Jejich hity přicházejí z Berlína (1984)

Váš nový singl "People Are People" je prozatím to nejtvrdší, co jsme mohli od Depeche Mode slyšet. Stojíte teď před velkou změnou hudebního kurzu?

Martin: Nepokoušíme se o nějaký velký zásah do hudby, kterou jsme hráli už před dvěma lety, ale samozřejmě, že se musíme vyvíjet a měnit. Přesto jsme zcela bez slov od překvapení nad tím, že "People Are People" mají takový velký úspěch. Počítal jsem spíše s tím, že tenhle song propadne, protože jsem nevěřil, že by si příznivci tak rychle zvykli na ten netradiční zvuk. Díky bohu jsem se zklamal.

Můžeme tedy v budoucnosti očekávat každou vaši desku jako velké překvapení?

Martin: Nevím, rádi bychom si zachovali jakousi volnost - tedy překvapovat s naší hudbou, tedy vlastně jít novými cestami.

Nezměnili jste se ovšem jen zvukově a hudebně, kravaty a vyžehlené límce jste vyměnili za černé obleky přístavních dělníků a také vaše texty více než o srdci a lásce vypovídají o méně příjemných věcech jako například o násilí a zničeném životním prostředí. Jak to?

Martin: Když jsme v roce 1981 začínali, já jsem byl ještě dá se říci malý kluk, který neznal nic jiného než školní lavici a pár filmů, které se promítali v Basildonu. Když se podíváš na fotky z roku 1982 musíš se divit, jak jsme tehdy vypadali rozesmátí a bezstarostní. Často se divím, když se dívám, jak jsme se za ty dva roky změnili. Proběhlými akcemi a mnoha cestováními po světě jsem poznal hodně lidí. A myslím si, že jsem viděl více těch špatných věcí, než těch pozitivních. Pravý šok jsem zažil při našem loňském turné po Asii. Tady jsem se poprvé na vlastní kůži setkal s velkou bídou, ve které žije větší část obyvatelstva naší planety, s bídou, která také čeká i nás, pokud konečně nedostaneme rozum. Tady končí jakákoliv legrace. A to jsem také přenesl do některých svých písní.
Je pravda, že nechceš mít nic a úplně s mladými fanoušky, kteří požadují jen správný zvuk a trochu se pobavit, ale chceš hrát jen pro lidi nad dvacet let, kteří už mají takový názor jako ty?

Martin:
Samozřejmě, že to přináší hodně radosti, když hrajeme, i když z našich písní to nevychází tak najevo. To je spíše otázka stáří než ochoty, přicházet na jiné myšlenky. Vůbec nemám pochopení pro hysterické zbožňování. Příznivci, kteří za námi putují přes celou Evropu nebo stojí celý den ve sněhu nebo v dešti kvůli jedinému podpisu nebo stisku ruky, ti u mne vyvolávají skutečný strach. Jejich představy o nás jsou zcela nerealistické a nadsezené. Takoví lidi nevidí skutečnost. S těmi si nechci nic začínat.

Proč teď natáčíte své desky zrovna v Berlíně?

Martin:
Klokotající atmosféra v tomto uzavřeném světě mi vždy přináší hodně nápadů. Kromě toho jsem pravý příznivec NSR: Německy se i trochu domluvím - učil jsem se němčinu 6 let ve škole a jeden můj zcela blízký přítel bydlí na statku ve Flensburgu. Tam trávím svou dovolenou.

Kdo je tvůj nejlepší kamarád ve skupině?

Martin:
Nejlépe znám "Fletche". Mnoho lidí si myslí, že je spíš takový ospalec, že jen leží v knihách nebo dělá něco podobně nepříjemného. Všechno špatně - Andy je fascinující typ plný nápadů. To on je nejpevnější osobnost ve skupině. Bez něho bychom už dávno utratili všechny vydělané peníze. V začátcích skupiny Andy kromě studia na škole ještě po škole jezdil jako závodník s náklaďákem, abychom si mohli koupit nástroje. S Andym se můžeš bavit opravdu o všem.

Martin Gore a Andy Fletcher - oba spolužáci dohromady založili s Vince Clarkem skupinu. I dnes jsou soukromě nerozluční přátelé.
Alan Wilder je zvukový a computerový expert ve skupině. Na posledním Depeche Mode - LP desce se uplatnil i jako textař (na "Construction Time Again").
Dave Gahan - nejžhavější muž u Depeche Mode, teď konečně získal řidičský průzkaz. Teprve na počtvrté...