Musikexpress: Rozhovor s Davem o Memento Mori

Dave Gahan povídá prostřednictvím služby Zoom z New Yorku. Zatímco živá kapela Martina Gora pořádá v Santa Barbaře první zkoušky na nadcházející světové turné Depeche Mode, Dave Gahan cvičí v New Yorku své vokály.

Dave Gahan podává přesné zprávy prostřednictvím služby Zoom z New Yorku. Zatímco živá kapela Martina Gora pořádá v Santa Barbaře první zkoušky na nadcházející světové turné Depeche Mode, Dave Gahan cvičí v New Yorku své vokály.

. Za několik dní se k němu celá sestava připojí na východním pobřeží, kde budou Gahan a Gore společně zkoušet nové písně i staré hity - poprvé.

Staré hity - poprvé v sestavě kapely bez Andyho Fletchera. Co jeho smrt znamená pro vztah mezi Gahanem a Gorem - i o tom je tento rozhovor.

Právě o tom je tento rozhovor. Kromě toho Dave Gahan hovoří o nadpřirozených prvcích, které formovaly MEMENTO MORI, o své folkové písni, která se změnila v synth-popovou skladbu, a o odpovědnosti, kterou s Martinem Gorem cítili, když si uvědomili, co se mění,

když v jejich vztahu náhle někdo chybí: Fletch, rozhodčí.

Dave, jakým způsobem ovlivnila práce na albu IMPOSTER, tvém albu se Soulsavers z roku 2021, tvůj vokál a psaní písní na albu MEMENTO MORI?

Vlastně jsem si dal za cíl napsat písně pro Depeche Mode stejné jako na novém albu IMPOSTER.  S tímto projektem jsem si vybral písně, které se mi nejen velmi líbily, ale  které také něco vypovídají o mých zkušenostech, o mém životě. Takže mě napadlo tyto písně opravdu zazpívat tak, abych se stal jejich součástí, a pomohlo mi pomyšlení, že ty písně byly napsány pro mě. Což bylo samozřejmě troufalé ...

... IMPOSTER znamená podvodník ...

... přesně tak. Ale ve smyslu umění. Když mi pak Martin začátkem roku 2022 začal posílat první nové písničky, tak jsem si uvědomil, že je to skvělá práce. Mnohé z těchto skladeb mě přímo uchvátily. To se občas stává, když mi Martin posílá své věci. Na oplátku jsem mu začal posílat několik svých písní jako hrubé demosnímky, solidní nápady na písně Depeche s poznámkou: "Tohle je samozřejmě potřeba dopracovat, pokud to chceme dělat. Samozřejmě to potřebuje práci, chceš to dělat společně?". Martin byl pro, a tak se pustil do práce a brzy mi posílal nejen své vlastní nové písně, ale také upravené demosnímky písní, které jsem napsal já. Nové verze mých nápadů.

Vyvíjel nové demosnímky, nebo doplňoval ty vaše?

Byly to úplně nové demosnímky, s jeho vokály, protože některé písně přebudoval, někdy dokonce i alternativní texty, pokud měl pocit, že by se mu hodilo jiné slovo nebo verš, který by také mohl fungovat - vždy jen jako návrh. V naprosté většině případů se mi opravdu líbilo to, co mi poslal zpátky. I takovou spolupráci mám rád, protože mi dává šanci šanci navázat s Martinem jako umělcem velmi zajímavé spojení. Takže mi poslal své písničky, i mé vlastní písně v jeho verzích.

Vytvořil jsem z toho playlist a - ano, nazkoušel jsem ho.

Jak si to máme představit?

Pouštěl jsem si ty písničky pořád dokola na stereu a zpíval si je. Nejdřív jsem si to osahal, pak jsem si je zazpíval a pak jsem je předvedl, jako bych stál na pódiu. Když to šlo do studia, k Martinovi a Martě Salogni a Jamesi Fordovi, už jsem ty písničky znal natolik, že jsem je dokázal zahrát, plně se soustředit na jejich představení. Už nešlo o to, co zpívám - ale o to jak to zpívám. Jako herec, který si natolik zvnitřnil své repliky, že už nemusí přemýšlet o slovech.

