FanShop
Aktuální srazy
07.12.2024 | Bratislava
Black Celebration Xmas: Depeche Mode Party
07.12.2024 | Praha
Depeche Mode Weekender Night
28.12.2024 | Trnava
Depeche Mode Party
25.01.2025 | Jihlava
Depeche Mode Party For The Masses
02.02.2025 | Vsetín
Depeche Mode Violation Party vol.45
08.02.2025 | Bratislava
Depeche Mode Party
« Archiv událostí | Všechny událostí »
Louder Than War: Depeche Mode: Memento Mori - recenze - ALBUM TÝDNE!
Patnácté album Depeche Mode, Memento Mori, je jednotnou, soustředěnou kolekcí neuvěřitelně silných písní vytvořených uprostřed osobní ztráty a globální tragédie. Nils van der Linden recenzuje.
Autor: Nils van der Linden -26. března 20231
Depeche Mode: Depeche Mode: Memento Mori - recenze – ALBUM TÝDNE! Memento Mori - recenze: Depeche Depeche - Memento Mori
(Sony)
LP | CD | DL
Memento Mori je anomálie. Patnácté album čtyřicetileté kariéry by mělo být jako obvykle. Má být o něco horší než to předchozí, které bylo o něco horší než to předchozí. Má mít pilotní singl, který zní tak trochu jako starý velký hit z jejich diskografie, plus hromadu dalších písní, které znějí přinejlepším unaveně. Neměla by to být doba pro prvotiny. A opravdu to nemá být tak dobré.
Ale Depeche Mode jsou taky anomálie. Stále obchodují se svým statusem outsidera, jsou to nablýskaní synthpoppeři z Basildonu, kteří po jednom albu přišli o svého hlavního skladatele, ale během deseti let vyprodávali stadiony ve Spojených státech s temnými, zvrácenými písněmi o smrti, sexu a náboženství. Nyní, více než 30 let po komerčním vrcholu alba Violator, zahájila tato "největší undergroundová kapela na světě" stále se rozšiřující celosvětové turné s 80 koncerty. Je zřejmé, že Memento Mori nemuselo být dobou prvopočátků. Až na to, že se tak stalo.
Dopad pandemie Covid-19 se nepromítl jen do textů hlavního textaře Martina Gora (ty jsou ještě více než kdy předtím zaměřené na ztrátu a izolaci); výluka mu otevřela možnost vyzkoušet něco nového: poprvé psát s někým mimo kapelu. A tady je pravda: ty čtyři spolupráce s Richardem Butlerem z The Psychedelic Furs jsou jedny z nejlepších písní Depeche Mode za poslední roky. Znovu císařští duchové? To je jen jedna.
Druhá prvotina Memento Mori byla ještě dramatičtější a nečekanější. Náhlá smrt zakládajícího člena (a Goreova nejlepšího přítele) Andyho Fletchera pouhých šest týdnů před začátkem nahrávání nejenže změnila náladu sezení. Změnila celou dynamiku skupiny. "Fletch" nic nenapsal ani nezazpíval. Byl však tvůrcem vkusu, tím, kdo usměrňoval esoteričtější sklony Gorea a frontmana Davea Gahana. Byl roztleskávačem ("největším fanouškem Depeche Mode"), tím, kdo udržoval dobrou náladu během dlouhých dnů ve studiu. Byl to diplomat, který fungoval jako filtr (a někdy i mírotvorce) mezi oběma tvůrci.
Bez něj byli Gore a Gahan nuceni čelit svým rozdílům a spolupracovat důvěrněji a upřímněji než kdykoli předtím.
Výsledkem je jednotná, soustředěná kolekce neuvěřitelně silných písní. Jak řekl sám Gore, cílem bylo "odlehčit". A s pomocí pouhých dvou spoluautorů - navrátivšího se producenta/multiinstrumentalisty Jamese Forda a programátorky/miksérky/inženýrky Marty Salogni - se jim to podařilo. Dvanáct skladeb, 50 minut, jeden pohlcující zážitek chytře představený dystopickou zvukovou krajinou, kterou je My Cosmos Is Mine. Přes hypnotické industriální rytmy, ledové syntezátory a Goreův přízračný doprovodný vokál Gore intonuje: "Žádný déšť, žádné mraky/ Žádná bolest, žádné rubáše/ Žádné poslední výdechy/ Žádné nesmyslné smrti".
