Éra ULTRA 4/5

Videoklip Barrel Of A Gun začíná v barvě. Gahan leží na posteli, v modrém pokoji, který zdobí nápis ve stylu hippies - Love.

Na zdi portrét tmavovlasé ženy, ne nepodobné jeho temnému andělu – Terese. Gahan leží ve vaně a fouká si bublinky, plazí se shora dolů po schodech, ochutnává mouchu z mucholapky a obrácená podkova značí nepříliš šťastné vyhlídky. Gahan píše nesmyslný text na kus papíru, zatímco jeho kolegové, Fletcher a Gore spí. Zpěvákovi se mění styly účesů, vstupuje již v černobílém světě do temného tunelu. Je vyděšený v neznámém světě, zatímco zpívá: „Zvrhlá chuť mě navštěvuje každou noc a nebude uspokojena …“, Prochází neznámými prázdnými uličkami a zpívá: „Cokoliv jsem
udělal, zírám do hlavně pistole.“ Gahanův kožich je náhle posázený světýlky, jako pomoc přátel, které se mu dostalo. A Gahan díky nim vychází z temného tunelu ven, stále vyděšeně se ohlíží za tím, čím prošel.

Anton Corbijn: „Videoklip Barrel Of A Gun je pravděpodobný příběh Davea Gahana. Jeho velmi dobře
známého předávkování a celého jeho drogového období. Filmovali jsme část ve studiu v Anglii, životní styl rockové hvězdy. V jeho koupelně a potom plazení se po schodišti. To je jednoznačně drogová záležitost. No a potom jeho sezení u stolu a spící Martin a Fletch. To je ta pointa celého klipu, my všichni jsme
skutečně spali, když se to vše Daveovi událo. Nikdo se doopravdy o něj moc nezajímal. To byla myšlenka toho videa, kde Martin a Fletch leží na Daveových ramenech. Chtěl jsem, aby to mělo velmi hrubozrnný nádech, proto jsem použil opravdu hrubozrnný a zrnitý film, následuje záběr na Daveovy vlasy. Potom
vcházíš do jeho mysli a do jeho cesty, to vše už je jen černobílé. Maroko bylo v 60. letech hippie drogovou destinací, proto jsem to bral jako dobré místo pro náš záměr. Filmoval jsem to s trubicí na kameře s tak reflexním materiálem, jak jen to bylo možné. Můžete vidět v rozích jemné odrazy a záleželo na tom, zda
to bylo zabráno delší či kratší čočkou. Potom to bylo vše trochu posunuté. Na Davidova víčka byly namalovány oči, což je dobrý vizuální efekt. Znamenalo to, že musel chodit se zavřenýma očima všemi těmi úzkými uličkami a my jsme to nahrávali. Jako symbol neznámé cesty, kterou si prošel. Točivá cesta životem. A on nezná její hranice.“

Ta trubice na kameře skutečně vytvářela dojem hlavně pistole, které je hlavní postava stále na dostřel. Sám Gahan na výběrové kolekci singlů o rok později vše ze svého pohledu popisoval: „V tomto videoklipu bylo velmi zajímavé, že jsem měl na svých očních víčkách namalované oči. Kolem tohoto starého města
v Maroku je taková velká zeď, která Maročanům slouží v podstatě jako záchod. Tam prostě jdou na velkou! Musel jsem procházet dlouho podél té zdi a ostatní mě navigovali: "Vlevo, vpravo", jelikož jsem byl slepý. Skutečné oči jsem kvůli těm namalovaným na víčkách nemohl otevřít. A tak jsem chodil mezi všemi těmi
výkaly, což Antona a producenta Richarda Bella velmi pobavilo. Záměrem bylo, aby to vypadalo, jako když ten chlápek neustále uniká před svým životem. Brání se mu a obrňuje se také vůči citům.“

Martin Gore byl v době psaní skladeb na album Ultra fascinován determinismem. A tak předurčenost lidského konání byla smyslem textu písně: „Barrel Of A Gun je o tom, že nemáš tolik možností, kolik by sis přál mít. O tom, že není lehké se s tím vyrovnat, stejně jako se ztrátou sociálního zázemí. Je o porozumění tomu, co jsi a uvědomění si toho, že nemusíš nutně zapadat do cizího schématu. Můžeš se od své předurčené cesty jemně odchýlit. Ale podle mě existuje také něco daného, něco, co se má a musí stát.
Já nejsem fatalista. Můžeme mít na věci vliv, ale ne příliš.“

