Miami: Depeche Mode s energickým “Memento Mori” v Kaseya Center

Dave Gahan z Depeche Mode téměř dva tucty písní zpíval, tančil a divoce se otáčel s mikrofonem.

U těch nejlepších alb se vždy zdálo, že jejich písně nelze seřadit v jiném pořadí. Jsou tam vrcholy a emocionální údolí, jedna píseň navazuje na druhou. Živá vystoupení dávají umělci ještě širší možnosti, jak vytvořit náladu, a u veterána, jako je Depeche Mode, který má ve svém více než čtyřicetiletém katalogu více než 150 písní, je s čím si hrát. Ve čtvrtek večer v Kaseya Center kapela zahrála více než dvě desítky svých písní, které nechaly publikum v zaplněné aréně stát na nohou a tančit více než dvě hodiny.

Začalo to otvírákem DIIV (vyslovuje se "dive"), newyorskou kapelou, která hraje efektovou šlapavou značku shoegaze. Kvarteto džezuje rozmazaný, zasněný druh hluku, který je dokonale vyvážený androgynním vokálem frontmana Zacharyho Smithe. Většina ranních ptáčat, která byla na svých místech v půl osmé, si půlhodinový set DIIV užívala, i když se svým veskrze věcným vystupováním na pódiu nemohla být odlišnější od headlinera.

Ve 20:45 se na pódiu objevili bubeník Christian Eigner a klávesista Peter Gordeno, a tak světla zčernala pro Depeche Mode. Po nich následoval skladatel, kytarista a klávesista Martin Gore. Po několika úderech bubeníka vyšel za hlasitého řevu zpěvák Dave Gahan. Gahan předvedl několik jógových výpadů, které sklidily velký ohlas, a ukázal, že i když je mu 61 let, je stále dost fit na to, aby bavil. A téměř dvě desítky písní zpíval, tančil a bezstarostně točil stojanem na mikrofon.

Kapela začala několika písněmi ze svého nového alba Memento Mori, podle kterého se toto turné jmenuje. Memento Mori znamená v překladu z latiny "Pamatuj, že musíš zemřít". Ale jakkoli pochmurně tento název zní, večer i písně byly optimistické. Ani později, když kapela věnovala píseň "World in My Eyes" padlému zakládajícímu členovi Andrewovi Fletcherovi, nebyl čas příliš klesat na mysli a písně se stále rozjížděly.

Gahan vyšel na pódium ve tvaru písmene T, které vyčnívalo do davu, a tleskal rukama, aby vyvolal vzrušení, když začali svižně interpretovat píseň "Everything Counts". Při "Precious" byl zvuk kapely mnohem plnější, než na jaký má právo jakékoli vystoupení, v němž hrají na nástroje pouze tři členové. Později v průběhu večera se Depeche Mode proměnili v nejslizštější barovou kapelu z konce světa, když zahráli "I Feel You" a po ní "A Pain That I'm Used To".

Jak večer pokračoval, energie publika s novými, méně známými písněmi opadala. Na konci frenetické verze "John the Revelator" si Gahan přiložil ruce k uchu a čekal na další potlesk. Dav mu vyhověl a odměnou mu byla strhující verze klasiky "Enjoy the Silence" z roku 1990. Kapela píseň protahovala, téměř jako jazzová kapela, a každému členovi věnovala sólo. Nejprve byly středem pozornosti bicí, pak klávesy a po nich Gore bušil do strun kytary černě nalakovanými nehty.

Kapela předvedla tuto šarádu, že show skončila, než zahrála některé ze svých nejslavnějších písní. Po několika minutách jásotu se vrátili na klidnou, akustickou "Condemnation". Gahan řekl: "Tak jo, teď se trochu pobavíme," a kapela přešla ke svému prvnímu hitu "I Just Can't Get Enough". Kapela píseň prodloužila za účasti publika, kdy Gahan zvedl ruce jako dirigent, aby celá aréna jednohlasně "Oooohhhhh". Poté přišla epická "Never Let Me Down Again" a večer zakončila na nejvyšší notě "Personal Jesus". Čtveřice hudebníků se uklonila, což bylo připomínkou toho, že i koncerty musí nakonec zemřít.

Setlist:

- "My Cosmos Is Mine"

- "Wagging Tongue"

- "Walking in My Shoes"

- "It's No Good"

- "Sister of Night"

- "In Your Room"

- "Everything Counts"

- "Precious"

- "My Favourite Stranger"

- "A Question of Lust"

- "Strangelove"

- "Ghosts Again"

- "I Feel You"

- "A Pain That I'm Used To"

- "World in My Eyes"

- "Wrong"

- "Stripped"

- "John the Revelator"

- "Enjoy the Silence"