Ale o tom, jak ta slova vloží do scény.

Přesně tak, cítil jsem se skvěle připravený, a to je přesně to, co miluji. Vstřebal jsem ty písně, stal se jejich součástí - byl jsem tou písní, jestli to dává smysl? Dává to nějaký smysl? Každopádně jsem nakonec odpověděl na vaši první otázku. (směje se) Zajímavé je, že Martinovi, Martě a Jamesovi se líbily některé z mých demo nahrávek vokálů, že jsme je použili pro album. Vokály v písni "Don't Say You Love Me" například.

Na albu MEMENTO MORI jsou tři písně.., které vznikly na základě vašich demosnímků: "Speak To Me", "Before We Drown" a "Wagging Tongue". Poslední jmenovaná je synth-popová píseň, která se vrací k tzv. zvuku Depeche Mode z 80. let - a není jediná. Byla to vědomé rozhodnutí předem natočit tuto desku více elektronicky?

Ne, nebylo, vlastně to vzniklo až během procesu. "Waggng Tonge" je toho dobrým příkladem. Příkladem může být to, že jsem tu píseň složil, jako vždycky, s pomocí špatně zahrané kytary. (směje se) Dokážu jen tak tak vyloudit správné akordy, a na základě toho rozvinout melodii a text. Obvykle si velmi primitivním způsobem zaranžuju demo své skladby a velmi primitivně nahraji ji svým chytrým telefonem. A v tomto případě mi skladba zněla jako písnička od písničkáře. Jako písničkářská skladba ze sedmdesátých let, třeba Tima Buckleyho nebo nebo jako Gene Clark - věci, které jsem slyšel v době příprav na IMPOSTER. Poslal jsem Martinovi svou skladbu s oznámením, že si myslím, že je to folková píseň. Zasmál se tomu, a když jsem od něj dostal skladbu zpátky, přidal k ní ještě elektronické intro, které podle mého názoru zní jako pocta Kraftwerk. Tuhle část miluju, vytváří efekt, že začíná něco skvělého - ale Martinovo intro nemělo příliš mnoho společného s folkovou písní, která mi strašila v hlavě.

Což vám nevadilo?

Ne, vůbec ne. Písničky se mění, když se dostanou do rukou někoho, jako je Martin nebo dalších lidí. Čtyři lidé na nich pracují ve studiu. Písnička jako "Waggng Tongue" ve spolupráci s Martou a Jamesem opět změnila svou podstatu. S Martou a Jamesem je ta změna v povaze věci, musíš se s ní naučit jako tvůrce vyrovnat. Zatímco už Martin, Marta a James do značné míry řídili tento hudební vývoj, můj hlas je součástí písně. To je moje práce: zpívat písničky. Zpívat písně - a dát jim identitu.

Nakonec "Wagging Tongue" nezní jako směs folku a syntezátorové písně - ale spíše docela čistá...

To je pravda a u všech písní to bylo vědomé rozhodnutí. Nechtěli jsme album přetížit. Byla by tu možnost to udělat. James Ford je multiinstrumentalista, dokáže si vzít téměř jakýkoli nástroj a hrát na něj: Baskytara, basu, bicí, kytary... Dělá to pořád dokola...ale nakonec jsme opět smazali poměrně velké množství věcí, protože pro nás bylo důležité, aby album znělo svěže a aby v sobě mělo prvek spontánnosti. Myslím, že písně si to žádají - a a myslím, že se nám té svěžesti podařilo dosáhnout.

"Speak To Me" je intenzivní posluchačský zážitek, píseň působí dojmem dialogu s Bohem...