Klávesista Fletcher sice význam klipu ani textu úvodního singlu nekomentoval, za to si pochvaloval
znovuobnovené vztahy v kapele: „S Davidem si teď mohu velmi dobře popovídat. Například, když jsme točili tenhle klip v Maroku, tak v letadle na tom byl dost zle. Očekával zprávy související s jeho rozvodem. Mohl jsem mu říct, že se také necítím dobře. A aby si vzpomněl, jak jsme vždy ve stresu, když
dokončujeme desku. Myslím, že mu mohu pomoci. Chci, aby Daveův příběh byl úspěšný.“

Singl Barrel Of A Gun s fascinujícím wah wah kytarovým riffem, byl vydán 3. února (ve Spojených státech již 28. ledna). Gore proces vzniku skladby pro Guitar World popsal: „Hlavní riff, který prochází slokami je prostě něco, s čím jsem experimentoval již při vytváření demosnímku. Je to vlastně sampl mého hraní na kytaru s “wah-wah“ pedálem. A potom je ten sampl hraný pozpátku, v různých rozsazích. Takže jsme prostě přilepili tohle hraní z dema na finální verzi skladby.“ První singl vydaný po odchodu Alana Wildera vyletěl 15. února jako novinka na 4. místo britského žebříčku. A i když prohrál v přímém souboji s novinkou irských U2 – Discotheque, která se v žebříčku hned dostala na vrchol, jednalo se o nejlepší pozici singlu Depeche Mode v Británii v celé historii. (Společně s hitem z roku 1984 People Are People, v budoucnu se této dvojici vyrovná jen singl Precious v roce 2005 a vsadím se, že již nikdy takto dobré pozice se singlem Depeche Mode nedosáhnou...).

Gore: „Poté, co Alan opustil skupinu a po čtyřleté pauze, jsme všichni jednotlivě přišli k závěru, že by to byla dobrá myšlenka vydat něco trochu více vyzývavého. Něco, co není nutně jako Depeche Mode. Cítili jsme, že Barrel Of A Gun bylo asi to nejvzdálenější od toho, co jsme dělali v minulosti. Myslím, že jsem to byl já, kdo navrhl, že by Barrel Of A Gun měl být prvním singlem. Očekával jsem velký odpor všech ostatních.
Argumenty jako "ty ses musel zbláznit", ale okamžitě odpověděli, "mysleli jsme si to stejně jako ty", takže to bylo celkem snadné rozhodnutí. Myslím, že jsme všichni potěšeni tím, že jsme se vydali touto cestou a nevydali původně zamýšlenou píseň It´s No Good jako první singl.“

Singl vyšel v Británii na dvou dvanáctipalcových vinylech, a také na CD, v USA vydala Reprise Records také klasický 7“ vinyl. Na standardním 12“ singlu se vedle singlové verze Barrel Of A Gun, nachází také remixy od legendární formace Underworld (Underworld Hard Mix a Underworld Soft Mix), Svena Röhriga (3 Phase Mix), One Inch Punch (One Inch Punch Mix V2).

Na limitované verzi singlu se objevuje velmi zdařilá instrumentální b-strana Painkiller. Fletcher:
„Věčná škoda a chyba, že jsme ji také nezařadili na album.“ S čímž si myslím lze rozhodně souhlasit. O její remix na singlu se postaral Richie Hawtin, vystupující jako Plastikman. Gore: „Myslím, že jeho remix skladby Painkiller je skutečně inovativní. Původní verzi jsem stejně nikdy moc nepreferoval. Úplně první verze totiž byla v mnohem klidnějším tempu. Právě proto je ta skladba nazvaná Painkiller. Jenže na konci nahrávání ve studiu ta skladba skončila v trochu syrovějším provedení. Zdá se mi až příliš úderná.
Ritchie Hawtin alias Plastikman ji odlehčil a tím dostal do polohy, kde byla zamýšlená v demosnímku.“

