Goreáč kudrnáč

Myslím si, že mě osobně to netrvalo příliš dlouho. Na turné jsem získal velmi špatné návyky. Bral jsem každý den prášky na spaní a když jsem se z turné vrátil domů, ještě mě jich pár zbylo a ty mně daly několik dnů dobného spánku ... spánek je klíč ke štěstí (směje se). Poté, co vypršel účinek těchto tabletek, jsem zpět v normálu.

Protože Dave odešel do Ameriky, neviděli jsme ho příliš často a ani jsme s ním moc nehovořili po telefonu, alespoň ne tolik, jak jsme měli. Vůbec jsme nemluvili s Alanem, dokonce ani přesto, že žil v Londýně, což se nám zdálo dost podivné a byli jsme úplně připraveni na jeho rozhodnutí odejít. Dokonce jsme to předvídali již měsíce a měsíce předtím, než se to stalo. Andyho vidím pořád, protože máme stejnou skupinu přátel, takže když jsem v Londýně většinou někde narazím na Andyho.

Myslím si, že fakt, že je mezi námi taková velká vzdálenost, někdy způsobuje více komunikační problémy i přesto, že je to tak jednoduché zvednout telefon a zavolat někomu, jen lidé to nedělají tak často, jak by měli. Uvědomujeme si, že bychom měli být v kontaktu častěji, obzvláště, když mají být učiněna nějaká rozhodnutí, a když jsme na rozdílných stranách Atlantiku.

Tato deska byla pro nás opravdu snadná. Ve studiu je taková příjemná atmosféra a team, se kterým pracujeme, tvoří samí dobří lidé. Takže, když to porovnám s tlakem, pod kterým jsme pracovali na několika posledních albech, toto je úplně radostné. Znal jsem Tima již dříve, poznal jsem ho již před léty, ale nikdy jsem s ním nestrávil tolik času a přitom on je taková milá osoba. Cítím to, jakobych objevil nového duševního bratra. Když musíš být celou dobu ve studiu se čtyřmi nebo pěti různými lidmi, vždy pomáhá, když k nim máš nějaké pouto.

Vždy jsem rád poslouchal všechny druhy muziky. Vrátil jsem se z obchodu s deskama a když jsem analyzoval, co jsem koupil, nic z toho nebylo ze současnosti. Jen jedno CD bylo vydáno během posledních tří měsíců, ale zbytek byly opravdu staré věci.

Ani moc nemám rád živou hudbu. Šel jsem v Knebworthu na Oasis a bylo to docela zajímavé. Vždycky je to takové uhlazené dívat se na skupinu na pódiu, pokud se tam něco zvláštního nestane. Dívat se jen na lidi, jak hrají na nějaké nástroje, to mě nikdy nepřitahovalo.

Ovlivnila
nějak současná hudba, jako techno a dancefloor, nahrávání nového alba?
Obzvláště, když Tim Simenon je jedním z představitelů takového proudu?

Já jsem pro pomalou taneční hudba a vše co má více než 100 úderů za minutu je pro mě trochu rychlé. Tempo na tomto albu je v rozmezí 69 až 100 a to je můj perfektní rozsah.

Všem se nám opravdu líbí poslední deska jeho skupiny Bomb The Bass a zvláště se mi líbí album Gavina Fridaya, tkeré vyšlo jen pár měsíců předtím, než jsme začali pracovat s Timem. Myslím, že materiál, na kterém pracoval se Sinead O´Connor, je pro mě její nejlepší věcí. Tim má dobré uši na taneční hudbu. Tim umí udělat něco, co má 69 úderů za minutu a je to dost taneční a to je pro nás dost důležité, protože my se pohybujeme v takové pomalé oblasti. V minulosti jsme šli dost před 100 úderů za minutu, ale když se teď snažím napsat něco rychlejšího, vždy mně to zní hloupě a ztrácí to tu atmosféru.

Jeden z hlavních rozdílů je, že je tam mnohem méně živého hraní, ale to je pravděpodobně určeno písněmi. Na této desce jse mnohem méně kytar něž na té poslední a možná také méně než na "Violatoru". Tim má také velmi zvláštní sestavení a pracuje se stejným teamem. Takže ve studiu máme programátora, hudebníka, inženýra a Tima a všichni čtyři pracují stále spolu a mají opravdu dobrý pracovní vztah. Flood nám nadhazoval jen myšlenky a říkal "proč nezkusíte tohle? zkuste to a uvidíme, jak to bude znít" nebo něco navrhnul a vyzkoušel to sám. Teď pracujeme třeba na dvou nebo na třech věcech najednou ... já a Tim můžeme třeba mluvit s Davem Claytonem, klávesistou, a on řekne možná bychom měli na této písničce vyzkoušet tohle, nasadí si sluchátka a odejde pracovat několik hodin, zatímco my můžeme dělat něco jiného na jiné písničce. A někdy jako třeba v New Yorku jsem přitom i psal. Takže někdy běží tři věci najednou. Říkají tomu paralelní práce (směje se).

