Depeche Mode Czechia
Fanklub Depeche Mode pro Českou a Slovenskou republiku

Soukromá zóna


Hlavní navigace



Depeche Mode Czechia

Česko-slovenský průzkum fanoušky DM - vyhodnocení - II.

Ilustrativní: Česko-slovenský průzkum fanoušky DM - vyhodnocení - II.

Pokračování vyhodnocení letního průzkumu fanoušků Depeche Mode v České a Slovenské republice, který se setkal se skutečně velkým zájmem.

Úvodem začnu tým, čímž jsem chtěl původně asi končit. Důvod, proč jsem se na konci léta rozhodl zkusit tenhle průzkum zrealizovat byl můj trochu zvláštní dojem z Místní diskuse. Hlavně po vydání Spirit se to začalo Místy ubírat směrem, který bych nečekal. Už kdysi jsem zde zmínil, že si troufam tvrdit, že tou nemalou roli je věk; věk nás fandů a asi i věk členů Depeche Mode. Ty časté komentáře typu "už to není, co to bývalo" mě v tom takřka utvrdili.

Proto byl věk jednou z hlavních veličin průzkumu. To, jak dlouho Depeche Mode posloucháme a taky od kdy, od kterého roku. Na začátek jsem tedy skupinu odpovědí rozdělit na ty, co začali posloucham DM před rokem 1992 a ty, co po něm. Proč právě 1992? Z mé vlastní zkušenosti vím, že album Songs of Faith and Devotion byl v mnoha směrech přelomový ; pamatuju si, že od DM začala odpadávat nemalá skupina do té doby věrných fans a naopak je začali respektovat a uznávat lidé, kteří je dřív brali pouze jen jako lepší pop, v oněch grungeových letech to bylo v mém okolí celkem běžné. A výsledek? Posuďte sami:

Popravdě, rozdíly jsou takřka kosmetické, výsledná křivka zůstává zachována, tudy tedy asi cesta nepovede ...

Violator versus Spirit
Dalším krokem bylo Srovnání Violator, jakožto suverénně nejpopulárnější desky, a novinky Spirit; histogramy věku obou vidíte sami - ani tady se žádné zásadní drama neodehrává, každopádně čtyřicátníci hrají prim.


Fenomén Gahan
Častým sporným bodem v diskusích byl David Gahan, respektive jeho role ve skupině. Jak je vidět, dvě třetiny respondentů nedělají rozdíl v tom, zda tu či onu skladbu napsal on nebe Martin.Což mě potěšilo. A vedlejší projekty? POKUD bychom brali Soulsavers spolu s Gahanovými Solo albumy dohromady, pak se pro Gahanovy vedlejší aktivity vyslovila celá polovina oslovených.

A co Alan?
A teď se začínám dostávat na trochu tenký led ... Alan Wilder. Pro mnohé stále cosi jako žijící legenda, člověk který dlouhou dobu útvářel zvuk kapely, určitě extrémně nadaný hudebník s nesmírným citem pro aranže ... a jeho Recoil. Pro Srovnání dávám tři grafy histogramu věku: těch, co si oblíbilo Gahan sólovky, těch, co mají rádi Soulsavers a těch, co inklinují k Recoil.


A tady už určité rozdíly patrné jsou, především ve věkové kategorii do cca 30 let - hodně zjednodušeně se dá říct, že Gahan oslovuje takřka celé spektrum, Wilder má hlavně své čtyřicátníky. A pak je tu další graf, poměr těch, co mají oblíbený Recoil a začali posloucham DM před rokem 1992 a příznivce Recoil, co poslouchají DM až od roku 1992 - a tady je rozdíl víc než patrný.


Namísto závěru
Nevím, mám-li z dnešní části vývodit nějaké závěry, asi ne. Ale myslím, že věk je skutečně nezanedbatelným faktorem v našem vnímání nejen hudby Depeche Mode. To, že většina z nás má s jejich zlatým období na přelomu osmdesátých a devadesátých let spojené vzpomínky na své mládí, se asi nedá přejít. Vzpomínám si, že nedávno se podobný "problém" řešil v českých médiích: proč jsou natolik populární staré české televizní seriály, ještě z dob předlistopadových? Znamená to snad, že se lidem stýská po té době, že ji snad dokonce považují za lepší než je ta dnešní? Ne, lidé rádi vzpomínají. Vzpomínají, jak jim tehdy bylo o dvacet nebo třicet míň, jak se všechno zdálo být na dosah, před nimi ... Taky si rád zavzpomínám.

autor: sam

18. říjen 2017 o 21:56 • dmf • Články

Diskuze

Uživatel: Martin5

Martin5      1   19. říjen 2017 o 12:57

Některé seriály příliš souzněly s totalitním režimem a dnes se fakt nedaj. Jiné tolerujeme, třeba výborné Chalupáře. Ale většina věcí není poplatná ideologii. Filmy do r. 1989 jsou vyšší liga, než polistopadové. Filmařina má svůj vývoj a období erupcí na něž byl komunismus krátký.