... s autoritou, ano. Rád tomu říkám instance, která má mnohem větší moc než já. (směje se) Píseň je prosba, upřímná žádost. Text a hudba ke mně přišly v jednom kuse a já to rozhodně bral jako znamení. Ta skladba hraje také ústřední roli, protože to byla ona, kdo mě postrčil k tomu, abych chtěl natočit tohle album. Skladba se v průběhu měsíců hodně vyvíjela. Martin, Marta a James dali "Speak To Me" mnoho nových zvuků, plus neuvěřitelné smyčcové aranžmá Davide Rossiho, kterého jsme motivovali k tomu, aby se instrumentalisté nemuseli starat o konvence, měli hudbu a slova cítit a nechat se jí unášet, ať už je to kdekoli, kamkoli, pravděpodobně k šílenství.

Ke smrti?

Možná.

Což se nakonec nestane: na konci smyčce odezní. Smyčce zmizí, začne rytmus, který připomíná tlukot srdce.

Řekněme, že na konci, kdy se zdá, že píseň ovládá temnota, se náhle něco vynoří.  Něco se objevuje.

Co?

Co to znamená? Smíření.

Bylo vám hned jasné, že album musí končit skladbou Speak To Me"?

Rozhodně ano. Od začátku byl začátek, Martinova "My Cosmos Is Mine", a konec: "Speak To Me" musela být skladba, která toto album uzavře. Bylo pro nás opravdu důležité, aby toto album bylo sledem písní, které byste chtěli poslouchat od začátku do konce. Dosažení tohoto cíle bylo důležitější než cokoli jiného. Jamesovi se líbila myšlenka, že se omezíme na deset písní, ale my ostatní jsme nějak cítili, že by sekvenci něco chybělo. Ke konci nahrávání nás navštívil Daniel Miller, což je u nás tradice. Tu a tam přidá nějakou drobnost, ale hlavně se s námi podělí o své dojmy. Poukazuje na silné stránky písní, charakterizuje je a určuje jejich příslušné postavení v této sekvenci. A tak jsme se nakonec shodli, že MEMENTO MORI funguje nejlépe, když album nabízí těchto dvanáct písní. Je tam několik dalších, které jsme nepoužili. Uvidíme, co se s nimi stane. V každém případě jsou příliš silné na to, aby abychom je drželi pod zámkem.

Jak probíhala práce na albu chronologicky?

Poté, co jsme si s Martinem posílali demosnímky, proběhla první pracovní fáze v Martinově domácím studiu v jeho domě. Kromě něj ještě Marta, James a já jsme tam písničky dále rozvíjeli, dotáhli je na vyšší demo úroveň, všechno se odehrálo velmi rychle, rychleji než u mnoha našich starších alb. Záměrem bylo, aby byl Andy s námi pro druhou fázi práce. Bohužel k tomu nedošlo. Takže se bohužel nedostal k ničemu na MEMENTO MORI, což je obrovská, obrovská škoda, protože by měl k tomu měl co říct.

Jaké by pro něj byly typické reakce?

Hm, spousta písniček by se mu určitě moc líbila, jsem přesvědčen, že by se mu líbila. Ale pak by se ptal. To byl jeho způsob, jak se zapojit.

Jakou otázku by položil?

"Martine a Dave, proč jste museli napsat tolik písní o smrti?" (směje se) Jeho hlas, jeho otázky byly vždycky součástí nahrávání, utvářely podobu nahrávky, dynamiku mezi Martinem a mnou.

Jakým způsobem se tato dynamika přetvořila bez něj? Rozvíjela se nově?

Když Andy zemřel, už jsme začali nahrávat album. Už jsme začali nahrávat album. Když se k nám ta strašná zpráva donesla, oba jsme si položili otázku: Měli bychom pokračovat? Rychle jsme dospěli k dohodě, že musíme album alespoň dokončit. V té době se o žádném turné nemluvilo. V první řadě jsme museli dokončit MEMENTO MORI, které jsme začali. Když začala fáze, kdy měl Fletch přijít do studia, tak jsme byli s Martinem nuceni jeho smrtí... donuceni ... (přemýšlet) komunikovat jinak. (směje se)

V čem to bylo odlišné?