V minulosti byl Alan nejvíce zasvěcen do tohoto řízení. Vždy měl sklon soustředit se na produkci a to je něco, co mě až tak moc nezajímalo. Samozřejmě, že jsem se zajímal o to, co se děje a samozřejmě i o to, jaký je výsledek. Když se mi líbilo to, co dělal, nechal jsem ho pokračovat. Když to došlo do bodu, kde se mi opravdu něco nelíbilo, řekl jsem, že to není ono, ať zkusí něco jiného. Byl jsem jakýsi postraní producent. Nyní jsem do toho ale určitě více zasvěcen než dříve.

Vždy přehrávám Danielovi demo nahrávky, jakmile jsou hotovy a většinou se mu líbí. Nepamatuji se, kdy řekl "Tu písničku nesnáším". Neměli jsme žádnou velkou představu předtím, než jsme začali album. Řekl jsem mu, že by se mně líbila myšlenka, kdyby to bylo založeno na hip-hop. To bylo to, proč jsme začali přemýšlet o tanečním úhlu a myslím, že to byl Daniel, kdo první navrhnul Tima. Tak jsme si poslechli věci, které dělal Tim a zjistili jsme, že by to byla skvělá myšlenka. Už jsme ho znali a líbil se nám.

V této chvíli je to devět písní se slovy a jedna instrumentální, která bude pravděpodobně B-strana prvního singlu, ale nám se líbí tak moc, že bychom s ní mohli album i zakončit. Chceme také zkusit udělat instrumetální spojky. Máme nápady, ale ještě jsme je neuskutečnili. Nevíme jak budou dlouhé a jestli jim dáme názvy, pak by tam mohlo být 11 nebo 12 skladeb. Ale pokud budou krátké, budou to jen takové propojovací kousky a ani bychom je nepojmenovali.

Některé z nich skončí jako B-strany a je tam asi jedna nebo dvě, které vyhodím úplně, protože si s nimi nejsem příliš jistý.

Myslím, že určitým způsobem je dost odlišné od předchozího alba a pravděpodobně by mělo větší smysl jako následovník Violatoru. Pro mně bylo poslední album trochu obrat, naše pseudo rockové album. Toto nové je mnohem více těžce elektronicky založeno, což si myslím je to, kde jsou naše pravé kořeny.

Napsat demo písničku může trvat den pokud budu rychlý. Ale někdy ... na albu je písnička, u které jse se pokoušel udělat demo, ale nikdy to nebylo ono a já jsem se ptal, čím to je. Vcelku se mi líbila, vracel jsem se k ní asi pětkrát nebo šestkrát a pokaždé jsem u ní strávil týden. Nakonec se podařila. Ale to jsou jen dema. Když se dostaneme do studia, něco jde rychle něco ne.

Na albu není moc "rockových" písní. Jsou tam asi tři nebo čtyři, na které se dá tancovat v konvenčním tanečním smyslu. Většina skladeb jsou docela pomalé, nejsou netaneční. Jsou tam asi čtyři, které mají mírně rychlejší tempo.

Většinou jsou vizuální, ale přeji si, abych si zapisoval myšlenky častěji, protože věřím, že má paměť je o hodně lepší než je. Někdy se probudím uprostřed noci a mám skvělý nápad na písničku a pamatuji si na několik případů, kdy jsem si představil celou písničku a říkal jsem si "mám vstát a zapsat si to? Ne tohle nemůžu zapomenout". Probudím se další den a nepamatuji si ani řádku a to je depresivní.

Myslím, že náboženství je na tomto albu méně než v minulosti, protože si myslím, že jsem to s náboženstvím přehnal. Ale protože mě stále ještě nejvíc fascinuje vždy, když seberu pero, bude tam někde pár slov. Asi je to méně náboženské než to předchozí. Myslím, že to má trochu duchovní pocit. Album nemá žádný koncept nebo hlaní téma, ale docela dost písní pojednává o osudu.

