Kronika velkého úspěchu (Panorama 4/89)

Rockový koncert, na kterém na prvním místě nejsou géniové kytary, ale hráči hrající na jakýchsi elektronických zařízeních byl ještě na začátku osmdesátých let něčím nemyslitelným. Ano, hry světla a zvuku Jean-Michael Jarreho, virtuozní tóny Mike Oldfielda nebo Johna Vangelise, ale syntezátorový pop-rock?!!!

Na MIDEM 1980 vstříct různým předpovědím na začínající desetiletí nejsměleji hleděl synthi-pop a laserové disco. A proč vlastně tehdy, v době největších úspěchů americké black music a švédské skupiny ABBA přemýšleli mladí hudbníci o provedení převratu v infrastruktuře pop music. Díky jejich nápadům stalo se nové desetiletí érou ULTRAVOX, DEPECHE MODE, PET SHOP BOYS, érou elektroniky - od Gary Numana po D. Bohlena.

Mezi propagátory nového směru, myšleného ne jako výstřední experiment, ale jako všední chléb lehké hudby objevila se skupina přátel z anglického hrabství Essex. Dave Gahan, Martin Gore, Andy Fletcher a - později - Alan Wilder - se stejně fascinovali hudbou pop-and-rock na syntezátory, computery a samplery, dovolující získat v této hudbě zcela nové efekty. V krátkém čase se jim podařilo zdůvodnit, že to, co kritici uvažovali za bezvýznamné technické triky, stalo se solí nás - sledujícíh let v hudebním světě.

Andy narozený 8. 7. 1962 a Martin starší téměř o rok (nar. 23. 7. 1961), znali se již ze školních lavic v Nicholas Comprehensive School v rodném městě Basildon. Spolu se jim podařilo dosáhnout úspěch, který vydržel roky. Martin, který už v roce 1975 založil svou první skupinu a Andy, v tom čase příznivec skautingu, budovali základy jejich úspěchu za pomoci třetího známého - Vince Clarka, nyní vedoucího ERASURE.

Jejich vytvořené trio se jmenovalo „Composition Of Sound" a samo bylo již vizitkou uměleckých ambicí této trojice, připravené udělat revoluci v dosavadní britské hudbě mladých. Vokály, které není možno zastoupit žádným robotem zpočátku zpíval Martin, později od něj mikrofon převzal Vince. Bylo by převracením skutečnosti, kdybychom se pokoušeli tvrdit, že trio hned zpočátku zvítězilo v střetnutí s fanoušky heavy metalové kanonády decibelů nebo postpunkové revolty. Na jednom ze školních koncertů byla skupina prostě vypískána a rozhořčený Vince chtěl zahodit své elektronické nástroje.

Závan optimismu přinesl do skupiny teprve Dave Gahan (nar. 9. 5. 1962), který nastoupil jako nový frontman. Zapálený milovník tance a velký fanoušek Davida Bowieho se stal na scéně i za kulisami skutečným Dylem Sowizdrsalem, vždy připraveným bavit publikum i vlastní spoluhráče. On také přiklonil je změnit dost pompézní název „Composition Of Sound" na výstředně znějící Rychlá Móda - Depeche Mode (tento název mu padl do oka při lektuře jednoho z ilustrovaných francouzských časopisů). Navíc tato změna dala pak podnět ke sporům na druhé straně kanálu - jak vyslovovat název skupiny - francouzsky „Depeš mód" nebo anglicky „dipyš moud". Oni sami se představují v té druhé verzi.

Když chytli příslovečný druhý dech, došli k názoru, že nemá smyslu zůstávat déle v Basildonu a vydali se zkusit štěstí do Londýna. Tento úmysl se ukázal šťastným. Podařilo se jim „zapadnout" do známého klubu Rayleigh, kde je objevil legendární Stevo, manažer skupiny Soft Cell. Stevo, přesvědčený o významu nového trendu v hudbě 80. let, byl fascinován hudebními nápady celé čtveřice. Umístil proto jednu skladbu skupiny na sestaveném albu „Some Bizzare Album" mezi jiné v té době neznámé avantgardní skupiny z města nad Temží.

Stalo se tak v létě 1981 a již o dva měsíce později nastoupil historický okamžik v dějinách DM - jejich debutový singl „Dreaming Of Me" našel cestu na londýnské listiny hitů! Taktéž první album „Speak and Spell" (1981) se stal úspěchem. DM obzvláště rychle se stali módní a žádaní. Paradoxně však se tento úspěch stal první krizí, která málem přinesla krach čerstvě vybudované skupiny.
Vince Clark, zamilovaný do elektronických studiových experimentů, se nechtěl smířit s diskotékovým blázněním při živých vystoupeních. 1. 12. 1981 opustil skupinu.
K očekávané katastrofě ale nedošlo. Martin Gore přijal roli autora skladeb a celá ta změna neměla záměr přivést tak slibně rozvíjející se kariéru k záhubě.

Oslabená sestava chlapců měl a získat zájem takovými superhity jako „See you", „Leave In Silence", „Get The Balance Right", Everything Counts" nebo „Love In Itself" (všechny z let 1982 - 3, a nejméně tři první s ohlasy na odchod Vince Clarka s názvy jako „Vidíš", „Odejdi v tichosti" nebo „Zachovejme rovnováhu"!)

Rok 1984 přinesl skupině světové hity „People Are People", „Master And Servant" a „Shake The Disease". Následující rok je úspěšný díky „It´s Called A Heart" a také nezvykle podaným koncertům (jeden z nich se konal na varšavském stadioně X-letí v létě 1986). Všechny alba DM od „A Broken Frame" přes „Construction Time Again" až po poslední šesté album „Music For The Masses" přináší skupině zlato a platinu. Úspěch skupina dokazuje bez Vinceho v nové sestavě s Alanem Wilderem, který již v době prvních nahrávek z roku 1981 pomáhal skupině jako studiový hráč.

Stará láska nerezaví. Kromě konkurence ze strany Pet Shop Boys a nyní i Bros hodně fanoušků DM uznává „Strangelove" nebo „Little 15" za skutečné hity, hodné nejlepších tradic skupiny. Také v Polsku skuteční fanoušci hlasují pro DM v Plebiscitu Panoramy a také na listech hitů „Trojky", maganzínu TIN i v naší KLP. Všichni netrpělivě očekávají další album skupiny, které možná bude představeno na nejbližší MIDEM v Cannes.