Co tě nezabije, to tě posílí

Hráli jsme před několika devítiletými prcky v mládežnickém klubu. Měli jsme tehdy z nervozity skoro plné kalhoty. Ty děti byly nadšeny našimi syntetizátory - to pro ně znamenalo úplnou novinku..." vzpomínají po sedmnácti letech. Měla-li skupina prorazit díru do světa, bylo třeba nalézt člověka se správnými známostmi.

že by vám ta jména nic neříkala?

Martin Gore. Po střední škole se na jeden a půl roku uvelebil v křesle obyčejného finančního úředníka. Jenže dvě zásadní události proměnily vývoj jeho života o sto osmdesát stupňů. Roku 1980 si našetřil na první syntetizátor. A obsluhovat jej začal spolu se dvěma kamarády, Vince Clarkem a Andy Fletcherem. Už v říjnu uspořádala mladá britská trojice první vystoupení.

„Hráli jsme před několika devítiletými prcky v mládežnickém klubu. Měli jsme tehdy z nervozity skoro plné kalhoty. Ty děti byly nadšeny našimi syntetizátory - to pro ně znamenalo úplnou novinku..." vzpomínají po sedmnácti letech. Měla-li skupina prorazit díru do světa, bylo třeba nalézt člověka se správnými známostmi. Volba padla na bývalého pankera Dave Gahana - ten měl kontaktů až až. Ve městě Basildon, hrabství Essex, se proslavil třeba tím, že byl už jako mladistvý hoch třikrát odsouzen, vesměs za krádeže motocyklů. To hlavně díky němu přibývalo množství fandů navštěvujících koncerty skupiny, jíž Dave vymyslel jméno Depeche Mode. Někdy si toho charismatického, potetovaného zpěváka přišly poslechnout i tři stovky zvědavců! Vince Clark vzal brzy clo zaječích a roku 1983 začal spolupracovat s Andy Bellem v duu Erasure. U „depešáků" jej nahradil sociální kritik Alan Wilder, nejstarší člen skupiny - ročník 1959.

Takto pohádka jménem Depeche Mode začala. A v jakém stadiu se nachází její hrdinové dnes?

Právě Alan Wilder již se skupinou nehraje. Po nekonečné šňůře Devotional Tour, čítající 156 koncertů, odešel s pocitem „hluboké nespokojenosti s osobními vztahy a pracovními postupy v kapele". Zbylá trojka se však s jeho odchodem vypořádala, udržela se na výsluní popularity a dokonce se zdá, že je v neslýchané slušné formě. Podzim letošního roku je totiž pro všechny příznivce dnes už legendární skupiny skutečným svátkem. Kromě nového singlu, nazvaného Only When I Lose Myself, kterým Depeche Mode dokázali, že jsou stále plní in-venční energie, probíhá také koncertní turné The Singles Tour 86>98, které se jistě stane jedním z jejich vůbec nejúspěšnějších. Vždyť například ve Stockholmu se prodalo dvanáct tisíc vstupenek za jediný den! Důkazem byl i pražský koncert 15. září - Sportovní hala beznadějně vyprodána měsíce předem. Fantastické živé šou propagují hitovou kompilaci, dvojalbum Singles 86>98. A aby toho nebylo málo, objevily se ještě dva nosiče s remixy hitů Only When I Lose Myself, Surrender a Painkiller. A pro oči také videokazeta plná hitových klipů, Videos 86>98.

Dvojalbum The Singles 86>98 je v pořadí druhým svého druhu, protože plynule navazuje na desku vydanou roku 1985 pod názvem flm Singles 1981-1985. Nová kompilace obsahuje všechny singly vydané kapelou od 10. února 1986, kdy vyšla skladba Stripped, a| do současnosti, zastoupené aratmru megahitem Only When I Lose Myself, který má v rodném listu letošní září. Dvanáct let představuje celkem jedenadvacet titulů. Z desky Black Celebration z roku 1986, pochází vedle písně Stripped, mimochodem jednoho z prvních kousků, v němž Depeche Mode doplnili zvuk syntetizátorů o rockovou kytaru, i dvě další: A Question Of Lust a A Question Of Time. Nadčasové Music For The Masses, jedno z nejvyzrálejších a nejslavnějších alb Depeche Mode, vydané v říjnu 1987, zastupují na kompilaci písně Strange Love, Nevěr Let Me Down Again a Běhind The Wheel. První disk kompilace, stejně jako to nejlepší z osmdesátých let v podání Depeche Mode, zakončují nezapomenutelné skladby z desky Violator: Personál Jesus, Enjoy the Silence, World Ih My Eyes a Policy Of Thruth. Už na tomto albu, jímž skupina úspěšně vkročila do závěrečné dekády milénia, byl patrný určitý posun ve zvuku. Stal se agresivnějším, tvrdším, méně uhlazeným. Týž trend pokračoval i na další desce Songs Of Faith And Devotion, natočené před pěti lety, z níž nechybí na Singles 86>98 hity I Feel You či Walking In My Shoes. Dave Gahan tehdy dokonce přiznával, že jej poslouchání kapel jako Nirvana, Jane's Addiction nějším a v dubnu 1995 si podřezal žíly. Naštěstí se jednalo o spíše demonstrativní pokus v domě plném lidí. Nakonec Dave Gahan zemřel na předávkováni speedballem, mixem heroinu a kokainu, 28. května 1996. Ani tentokrát mu však nebylo dopřáno odejít navždy - jeho srdce se zastavilo na „pouhé" dvě minuty. Až tato událost se stala pro Gahana silným impulsem k nastoupení léčby. Od léta 1996 tvrdí, že drogy jsou u něho minulostí: „Nechtěl jsem, aby můj syn vyrůstal s otázkou, proč jsem zemřel... Už nikdy nesmím s drogami začít. Kdybych to znovu zkusil, byl bych vlastně mrtvý!" . Přesvědčivým důkazem zažehnání největších problémů je poslech loňského, zatím posledního studiového alba Depeche Mode, nazvaného Ultra. Kapela si na něm poradila s těžkou ztrátou Alana Wildera. Fanoušci si oddechli a kvalita nové produkce se odrazila na čelním umístění skladeb Barrel Of A Gun či Iťs No Good v nejdůležitějších hitparádách. Tyto trháky samozřejmě nemohou chybět ani na výběru The Singles 86>98.

Celou kompilaci uzavírá pouze ve Francii vydaná skladba Little 15. A úplně posledním bonbónkem dvojalba je píseň Everything Counts, nahraná živě pro desku nazvanou 101 v červnu 1988 v kalifornské Pasadeně, kde Depeche Mode uzavírali své tehdejší turné po Spojených státech — před pětasedmdesáti tisíci diváky. Emotivní chorál snad nejlépe vykresluje vůdčí postavení skupiny v populární hudbě posledních patnácti let. Nejpozitivnějším zjištěním po poslechu The Singles 86>98, je zřetelný pohyb. Máte-li proto zájem o zjednodušenou učebnici nedávné hudební historie na příkladu vývoje jediné skupiny, nové dvo-jalbum se vám stane ještě o něco cennějším...

Zdroj: Fajn 7/98
DeeBeeDM