Uživatel: Herrer

Herrer      2   19. říjen 2017 o 14:32

DM byli svou zasněnou nevulgárností vkusným a nenásilným můstkem mezi zaprděným, dogmaty přeplněným světem východního bloku a svobodným, ale leckdy zas trochu rozjíveným světem západu. V jejich projevu byly krom naivně působícího, ale upřímně myšleného mladického vzdoru a propracované image i pokora s moudrostí. Na to se dalo slyšet, když člověk zrovna nechtěl vyloženě  rebelovat… wink

Ohledně filmů... Třeba takzvaná nová vlna českého filmu byla samozřejmě vynikající a doba jí při všech těch metaforách paradoxně víc pomáhala, než škodila smile  Největší rozdíl oproti dnešku ale vidím v mainstreamu. Ten měl často svou kvalitu, výborné scénáře a vzniklo dost skvělých konverzačních mini TV inscenací, na které byl důvod těšit se a ani po letech nezestárly. Dneska tahle scéna prakticky vymizela a po vzoru úspěšných nekonečných seriálů ze západu, se smrskla hlavně na ty. Přitom skvělé herce máme pořád, jen už na ně člověk musí do divadla, protože TV až na štědře dotované výjimky,  pracují s druhou a nižší ligou. Se scénáristy a režiséry to asi nebude o moc jiné.

Nelze to brát paušálně, ale skoro bych řekl, že umění prospívají turbulentní časy víc, než časy klidu. Což vlastně částečně potvrzuje i Spirit.


Uživatel: Lukáš Kuča

Lukáš Kuča      3   20. říjen 2017 o 16:32

Zajímavé, zrovna třeba u sebe nepozoruji žádnou korelaci v oblíbenosti mezi hudební a filmovou tvorbou. V hudební oblasti mě oslovuje spíš starší tvorba z 80.let nebo dokonce i Berlínská škola let sedmdesátých. Naproti tomu není mnoho filmů z této doby,
které by mě výrazněji zaujaly. Jasně, třeba Spalovač mrtvol, Markéta Lazarová nebo Baron Prášil jsou pecky, ale dobová řadová filmová a seriálová tvorba je pro mě zárukou téměř nesledovatelné smrtící nudy. Nejsem žádný velký příznivec komiksových blockbusterů stimulujících diváka divokým střihem téměř na hranici epileptické aktivity nebo podivných polistopadových maloměšťáckých ‘dramat’. Bohužel ale ani při ponoření se do starší filmové historie toho mnoho nenacházím, byť výjimky jsou.


Uživatel: Herrer

Herrer      4   20. říjen 2017 o 17:09

Mě baví ten dramatický přesah starých děl. Umím si užít Kamenný řád, Dobrou Vodu i Syny a dcery Jakuba Skláře smile Je to jako když koukáš skrz kameru na divadlo. Markéta Lazarová je pro mě tvrdý oříšek, to se přiznám. Když už, tak radši Údolí včel i když taky dost bizár… grin Ale takový Černý Petr, Intimní osvětlení, Ucho, Homolkovi, Hoří má panenko, filmy s mjr. Kalašem a další, to jsou nestárnoucí pecky. Nicméně k tomu mainstreamu… Před pár dny mě manželka zlomila, ať si dám lehkou komedii Cesta do Rokycan. Konverzačka ve dvou interiérech, náklady minimální, ale Janžurka s Menšíkem prostě dokonalí smile A takových by asi bylo…


Uživatel: Federman

Federman      5   20. říjen 2017 o 22:10

Cesta do Rokycan ? Mistrovske dilo, kde je nadherne predstaven zensky software mysleni se svymi zadrhely i zaludnostmi nekompatibilit. Podminkou jeho vzniku bylo absolutne a radikalne se neodchylovat od scenare. Jakakoli improvizace se trestala vykrikem stop, pojedeme znovu ..... tak Dr. Plzak


Uživatel: Herrer

Herrer      6   21. říjen 2017 o 8:27

grin  Přesně! Kouzelná Janžurka konfrontačním tónem: “Ano, ty mě máš rád, ale nerad,zatímco já tě mám ráda ráda…” smile

Menšík celou dobu v těžké defenzivě smile


Uživatel: Lex Barker

Lex Barker      7   22. říjen 2017 o 7:49

Moje top 2 staré české filmy jsou- Všichni dobří rodáci a Kladivo na čarodějnice a Janzurku moc nemusím ,její projev mi nesedí.


Uživatel: Herrer

Herrer      8   22. říjen 2017 o 12:37

Lex: Pro mě je Janžurka naopak nejvíc. Nejen že miluju její hraní, tak se mi líbí i taková ta její živočišná sexualita. Samozřejmě mluvím o dobách minulých smile


Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.