Bojím se toho vždy. Nikdy nejsem přesvědčen, že nedělám něco dobře, dokud již deska není vydaná a lidé ji kupují. U posledních sedmi studiových alb jsem nikdy nebyl šťastný, dokud desky nebyly vydány a lidé je kupovali. Pamatuji si, že u poslední desky jsem si byl opravdu nejistý, když jsme ji měli pouštět lidem dříve, než byla vydána. Jen doufáte ve víru vašich soudců, že jste někde nechyboval.

Použili jsme několika různých lidí a někdy to bylo dobré a někdy ne. Jaki Liebezeit z Can nahrál bicí v jedné skladbě. Pak jsme použili jiného bubeníka z Londýna. Byl to japonec Gota Yashiki. Dále Doug Wimbish nahrál basu v jedné skladbě měli jsme Keitha Le Blanca, který nám naprogramoval nějaké bicí.

Nikdy jsme předtím nepracovali s programátorem, vždy jsme si to dělali sami. Opravdu se mi líbí mít programátora, přestože Alan toho udělal spousty na poslední desce, nyní je mnohem jednodušší vrátit se a poslechnout si, co se děje. Je to taky o hodně rychlejší pracovat s někým, kdo perfektně zná svou práci. Používá také spousty věcí jako je hardiskové nahrávání, které jsme nikdy předtím nepoužívali a které dává spoustu svobody. Nikdy jsme předtím neměli ve studiu stálé externí hudebníky. V minulosti jsme měli Alana, nyní máme Davea Claytona, hudebníka, se kterým pracujeme. Určitým způsobem vyplňuje Alanovu roli, ale snadněji se ovládá. Kdyby se Alanovi něco nelíbilo, jsem si jistý, že by to zahrál špatně, ale kdybychom řekli Daveovi "můžeš to pro nás zkusit", zkusí to ze všech sil, aby se nám to líbilo. Takže, jak jsem předtím řekl, mám rád celou tu sestavu.

Udělali jsme velkou část desky ve velmi malém studiu Eastcote. Myslím, že to pomohlo určitým způsobem vytvořit dobrou pracovní atmosféru, protože jsme nešli vždy do špičkového studia. Nebyla tam žádná nervozita a to nám pomohlo. Ale většinou, když se mixuje nebo zpívá, musíme jít do většího studia, takže jsme něco udělali v Sarm West, něco zde v Rak Studios a něco v Electric Lady v New Yorku.

Jaký
je hlavní rozdíl mezi nahráváním v pronajaté vile v Madridu a v různých
studiích? Bylo to pro vás pohodlnější nahrávat na jednom místě?

Teoreticky se nám líbíla myšlenka pronajmout si vilu v Madridu a rozestavět si tam vlastní studio, ale prakticky to byla absolutní pohroma. Všichni jsme to tam nenáviděli, protože to nebylo vůbec v centru Madridu. Ten byl vzdálen asi 30 nebo 40 minut. Takže vždy, když jsme chtěli někam jít, museli jsme jet taxíkem do města. Cluby jsou docela dost dlouho otevřené a ty z něho vyjdeš opravdu opilý a musíš jet 30-40 minut taxíkem, aby ses dostal domů a taxikáři nás nechtěli nikdy vézt tak daleko. Také jsme tam museli být pořád spolu a to se stalo opravdu obtížným. Je pro nás mnohem lepší žít na různých místech a potkávat se, když musíme.

Zpíváš v nějakých nových písních? 

Ano, ve dvou.

Ne, ani ne. Mé duševní bratry a duševní sestry, to jsou moji cíloví posluchači (směje se).

Rád bych řekl ne, ale bohužel musím říct ano. Neznamená to, že nespím, když jsme na prvním místě, ale myslím si, že kdyby se naše deska nechytla v hitparádách, byl bych dost zmatený. Strávili jsme již rok prací na ní a ještě nám nějaké měsíce zbývají a po tak dlouhé době, kdyby propadla, byl bych rozčílen. Když vyšla poslední deska, měl jsem dovolenou a jednou večer jsem se vrátil z večeře a měl jsem fax, na němž bylo, že album šlo hned na první místo v Americe, Anglii a několika dalších zemích a myslím, že jsem byl dost šťastný. Takže žebříčkový úspěch musí něco znamenat.

Myslím, že když jsme začínali tu desku, rozhodli jsme se, že by tam mělo být více živého hraní a to se mi líbí, ale v některých místech si myslím, že jsme písničky zkazili. V několika skladbách jsme možná zkazili písničky zkoušením pseudo rockového úhlu.

