Depeche Mode, Praha 11.3.1988

….11. března 1988 v 17.10 vystupuje na ruzyňském letišti z letadla čtveřice kluků. Depeche Mode! Sympatičtí, milí. Žádná ramena, žádný nedosažitelný idol Kdekdo se jim může podobat.

Soukromí jim ale hlídá a gloriolu nedosažitelnosti šíří personál:
osobní stráž, manažér turné, ředitel turné a mnoho dalších. Pro třináct tisíc
šťastlivců, kterým se podařilo sehnat lístek, se stává tenhle obyčejný den
svátkem. Od rána Prahou procházejí jednotlivci i skupiny, většina z nich
je v černém s „kovovými aplikacemi" v podobě cvočků a kování,
s pečlivě upravenými kšticemi vlasů, doplněnými nejrůznějšími rádiovkami a
barety. Móda nových romantiků, móda, kterou v život uvedli právě muzikanti
z Depeche Mode. Trvalo dlouho, než jsme v Praze uvítali skupinu
takového významu. Při jejím koncertu mladí lidé prožívali to, co marně toužili
prožit dnešní čtyřicátníci s Beatles a padesátníci s Elvisem
Preslyem...

Tyhle řádky psala Mladá Fronta
těsně po koncertu Depeche Mode. Z jeviště pražské Sportovní haly se tedy
nedávno našim divákům představili: David Gahan - sólový zpěv, elektronika, Andy
Fletcher - syntezátory, Martin Gore - zpěv, syntezátory, Alan Wilder -
syntezátory. Tato čtyřčlenná skupina z Velké Británie je typickým
reprezentantem britské elektronické školy a hudbu, kterou hraje, nazýváme
technopopem (mezi první známé skupiny, které takto hrají, patří západoněmecká
Kraftwerk, tedy Elektrárna). Název si vypůjčili od francouzského módního
časopisu Depeche Mode (Móda v trysku). Už první nahrávky vzbudily velký
zájem odborné kritiky a diskofilů. Byly originální a nikým neovlivněné. První
album se na gramofonovém trhu objevilo v roce 1981 a jmenovalo se Speak
And Spell. To můžeme přeložit jako Mluv a slabikuj, ale stejně tak Mluv a
očarovávej. Už zde použila skupina netradičních syntezátorových barev
z autorské dílny tehdejší jedničky skupiny Vincenta Clarka, který ji však
krátce po vydání prvního alba opouští, aby si založil vlastní, dnes už také
neexistující soubor Yazoo. Koncem loňského roku oslavila skupina Depeche Mode
deset let od svého založení velkým americkým zájezdem, který zakončila mamutím
koncertem v New Yorku pro dvacet tisíc diváků. Naše Encyklopedie jazzu a
moderní populární hudby o Depeche Mode říká, že svými optimisticky laděnými,
posluchačsky snadno přístupnými písněmi patří k nejoblíbenějším skupinám
své oblasti.

Depeche Mode v Praze

Zdroj: Sedmička pionýrů, Jakub Jakoubek

Přiletěla první vlaštovka

DEPECHE MODE V PRAZE

„Chceme-li udržet uhánějící rychlík světové populární hudby alespoň na dohled, je nezbytná živá konfrontace s jejími současnými špičkami." Zhruba tak zněl jeden z ústředních argumentů dopadajících na hlavy pracovníků Pragokoncertu během vleklé diskuse, vyvolané vytrvalým přehlížením naší republiky těmi, kdož dnes na mezinárodní scéně hudební zábavy rozdávají karty. Tím spíš, že v tomto smyslu hladovým zůstal pouze fanoušek československý. Jen pro zajímavost vzpomeňme „velkých" koncertů u našich sousedů z poslední doby: NDR - Bob Dylan, Maďarsko - Peter Gabriel, Genesis, SSSR - UB 40, Billy Joel. Když už se zdálo, že skončí celá záležitost v autu a mladší lidé budou jezdit za svými idoly i nadále až do Budapešti, přišel Pragokoncert s opravdovým triumfem.

A tak, ač se minulý pátek hokej nehrál, byla Sportovní hala v Parku kultury zaplněna do posledního místečka a před jejími branami ještě stovky těch méně šťastných, kteří je chtěli alespoň slyšet. Do Prahy přijeli DEPECHE MODE, britská rocková skupina, od první poloviny osmdesátých let nepřetržitě atakující přední místa všech světových hitparád.

