Dvakrát jsme měli spor

Článek o sporu Martina Goreho a Dave Gahana.

Proč se jmenuje vaše nové album Hudba pro masy?

MG: Titul je míněn ironicky. Myslíme si, že to byla hudba pro masy i když např. v Německu u našich fanoušků to tak vypadá. Vlastně jsme to chtěli, protože ten titul byl v podstatě arogantní.

Jaká byla tvoje myšlenka?

MG: Samozřejmě jednou jsem v Londýně viděl desku s takovou mizernou hudbou, měla název Hudba pro miliony, a tak mě ta myšlenka napadla.

Poprvé před několika lety jste ve vašem oblíbeném městě Berlíně za vaše nahrávky museli ohnout záda. Proč?

MG: Tři roky jsme tam pracovali, otevřeně řečeno nahrávací studio bylo nudné. Viděli jsme už pořád stejné tapety, jídelní lístek a kantýnu. Studio nemělo na naši hudbu žádný vliv. Rozhodující byl stav, kde se nacházejí naše hlavy. Naše programy byly vždycky doma v Londýně.

Máte tam nějakou laboratoř pro idee? Nějakou depešní módní dílnu s futuristickým vybavením?

MG: Alan má doma malé studio. Tam jsme se oba připravovali. Andy a Dave se k nám přidali teprve později, takže teprve později jsme dolaďovali věci jako je rychlost, síla zvuku apod. Naše nahrávky jsou vždy podle stejného vzoru pouze zvuk, který používáme, je pokaždé jiný. Důležitá práce je honba za těmi zvuky. Někdy přinášíme tyto věci do studia. Jednou jsme např. vykoupili obchod s hračkami, samé takové věci, které vydávají zvláštní zvuky.

Jaké jsou ty zvláštní zvuky, které používáte?

MG: Pro poslední album jsme používali různé pokličky od hrnců z Alanovi kuchyně míchané se zvukem zapalovače jako bicích nástrojů. Vzduch pouštíme do starého akordeonu "I Want You Now". Jako důležité považujeme rovněž hydraulické dveře. Z těchto zvuků vyvozujeme další šumy, které slouží např. jako jeden z druhů bubnů.

A jak vznikají vaše zpěvní idee?

MG: Zapisuji si každou myšlenku do knihy, hlavně na cestách. Vyčerpávající práce je doma. Napřed si texty odškrtávám. Přitom mě napadá rytmus a melodie. Nakonec programuji strojový rytmus. Mám doma pracovnu s malým počítačem, je už tam málo místa kde bych mohl dělat ještě nějaké přehrávky. Proto hledám nový byt v Londýně. Potřebuji více místa, nejen pro mé studio. Malé prostory mi lezou na mozek.

Jak probíhá práce když je celá skupina ve studiu? Dochází někdy k rozporům?

MG: To je na denním pořádku.

Jak reaguješ na to? Cítíš se být uražen?

MG: To je podle okolností. Někdy k tomu nezaujímám žádné stanovisko, někdy se snažím přesvědčit své kolegy o správnosti mého názoru.

Existují lidé ve skupině, kteří jsou zvlášť kritičtí a mají vždy nějaké řeči?

MG: Ne. V tomto jsou všichni stejně špatní. Ale v podstatě to není myšleno tak zle. Na novém albu je jedna balada proti které Andy od začátku bojoval. Zdráhal se ji hrát. Byla mu příliš smutná, šla mu na ledviny.

Jak vychází Andy s vámi se všemi? Někdy možná vyvozuje těžké situace, když jste třeba na turné.

MG: Samozřejmě člověk musí uvažovat co může říct a to ne, aby nedošlo ke zbytečným problémům. Domnívám se, že jsme všichni čtyři takoví mistři diplomacie, že dovedeme své názory formulovat, aby se nikdo neurazil.

Máte mezi sebou někdy nějaký takový vztah, jako na dvoře Džingischána?

MG: To je blbost, jednodušší používáme taková slova, aby měla jednoznačný význam.

Takže nikdo nevezme do úst nějaké horší slovo, aby mělo charakter urážky?

MG: Ale ano, už jsme měli hodně horkých diskusí, ale člověk musí vědě, kde je hranice a kde jsou hvězdy! Protože skupina nemůže existovat v napjaté atmosféře, když chce mít úspěch.

Selhala někdy brzda? Hádali jste se?

MG: Ano.

Jak dalece pěstmi nebo židlemi?

MG: Pěstmi, ale jednom dvakrát, to není špatné dvě bitky za kariéru, která trvá sedm let, není mnoho.

Kdo s tím začal?

MG: Jednou jsem měl výstup s Andym v roce 1985. Říkal, že hodně piju a nervoval mě tím celý den.

A měl pravdu?

MG: Ano, samozřejmě, ale to nehraje žádnou roli. Co mu bylo po tom. Tak jsem se do něho pustil a silně jsme se porvali. Ta druhá byla, když na jednom turné Alan Andyho kritizoval, Andy na něj hodil sklenici a to byl začátek rvačky. Sloučilo se to rychle, šli jsme pokračovat na scénu s přídavkem.

Máš pocit, že se nervová soustava ztenčuje v průběhu let?

MG: Náš plán práce je stále větší a vystupujeme ve více zemích. Každý to jinak snáší. Nebyl by žádný div, kdyby došlo zase k nějaké hádce. V tísňovém případě musí jet každý ve své limuzíně.

Děláte si starosti ohledně fotografií v tisku?

MG: Samozřejmě ano. Jestliže máme vystoupení v televizi nebo interview v časopise, přemýšlíme, jestli se toho zúčastnit nebo ne. Jaký je to časopis a jak nás posuzuje. Zajímá nás hlavně