Druhý disk obsahuje ještě další remix Barrel Of A Gun od One Inch Punch a také od United, což je spojení Marca Watermana a Goreova přítele Paula Freegarda. Tito dva si také dovolili přidání ženského
vokálu do zdařilého United Mixu. Ne ze všech zpracovaných verzí byli členové Depeche Mode nadšeni, Fletcher: „Když jsme obdrželi mix od Underworld, tak byl ve dvou verzích. Tim Simenon, který je slyšel dříve než mi, řekl, že druhý je naprosto skvělý. Tak jsme si poslechli Soft Mix, který byl v seznamu první. Říkali jsme si, tak tohle je opravdu báječné. Ten druhý musí být fantazie. Tak jsme ho přehráli. Měl kolem deseti minut a nebyl v něm jediný zvuk z původní skladby. Ani vokály. Tak jsem šel za Timem a řekl mu, že tohle nemá s naší skladbou vůbec nic společného. On odvětil, že dnes je to běžná praxe. Nám se to správné
nezdálo, diskutovali jsme o tom a nakonec ten remix Underworld vrátili. A oni udělali kompromis a přidali tam vokály.“

Gore upřesňuje: „Původní tempo Barrel Of A Gun je 83 bpm. Když jsme obdrželi Hard Mix, tak jsme seděli
a přemýšleli: jaký význam má pro nás to zrychlené tempo? Je to zrychlené dvakrát či více? Tak jsme to změřili a zjistili jsme, že to má 148 úderů za minutu. Zavolal jsem jim, hodil jsem s nimi řeč a zeptal se, jestli tam mohou přidat nějaké vokály. Aby to mělo prostě alespoň nějaký význam, protože ten mix
v sobě vážně nemá jediný zvuk originální verze. Zareagovali však vážně zvláštně: “No, nejsme si jistí, jak to bude fungovat, protože tempo je jiné a myslím, že to je dost klíčové.“ Velmi vtipné. Jiný rytmus, jiná rychlost, v podstatě jiná skladba!“

To jak fungoval výběr remixérů pro nový singl přibližuje Fletcher: „Nakonec to byl náš výběr. Mute a další lidé nám dávají návrhy. Obvykle se však strhne boj. Problém je v tom, že nahrávací společnost se snaží, aby remixy pokryly co nejvíce oblastí taneční hudby. A to je ten důvod, proč se ty remixy vůbec dělají.
My si poté vybereme to, co se nám líbí. Umělce, kterým bychom rádi svěřili naše skladby. Painkiller dostal na remix i DJ Shadow. Ale to, co se nám vrátilo, bylo jen obrovské množství samplů. Úplně mimo mísu. Nepoužitelné.“

Gore: „Dokonce použil polovinu staré rhytm and blues skladby a překryl pomocí ní tu naší. Nejprve jsme to odmítli, ale teď se Mute snaží ty samply odstranit. Pokud se jim to podaří, tak to v budoucnu vydáme jako remix, ten je sám o sobě dobrý. Velmi jsme chtěli remix od Daft Punk, ale ti měli zase spoustu práce se
svým albem. Škoda.“ Singl Barrel Of A Gun se vedle britské hitparády prosadil i v Německu kde se dostal na třetí pozici. Ve Spojených státech byl na konci první padesátky (47.). V Evropě slavil první pozici ve Švédsku a v České republice. 14. února Depeche Mode představili svůj aktuální singl v pořadu Top
Of The Pops. Na playback, ale zato s Timem Simenonem za syntezátory a Antonem Cobijnem za bicími. Gore to v rozhovoru s René Passetem popisoval: „Tim hrál s námi na klávesy. Když jsme vylezli na pódium, tak jsem mu řekl, jestli si uvědomuje, že teď se zařadil mezi naprosté zoufalce. Pěkně znervózněl.“ Fletcher: „Anton to vzal velmi seriózně. Řekl mi, že za posledních deset let to byla jeho nejšťastnější chvíle. Obstaral si bicí a skutečně trénoval.“

To Simenon vypadal velmi unaveně a vyčerpaně.: „Na konci nahrávání jsem se cítil už úplně v hajzlu. Pokračoval jsem v práci i v lednu a únoru, a to bylo to nejhorší, co jsem mohl udělat. Začínal jsem mít pocit, že jsem opravdu nemocný. Musel jsem si dát několik měsíců přestávku. Byl jsem mentálně i fyzicky
vyčerpaný.“
Poté Depeche Mode s Corbijnem zamířili do New Yorku, aby zde natočili videoklip k dalšímu singlu. Gahan se objevuje ve vysílání rádia KROQ. To uspořádalo soutěž, jejíž vítěz se objevil v novém klipu. Také jeden posluchač rádia Q101 z Chicaga a jeden posluchač britského BBC 1, získali letenku do
New Yorku.