Poslouchal jsem několikrát Violator asi před dvěma nebo třemi měsíci, jenom protože jsem zůstal ve svém bytě v Londýně a on ležel vedle mě a já jsem si pomyslel, že by to bylo zajímavé poslechnout si ho, protože jsem ho neslyšel už roky.

Ještě jsme o turné vůbec nemluvili, takže nevíme jestli turné uděláme nebo ne. Ale jak jsem řekl, pro mě není dívání se na několik lidí na pódiu, kteří zpívají a hrají na nástroje nějakou velkou show. Myslím si, že pokud bychom měli jet hrát živě, museli bychom se alespoň pokusit pobavit lidi nějak jinak, takže bychom potřebovali trochu větší produkci.

Vaše
akustická verze "Personal Jesus" se stale mezi fanoušky velmi
populární. Přemýšleli jste někdy o nahrání nějaké unplugged session?

Toto je jedna z věcí, o které jsme z nějakého důvodu vůbec nepřemýšleli a já si myslím, že slovo "unplugged" mě dost odpuzuje.

Jsou spousty věcí, které se mi na turné líbí, ale celá věc je tak vyčerpávající a fyzicky náročná a to není jenom hraní. Takže pokud jste charakter a to já jsem, je nemožné skončit koncert a jít domů spát. Takže každnou noc jdeme po koncertě pít, chodíme pozdě spát a potom další den cestujeme a to se vše opakuje a to vašemu tělu příliš neprospívá, když to děláte 14 měsíců nepřetržitě.

Myslím, že pokud má někdo tolik pirátek jako máme my, musí to být zdravé, to znamená, že je o nás velký zájem. Nikdy jsme neřekli, že by nám to nějak ubližovalo. Když jsme byli v New Yorku šli jsme do několika prodejen s deskami ve Village, kde se specializují na pirátské nahrávky a my jsme nemohli uvěřit, kolik různých pirátek tam bylo. Měli jsme police a police ... nemohl jsem to ani odhadnout, ale muselo tam být tisíc nebo víc různých pirátek.

Přemýšleli jsme, že by to byl dobrý nápad udělat album a získat Vince zpět, abychom měli původní sestavu a vyjet na turné a hrát naše první album (směje se). Vince nám stále říkal, že chtěl přijít a udělat nám programování pro naši desku a řekl to jako vtip. Ale když to řekl po dvacáté, začali jsme přemýšlet "myslí to vážně?". Řekl to už příliš mockrát na to, aby to byl jen vtip (směje se).

Myslím, že několikrát jsem měl takový tlak a přemýšlel jsem "má to všechno vůbec cenu?" Ale když to všechno začneš zvažovat a říkáš si, opravdu se mi to líbí a rád píši písničky a má rád celou tu věc být ve skupině, rád komunikuji s lidmi. Kdybych odešel kvůli nějakému velkému tlaku, vím, že bych toho za týden litoval.

Není to až tak špatné. Lidé mě poznávají v této zemi velmi málo a když už mě poznají, chovají se dobře, takže já s tím nemám problémy.

Pracuji celý týden a na víkend jedu domů (směje se).

Vždy píši o věcech, které mě zajímají a doufám, že zajímají i ostatní lidi, kteří mohou cítit podobné pocity. Pokud to ovlivní lidi nějak negativně, nemyslím si, že bych za to měl nest nějakou zodpovědnost. Kdybych se měl obávat o každé slovo, které napíši, byla by to cenzura. Myslím, že musím psát to, co cítím a potom lidé doufejme rozumí tomu, co já myslím. A pokud si to vezmou špatně a cítí nějakou sebevraždu nebo něco podobného, pak myslím, že začali s nějakou osobní vadou a kdybych to nebyl já, byl by to Ozzy Osbourne, který by jim to udělal.

Mým pravým posláním je být muzikantem. Uvědomoval jsem si to již od raného mládí. Nikdy jsem neuvažoval o tom, že bych dělal něco jiného. Když jsem dokončil školu nevěděl jsem, co mám dělat. Musel jsem si najít práci, ale byl jsem úplně nešťastný. To je to, co se stává. Lidé jsou nešťastní, dokud nenajdou své pravé poslání. Byl jsem šťastný, že jsem to své našel docela rychle.

Myslím, že v naší muzice je určité množství krásy a krása je důležitá.