50 nejpamátnějších koncertů

Zapátrali jsme v naší děravé paměti a sestavili žebříček padesáti nejpamátnějších koncertů zahraničních kapel, které se u nás za poslední čtvrt století konaly. Nejde jen o nejlepší koncerty, ale taky největší propadáky, nejbizarnější příhody… Prostě koncerty, o kterých se bude mluvit ještě hodně dlouho.

1. místo

DEPECHE MODE
11.3.1988, Praha, Sportovní hala, cena 150 Kčs, 15.000 lidí

Proč: Protože tohle byl koncert koncertů. První vystoupení aktuální zahraniční hvězdy v české moderní historii /každopádně od pražského koncertu Beach Boys v roce 1969/. Žádné jiné ve své době nezpůsobilo takové pozdvižení. Žádné jiné tolik neovlivnilo českou hudební scénu. Depešáci v Praze ještě za tuhého komunismu - to už je dneska prostě legenda.

Jak se to připravovalo: Představte si dobu, kdy ještě nikdo u nás žádný tak velký koncert nepořádal. Jak udělat propagaci? Jak prodat lístky? Agentura Pragokoncert tedy v lednu rozdávala na předávání Českých slavíků oxeroxovaný leták /!/ s informací, že přijedou Depeche Mode a s plánem vyrobit další, tentokrát už cyklostilované /!!/ plakáty. „Sotva uplynulo několik dní a výrobu zamýšleného plakátu jsem odvolala. Byli jsme doslova zavaleni objednávkami, jichž stále přibývalo," říkala tehdy Mladému světu zástupkyně ředitele Sportovní haly ČSTV Dana Hálová. Nakonec se sešlo devadesát tisíc individuálních objednávek a šedesát tisíc podnikových, které prý měli přednost. „Bereme v potaz hlavně kvalifikované úřední objednávky. Tedy na hlavičkovém papíru, opatřené razítkem. S objednávkami od jednotlivců bývají potíže - pisatelé často nejsou doma, uvádějí neúplné adresy. Stačilo, když třeba bratislavské gymnázium Juraje Hronce napsalo špatné směrovací číslo, my museli objednatele shánět zvláštním telegramem," říká tehdy Hálová. Dohromady se tedy o lístky ucházelo asi čtvrt milionu lidí.

Jak to začalo: Depeche Mode přiletěli z Budapešti, kde hráli o den dřív. Z Maďarska se také přivezla zvuková aparatura /jak nám zanechal nesmrtelné svědectví Michal Horáček ve svém článku v Mladém světě, „cestou jednomu kamionu dosloužila olejová pumpa", takže koncert byl ohrožen do té doby, než se na místo nehody u obce Hustopeče vypravil „náhradní kamion z pobočky Hungarkamionu v Brně"/.
Zvuková zkouška: Nechme mluvit Michal Horáčka: „V 18.08 začíná zkouška aparatury, jejíž instalaci anglicko-maďarský tým právě dokončil. Zvukaří zapínají šumový generátor a prostřednictvím analyzéru zjišťují zvukovou charakteristiku prostoru. Podle výsledku pak některé frekvence na ekvalizéru potlačí, jiné zvýrazní. „Je tam nějaký brum," dá se slyšet kapelník Bacilů, Jan Neckář. Zlatá slova! Tehdy se vyznamenává domácí parta. Lidé Zdeňka Noska, šéfa techniky Sportovní haly, nalézají řešení. Uzemnění přepojují na vodovodní řád. V 18:29 je přes jeviště spuštěna černá opona a několik barevných vlajek. A potom, v 18:38 vydává major Hron rozkaz, na jehož pozadí lze tušit tolik očekávání i tolik obav: „Pouštíme!"

Samotný koncert: Okolí Sportovní haly se změnilo v černočernou změť prapodivných postav, která byla až na drobné vyjímky zcela spořádaná - nikdo nechtěl o koncert přijít. Vše vypuklo ve 20:10, poté, co Depeche Mode uvedl televizní „diskžokej" Jožka Zeman. Následuje 90 minut absolutního blaha.

Citát: „Takové šílenství fanoušků pod pódiem a vlastně v celé hale jsem už nikdy poté nezažili." Andy Fletcher, Depeche Mode.

Pamětník vzpomíná: „Koncert byl zásadní, fenomenální, naprosto fascinující. Dá se říct, že ten večer mně i Oceánu zcela změnil život - zvlášť po stránce image. Před ním jsme chodili barevně oblékaní, pak už jen v černém. Když jsem přijel domů, tátovi jsem vytáhl ze skříně všechny kabáty a nemilosrdně je obarvil načerno." Petr Muk, Oceán

Co se tehdy psalo: „Pro patnáct tisíc adolescentů byl ten večer svátek. Čtveřice britských muzikantů, kapela Depeche Mode, se předvedla v celé své elektronické kráse. Publiku nabídla ukázku špičkové podoby jedné z odnoží rockové hudby, tzv. techno-pop". Rudé právo, březen 1988
Historka: Depeche Mode se v Praze natolik zalíbilo, že v říjnu 1988 přijeli znovu, tentokrát aby nafotili sérii fotografií. „Idea fotografa Antona Corbijna byla, že Martin Gore nastoupí do tramvaje a pojede na další zastávku, zatímco zvenku se bude fotit. Martin nasedl, tramvaj se rozjela, a tu se zpoza rohu vynořila skupinka několika desítek punkerů," vzpomínal v roce 1991 Andy Fletcher pro Mladý svět s tím, že „depešáci" byli tehdy úhlavní nepřátelé „punkerů". Filteru se přihlásila očitá svědkyně celé události - tehdy čtrnáctiletá Andrea M. - která s kamarády už několik minut DM „pronásledovala" s žádostí o autogram: „My jsme zahlédli skupinku pankáčů, a tak jsme měli pocit, že bychom měli Depeche Mode před nimi zachránit. Tak jsem jim nabídli, že jim ukážeme cestu, a dovedli jsem je do Vodičkovi ulice na tramvaj, kde jsme s nima ještě dojeli na Karlák a pak už jsem vystoupili. No, já jsem střídavě brečela štěstím, ale Andy Fletcher mě uklidňoval." Vzpomíná Andrea M. Andy Fletcher celou událost popisuje podobně: „ Bylo s námi i pár fanoušků, kteří nás okamžitě varovali: „Jestli vás uvidí, jste mrtví." Dali jsme se tedy na úprk, ale opačným směrem, než kterým jel Martin." Pak už se popis trochu liší: „Dva z fanoušků se dokonce rozplakali, protože se báli, že Martin je možná právě na cestě do nemocnice, není-li už mrtvý. Naštěstí další zastávka byla u školy, kde právě končilo vyučování. Našli jsme Martina obklopeného dětmi, kterého poznaly, a tak byl v naprostém bezpečí."

Zdroj: časopis Filter, květen 2007

...10. Madonna, 9. Festival Jam, 8. Pixies, 7. Pearl Jam, 6. Michael Jackson, 5. David Bowie, 4. The Orb, 3. The Rolling Stones, 2. Franz Ferdinand

TEXT Martin Krušina, Honza Vedral, Radek Bureš, Pavel Kučera FOTO Popmuzeum, Daniel Vojtíšek, Jana Kusalová, archiv