První den natáčení - 24. února, se vše odehrávalo v New Yorku, v hotelu Prince George. Den poté v Brownies, v klubu, který se nachází v East Village. Videoklip ke skladbě It´s No Good ukazuje Depeche Mode jako podprůměrnou barovou skupinu, objíždějící různé štace. Poté co jsou v Hotelu Ultra okradeni o honorář, opouštějí je tanečnice. Na úvod videa si zahrál i sám režisér, konferenciéra oznamující jméno kapely. V úplném závěru, kdy členové kapely jdou opuštěni prázdnou ulicí, vchází do Hotelu Ultra mladý pár, jedná se právě o vítěze soutěže rádia KROQ a jeho manželku.

Gahan: „It´s No Good je pravděpodobně jedním z nejvíce zábavných videí, které jsme kdy udělali. Anton
to vzal do extrému a oblékl mně do toho zeleného zářivého obleku. Měl jsem v té době narostlé dlouhé vlasy a tak mi nechal vytvořit ten vysoký Teddy-Boy účes ala padesátá léta, k tomu ty zlaté šperky a ostatní věci. Anton si přál, abych hrál vyhaslou rock'n'rollovou hvězdu, která skončila tak, že hraje na těchto mizerných místech. Přesto si ale stále myslí, že je větší než sám život.“

Martin Gore v klipu sedí za klávesami. S velkými brýlemi na očích a kožichem, vypadá také jako dekadentní padlá hvězda. Celé video je dokončeno 4. března. Singl byl vydán posledního března a do britské hitparády vstoupil o dva týdny později, 12. 4. zde jako třetí nejlepší novinka týdne dosáhl na pátou pozici. Jako b-strana byla zařazena další instrumentální skladba Slowblow. V Británii byl vydán jen
jeden pětitrackový vinyl, ale dva druhy CD. O remixy se podělila známá jména taneční scény, německý DJ Hardfloor, Holanďan Jochem George Paap (Speedy J Mix), Motor Bass, britský DJ Andrea Parker, další Brit Dom T (Bass Bounce Mix) a také Rakušan Peter Rauhofer, ten přispěl na speciální promo třemi
remixy (Club 69 Future Mix, Club 69 Future Dub, Club 69 Funk Dub). O úpravu Slowblow se postarala tehdy vycházející hvězda taneční scény Darren Price, vydávající na labelu NovaMute, spadající pod Millerovu společnost. Další remix připravil Mad Professor, ale tento remix zůstal zatím odložen.

Skladba It´s No Good měl být původně pilotní singl celé desky, jak přiznávají členové kapely: „Ano, prohodili jsme je. Uvědomili jsme si, že by bylo dobré se vrátit na scénu s tvrdší skladbou. Je to
trochu zvláštní, protože lidi očekávají něco jako reprezentanta album, ale to rozhodně není tvrdé. Spíše jemné.“ Prozradil Martin Gore. Singl se podobně jako jeho předchůdce vyšvihl na první pozice ve Švédsku a České republice, v USA se dostal mezi nejlepších čtyřicet (38.) a na velkém německém trhu se dostal na
pátou příčku. Gahan byl v té době již definitivně přestěhovaný, bydlel se svou přítelkyní Jennifer ve “Velkém jablku“ a také s jejím malým synkem Jimmym. Vzhledem k tomu, že Gahanova fyzická konzistence byla ještě velmi křehká, tak se kapela rozhodla poprvé v historii nepodpořit koncertním turné vydání
nového alba. Ale nebylo to rozhodnutí jen kvůli Gahanovi. I ostatní členové kapely se necítili dost silní na to vyrazit na šňůru po světě. Gahan: „Myslím, že pro Fletche je obtížné být kdekoliv, s výjimkou jeho domova. Ve svém domácím prostředí, se svými věcmi, přáteli, se svou rodinou či ve své restauraci, se cítí
příjemně, ale jinak ne. Neudělat turné mělo samozřejmě podstatnou nevýhodu. Za celý projekt jsme nevydělali žádné peníze (smích). Pamatuji, jak jsem dostal šek s honorářem, pár měsíců poté co album vyšlo a to bylo 50 liber nebo tak nějak. Překvapeně jsem reagoval: “Cože?”. Utratili jsme peníze za videa, za
nahrávání, hodně peněz, takže Ultra je pravděpodobně nejnákladnější album, jaké jsme kdy udělali, protože jsme s ním nejeli na turné.“ Přesto byl plán uspořádat dvě malá živá vystoupení a pár televizních. 4. dubna vystupují Depeche Mode s novým singlem v britské televizi TFI Friday Channel,
samozřejmě na playback. Ale již 10. dubna poprvé od konce Devotional Tour, a také s již 10 měsíců čistým Davem Gahanem, vystupují Depeche Mode naživo.

