys zvládl”, ale on to udělal s větším citem, proto si myslím, že bylo dobré ho použít.“ Ve skladbě ještě znějí perkuse v podání sheffieldského muzikanta Dannyho Cummingse – který hraje i v další písni Freestate. Pro nahrání perkusí v Barrel Of A Gun a It's No Good byl vybrán americký bubeník Victor Indrizzo. Zakládající člen kapely Can Jaki Liebezeit, nahrál perkuse na Gorem zpívanou baladu The Bottom Line. Daniel Miller: „Po odchodu Alana se otevřel prostor pro další lidi. Myslím, že jsme oslovili lidi, s kterými jsme skutečně chtěli pracovat. Jaki Liebezeit je obrovský hrdina, samozřejmě můj. Skupina se, ale také řadí mezi velké přiznivce Can. Proto to bylo jako, vezmeme ho na tenhle track a uvidíme, jak to bude fungovat.“

Gore: „Jo, bylo dobré, že tam byl Jaki, přestože ten part byl zase poměrně jednoduchý. Rád zahrál všechny bicí, jak je mu vlastní. To nebylo hraní na celou soupravu. Hrál jen na jeden kus. Na dalším tracku zase použil kopák. Byl to velmi zvláštní způsob práce, ale ukázalo se, že je to styl, který má rád.“ V této písni zahrál i Brian John Cole: „Máme tam i BJ Colea. Cítili jsme tu píseň jako zabarvenou do country a proto jsme potřebovali pedal steel kytaru.“ Simenon: „Skutečně jsem si užíval Bottom Line, myslím, že je to doslova fantastický track. Užíval jsem si to také, protože to šlo poměrně snadno. Nemuseli jsme tu píseň vůbec předělávat. A to si myslím je opravdu dobrá vizitka.“

Sám Daniel Miller hraje na Roland System 700 v instrumentální skladbě Uselink. Kapela začala ještě pracovat na skladbě Emancipation, ale nakonec tato skladba nebyla dost dobrá, aby stála kapele za dokončení.

Již několik měsíců abstinující Gahan přichází poprvé s nápadem skladby, kterou by ještě mohli nahrát: „To bylo poprvé, co jsem k tomu sebral odvahu. Měl jsem připravenu píseň, později nazvanou The Ocean Song. Přehrál jsem ji Martinovi, bylo to ještě surové demo, kde jsem vytleskával a vydupával melodii a zpíval pár
veršů. A jemu se překvapivě líbila. Potom mi ale Martin řekl, že moje skladba nepasuje tematicky k ostatním písním na desce. A tak jsem se stáhl do pozadí. Ale uvnitř se spustil tvůrčí proces.“ vyprávěl Gahan o sedm let později. (Píseň The Ocean Song, upravenou a dokončenou Gahan později vydá pod názvem Closer.)

Poblíž Londýna, se ve svém studiu Thin Line, dal od září do práce i Alan Wilder. Samozřejmě nikoliv, aby pracoval pro Depeche Mode, ale na svém projektu Recoil. V listopadu Depeche Mode společně s Antonem Corbijnem natáčejí videoklip pro připravovaný první singl z nové desky, skladbu Barrel Of A Gun. Interiérová část klipu se připravuje v Londýně, ale exteriéry se Corbijn rozhodl natočit v marockém Marrákeši. Sotva je klip dotočen, je stále ještě křehký organismus zpěváka kapely právě zde napaden zákeřnou bakterií, způsobující nepříjemné střevní potíže. Gahan se okamžitě vrací letadlem do
Londýna a po tři dny zůstává hospitalizován. Přesto stihl ještě v Maroku Anton Corbijn pořídit fotografie pro booklet alba.

Gahan nabral nové síly a kapela se vrátila do Abbey Road. Blíží se období vánočních svátků a Gahan je už půl roku bez drog. Jeho první žena Joanne mu povoluje bližší kontakt se synem. Ten u něj může zůstat v hotelu přes celý víkend. Gahan září štěstím, v pondělí časně ráno musí být malý Jack Gahan u své matky. Díky Gahanově závislosti to bylo poprvé po velmi dlouhých letech, kdy mu Joanne povolila, zůstat s Jackem o samotě. Od té doby co je Gahan „čistý" si pravidelně v neděli odpoledne s Jackem telefonoval a proběhlo pár třístranných setkání v Sussexu, ale tohle byl průlom. Nikoliv drogami, ale rozrušením chvějící se zpěvák vypráví pro Q Magazine: „Nemohl jsem celou noc spát, bál jsem se, že zaspíme. Joanne je velmi přísná, musel jsem Jacka vrátit na minutku přesně. Chápu, o co jí jde. Zatraceně dobře. Teď už ano. Dřív jsem si říkal: “Ona nechce, abych se viděl s Jackem.“ Ale to byla hloupost. To já jsem nebyl v dosahu." Teď Gahan tráví volný čas jógou a se svým synem. Místo schovávání se v Blue Room a šlehání heroinu, sedí Gahan v kině na pohádce 101 dalmatinů a sleduje úsměv na synově tváři. „Mám trochu deprese, nízkého
stupně. Takové, v kterých se topíš týdny. Ale to přejde, to opravdu přejde. Cítím se trapně, neohrabaně, pokud mám odhalovat to, co cítím hluboko uvnitř, pokoušet se to vše vysvětlit. Mám pocit, že to zní jako bych sám sebe ospravedlňoval. Ale předpokládám, že nemusím ospravedlňovat heroinovou závislost. Zkouším to vysvětlit pro zaznamenání. Závislostí dostaneš sám sebe do hnusu. Drogy z tebe udělají Nikoho. Můžeš si je zvolit nebo můžeš žít. Teď jsem byl těch pár dní s Jackem, což je neskutečně úžasné. Zůstal zde. Skutečně tady se mnou! Minulou noc v hotelu jsem slyšel jeho naříkání, šel jsem do jeho pokoje a vlezl jsem si k němu do postele, objal jsem ho a on se vrátil zpátky do snů. Před šesti měsíci bych nebyl schopný tohle udělat. Nebyl bych toho schopný. Cítil bych vinu a hanbu. Samozřejmě svojí hanbu.“

