Martin Lee Gore: Mezi čtyřma očima

Při tomto rohovoru škrábal reportér POPCORN Jurgen Schutt na obraze, Martin Gore lak na nehtech.

Jeho stisk ruky je jemný jak hedvábný papír, jeho úsměv plachý. Když pro fotoposez odložil svůj dlouhý šedý plášť, podivujeme se poprvé: na štíhlé hrudi skví se velký "PO" jedné "Straps-Lady", vedle toho latinsky a anglicky úsloví Nietzscheho "Bolest dává růst duchu, návratu sil".

Další tři od Depeche Mode vtipkují, hrabou si vlasy, s účesem "vrabčího hnízda", když je Martin fotografován. Ihned pociťujeme: skupina se dělí na 3:1. Martin není jen hlavou a tvořivou buňkou skupiny, je i jasný "outsajder", zatím co tři ostatní jsou v jeho stínu. 25-letý blonďák provokuje už svým koženým kabátem, podvazky a rolničkami, šokoval Anglii úslovím: "Miluji cit, nosím kůži a jsem spoután, jelikož mě cit činí bezmocným..."

Anglie zná milostný dojem "pervi", odvozený od perverzní-zvrácený". Je jedním z nich? O né, prosím, né!, míní Gore a krátce se usměje, zatím co byl stále vážný. "Miluji jednoduše své okolí, jež provokuji jednoduchými optickými prostředky. Známé úsloví WOLFa - vlka v ovčím kožichu. Mám problémy, abych je slovy sdělil okolí, nejsem typem "hoppla, již jdu". Proto používám optické signály, abych na sebe upozornil... Martin Gore se zdráhá, škrábe se během celého hovoru na fialovém laku svého ukazováku a k tomu dovává: "Musím se v budoucnosti trochu brzdit, okolo mě je příliš hluku. Speciálně na tuře budu zdrženlivý." Heslo se hodí: turné "Černá oslava" 86 je největší v 5-leté historii od Depeche Mode. Trvá 5 měsíců, vede okolo světa. "Můžeme opticky skutečně nabídnout něco senzačního" prozrazuje Martin, britská designerka Jane Spears pro nás navrhla zvláštní plastikový obraz, který přitlačením na knoflík můžem přelít vzduchem a světlem. Na mě působí kulisa jako monstrozní obraz operní ruiny - jedno lepší podložení naší hudby a textu si nedovedu přestavit.

S téměř uvolněným vzhledem přechází Martin na případnou hostitelskou hudbu. Nepotřebujeme žádnou, cítí se hluboce dojat. U nás přejímáme režii jako před (užíváním) computeru. Nejen ve studiu, ale i na podiu. S computerem se dá sestavit daleko sytější zvuk než s jednotl. hudebníky. Mimo to - směje se - se můžeme obejít lépe s nástroji než s lidmi. Užívám tzv. "Backing tapes" (zpětné pásky), na které my jednotlivě součástí hudby jako bicí nástroje a kytary můžeme nahrávat. Tyto pásky jsou podobné jako diskety, které musíme užívat v tzv. "modulárním systému" (novodobý zvukový computer stojí 50 000 marek). Odtud můžeme pak vyvolávat všefchny nástrojové části podle potřeby a zamíchávat je do melodie. Tento postup nazýváme sampling (vzorkování). Po výletu do suché elektroniky se obracíme na živější téma: k textům.

Také na albu č. 5 pochází všechny songy bez vyjímky z Martinova pera - žádný div, že otázka způsobuje dlouhý monolog. Martin je ve svém živlu, zpočátku se brání proti předsudkům, Depeche Mode by tvořili zcela umělou hudbu: "Kdo se přesněji zabývá naší hudbou, bude zjišťovat, že tato hudba, přes všechnu elektroniku, nemá nic společného s hudbou umělou. Vezměte např. song "Here Is The House" (Zde je dům). Zde uvádí rytmus údery hodin. Tento zvuk zná každý, má se přehrávat jednotónně nebo lépe řečeno jako stejný zvuk (znění) našeho každodenního života. Hudba, která umožňuje takové asociace, nemůže být nikdy syntetická. Dále pak odráží melancholii, úzkostlivost a bezmocnost, která vyznívá z každého mého textu, která t. č. představuje základní pozadí člověka. A já do toho narážím jako jeden, kdo se dotazuje na pozadí.

Stejnou situaci songu "Sometimes" (Někdy) jsem zpracoval. Jako další návaznost vyhledal Martin svůj oblíbený song "A Question Of Lust" (Otázka radosti). "Je to milostný song", vysvětluje Martin, ale druhu, který samotný předurčuje "milostný song" šedivého. Jelikož nepopisujeme žádný svatý svět, ale přirozený Nahoru a Dolů v moderních vztazích dvojice. Láska má pro nás vždy něco co činit s únikem před šedivým dnem.

Únik za šedého dne, toto je právě to hlavní téma od "Black Celebration" (Černá oslava). Martin Gore pociťuje ve skutečnosti okolní svět tak dusně a deprimovaně??? My čtyři máme to štěstí vydělat (získat) místo na slunečné straně života. Ale mám dosti styku s normálností, abych věděl, že 99% život sotva nacházejí. Mnozí to vytlačují, slepují to, a u toho jim pomáhají také mnohé pop-skupiny s jejich banálními povrchními songy. Já se však pokouším vyslovit problémy, aniž bychom tvořili "hrobnickou" hudbu. Martin se opět zdržuje, jako kdyby musel naslouchat nitru. Míní pak: "Když píši mé songy, provádím to ze současného cítění, osobní odsouhlasení a v tomto okamžiku zní to všechno logicky. Když pak mám o tom později mluvit, pak říkám jen falešné věci, nedovedu se správně vyjádřit. Vím, že je to má vina, nikoliv tohoto dotazovatele. Když jsme se pak po téměř 2 hodinách rozcházeli, za tu dobu stačil Martin oškrábat téměř všechen lak na svém ukazováku. Říká ještě: "Doufám, že te to všechno nezamotá..."

Narozen 23. 7. 1962, Londýn, vel. 174 cm, hobby - videohry, filmy čtení.