Anne Haffmansová z Mute Germany vzpomíná: „Byla to téměř hysterie, když bylo oznámeno, že Depeche Mode hodlají dělat promotion a že bude vycházet nové album skupiny. A to byla směs neuvěřitelnosti a hysterického vzrušení.“ Carlo Montelli, zástupce Mute v Itálii: „Každý čekal na zázrak a zázrak se stal.“
Místem první Ultra party je klub poblíž Chelsea Bridge v londýnském Adrenaline Village. Depeche Mode poprvé vystupují v koncertním složení: Andy Fletcher, Dave Gahan, Martin Gore a Dave Clayton – klávesy a Christian Eigner – bicí. Dave Gahan s polodlouhými vlasy, v bílém tričku a kruhy pod očima, vypadal jako někdo kdo je na půl cesty mezi Gahanem z doby Devotional a Gahanem nové éry. Kapela křtí desku, před zraky kolegů z hudebního byznysu: Prodigy, Nicka Cavea, The Cure, Primal Scream, Dubstar, Underworld a mnoha dalších. O měsíc později během Ultra party v Shrine Exposition Hall Opening (16. 5.) už byl Gahan k nepoznání. Vypadal jako by nikdy nesklouzl do rock´n rollových klišé, vzhledově to byl starý dobrý Dave z Violator éry...

Kapela během obou Ultra Launch Parties odehrála stejný setlist: Uselink, Barrel Of A Gun, Useless, It's No Good, Home a Never Let Me Down Again. Daniel Miller: „Udělali jsme dva malé koncerty, každý o pěti písních - v Londýně a v Los Angeles. Pozvali jsme do Londýna jedno evropské médium a všechna americká do Los Angeles a bylo to skvělé. Dave byl přímo fantastický, právě opouštěl svou špatnou životní fázi. Bylo nádherné vidět ho živého na podiu, většina lidí, už nevěřila, že ho někdy uvidí vystupovat. Vypadal moc dobře, byl sdílný a taky nervózní, ale jeho představení těch písní bylo opravdu dobré. To byl posun, vidět Davea zpátky na podiu. Bylo to téměř neuvěřitelné pro mnoho lidí. A ono se to stalo skutečností.“

Ještě před vystoupením Depeche Mode v Los Angeles byla vydána nová deska s názvem Ultra. Stalo se 14. dubna. Hned jako novinka, dosáhla nahrávka v britské hitparádě 26. dubna na 1. místo. Jako druhé album Depeche Mode v celé historii kapely (Po Songs Of Faith And Devotion). Ultra srazilo z první pozice dvojici Chemical Brothers a Spice Girls a vydrželo mezi deseti nejlepšími britskými alby po tři týdny. Prvního místa dosáhlo také v European Chart, Německu, Švédsku, Španělsku, Řecku a České republice.

Novou desku Depeche Mode otevírá první a velmi temný singl Barrel Of A Gun. S hutným podkladem trip-hopových bicích a samplovaných kytarovým riffem. Gahanův vokál je ve skladbě zastřený filtry, jako by pocházel ze záhrobí. Skvělý úvod, po zvukové stránce ukazuje výbornou Simenonovu práci ve studiu.
Následuje, poklidná a pomalá píseň The Love Thieves. Gore zde použil ručně vyráběnou japonskou akustickou kytaru s nylonovými strunami značky Yairi. Poté Gorem zpívaná píseň Home a druhý singl It´s No Good, Gore: „Tohle zní jako Depeche Mode. Líbí se mi, protože ta skladba je ještě na té správné straně
komerce. Je fajn, když dosáhneme této rovnováhy.“ obhajuje skladbu Gore. Sám bych to nazval „Goreovým equilibriem“ a platí to pro skladby Enjoy The Silence, It´s No Good či Precious. Silné popové skladby, s vekým komerčním rádiusem, ale nepodbízivé (i když by někdo možná přidal slovo jentaktak