Při vší úctě k proslulé kapele pro mne byla nejsilnějším zážitkem, bohužel v negativním slova smyslu, odysea samotného vstupu do haly. Tady pořadatelé splatili velkou daň své nezkušenosti. Jejich nesmyslný pokus dostat do hlediště hodiny čekající nekoliksethlavový dav trychtýřem jen z poloviny otevřených dveří nemohl skončit jinak než-li jejich vyvrácením. Díky tomu, koho po půl hodině napadlo otevřít vedlejší vchod.

Vzhledem k těmto neblahým okolnostem uteklo čekání na jindy ledové ploše jako voda a náhle tady byla dvacátá hodina. Několik minut po ní se setmělo a osm (!) zvukových a osvětlovacích mistrů spolu se čtveřicí muzikantů v čele s rtuťovým zpěvákem rozpoutali u nás nevídanou, téměř dvě hodiny trvající světelnou a hudební podívanou. Holešovickou halou zněl počítačově chladný techno-pop v provedení „depešáků", známý v celém hudebním světě. I když zasvěcení hned po koncertě lamentovali na „utopený" zpěv v gejzírech syntezátorů, nikdo už tisícům kluků a holek (oděných v černé barvě a rádiovkách po vzoru svých idolů) nevezme onen nezapomenutelný zážitek, že si konečně živě zazpívali s muzikanty, které si dosud při jejich písničkách mohli u gramofonů či na diskotékách jen představovat. Jako publikum měli i oni punc světovosti. A tak lze mít v tuto chvíli pouze jediné přání. Kéž by jejich nesmírný vděk, projevovaný během celého koncertu, vlil naší agentuře do žil novou energii při sjednávání dalších hudebních svátků. Prozatím prozraďme, že nevzniknou-li komplikace, přivítáme proslulou západoněmeckou rockovou skupinu Scorpions.

Zdroj: denní tisk 1988, Milan Tesař

DOJMY Z KONCERTU ANGLICKEJ SKUPINY DEPECHE MODE V PRAHE

VŠETKO ZRÁTANÉ VO VELKÝCH SUMÁCH

Skupina Depeche Mode sa výraznějšie presadila na hudobnej scéne roku 1981, keď nahrala svoju prvú LP Speak and Spell. Hneď od začiatku sa odlišovala od bežnej produkcie zvukovosťou svojich nahrávok a textmi. Zaoberá sa v nich nie práve najobvyklejšími témami počnúc napríklad medzľudskými vzťahmi a končiac problémami životného prostredia. V nahrávkách skupiny možeme počuť rozne zvuky bežné na ulici, na stanici alebo v kováčskej dielni. Spracované pomocou hudobnej elektroniky posobia objavne a začlenené v charismatickom, no v poslednom čase značne stereotypne posobiacom aranžmán, nepochybne pomohli skupine prebojovať sa na výslnie svetovej populárnej hudby.

Začiatok koncertu sa oneskoril približne o hodinu. Masa asi 15 000 divákov nebola totiž informovaná o komplikáciách s aparaturou kapely, čomu by sa bolo dalo ľahko predísť vysvetlením situácie, v uvedenom priestore na to určite boli technické prostriedky. Aj v Prahe diváci dokázali, že neprišli rozbíjať a rúcať, ale na koncert - za hudbou, k čomu jednoznačne patria aj rozličné rekvizity a módné doplnky. Obavy niektorých zodpovedných proacovníkov, navyše podporené nedávnym vyčíňaním športových fanúšikouv, sa tentoraz ukázali neopodstatnené.