Teď Gahan relaxuje a nabírá energii a sílu. Bude ji potřebovat. Protože jeho druhá žena Terese, s kterou se rozvádí, od něj žádá ohromné odstupné. „Ano, žaluje mne o neskutečně velké množství peněz a prohlašuje, že jsem zodpovědný za její život. Chce neskutečnou částku za dva a půl roku manželství, kdy jsme byli sotva spolu. Doufám, že moje dolary jí radost nepřinesou.“ Gahan ve své zpovědi pokračuje: „Velmi často se modlím. Nemodlím se za odpuštění, ale děkuji Bohu, že mně drží čistého každý další den.
Modlím se ke čtyřem stěnám, v naději, že někdo poslouchá. Cítím se mnohem lépe, když to dělám. Dělá mi lépe v něco věřit. Já se nechci znovu vrátit. Mám tak mnoho co ztratit. Nemyslím tím kapelu, myslím sebe. Kousky Davida se mi navrací každý den. Není to tak špatný chlap. Dívám se na televizi, na Harryho
Enfielda, a směju se, až mě bolí břicho, nebo normálně brečím, když sleduji nějaký sentimentální film. Nechci vypadat jako slaboch, ale já už jsem dlouho neměl tyhle normální pocity. Jen jsem seděl a dvanáct hodin denně čuměl na kanál s předpovědí počasí, nezáleželo mi na tom. Byl jsem mimo. A léta plynuly.
Teď je tu něco, co mi dává každou minutu důvod žít. Chci vidět vyrůstat mého syna. Když jsem ho teď vracel do péče jeho matce, tak jsem řekl: “Kdo je tvou oblíbenou kapelou?“ on se otočil a řekl: “Co? Přece ta tvoje, samozřejmě.“ To bylo tak moc milé. Doufal jsem, že neřekne Spice Girls nebo tak něco. Nic proti
Spice Girls, ale…tohle bylo tak hezké.“ Vedle svého syna a cvičení jógy se ve volném čase Gahan věnuje také malování. S tím začal během nahrávání alba Songs Of Faith And Devotion, kdy maloval obraz pro svou tehdejší manželku: „V celém domě jsou mé vlastnoručně malované obrazy. Maloval jsem na zdi, na podlahu i na papírové krabice. O mnoho obrazů jsem přišel, když byl můj dům vykraden. Teď mi bylo nabídnuto, abych uspořádal v New Yorku výstavu. V místní galerii. To je něco, co bych v budoucnu rád uskutečnil.“

Zatímco v Abbey Road probíhá až do Vánoc finální mix alba pod vedením Tima Simenona a člena jeho týmu, který vystupuje pod přezdívkou Q. Mix instrumentálních albových skladeb Uselink a Jazz Thieves má na starosti Tim Simenon a Gareth Jones, který zároveň poblíž Regents v RAK Studios, v centrálním Londýně zpracovává přidané vokály v písních Home, Love Thieves a Freestate. Smyčce v Home jsou nahrány americkým hudebníkem Richardem Nilesem a aranžovány Davem Claytonem. S úplným koncem roku 1996, bylo nové album Depeche Mode dokončeno. Se vším všudy zabralo 15 měsíců práce.
Všichni členové kapely si berou dovolenou. Gahan se vrací do Los Angeles, aby se připravil na stěhování. Chystal se definitivně opustit město andělů, které mu přineslo peklo a tolik bolesti. Na přelomu roku 1996 se z rádií line nový singl Depeche Mode Barrel Of A Gun. Úderný song, bez sebemenšího náznaku popové
podbízivosti. Ti co ho nezachytí, se hned v prvních týdnech roku 1997 na německé hudební stanici Viva mohou pokochat novým klipem. Úchvatné a dokonalé dílo Antona Corbijna, v kombinaci s jednou z nejlepších skladeb, kterou Depeche Mode za 17 let své kariéry udělali. Programátor Kerry Hopwood: „Mnoho lidí bylo vůbec překvapeno, že dokončili to album a proto Depeche Mode potřebovali zvučný návrat. Vždy si budete pamatovat, kdy jste poprvé uviděli Personal Jesus. A teď jste viděli video Barrel Of A Gun a došlo vám, “Bože, Depeche Mode jsou zpět!“