Instrumentální mezihra Uselink připravuje atmosféru pro basovou kytaru Douga Wimbishe a živé bicí v Useless. Gore: „Tohle je jedna z nejvíce rockových věcí, které jsme udělali, společně s I Feel You. Přechází to do rocku, ale nemyslím si, že někdy budeme rocková nebo heavy metalová skupina. Můžeme dělat
popové věci nebo nějaké rockové, ale stále zůstaneme s naší typickou identitou.“

Úvod druhé strany desky přichystává Sister Of Night, Gahan tuto skladbu přirovnává ke Condemnation z desky předchozí, tím jak na něj působí. Instrumentální skladba Jazz Thieves je následována písní Freestate, skladba se zdařilým slide-guitar motivem, který ji dodává až country nádech. Ten nepostrádá ani další, Gorem zpívaná balada The Bottom Line. Gore: „To je vlastně country. Dokonce už v demosnímku to mělo nádech country skladby. A tak jsme dostali nápad pozvat někoho, kdo ovládá pedálovou steel kytaru.
Také jsme přizvali Jaki Libezeita z kapely Can, který hraje na perkuse. Dále je v této písni použito několik vibrací, které vám poskytnou zvláštní pocit, jako byste tu píseň poslouchali v nějaké velké hale. Jednoduše řečeno jsme využili vlivy všeho, co se nám líbí. Všechno to smíchali a vznikl tento podivný hybrid, ke
kterému přesně pasuje jméno Depeche Mode.“ Desku uzavírá Insight. S touto skladbou kapela počítala na třetí či čtvrtý singl. Fletcher pro Keyboard Magazine: „Ještě jsme se nerozhodli, co bude na třetím singlu, ale rozhodujeme se mezi Useless, Home nebo Insight.“ Úplný závěr obstarává až po tichu trvajícím pět
minut a deset vteřin skladba Junior Painkiller. Členové kapely poskytovali desítky rozhovorů k příležitosti vydání alba. Gahan vysvětloval název desky jako něco na způsob vylepšeného pracího prášku. Teď cítil, že Depeche Mode jsou svou vylepšenou verzí. Ve skutečnosti Gore, jenž s názvem přišel, měl na mysli, že
v posledních letech vše došlo až do úplné krajnosti. Vše během práce na desce bylo doslova extrémní. Na otázku fanzinu Bong, zda se po odchodu Wildera změnili zodpovědnosti v kapele, Fletcher odpověděl: „Myslím, že se Alan na posledním projektu snažil ke konci nad vším převzít kontrolu, protože já jsem
na tom nebyl dobře. On byl schopný to vše zvládnout, to není nic k Alanově újmě. Ale já na věci nahlížím trochu rozdílně. Po jeho odchodu nebylo nutné naše role ve skupině měnit. Prostě jsme Alana nahradili týmem lidí.“ Hmm. A to vlastně vysvětluje užitečnost Charlieho, jeden člověk musel být nahrazen celým týmem...

Právě téma Alan Wilder bylo, vedle zpovídání Gahana o jeho drogových zážitcích, tím na které museli členové Depeche Mode po vydání Ultra odpovídat nejčastěji. Většina novinářů byla zvědavá, jak probíhá práce ve studiu bez člena, který na posledních albech pracoval každý den až do čtyř do rána. Na rozdíl od
ostatních, kteří se věnovali svým zábavám a neřestem. Gore proto celý proces popsal: „Začínám komponovat na akustické kytaře nebo na piánu. Hlavně kvůli zachycení základní akordové struktury, melodie vokálů a slov. Rád získávám jistotu, že skladba má určitý základ, než přijdou na řadu počítače a elektronika. Víte, když začnete pracovat s počítačem a spoustou syntezátorů, tak je velmi snadné propadnout vlastní pošetilosti a přesvědčení, že skladba je prostě výborná. A přitom v samotné podstatě ta skladba dobrá není, obsahuje pouze pár vydařených zvuků. Ve studiu měl Tim Simenon svůj tým lidí, programátory, hudebníky a zvukového inženýra. Ti skutečně naši kreativitu nijak neomezují.“
Fletcher: „Vše máme pod dozorem. Neudělají nic, o čem bychom nevěděli.“