Vráťme sa však ku koncertu. Je nepravdepodobné, že pražská šporotvá hala je najvhodnejším priestorom na koncert. Ťažko si totiž predstaviť, čo pri danom rozmiestnení aparatúry počuli diváci na vzdialených balkónoch. Kapacitne je však hala si najvyhovujúcejšia a dole na palubovke bol zvuk dobrý. Počas koncertu sa o jeho kvalitu staral jeden muž, svetelnú réžiu mali na starosti dvaja pracovníci. Svetelné efekty boli na dobrej úrovni, nebolo to však nič svetoborné. Třeba však priznať, že svetelná réžia pracovala veľmi účelne, pesničky boli odlíšené, využívali aj zadnú projekciu alebo textilné dekorácie, ktorými dotvárali atmosféru jednotlivých kompozícií. Traja hráči na syntezátoroch - Alan Wilder, Andy Fletcher, Martin Gore a vedúca osobnosť David Gahan, no ani on nepredvádzal náročnú choreografiu alebo strohý konferans. Pieseň sa striedala za piesňou, niektoré zaspieval sólovo aj Martin Gore, použil aj gitary, zvuk ktorých však syntezátor silne pozmenil. Jeho hráčske schopnosti na gitare ma dosť zaskočili, pretože mi pripomínali hodobnicke začiatky amatérskej skupiny, zvuky však boli zaujímavé. Kapela hrala perfektne - elektronický automat totiž nepozná neistotu! .... Zaujímavo posobili zvláštne platne zavesené po dve za každým hráčom, ktorí na ne udierali kladivkami a vydávali známe charakteristické zvuky, typické pre skupinu Depeche Mode.
Niečo viac než 90 presne naprogramovaných minút hry prebehlo bez akýchkoľvek zádrheľov, v relatívne pokojnej atmosfére na pódiu a veľmi búrlivo v hľadisku, ktoré si vytlieskalo ešte dva, tiež naplánované prídavky. V druhom a záverečnom sa spievalo - Everything Counts in Large Amounts (Všetko zrátané vo veľkých sumách) a celkom vhodne vystihuje moj dojem z koncertu, ktorý, žial, nesplnil úplne moje očakávanie. Vačšina publika však reagovala veľmi spontánne na mnohé pesničky, refrény si spievala spolu s hudobníkmi s prekvapujúcou znalostou textov. Záverom třeba priznať, že koncert v kladnom zmysle rozšíril skúsenosti nášho publika a presvedčil o kvalitách skupiny, ktorá vie pesničky asi lepšie využiť při aranžovaní a nahrávaní svojich skladieb ako na koncertnom pódiu. Kiežby takýchto koncertov bolo u nás čoraz viac.

Zdroj: Pavel Beka

DEPECHE MODE OPĚT V PRAZE

O prvním říjnovém víkendu dostala Praha nečekanou návštěvu: přijeli se podívat členové skupiny Depeche Mode. V den koncertu 11. března město jen narychlo profrčeli cestou z letiště do Sportovní haly, teď si je chtěli užít jako řadoví turisté - ale může se zrovna jim něco takového vůbec podařit? „Moc jim tady líbilo, hlavně to, že je nikdo neotravoval", řekla mi recepční hotelu Fórum, kde od čtvrtka 29. září do neděle 2. října bydleli - kromě Dava Gahana, který odjel už v sobotu. V ulicích Prahy však přece neunikli fotografům denního tisku, ani svým zdejším příznivcům. Melodie pronikla až k nim alespoň natolik, aby pro ni vypracovali domácí úkol:

Kdy vyjde příští deska Depeche Mode?

„Živé" album v únoru příštího roku.

Můžeme na další velké desce očekávat větší prostor pro kytaru?

Na koncertním LP kytara bude, ale pro příští studiové album ještě nemáme hotové písničky, a tak těžko říci. Asi ne.

Říká se, že house music je hudbou pro devadesátá léta. Souhlasíte?

Něco z toho je zajímavé, vzbudilo pozornost mezi muzikanty a mohlo by se z toho něco časem vyvinout - ale z valné části je house nevýrazná muzika.

Jak se vám pracovalo s režisérem D. A. Pannebakerem? (známý americký režisér mj. hudebních snímků Monterey Pop o festivalu z r. 1967 a Don´t Look Back s Bobem Dylanem, letos v létě připravoval ve Spojených Státech se skupinou Depeche Mode koncertní video, které jak se už zvykem, vyjde zřejmě současně s výše zmíněnou deskou).

Je to báječný chlapík!

Jsou-li s výsledkem spolupráce spokojeni členové Depeche Mode, můžeme se těšit i my. Ještě pár fotografií před odjezdem na letiště - drobný Martin vypadá vedle urostlého „Fletche" (Alana Wildera jsme nezahlédli) ještě menší - a kdy se znovu uvidíme v Praze?

Věřím, že teď už to nezávisí na nikom jiném, než na Pragokoncertu. Odhadnu-li nové studiové LP na závěr příštího roku, tipuji evropské turné Depeche Mode na první tři měsíce 1990.

Zdroj: Melodie, Ivan Cafourek