Alan hudebník (1993)

Rozhovor s Alanem z roku 1993 o nahrávaní albumu Somgs Of Faith And Devotion.

Udělal jsi hodně na albu s Floodem. Napsal si se na desku jako producent?

Zapsali jsme se jako Depeche Mode, a Depeche Mode může znamenat cokoliv, co si lidé myslí. Nakonec nemyslím, že by to lidi zajímalo. Připouštím, že ve studiu jsem to hlavně já a Flood s Martinem, kdo realizujeme různé myšlenky a Dave působí jako povzbuzovací a pozitivně působící síla. Tak to opravdu funguje, ale to tam nemůžeš napsat.

Kolik z toho času trávíš s Floodem?

Celou dobu.

Takže Dave jen přijde a nazpívá své vokálové části?

Jo. Martin je tam většinu času. Dave přichází zřídka do studia a stejné je to s Fletchem. Fletchova role je trochu neobvyklá, nemá přímý vztah k hudbě. Nicméně je to důležitá role. Spočívá v různých oblastech, ale již vám to určitě řekl.

Říká, že nerad hraje hudbu.

Je strašně šťastný a my také. Funguje to. Není to normální. Svým způsobem je to dost zajímavé, protože je to řešení moderních skupin. Je to dobré, když máte ve skupině někoho, kdo se soustřeďuje na různá hlediska toho, co děláte.

Když jste na turné, hraje vůbec?

Jo. Hraje na klávesy. Ale je první, kdo přizná, že není nejlepším hráčem na klávesy nebo skvělým bubeníkem.

Máte nějaké pomocné hudebníky s sebou na turné?

Nikdy předtím jsme neměli, ale na následujícím turné možná představíme nějaké zvláštní hudebníky. Ne protože je to nezbytně nutné. Pro nás je to něco nového. Snažíme se přistupovat do různých oblastí tak jako na této desce. Chceme v této filozofii pokračovat i na turné.

Kolik má společného Daniel Miller s vaším úspěchem?

V prvních dnech jeho víra ve skupinu byla extrémně důležitá. Skupina by sama určitě skončila, kdybychom podepsali s větší značkou. Od prvního dne jsme byli tak naivní. Počítám se tam také, přestože jsem přišel o něco později. Když skupina začínala s Vincem, bylo jim 17 nebo 18 let a byli opravdu naivní. Velké značky by je úplně odraly. Byla doba, kdy k nám přicházely všechny velké značky. Byli dost chytří, že zůstali s Mute. Mute jim nenabízel nic víc než "Uděláme jen singl a pokud se chytne, budeme pokračovat." Byla to jen ústní dohoda, která se teprve před několika lety změnila v něco napsaného na papíru. To je jen odraz důvěry mezi námi a Danielem. Za ty roky jsme udělali pokrok a i své vlastní chyby. Bylo nám umožněno dostat se na naši vlastní úroveň, což by nám větší značky neumožnily. Takže si myslím, že Mute nebo Daniel byli velkou pomocí v pokračujícím úspěchu skupiny. Nyní, kdy jsme dosáhli stavu, kdy jsme mnohem starší, mnohem zkušenější a kdy více rozumíme obchodu, již není tento vztah tak rozhodující, ale je stále velice dobrý. Jsem si jist, že v tomto stádiu bychom mohli odejít k velké značce a pracovat u ní, ale my po tom vůbec netoužíme, protože vztah je stále skvělý a my k tomu nemáme ani žádný důvod.

Stále mluvíš o velkých značkách. Většina lidí v Americe vás vnímá jako u Sire/WarnerBros, což je největší k jaké se můžete dostat.

V Americe jsme u velké značky, ale z našeho pohledu je Mute, kde jsme začali a Anglie je stále naší vlastí. Všechny rozhodnutí jsou konzultována s Danielem. Všechno začíná v Anglii. Takže dokonce přestože se Anglie nezdá jako důležitý trh, je stále důležitý, protože je to náš domov, náš pohled je z anglického hlediska. Takže v Americe pokud slyšíte někoho hovořit o Mute Records, nemusí to tolik znamenat. Ale v Americe nemůžete být na nezávislé značce.

Zajímáš se o něco jiného kromě hudby?

Zajímám se o různé druhy hudby mimo Depeche Mode. Mám rád avantgardní druh hudby. Mám také hodně rád hudbu založenou na kytaře a blues. Rozhodně nejsem velký fanoušek country music.

Co si myslíš o scéně ze Seattlu, Pearl Jam, Alice In Chains, atd.?

Pearl Jam mám opravdu rád. Alice In Chains moc neznám.

