Gahan - drogy ?!

Turné Devotional bylo skvělé, koncertů nepočítaně, Dave na pódiu zpívá a tancuje jako bůh - všechno je dokonalé - tak takhle to vidí tisíce fanoušků Depeche Mode. Všechno by to bylo krásné, kdyby se za pozadím neskrývalo něco hrozného. Dave je ve skutečnosti už drogami a alkoholem zničená troska.

Jak tohle všechno začalo?

Dave Gahan se narodil roku 1962 v Eppigenu, ale po útěku jeho otce od rodiny se jeho matka přestěhovala s dětmi do malého nudného městečka Basildon. Tam začal David vyrůstat po svém. Jeho problémy s drogami začali brzy, ve dvanácti letech kradl své matce prášky proti epilepsii, o rok později se nechal potetovat a kvůli krádežím motorek se dostal třikrát k soudu pro mladistvé. Aby finančně podpořil rodinu, zkoušel všechno možné - od práce v továrně na parfémy až po aranžéra výloh, kterým se v roce 1977 vyučil. Volný čas trávil touláním ulicemi, popíjením v hospodách, občas s partou vymlátil nějaký klub, pomálovávali zdi, brali speed a v sedmnácti Dave poprvé ochutnal heroin.

V osmnácti vyhrál konkurs zpěváka u kapely Composition Of Sound a přišel na nový název kapely -
Depeche Mode. Jak se postupně začala skupina proslavovat, začal úspěch Dave řešit alkoholem.
Koncem osmdesátých let se sláva začala odrážet i v jeho soukromém životě, pronásledovali ho na každém kroku fanoušci, kteří si na něj najímali detektivy, stanovali před jeho domem a jeho manželství s první ženou Joann bylo v troskách.

Krizi z rozchodu řeší konzumací drog, přestává se stýkat i se svým synem Jackem a šílí po nové lásce Terese. Po úspěšném turné k desce "Violator" se Dave ještě více uzavře, manželství oficiálně ukončí rozvodem v roce 1991. Šokuje všechny známé, když si bere za ženu černovlasou kaliforňanku Teresu Conway i jejich sňatek je tak trochu šílený - za svědka mají dvojníka Elvise a na oslavě je spousta heroinu.

"Tahle žena -Teresa - je Daveova zkáza, úplně ho zničí", tvrdí člověk, který strávil půl roku s DM na turné v roce 1990. Není bohužel daleko od pravdy.
Dave se vedle druhé ženy skutečně mění, nechává si kvůli ní narůst dlouhé vlasy a bradku, nakoupí si spousty motorek Harley Davidson, nechává se tetovat a chce, aby se Depeche posunuli do rockovějšího stylu. Chce se stát jak on tvrdí "pravou rockovou hvězdou" a myslí si o sobě, že je Ježíš. Heroin, který bere Teresa se stává samozřejmostí jeho rockové image.
Co o tomto období tvrdil Dave:

"Normálnost je pro mě příliš málo, potřebuji extrémy, chci se zcela oddat hudbě a žít nadoraz. Chci, aby můj život zářil chci jen to nejlepší. Můj život nesmí být fádní, v každém okamžiku se musí dít něco nového." Tato jeho výpověď působí spíš jako zoufalý výkřik, než snaha o rodinný život.
Přichází další turné "faith and devotion", před kterým Dave v "upřímném" interview říká:
"Kdysi jsem bral drogy a dlouho jsem se nemohl zorientovat. Ztratil jsem všechny iluze o životě. Jsem rád, že teď můžu na něčem pracovat. Překypuji enerigií a předtím jsem vůbec nevěděl co s ní - snad bych býval i vraždil.. Když má člověk v hudebním byznysu takový úspěch jako my, lehce z tebe tisk udělá protivnou a rozporuplnou bytost. Redaktoři často zkreslují reakce umělců. To se potom začneš cítit nepříjemně a nepochopen a je konec." Další jeho osud je ale bohužel přímým opakem těchto slov.

Ani Martin v jiném interview nepřiznává Daveovu drogovou závislost ani to, že se skupina uvnitř rozkládá, každý bydlí v jiném patře hotelu, na konzerty přijíždějí zvlášť, ale pro fanoušky jsou na podiu hvězdy bez chyby. Turné bylo pro skupinu opravdu hrozné, Martin a Andy se podrobili psychiatrické terapii, z níž si Gore odnesl dva záchvaty ze stresu a Fletcher se před skončením turné zhroutil a vrátil se do Anglie ke své manželce. Dave se terapie nezúčastnil a celé dlouhé turné přežil pomocí drog.