Gore: „Bylo pro nás velmi důležité nahradit Alanův post. Myslím, že tu neobsazenou pozici pokryl Tim Simenon se svými lidmi dokonale. Hudebníci v jeho týmu byli pro nás velmi důležití. Alan byl v naší kapele vždy tím hudebníkem. Myslím hudebníkem s klasickým vzděláním.“ 21. dubna kapela představuje v pořadu Nulle Part Ailleurs, francouzského televizního programu Canal+, první dva singly. Potom vystupují ve švédské televizi TV4 v pořadu Sen Kväll Med Luuk s It´s No Good. 10. května se stejnou skladbou v německé RTL v pořadu Samstag Nacht. Den před losangeleskou Ultra Party, Depeche Mode poprvé vystupují v americké NBC v pořadu Jay Leno Tonight Show. Poté připravují další videoklip. Po velmi dlouhé době nikoliv s Antonem Corbijnem, ale s režisérem komerčních reklam Stevem Greenem, a to již k třetímu singlu. Ten je vydán 16. června. Videoklip zobrazuje “mimozemšťana“, v lidské podobě, který nepozorován, prozkoumává apartmány obytného komplexu a zachytává různé lidské osudy a příběhy. Home, je prvním singlem od dob A Question Of Lust, kde hlavní vokál obstarává Martin L. Gore. Singl není vydán ve Spojených státech. Vedle remixů od francouzských elektroniků Air (Air Around The Golf
Remix), Marka Bella pod názvem jeho skupiny LFO (LFO Meant To Be Remix), britské kapely Skylab (The Noodles & The Damage Done), dua Jedi Knights (Jedi Knights Remix - Drowning in Time) a Dana Grigsona (Grantby Mix), se na limitovaném CD singlu objevují skladby Barrel Of A Gun a It´s No Good, v koncertním provedení z vystoupení v londýnském Adrenalin Village.

Přesto se singl Home nedostává mezi nejlepších dvacet britských singlů. 28. června vstupuje do hitparády jako novinka na 23. pozici a během měsíce není ani mezi nejlepšími sedmdesáti. V Německu je Home nejvýše desáté, zato na Apeninském poloostrově se dlouhou dobu drží na první pozici. Obal singlu
samotného je rozhodně velmi zajímavý. Po černobílém a zastřeném zobrazení členů kapely na obalu Barrel Of A Gun či znaku lilie na obalu It´s No Good, jako symbolu čistoty v myšlení, použil Corbijn pro obal singlu Home, kresbičku malé Emmy Corbijnové, v té době pětileté.

V tomto období měl Alan Wilder již dokončeno své nové sólové album, jehož vydání bylo plánováno na podzim. Dave Gahan byl pozván, aby nazpíval jednu skladbu pro tributové album Dream Home Heartaches, na kterém v patnácti písních byla skládána pocta skupině Roxy Music. Gahan si vybral píseň A Song
For Europe. Roxy Music ji vydali v roce 1973 na albu Stranded. Dream Home Heartaches se na trhu objevilo 4. září. Depeche Mode se krátce předtím vydali s Antonem Corbijnem do Walesu, aby zde natočili další videoklip. Tentokrát k poslednímu singlu z alba Ultra. O měsíc později (20. října) vychází pod názvem Useless.
S obalem zobrazujícím Gahanovu ruku. Singl znovu není vydán ve Spojených státech. Fanoušci v USA se dočkají až o měsíc později (11. 11.), ale vydání singlu se dvěma A stranami – Home/Useless.

V klipu Useless přijíždí do údolí Gahan s Gorem a Fletcherem ve žlutém Fordu, který má symbolické písmeno U na dveřích. Rozhořčený zpěvák, vzhledem již velmi podobný svému vzhledu ze začátku devadesátých let, vystupuje z auta a agresivně a naštvaně zpívá/mluví směrem ke kameře. Jeho dva kolegové jsou opřeni o Ford a hrají, Gore na kytaru a Fletcher na basovou kytaru. Občas podpoří zpěváka pohárkem s nápojem, občas se objeví další postavičky, jako muž nesoucí Gahanovi papír s obrázkem
obalu Useless, který zpěvák muchlá a hází směrem ke kameře. Nad údolím přelétává letadlo s nápisem Ultra. Gahana před kamerou střídá nakrátko ostříhaný Gore a předvádí své kytarové sólo, poté se Gahanova agresivita ještě více stupňuje a strká do kamery. Teprve na úplném konci vidíme, že celou dobu
zpěvák slova mířil k jisté mladé ženě. Není pochyb, že i v tento klipu Corbijn pokračuje ve své fascinaci životem Dave Gahana. Klip je také na dlouhou dobu posledním Corbijnovým videoklipovým příspěvkem pro Depeche Mode.