Wagging Tongue, vzácná společná skladba Gahana a Gorea, je konvenčnější a vyvažuje jasnou klávesovou linku zlověstnou basovou linkou a refrénem "Watch another angel die", než optimisticky ponurá Ghosts Again zdvojnásobí známá, stále se opakující témata nebe, víry a smrtelnosti. Memento Mori koneckonců znamená "pamatuj, že musíš zemřít". A přestože tyto písně vznikly ještě za Fletcherova života, díky jeho nepřítomnosti nyní působí dojemněji, bolestněji a opravdověji.
Don't Say You Love Me přesouvá pozornost k dalšímu Goreovu stěžejnímu tématu: touze a posedlosti. Zvrácená milostná píseň v duchu Stripped je hudebně plná chvějivých kytar, svěžích smyčců a barytonového chrapláku. Jak Gahan podotýká, je velmi podobná Scottu Walkerovi a nezněla by špatně ani na frontmanově bočním projektu Soulsavers, přestože ji Gore napsal společně s Butlerem.
Butler pokračuje v horké sérii, která začala posledním albem The Psychedelic Furs, a je také spoluzodpovědný za My Favourite Stranger. Čistá klaustrofobie, která spojuje hrozivý, téměř šeptaný text ("My favourite stranger/ Stands where I stand/ Leaves crime in my wake/ And blood on my hands") s pulzujícími basovými syntezátory a kytarami, které pilují a křičí. Skladba Soul With Me, kterou na tomto albu nazpíval jediný Gore, je typově mnohem krásnější, méně hrozivá - i když jeho něžný vokál a bohatá orchestrace se houfují na verších jako "I'm going where the angels fly".
Caroline's Monkey, poslední z Butlerových kolaborací, je svižným stvořením, které přináší velké glitchové beaty a syntezátorové skřeky, aby odstartovalo druhou stranu zjevně promyšleně secvičeného LP. Cesta pokračuje skladbou Before We Drown, první Gahanovou písní na kolekci. Autor, který je očividně stále na vzestupu, dokáže svůj příspěvek Spirit Cover Me posunout ještě dál, a to díky větší jistotě, přesvědčivosti, melodičnosti a preciznosti.
Její svěží atmosféra je okamžitě a účinně podřízena pulzující paranoidní skladbou People Are Good (spoiler: nejsou), načež nefalšovaně upřímná milostná píseň Always You nabízí nejen oddech, ale i naději. "There's always you/ The light that leads me from the darkness," zpívá Gahan, ale něha netrvá dlouho. Jestliže Always You je A Question Of Lust, úderná Never Let Me Go je A Question Of Time - mnohem naléhavější, tělesná nabídka, která začíná odvážným prohlášením o záměru: "Čekám na tvou lásku/ Vím, že mě budeš chtít/ Až bude mít tvé tělo dost".
Speak To Me přináší ústup. Gahanova píseň je zároveň úplným závěrem desky a uzavírá album tak, jak začalo. Atmosférická, filmová, jako znělka, která by mohla hrát při závěrečných titulcích hlubokého sci-fi filmu, jako je Interstellar, začíná pomalu, tiše, uvážlivě, buduje se až do závěrečné linie alba. "Poslouchám, jsem teď tady, jsem nalezen," nabízí Gahan a vše na Memento Mori se tak ostře, ale krátce, zaostří. Téměř okamžitě, jakmile přestane zpívat, se však hudba stává zlověstnější, tísnivější, bouřlivější. Snažte se ze života vytěžit co nejvíc, zdá se, protože nezapomeňte, že všichni musíme zemřít.
Diskuze
Herrer 2 2. duben 2023 o 13:51
Vzhledem k uvedenému datu vydání, hodně nadčasová recenze :-D
Přečtu si později, díky
Dangerous 3 2. duben 2023 o 15:14
spíš okénko do minulosti :D opravovat to nebudu, ať je vidět, že i budoucnost DM ocení...
Komentáře mohou přidávat jenom registrovaní a přihlášeni uživatelé.
Přečteno jedním dechem. Amen !