Po tomto kapelu destruktivním turné se Dave vrátil do amerického Los Angeles, kde propadl osobní krizi. Se svojí manželkou nastoupil do rehabilitačního centra v Kaliforinii, aby odvykl drogám. Nenáviděl sebe, svět a nějak neměl proč žít. V té době už byl tak psychicky vyšinutý že každý večer mezi osmou a devátou - čas konzertu - byl rozrušený a nervozní.
V roce 1995 Alan Wilder setkává se členy kapely, aby oznámil svůj definitivní odchod z Depeche Mode. Gahanovi o této události posílají fax, ale on má příliš velké problémy sám se sebou, než aby na tuto zpávu jakkoliv reagoval. Daveovi pokusy o léčení v mnoha sanatoriích končili nezdarem, i díky jeho ženě Terese - sama brala drogy a místo, aby ho podržela, když byl "čistej", tak ho stáhla zpátky. Přesto se od něj odstěhuje a žádá rozvod, soudí se s ním o milony dolarů. Přichází nejhorší etapa Daveova života, zpěvák si začíná pohrávat s myšlenkou na sebevraždu, je sám a bez přátel, nikomu nevěří. David později popisuje toto období jako za nejhorší v jeho životě, když se probudil, nedokázal myslet na nic jiného, než na další dávku drog, ze svého bytu už téměř nevycházel. Popisuje situaci, kdy mu jeho matka drogy vyhodila a on v zoufalé snaze je najít, přinesl si popelnice z ulice do kuchyně, kde je všechny vysypal, jen aby našel svou dávku. V srpnu 1995 se vrací z dalšího detoxikačního pokusu a zjišťuje, že byl mezitím vykraden - dvě motorky, domácí nahrávací studio .. - všechno je pryč. Dům prodává a stěhuje se do města Santa Monica, kde si pronajímá byt : "Řekl jsem si, že se všem udělá lépe, když nebudu nikomu na dohled. Byl jsem pevně odhodlán k destrukci."
Při telefonickém rozhovoru se svojí matkou podřezal žíly, potřeboval mít pocit, že ho někdo najde a zachrání ho. Po tomto pokusu Gahana odvezli do Cedars - Sinai, je obžalovaný z pokusu o sebevraždu a končí v psychiatrickém oddělení.

"Myslím, že jsem se o sebevraždu pokoušel několikrát, různými způsoby. Ale bylo to spíš volání o pomoc, protože jsem se vždycky ujistil, že je kolem dost lidí, takže se vždycky najde někdo, kdo mě sebere ze země...A bylo skvělý. že vždycky kolem byli lidi, co chtěli udržet Davida na živu..I kd jsem si říkával, že zto dělají jen pro to, abych nazpíval další desku."
Po propuštění se opět vrací do svého bytu v Santa Monice, ven chodí jen se zbraní, je přesvědčen, že ho chce někdo zabít. Z bytu ale vychází málo kdy a i přes den zatahuje záclony a žije v temnotě, dealeři mu už odmítají prodávat drogy, nikdo neche mít na svědomí život hvězdné osobnosti závislé na drogách. Cítí se sám a tak bydlí často v hotelu Sunset Marguis: "Můj malý svět, "Daveworld" byl kompletně v troskách, obvykle jsem v hotelu, protože můj byt je tak velký a tak prázdný."

Depeche Mode se v dubnu 1996 vrací do studia. Gahan má nazpívat osm písní, zvládá ale jenom jednu - jeho drogami zničený hlas víc nezvládá. Přemýšlejí dokonce o tom, že kdyby Dav zklamal, nazpívá písně Martin, anebo že najdou Daveova dvojníka, který písně nazpívá za něj. Dave tedy dostává ultimátum: musí se dát do pořádku a tentokrát opravdu.
Nahrávání skončilo v květnu, poslední dva týdny se Dave drog ani nedotkl. Ale než se vrátil do Los Angeles, zkusil si znova šlehnout, snad jen proto, aby si dokázal, že už není závislý.
Po návratu do Los Angeles bral drogy jako nikdy předtím: "Úplně jsem zešílel", říká.

