Exkluzivně „Recording The Angel” – Ze zákulisí

Zaměstnanci společnosti Live Here Now souhlasili, že HOME ukážou, jak dělají to svoji práci. Přečtěte si o našem exkluzivním nahlédnutí do zákulisí nahrávání série živých vystoupení Depeche Mode.

Aarhus, Dánsko, 7.června 2006

Domluvil jsem si schůzku s Neckerem, což je jeden z lidí, kteří mají pro společnost Live Here Now nahrávat živá vystoupení Depeche Mode, z nichž jedno proběhne na dnešním večerním představení v dánském Aarhu. Vypravil jsem se tedy na místo a pustil se do hledání kanceláře produkce a zavolal jsem Neckerovi, aby věděl, že už jsem dorazil. Slíbil, že mne všude provede a řekne mi něco o tom, co dělají, a jak. Bylo by to super...kdybychom se dokázali najít!

Místo, které jsem vybral ke srazu zřejmě nebylo nejlepší. „Jděte pryč od té brány...za pět minut sem přijedou Depeche Mode," vyzval mne člen bezpečností hlídky - dost nahlas, aby to slyšeli i lidé na druhé straně ulice. Ale němělo to ten efekt, který očekával. Nejen, že já jsem odmítl odejít („za minutu mně tu má někdo vyzvednout"), ale jeho prohlášení naopak přilákalo asi patnáct velice zvědavých fanoušků. Asi tu nejsou zvyklí organizovat tak velké akce. No, co se dá dělat...

Zvoní mi telefon. Volá Necker. „Ahoj, pořád tě nemůžu najít... Petře, máš na sobě oranžové tričko?" „Mám." Stáli jsme asi metr od sebe.

Cestou na prázdný stadión Neckerovi vysvětluju, co zhruba by mně zajímalo. Nejsem žádný nadšenec do techniky, takže jsem chtěl jen ukázat pár základních věcí. Prohlídka začíná u mixáku. „Takže odsud vidíš mikrofony pro publikum," vysvětluje Necker a ukazuje mi na něco, co vypadá jako velká šedá chlupatá koule na lešení nad jednou z obrazovek po stranách pódia. „Dneska tu máme čtyři, ale může jich být až osm," vysvětluje dále.

Tohle jsou vysoce citlivé směrové mikrofony. Dva jsou nastavené nad dav přímo u pódia a druhé dva jsou zaměřené spíše doprostřed publika. „Takhle získáme zvukovou rovnováhu. U předkapel ty mikrofony někdy posouváme. Pár centimetrů a je to obrovský rozdíl. Lidé v davu nás můžou vidět, jak nad nimi chodíme."

Mám trochu strach z výšek - nebo spíš z toho, že z nich spadnu - takže jsem rád, že to nejsem já, kdo musí chodit nahoře po tom lešení.

Cestou do zákulisí se k nám připojil další technik společnosti Live Here Now, Chris Goddard. Vzali mně nejen za pódium, ale dokonce pod něj. Musím říct, že vidět pódium takhle zevnitř je podivný pocit. Někdo si tu pověsil houpací síť a dává si v ní dvacet. Zajímalo by mně, jestli by usnul, kdyby už koncert probíhal. Myslím, že ne.

Necker a Chris jdou do svého pojízdného nahrávacího studia. Představoval jsem si něco většího...něco jako velký přenosový vůz nebo tak. „Ne, na tomhle turné ho nepoužíváme. Ale na turné Erasure jsme ho vlastně měli. Místo toho stojím před třemi flightcasy, na kterých jsou dva monitory. „Tenhle je hlavní," vysvětluje Chris a ukazuje na jeden z nich „a tenhle je záložní". Dostáváme 56 stop v digitálním formátu z mixážního pultu a až osm z našich mikrofonů, takže každý večer nahrajem asi 60 až 64 stop. Hlavní počítač [harddrive] má 120 GB a ten záložní asi 500 GB." „To je o dost víc než má můj notebook," pomyslel jsem si a z nějakého důvodu jsem to i řekl.

Takže kolik se toho vlastně namixuje cestou? „Nic," vysvětluje Necker. „Harddisky se po vystoupení pošlou do Londýna a tam se to mixuje ve studiu. Tady by to vůbec nešlo." Tohle uspořádání je úplně jiné než bylo pro Erasure. Tam si fanoušci mohli koupit cédéčka už když z koncertu odcházeli. „S Erasure jsme si to mohli dovolit, protože turné bylo daleko kratší. U šňůry, jako je tahle, bychom to skutečně nezvládli. V případě Erasure lidé prostě dostali mix z toho, co jsme ten večer nahráli, naživo a na místě. Lisovali jsme jedno cédéčko a přitom jsme zároveň nahrávali jiné. Myslím, že náš rekord byl, když ho fanoušci dostali...za tři minuty."

"Já si myslím," říká Necker, „že s tímhle uspořádáním dostanou lidé malinko lepší výsledek. Teď totiž máme čas nahrávku projít, ujistit se, že to sedí na všech úrovních a tak. Času je pořád málo, ale každá nahrávka se zkontroluje alespoň jednou. Čím déle turné trvá, tím víc se zkracuje doba mezi nahrávkou a jejím vydáním. Čím víc se dostáváme do víru turné, tím rychleji pracujeme."

Ptám se jich, jak dlouho jim asi trvá, než dají všechno dohromady. „Asi tři hodiny, než to všechno uspořádáme a potom ještě asi půl hodiny, než to všechno dáme na záznam. Je to jako se scénou. Postavit ji trvá o mnoho déle, než ji pak rozebrat. Pódium se staví asi dvanáct hodin, ale rozmontované je za dvě."

Od dubna, kdy Depeche Mode rozjeli v Kalifornii své turné, jsou neustále na cestě. „Předtím jsme udělali několik zkušebních nahrávek. Nemůžeš prostě přijít, když to začne a doufat, že bude všechno v pořádku," směje se Necker. Když jsem se zeptal, jestli některé z vystoupení bylo o hodně lepší než ostatní, řekl mi Necker, že z toho z nich moc nevidí. „Tak dvě tři písničky za večer. Takže jsem to vlastně viděl skoro všechno, jenomže ne najednou. V Mexico City to ale bylo opravdu vynikající. Všechno do sebe tak nějak zapadalo. Každý večer tam bylo zhruba 55 tisíc lidí. Také se těším do Tel Avivu...to by mohlo být něco extra."

Bezpečnostní služba už dokončuje poslední přípravy a stadion se brzy otevře, takže nastal čas, abych šel. Děkuju Chrisovi i Neckerovi za prohlídku a odcházím stejnou cestou jakou jsem přišel. Tentokrát si policisté nejsou jisti, jestli mně vůbec mají pustit ven. No co...