Staráš se o spousty administrativních povinností skupiny ...

Vlastně nemáme vůbec manažera, takže musíme hospodařit sami. Vždycky jsme to tak dělali.

Máte nějaký důvod k tomu, že nemáte najmutého manažera?

Ani ne. Stalo se to náhodou. Souvisí to s úplně nezávislou scénou. Když nezávislé značky začali v Anglii koncem 70. let, po punku, vše bylo s heslem udělej si sám. Když kapela vznikla, nikdy jsme nepřemýšleli o shánění manažera. Mysleli jsme si, že by to bylo omezování. Bylo štěstí, že jsme nakonec šli s Mute Records, protože Daniel Miller fungoval jako manažer, právě tak jako šéf nahrávací společnosti. Poté co se stala kapela více populární, vzal jsem na sebe menší hudební zodpovědnost a větší manažerskou roli.

Jak vzniklo vaše přátelství s Danielem Millerem?

Udělali jsme demopásku a vzali ji po nahrávacích společnostech. Pak jsme dělali vystoupení v Londýně a dělali jsme předkapelu na jedné z Danielových akcí. Měl nás opravdu rád. Velké značky po nás začaly v té době také jít, ale my jsme si vybrali, že budeme pokračovat s Danielem. Byl jediným mužem, ke kterému jsme cítili, že mu můžeme skutečně věřit.

Vím o tobě, že se staráš o fan club. Jak moc se tě týká?

Musel jsem se dostat do všech těch věcí, které jsou pro všechny ostatní nudné. Ale já to mám opravdu rád. Hudba je pro mě stále méně a méně zajímavětší. Pro ostatní členy skupiny je více zajímavější. Například Alan se mnohem víc zajímá o hudbu. Dokonce, když skupina začínala, byl jsem více nucen být ve skupině. Potřebovali basového hráče a mě opravdu nebavilo hrát. Nebylo to nic, co bych měl opravdu rád. Mám rád konečný výsledek, ale opravdu nemám rád ten proces jak se tam dostat.

Takže, je to živé hraní nebo nahrávání, co nemáš rád?

Je to tvorba hudby. Mám rád konečný výsledek, ale nemám rád ten proces, jak se tam dostat.

Kolik členů má váš fan club?

Asi 10 000. Máme svůj fanzine.

Myslíš si, že skupina má silnější vliv v Americe než v Evropě?

Ne tak v Evropě, jak v Anglii. Jsme dost populární v Německu, Francii a Španělsku a určitě i jinde. Problém s Británií je ten, že je to velmi nestálý trh. Přechází vždy k další věci. Pokud již vaše vůně trochu vyvětrá, je těžké udržet si velkou přízeň. Zdá se nám to tam jako kruh. Zdá se to, jako bychom byli v Anglii znovu zase úplně přijati.

Jak moc se tě týká nahrávací proces?

Jsem tam jako poradce. Každý člen má svou vlastní roli a jak čas běží, tyto role se více ujasnily. Na prvních albech kdykoliv měla přijít basová část, udělal jsem ji, ale pak se to stalo směšné. Když Alan umí zahrát basovou část lépe než já, proč já bych měl být tím, kdo ji bude na albu hrát?

Máte typický obchodní den od 9 h do 17 h?

Mám hodně hovorů. Mojí prací je držení těch nudných věcí v odstupu od skupiny během tvořivého procesu. Skupiny, které se věnují obchodní stránce, se vzdalují od důležité věci, kterou je hudba. Uvědomujeme si, že musíme stále zlepšovat hudbu pokud chcemem přežít. To je to, co nám dává naše základna fanoušků. Celá věc být kapelou je ve způsobu, jak jsou čtyři osobnosti propleteni do sebe. Myslím, že u nás to funguje velmi dobře.

Jaký je rozsah zainteresovanosti Sire v Americe?

Je to tam naše nahrávací společnost. Seymour Stein nás podporoval od úplného začátku. Byl tam vlastně před Stevoem (Some Bizarre) a Danielem. Přišel se na nás podívat do malého klubu v Basildonu. Zde byl prezident této obrovské americké nahrávací společnosti, který podepsal s Talking Heads a s The Pretenders, kteří přišli do toho malého klubu, který pojmul asi 150 lidí. Neměli jsme ani šatnu. Museli jsme se s ním setkat na schodišti. Poznamenal si nás při prvním singlu. Má úplně neuvěřitelnou povahu. Warner Bros jsou pro nás opravdu dobří.

Přeloženo z časopisu Ray Gun (U.S.), 1993