No, jednou z Fletchových silných stránek bylo, že stál mezi Martinem... ...a mnou. Jako rozhodčí. (směje se) Za ty roky jsme si zvykli, že Fletch je tam a dělá tu práci. Teď už tam nebyl. A Martin a já jsme měli za úkol... (přemýšlí) stát se přáteli.

A Andy se odněkud dívá a je spokojený s tím, jak se vztah mezi tebou a Martinem vyvíjí i bez něj.

To doufám.

Naznačil jsi to v otázce, kterou by Andy měl položil. Všudypřítomný název alba MEMENTO MORI, není náhodný. Písně jste napsali před jeho smrtí: Nebylo to děsivé, když Andy skutečně zemřel uprostřed procesu?

Zpívat tyto písně po jeho smrti, reflektovat jejich obsah, přemýšlení o jejich obsahu - to byl zážitek, který mě donutil zamyslet se nad životem jiným způsobem. "Life is fleeting", zpívá se v jedné z Martinových písní, a já si znovu uvědomil pomíjivost života. Smrt je součástí života. Je to nastavené. Není snadné to přijmout, ale nemáme jinou možnost.

Jaké byly tvé myšlenky, když ses poprvé dozvěděl názvy dvou nových písní: "People Are Good" a "Never Let Me Go"?

Říkal jsem si: Aha, to je zajímavé. Bylo to ještě předtím, než jsem je uslyšel. Je jich tam několik dalších odkazů na staré písně a alba Depeche Mode na MEMENTO MORI, nechci je rozebírat. Fanoušci si tyto věci rádi objevují sami. Zatímco my mnohé z těchto odkazů vědomě nezahrnujeme na desku jako nějaké Easter Eggs, některé z nich se prostě staly podvědomě. Mnoho z těchto momentů považuji za povznášející. Samozřejmě, že smrt je ústředním tématem této desky, ale je to také o tom, co o tom, co děláte před smrtí. Život je, život je cesta, dost často jde o to, abyste se udrželi nad vodou, ale právě pro tyto chvíle potřebujete něco, co vás vynese vzhůru. A o těchto povznášejících okamžicích, jsou i písně na Memento Mori.

To nás přivádí ke třetí skladbě, kterou jsi napsal pro MEMENTO MORI: "Before We Drown".

Ta skladba pochází z doby, kdy Covid-19 zavřel všechnynaše životy na poměrně dlouhou dobu, Byla to spolupráce s Peterem Gordenem, který na našich koncertech hraje na klávesy, a naším živým bubeníkem Christianem Eignerem. My tři jsme měli pocit, že tahle situace s Coronou si žádá písničku o tom, že se nemáme potápět. Christian mi také pomohl s písní "Speak To Me". Zavolal jsem mu přes Facetime, protože jsem hledal vhodný akord pro bridge, který jsem sám nemohl najít, jak už bylo řečeno, ne zrovna gigantickými kytarovými znalostmi. Řekl: "Dej mi pět minut, půjdu do studia. A já ti ten akord najdu." A tak jsem se na něj podíval. Krátce nato se vrátil, seděl u kláves a hrál akord, který skutečně stoprocentně seděl. Nebyl to žádný čarodějnický akord, našel jsem ho rychle na kytaře - a teď už všechno sedělo. Proto si Christian připsal zásluhy, stejně jako Marta a James, mimochodem, svou prací ve studiu.

Práce ve studiu, přinesla "Speak To Me" tu hutnou atmosféru. Myslím, že nemusíte psát text nebo noty, abyste získali kredit, rozhodně byste měli ocenit, když vám někdo pomůže udělat z vaší předběžné práce lepší skladbu.

Musikexpress 2023, za zdrojový materiál děkuji DeeBee