Remixy titulní skladby připravili Alan Moulder (Useless Remix), Barry Adamson (Escape From Wherever: Parts 1 & 2), Jonathan Jo Key (Cosmic Blues Mix), Christian Jay Bolland (CJ Bolland Funky Sub Mix), Kruder & Dorfmeister (The Kruder & Dorfmeister Session) a klíčový představitel detroitské techno scény Carl
Craig (Air 20 Mix). Na singlu se také objevil live záznam Useless z Adrenaline Village a na obou CD verzích singlu po jednom videoklipu, přehratelných v PC, minimální požadavky pro spuštění klipu byly Windows 95, Intel 486, 8MB RAM. Videa byla spustitelná i na počítačích Apple. V roce 1997 to byl vcelku
inovátorský krok a mnoho fanoušků překvapil a rozhodně potěšil. Jednalo se o klipy Barrel Of A Gun (CD) a It´s No Good (LCD). Singl přesto dosáhl ve Velké Británii jen na 28. místo, v Německu byl 16. Dvojsingl Home/Useless si sáhl v USA jen na 88. pozici. V této době byly také spuštěny oficiální internetové
stránky kapely – depechemode.com. Depeche Mode, během období listopad 1996 až červenec 1997 poskytli neuvěřitelných 250 rozhovorů.

Již v roce 1993 komunikovali s fanoušky během Devotional Tour prostřednictvím internetu na AOL online chatu. V roce 1997 to ještě trochu vylepšili. V hollywoodském House Of Blues na Sunset Boulvard odpovídali na otázky a vše bylo přenášeno v přímém přenosu na internetu. 27. října Alan Wilder vydává nové album Recoil, nazvané Unsound Methods. Albu předchází singl Drifting. Videoklip byl natáčen v opuštěné londýnské nemocnici Brook Hospital. V klipu se objevuje Wilderova nová žena i jejich
dcera Paris. „Spálil jsem za sebou mosty. Byly věci v mém životě, které jsem musel změnit. Velmi důležité věci. Rozvedl jsem se. Stal se otcem, opustil kapelu. Stal jsem se šťastnějším člověkem a konečně jsem nechal ten tunel za sebou. Znovu jsem byl kreativní, můj entuziasmus byl zpět.“ Vokály ve skladbě zpívá
Siobhan Lynchová a také sám Wilder. Vedle Lynchové se na albu Unsound Methods objevují další zpěváci a zpěvačky. I na tomto albu Recoil zpívá Douglas McCarthy (Incubus a také v druhém singlu Stalker). Zpěvačka Hildia Campbellová, která spolupracovala s Depeche Mode během éry Songs Of Faith
And Devotion, nazpívala vokály v Red River Cargo a Last Breath a podpůrné vokály v Incubus a v Control Freak. Vokál Maggie Estepové můžeme slyšet v Luscious Apparatus a Control Freak. Lynchová kromě pilotního singlu nazpívala i Missing Piece a podpůrný vokál Control Freak. Na desce také dostala velký
prostor Wilderova manželka, zahrála v několika skladbách na violu a také v několika písních vypomohla pěvecky. Wilder vysvětlil název alba jako odkaz na film Apocalypse Now a dodává, že některé skladby desky jsou skutečně inspirovány jeho oblíbenými filmy. Přiznává, že pár samplů na albu pochází z dob
nahrávání Songs Of Faith And Devotion. Režisér Francis Ford Coppola je u skladby Incubus uveden jako spoluautor. Důvodem je, že Douglas McCarthy v této kompozici odříkává část textu z Coppolova filmu Apocalypse Now. Druhý singl Stalker je vydán 9. března 1998. Krátce po vydání Unsound Methods je
Wilderovi položena zajímavá otázka, zda by album Ultra znělo stejně, pokud by byl členem kapely: „Určitě by nebylo stejné, pokud bych byl na něm zainteresován. Ale nemám pocit, že bych chtěl být do toho zapojen. Necítím lítost, že jsem opustil kapelu. Je pro mne obtížné komentovat toto album. Ale
zřejmě jednu odpověď dát mohu. Když si poslechnete Unsound Methods a potom Ultra, tak ty to dvě desky vám řeknou vše, co potřebujete vědět o hudebním vztahu mezi mnou a Martinem. To jsou ty dva extrémy, které se předtím utkávaly v kapele.“