Opravdový zlom ale nastal 28. května, kdy si Dave v hotelu Sunset Marguis šlehnul směs kokainu a heroinu. Vzal si neobvykle silný druh heroinu, kterému se říká Red Rum (čteno pozpátku - murder), který zabil už několik lidí. Deset minut na to ztrácí vědomí a má srdeční kolaps. Dealer utekl, ale naštěstí dívka, co s ním byla na pokoji, včas zavolala záchranku. Na dvě minuty se jeho srdce zcela zastavilo, to považuje Dave za mezník jeho života. Svoje procitnutí popisuje takto: "Byla tam naprosto neproniknutelná tma. Děsila mě. Říkal jsem si, že takhle jsem to nechtěl. Chtěl jsem si sám vybrat den smrti!" Po propuštění na kauci bral ještě několik týdnů drogy, ale už to na něj němělo žádné účinky. Jeho nová přítelkyně se s ním rozchází a jeho právník mu oznamuje, že musí na léčení. Okamžitě. Nastupuje na kliniku v Exodus Recovery Centre v Mariana Del Rey v Los Angeles, kde panuje přísný denní režim. Každé ráno v sedm budíček, nesmí se vzdálit z budovy, jídlo se podává s umělohmotnými příbory. Tentokát vzal Gahan léčení vážně. Uvědomuje si, že ztratil to, v co věřil - tedy Joan a syna Jacka - kvůli něčemu co se mu zdálo jako opravdový život. V červenci 1996 je propuštěn na ambulatní léčení, aby mohl pracovat spolu s Depeche Mode.

Od roku 96 o sobě prohlašuje, že drogy už nebere. Jeho vztah s Joann se také uklidnil, může už vídat svého syna Jacka častěji.

Je mu jasné, že jestli chce dál žít, nesmí si nikdy vzít drogy, ani kapku vína. O tom jestli se mu to podařilo jsme se mohli přesvědčit na turné v roce 1998, jaký bude jeho další osud záleží jen na něm.

29. července 1993 na koncertě v Lille (Francie) byla natočena většina písní, které později vyšly na albu Songs Of Faith And Devotion a další část písní, které byly zachyceny na videu Devotional.

21. července 1993 ve Frankfurtu (Německo) byla natočena další část pro video Devotional včetně Daveho skákání do lidí během In Your Room a Daveho fotografování fanoušků během Never Let Me Down Again (Dave vezme jednomu z fanoušků v první řadě fotoaparát a fotí s ním fanoušky. Mimochodem - ty fotky budou asi pěkné raritky, nevíte někdo o jejich majiteli? ).

Z koncertu 15. července 1993, který se konal v Madridu, odcházela jedna fanynka se splněným životním snem - Dave si totiž jednu ze slečen v první řadě vytáhl na pódium a za tónů Fly On The Windscreen prováděli to, o čem se zpívá (Touch Me, Kiss Me). Stejně tak dopadla i jedna z přítomných na koncertě v Miami v USA.

Bohužel, turné Devotional mělo i stinné stránky. 8. září 1993 v kanadském Montrealu Dave zpíval tak špatně, že nemohl dokončit druhou část koncertu. Již píseň Stripped nechal odzpívat jen fanoušky. Martin potom musel přidat další dvě písně, aby koncert neskončil příliš brzy. Dave tak na tomto koncertě odzpíval pouze 6 písní. Zato o dva dny později, 10. září 1993 (Worchester) už byl v pohodě a odzpíval skvělý koncert.

O měsíc později to bylo ještě horší (8.10.1993, New Orleans). Ještě před prvním přídavkem se Dave předávkoval heroinem a proto se Martin s Alanem rozhodli zahrát pouze Death's Door a tím koncert raději ukončit.

Dave se nevyhýbal ani alkoholu, a proto koncert 3. července 1994 v Detroitu zpíval pěkně opilý a během přídavků byl již tak "posilněný", že už mu nebylo rozumět. V Evropě to bylo podobné, kdy v německém Kolíně nad Rýnem 22. července 1993 slavil narozeniny Martina Goreho tak vydatně, že nedokázal zazpívat celé Condemnation a přehazoval sloky u In Your Room. Když už jsme u těch spletení - na město Curych ve Švýcarsku Dave asi v dobrém nevzpomíná - na koncertě v roce 1993 se mu místo druhé sloky u Never Let Me Down Again podařilo zazpívat znovu první a totéž(!!) se mu stalo i o pět let později během The Singles Tour 86 98. Náhoda nebo záměr?