MOJO: Dave o nalezeném přátelství s Martinem

Hmm jak jsem psal jinde, u DM má všechno tak nějak význam, i ta Fletchova smrt.

Objasnil pár věcí,  které jsme se jen domýšleli ale které teď potvrdil.
Fletch a Martin táhli spolu za jeden provaz, byli největší kámoši od dětství a občas byli ti dva na jednoho (proti Davidovi). Martin teď zůstal sám a potřeboval pomoct a David mu to lano se záchranným kruhem hodil.

Pavel.Z: Hezky napsáno. Řekl bych, že na tom bude hodně pravdy a mezi řádky čtu od Dejva ne snad přímo výčitku, ale takový nevyřčený “ale”. Letité přátelství nejde jen tak zahodit a Andy to nepochybně moc dobře vědel. To nemyslím nijak zle, nicméně tou rolí mediátora, ať už vědomě, nebo ne, dost možná držel oba kohouty tak trochu v šachu.

Věřím, že Dave, jakkoli je výraznej frontman a do velký míry tvář kapely, zároveň byl většinou i její nejsmířlivější a nejvíc benevolentní součástí. Dokázal většinu času až překvapivě dobře kontrolovat vlastní ego pro dobro všech a to i za cenu, kdy se asi právem cítil až příliš na Martinově vodítku. V takovou chvíli pro něj muselo bejt náročný, poslouchat Fletchovy mediační snahy. Vzhledem k okolnostem a Andyho faktickému přínosu, opravdu hodně náročný. I fakt, že to ustáli a jsou o tom zpětně schopni mluvit, aniž by se vyhnuli uměle pozitivním kliše, dělá DM výjimečnými. Hlavně Dave je v tomhle hodně spešl a jak to pobčas přehání na pódiu, tak v rozhovorech dá nahlédnout pod pokličku asi nejvíc. Věřím mu to a chápu ho.

Kdysi jsem tu psal, že si Alan svého času ukousnul až příliš velký sousto, když tuhle křehkou rovnováhu (jo, tehdy to fakt rovnováha byla) dost možná pravdivě pojmenoval. Fletche to muselo pobouřit a znejistit, Martin jako silnej pes měl krom svých starostí s chlastem, pořád to neohrožené přátelství s Andym. Když si k tomu přičteme jeho muzikantsky vyspělým Wilderem ohrožený ego, byla silná koalice jasně daná. Dave byl mimo a Alan zůstal sám.

Jsem přesvědčen, že když mají dva chlapi jedno společný téma, je to větší síla a lepší domluva, než když jsou dva plus jeden mimo. Všichni hrajeme nějaký role a chceme svý místo na slunci… Aby to nevyznělo příliš cynicky, musím dodat, že právě pro Fletche to musela bejt v jeho situaci dlouhý roky nejnáročnější pozice vůbec.

To Pavel Z a Herrie, oba super napsáno, a podobně to vidím já. Zároveň myslím, že Alan musí být ještě ve větším šoku než my tady všichni dohromady, když vidí, jak Martin kus svého světa otevřel Butlerovi. Pokud Martin je v rámci kvality konečně schopen potlačit i vlastni ego, a otevřít se jiným nápadům, tak to je něco, po čem Alan vždycky volal, a horko těžko prosazoval. Možná by i tohle dávné přátelství, aspoň v jedné skladbě, stálo za to renovovat… Protože, proč ne?

Dange, díky. Ano, jednoznačně máš pravdu, Alanem to musí rezonovat silně. Až je mi ho při té představě líto. Možná největším neštěstím toho londýnskýho cápka bylo, že byl dospělej dřív, než ti kluci z Basildonu… Byla by to taková pěkná tečka za tím našim/jejich případem

Tahle mozaika lidských vztahů budí v každém z nás dejavu všedního života. Zpravidla to v něm skončí jen posláním někam nebo maximálně monoklem.  Když je ale namísto diktátora na blbém místě v nesprávném čase Ben drbač brady Hillier a za zády má Martin ještě velkého bratra, vzniku uřvaného PTA, uprskaného SOTU a divné Deltě nestojí nic v cestě.

Je příjemný číst a hlavně slyšet, že už Gore nechce házet jenom šestky. Alane, člověče nezlob se!